Současné myšlení v Čechách se vyznačuje snahou po exkluzivitě a ta se pak projevuje jako exkluze, jako vyčleňování a vposledku vymítání: Jednou se vymítá „řecké“ ve jménu „židovského“, jindy „římské“ ve jménu „řeckého“. Řím je poslední z posledních, je otloukánkem vyznavačů tradice „židovské“ i „řecké“. Bezduchý, odvozený, napodobující, netvůrčí, totalitní a ještě jinak pomlouvaný. Jeden ze statečných obránců Říma Rémi Brague namítl v knize Evropa, římská cesta (1992, česky 1994): „I kdyby na tom všem něco bylo, Řím může zdůvodňovat své bytí jiným typem kreativity. Jeho původností, jeho přínosem je schopnost kontinuity, translace, přejímání od starých a předávání novým.“ Z „řecké“ ani „židovské“ exkluzivity, z řeckého ani židovského rasismu by Evropa nevzrostla. Evropa mohla vzrůst jen z Říma.

Řím je inkluzivita.

Řím je jediný bod na mapě i impérium s ambicí světovosti. Řím je přesně vymezený úsek v dějinách kultury starověku i kontinuita podél celých evropských dějin. Řím je město s konkrétními kulturněhistorickými reáliemi i idea, která se vtěluje vždy jinak a jinde, od Nového Říma – Konstantinopole – Cařihradu přes Moskvu – Třetí Řím, Svatou říši římskou národa německého a Británii založenou dle legendy Aeneovým bratrem Brutem-Britem až po Spojené státy, které symbol své identity i světové misie nazvaly Kapitolem.

Z nekonečných možností a podob římské tradice vybrali jsme několik kapitol, jež při vší rozmanitosti poukazují na trvalou kontinuitu římanství jakožto konstanty a základu evropanství:

V eseji Vergilius: Sláva světa, sláva poslání interpretuje Hans Urs von Balthasar dílo erbovního básníka Říma antického, dle mnohých „Otce Západu“, z hlediska „teologické estetiky“.

V ukázce z Macrobiových Saturnálií a úvodu k ní prezentuje Jakub Hlaváček myšlení „posledních Římanů“, rozuměj posledních pohanských vzdělanců.

V komentovaných výňatcích z Aratorova Eposu o skutcích apoštolských z „temného“ šestého století se zrcadlí zrození nové, křesťanské ideologie Říma.

Ve středověkém poutnickém bedekru z 11. století Podivuhodnosti města Říma a ve studii Aleše Rolečka o jednom z ústředních poutních míst tohoto křesťanského Říma se tato ideologie objevuje ve své plně rozvinuté podobě.

Ve dvou barokních textech, připravených Petrem Maťou, je křesťanský Řím nazírán českýma očima. V Goethově eseji o Winckelmannovi a ve studii Grand Tour jako téma evropské literatury, Řím jako téma Grand Tour vyvstává Řím coby cíl novověkých poutí kulturních.

V sonetech Giuseppe Belliho, které podává Jiří Pelán, naopak ohlašuje svou vitalitu Řím viděný moderními Italy.

V rozhovorech s představiteli českého katolického exilu a v básnické miniantologii dokazuje Miloš Doležal význam Říma pro moderní českou kulturu.

V rytinách Giambattisty Piranesiho, zachycujících Řím 18. století a nyní doprovázejících římské číslo Souvislostí, se pak nabízí možnost zasnít se s exilovým básníkem Vjačeslavem Ivanovem, že

Bernini, tvou hrou veselím se znova,
když z vrchu Pincia ke Čtyřem Fontánám,
kol míst, kde do příbytku Gogolova,
Ivanov malíř vcházel, brouzdávám,
kde Piranesi do svých vedut vryl
Titánů stavby i žal, jenž nám zbyl.

>Na obsah
>Pošlete nám svůj komentář k tomuto článku