Tento projekt považuji za své životní poslání (Rozhovor s architektem Johnem Pawsonem)

Projekt kláštera Matky Boží v Novém Dvoře je vaší první sakrální stavbou. Přitom mezi sakrálními budovami je klášter z hlediska architekta stavbou zcela jistě mimořádnou a velmi náročnou. Když vás trapisté oslovili, byla to pro vás určitě výzva…
— Jedná se pochopitelně o neobvyklou zakázku, která ovšem zcela zapadá do mých zájmů. Dokonce mi dovoluje tyto zájmy rozvinout. Jako architekt projektující klášter usiluji o dokonalou stavbu, jež by bez problémů sloužila a nepůsobila by rušivě na komunitu, která v ní žije. Cílem řeholního života je soustředit se k bohu. A to musí klášterní architektura podporovat.
Do každého projektu jdu naplno, ale tento je ještě v něčem jiný. Musí být dokonalý. Zkušenost s projektováním kláštera v Čechách mě naučila mít rád disciplínu, která je při práci nezbytná, jestliže se člověk soustředí jak na spirituální, tak hmotný materiál.

Než jste přistoupil ke konkrétní realizaci návrhu přestavby, strávil jste pravděpodobně nějaký čas studiem a promýšlením koncepce. Jak dlouhá doba uplynula od zadání projektu do jeho dokončení.
— Strávil jsem určitý čas s mnichy v Sept-Fons a snažil se porozumět jejich dennímu řádu. Získal jsem velmi konkrétní poznatky – patří mezi ně např. informace, že v kostele by měla být teplota 12 °C, zatímco v dormitáři 14 °C. Několikrát jsem se inspiroval v opatství Le Thoronet v jižní Francii – snažil jsem se „ponořit“ do cisterciácké architektury, jelikož mám za úkol vytvořit něco, co by zůstalo – přestože by nemělo jít o koláž předchozích architektonických řešení – věrno cisterciácké estetice a duchu. Práce na projektu byla velice intenzivní, ale ve skutečnosti relativně krátká. Mniši měli pochopitelně rozumnou představu o architektuře, kterou bych měl vytvořit, a vycházeli přitom ze znalostí mé dosavadní práce. Ale myslím, že se domnívali, že nalézt schéma, které by splňovalo jejich vizi projektu, bude trvat mnohem delší dobu. Estetické detaily schématu se od mé první prezentace v Sept-Fons prakticky nezměnily. Časově náročné bylo zdokonalování všech funkčních detailů.

Nový Dvůr je původně barokní rezidence. Jaký je váš názor na tuto, dnes notně zchátralou a poničenou stavbu a na její zasazení do krajiny? Jak na vás osobně zapůsobila lokalita, kterou si trapisté v Čechách zvolili za místo svého působení?
— Myslím, že otec Samuel to hezky shrnul, když o místě stavby prohlásil, že „i ty trosky jsou překrásné, mají duši; jsou opravdové“. Byl jsem ohromen krásou stávající architektury i jejího umístění uprostřed hektarů opuštěné zemědělské krajiny a zalesněných kopců. Místo samé má pozoruhodnou architektonickou minulost a já si myslím, že – symbolicky vzato – výstavba nového kláštera, v němž se spojují nové a staré prvky, má pro nedávnou pohnutou historii této země velký význam – je jakýmsi mostem mezi minulostí a budoucností.
Po rozsáhlém historickém průzkumu se barokní rezidence nyní náročně opravuje. Bloky budov, které se táhnou po ostatních třech stranách nádvoří, se postupně ubourávají, aby se tak vytvořil prostor pro novou architekturu kostela a kláštera. Nejdůležitější je nalézt vhodný vztah mezi novou a stávající architekturou.

Zadavateli projektu jsou francouzští trapisté. Jaká byla vzájemná spolupráce? Měl jste úplnou volnost?
— Poprvé se mi stalo, že se zákazníci, předtím než jsem projekt představil, pomodlili. Spolupráce je součástí každé architektonické zakázky; v některých případech zákazníkům stačí, že jsou pouze informováni, někteří si přejí hrát aktivnější roli. Mniši se chtěli účastnit dolaďování projektu. V této fázi hrál klíčovou roli bratr Tomáš. Průběžná konverzace mezi ním a mou londýnskou kanceláří – prostřednictvím telefonátů, faxů a e-mailů – nám umožnila doladit praktické detaily, dokonale stavbu přizpůsobit dennímu řádu mnichů.

Jaké místo zaujímá projekt kláštera Matky Boží v Novém Dvoře mezi vašimi dosavadními projekty? Je pouze jeden z mnoha, nebo je pro vás v něčem výjimečný?
— Každá zakázka je jedinečná, ale tuto práci považuji za své životní poslání. K tomuto projektu směřovala veškerá má předchozí práce a veškerá práce, kterou budu dělat v budoucnosti, se bude do značné míry opírat o zkušenosti ze Sept-Fons a z České republiky. Řada lidí mě zná jako architekta, který navrhl obchod Calvina Kleina na Manhattanu, a jsou překvapeni, když se dozvědí, že nyní pracuji na novém cisterciáckém klášteře. Ale pro mě je architektura spojená s vášní pro prostorové kvality.

Jaké jsou vaše inspirační zdroje?
— Už jako dítě mě přitahovala jednoduchost. Má kniha Minimum byla pokusem uspořádat si myšlenky a analyzovat různé zdroje, které by pomohly dát tvar mému architektonickému zaujetí. Zdroje těchto vlivů jsou různé a sahají od prehistorické mexické architektury k japonské kultuře dvacátého století, k modernismu architekta Miese van der Rohe. Člověk se může nechat inspirovat stavbou nebo třeba miskou. Význačnou roli tu hrají mé roky strávené v Japonsku, stejně jako každoroční návštěvy cisterciáckého opatství v Le Thoronet v Provence.

John Pawson odpovídal na otázky zaslané e-mailem. Rozhovor připravil Martin Valášek. Přeložila Zuzana Semínová.

>Na obsah
>Pošlete nám svůj komentář k tomuto článku