POD ČAROU • Souvislosti 2/2000
Svět obrazů ukrytých na dně
Výbor z díla francouzského básníka belgického původu Henriho Michauxe (1899–1984) vydaný pod názvem Prostor uvnitř je knihou, která zdaleka není určena jen znalcům francouzské literatury. Dokonce se dá říci, že nezná--li čtenář tohoto podivuhodného umělce vůbec, a neví-li tedy, s čím se při četbě může setkat, následný zážitek se stává úžas budícím objevem (a je to úžas radostný, ba přímo rozradostňující). Více než kdykoli jindy se vyplatí věřit prozíravosti překladatele a editora (v tomto případě Václava Jamka) a respektovat fakt, že nenapsal předmluvu, ale doslov. Neboť poznávat Michauxe a potom číst Jamka je jiné než přečíst Jamka a potom chtít poznávat Michauxe.
Michauxovy věty se čtou snadno, jeho jazyk osvobozuje, je lehký, jako by si autor při psaní se slovy jen hrál, ale svět za nimi, prostor uvnitř, je schůdný jen obtížně, vyžaduje soustředění. Nikoli však soustředění upachtěné, za každou cenu přicházející věci na kloub, spíš jen vůli naslouchat a vnímat. Hned po prvních stránkách, na nichž jeden za druhým plynou řádky básní v próze, se ocitáte uprostřed fantaskních vidin. Jednotlivé, větami zachycené okamžiky jako by spolu naprosto nesouvisely a vy si říkáte: to je tak podobné, tak podobně zmatené jako mé sny! A pak si všimnete názvu: Noc v pohybu. Je to stejné, jako když jdete na výstavu „abstraktních“ obrazů, a dřív než se zadíváte na plátno, přečtete si cedulku pod ním. Už nikdy v něm nic neobjevíte (v opačném případě dokážete najít cokoli, co je ve vás samých).
Svět nevědomí je nejvlastnějším Michauxovým prostorem. A neúnavné opakování slov až po úplné vyčerpání jejich obsahu, téměř až po jeho zrušení. Michaux není básníkem radosti, ale stejně tak není básníkem smutku a depresí, a naprosto ne básníkem děsu. Michaux je tvůrcem prožitku vycházejícího z propastné hloubky. Neprochází se po povrchu, a proto jeho humor (nikoli řídký) nemůže mít jinou barvu než černou. A je to čerň ryzí. Ale ani tam, kde se setkáváme s člověkem v nesnázích, nemohoucím přizpůsobit se konvencím, člověkem rozpačitým mezi lidmi, člověkem neodporujícím, pasivním až lhostejným, nevzbuzuje v nás potřebu lítosti a překvapený úsměv necítíme jako cosi nepatřičného.
Prostor Henri Michauxe je i naším prostorem, on jej však dokáže proměnit v obraz.
Zuzana Fialová
Henri Michaux, Prostor uvnitř. Praha, Mladá fronta 2000. Přeložil Václav Jamek.