Tři kapitoly knihy Autorita a posvátné jsou upraveným textem přednášek pronesených autorem na podzim roku 1993 v Cambridgi. Peter Brown, profesor na Princeton University v USA, se již ve svých dřívějších pracích zabýval rozvojem křesťanství v pozdní antice. Cílem této knihy je ukázat, jak nejistá a postupná byla změna pohanského světa ve svět křesťanský. Je totiž rozdíl mezi velkolepým obrazem, který nám ukazují křesťanské prameny, a historickou realitou. Autor sám říká, že s úlevou objevil, jak „ostré obrysy triumfálních vyprávění byly rozmazány lidskou realitou“. (s. 6)

První ze tří kapitol, Christianizace: příběhy a procesy, ukazuje století po Konstantinově konverzi jako „kolísající století“. Příběh o triumfu monoteismu byl vytvořen nadanými křesťanskými spisovateli té doby. Jejich perspektiva byla dána tezí, že konec pohanství nastal již Kristovým příchodem na svět. Následné ničení pohanských chrámů a pronásledování (nyní pro změnu pohanů) bylo pro tyto autory už jen takovou „úklidovou operací“, zatímco věc sama byla rozhodnuta. Byla rozhodnuta na nebi, takže dění na zemi, v této „odpadní jámě vesmíru“, už jen logicky nebeský vývoj následovalo. Svět byl rozdělen mezi vyšší a nižší mocnosti, přičemž právě Kristus byl ten, kdo byl schopen překlenout rozdělení všehomíra na dvě části. Realita každodennosti se ale tak rychle neměnila. Pohanství leželo z hlediska tehdejších křesťanů mimo oblast křesťanství a křesťané ani nečekali, že se na tom něco rychle změní. Proto snášeli ve svém okolí pohanské obřady, pouze s nimi nechtěli mít nic společného.

Situace se začínala pozvolna měnit, když kazatelé a spisovatelé začínají křesťany vyzývat ke změně postoje. To se pozvolna děje v době Ambrožově a Augustinově na přelomu 4. a 5. století.

Kapitola Meze snášenlivosti rozebírá jev, který dnešnímu křesťanovi musí připadat trapný, totiž náboženskou nesnášenlivost pozdní antiky. Ta byla nejen něčím samozřejmým, ale dokonce byla pokládána za cosi žádoucího. Je zajímavé sledovat, jak složitý byl vztah dvou skupin, pohanů a křesťanů, které byly odsouzeny k vzájemnému nepochopení. Na jedné straně jsou tu mniši, kteří plní trochu jinou úlohu, než na jakou jsme tradičně zvyklí. Táhnou krajem jako černě oděné bandy a plení pohanské chrámy. Na straně druhé je zajímavé sledovat roli místních elit, které chtěly provádět christianizaci po svém a dokonce nechápaly, proč jsou biskupové proti tomu, aby se pohanům či Židům nahrazovaly věcné škody způsobené plenícími fanatiky.

Závěrečná kapitola nazvaná Arbitři posvátného popisuje úlohu „svatého muže“, který dodával běžným křesťanům zvláštní pocit jistoty. Svatý muž byl léčitel a dodavatel útěchy. Věřící za ním rádi putovali do dalekých a pustých krajin, což mělo často nečekané důsledky. „Když byla pověst svatého muže na samém vrcholu, nevyhnutelně přitahoval početné skupiny učedníků a zástupy poutníků, z nichž mnozí zůstávali v jeho přítomnosti po dlouhá období. V případě jeho úspěchu tedy bylo zapotřebí postarat se mu o stálé zařízení, což zahrnovalo budovy, dostatek vody a bohaté přebytky potravy a peněz, které by se mohly rozdělovat chudým.“ (s. 74) Svatý muž tak hrál nejenom roli jakéhosi „Božího agenta“, ale také významnou roli hospodářskou pro celý kraj. Světci tedy potřebovali nějakého mocného patrona, který by vše potřebné zajistil. Právě svatí muži, kteří nesli před Bohem odpovědnost i za vše stvořené, byli při dovršení tehdejší christianizace prakticky nepostradatelní.

Brownova kniha je nesmírně živým líčením, které křesťanské dějiny prvních staletí vytahuje z prachu a dává čtenáři pocit, že se konečně setkává ne s hromadou faktů a dat, ale s živými lidmi a jejich všedním dnem. Takto podané dějiny nejsou „pouhou“ disciplínou, ale formou svého líčení přesahují do oblasti literatury.

Peter Brown, Autorita a posvátné. Aspekty christianizace římského světa. Brno, CDK 1999. Přeložil Tomáš Suchomel.

Na obsah