ANKETA O STAVU ČESKÉ TYPOGRAFIE, SAZBY A PÍSMOTVORBY (připravil J. Krč)

Lubomír Šedivý

1. Stav nebo úroveň oborů typografie, sazba, tvorba písma v Česku na konci devadesátých let je taková, jaká je. Nemyslím si, že je špatná nebo dobrá. Je ovlivněna computerovou sazbou se všemi jejími nešvary, ale i výhodami. Úroveň současné typografie vnímám vcelku pozitivně, protože nabízí množství různých řešení nebo cest, kudy dál. Pro kreativního člověka je tady spousta možností, pro opačně založeného člověka to může znamenat chaos a tudíž i určité omezení v tom, co umí computer. A computer toho moc neumí. Všechno je v člověku, v jeho nápadech, v jeho fantazii. Proto mi to připadá zajímavé a lákavé po všech stránkách.

Jako módu v současné typografii vnímám určitou překombinovanost typografie. Není problém vysadit několik titulků přes sebe a ještě je zdeformovat nebo rozmáznout – to všechno nabízí computer. Mě tahle typografie nudí, nemám chuť ani náladu to luštit, dešifrovat, o čem ten plakát nebo leták vůbec je. Snažím se o čistou, jednoduchou, výraznou, možná až minimalistickou typografii, snažím se jít k podstatě problému, snažím se computer používat tak, aby sloužil on mně, a ne já jemu. Tím možná jdu proti současné módě v typografii, ale vůbec mi to nevadí, právě naopak: chci být nemoderní.

2. Největší nešvar v současné typografii vidím, jak jsem už řekl, v překombinovanosti nabídek jednotlivých programů computeru. Jeho používání v typografické tvorbě je složité, ale mnoho lidí to tak nevnímá. Zdá se jim, že stačí ovládnout určitý program a mohou tvořit loga, plakáty, obálky knih. A proto vidím kolem sebe neskutečné množství amatérské typografie. Je to snadné, využít computeru bez vlastního nápadu, bez fantazie, bez tvůrčího rizika, bez lidské kreativity. Je to snadné zneužít computer ke splnění typografického úkolu. Pak už záleží jen na klientovi, na zadavateli, jestli to pozná.

3. Nové technologie přelomu tisíciletí samozřejmě přinesou podstatnou proměnu našemu oboru. Byl bych idiot, kdybych tvrdil něco jiného. Důležité je, jaké nové technologie a jakou proměnu přinesou. Ale že ji přinesou, na to vemte jed!

4. Nevím, jestli ovlivňuje internet staleté zásady knižní úpravy, ale vím, že všechno se vzájemně ovlivňuje, a to se mi líbí a to mě baví. To je přece strašně zajímavé. Třeba zítra potkáte člověka, který vás naprosto ovlivní. Není už jen ta sama možnost nádherná?

Boris Mysliveček

1. Pominu-li reklamu v dobrých časopisech, webové stránky, grafiku malé části televizní scény, kde všude je pokrok zjevný (už proto, že jde o nové a stále se rozvíjející oblasti), pak se domnívám, že setrvalý. Typické znaky české typografie, jako je vtip a současně jistá bezkoncepčnost (často sterilní úprava textové části knih a formalistické záchvaty na přebalech) přetrvávají. Je jistě řada výjimek, ale běžně v knihách prezentovaná počítačová sazba se téměř nezbavuje nešvarů, daných „snadností“ práce na počítači a návyky sazečů z „anglického“ počítačového prostředí, v němž se pohybují. Potřebné znalosti a cit pro volbu písma se s „demokratickým“ rozšířením přístupu k této práci automaticky nezvyšují. A přitom písmo a jeho tvorba je tím nejdůležitějším. Z nových českých písem (mimo Týfových či Solperových) znám pouze práci Františka Štorma a zdá se mi opět typicky česká: písma jsou pěkná, manýristicky hravá, individuální, ale často z řady důvodů špatně čitelná a pro mě nejasného určení.

2. Již jsem to naznačil: neochotu velké části počítačových operatérů užívat své stroje jako nástroj vlastního, osobního, promyšleného sdělení, spokojenost s nabídkou počítačových programů a hrou s nimi.

3. Na cestě tvůrce k realizaci bezesporu. K daleko důležitější změně v komunikaci mezi zadavatelem a tvůrcem, která je mnohdy až komicky obtížná, bohužel asi nepřispějí.

4. U většiny titulů, tedy u „naučné“ (sic!) produkce jistě ano. Tradiční „listovací“ kniha je však svým způsobem definitivní tvar pro některé typy výpovědi či sdělení, je dokonalejší (právě díky listování) „stroj času“, jímž čtenář sleduje vývoj textu (sdělení, příběhu) než co jiného.

Filip Blažek

1. Zdá se mi, že lidé, kteří profesionálně pracují v tomto oboru, se začínají rozdělovat do tří skupin. Ty mezi sebou téměř nekomunikují, užívají různých metod práce a jejich výsledky jsou od sebe na první pohled rozpoznatelné.

I. Profesionální typografové – mají tu smůlu, že k práci přistupují osobně, zakázky si do určité míry vybírají. Snaží se sledovat světové dění v oboru, často mezi sebou spolupracují. Bohužel jimi navržené tiskoviny bývají velmi specifické nebo určené pro omezený okruh lidí, takže se jim stále nedaří výrazně ovlivnit veřejnost a zvýšit poptávku po kvalitní typografii.

II. Reklamní grafici – tvoří nejvíce tiskovin, se kterými se denně setkáváme a které značně ovlivňují náš vkus. Smutné je, že tito lidé neznají historii oboru, nesledují světové trendy a v neposlední řadě postrádají invenci. Ve své práci se řídí osvědčenými klišé z 80. let. Reklamní agentury tak chrlí průměrnou typografii, navíc po celém světě téměř identickou.

III. Virtuální typografie – vznikající disciplína tvorby webových stránek a multimediálních projektů se velmi rychle rozvíjí. Mezi profesionálními grafiky je o elektronické publikování minimální zájem, takže volné pole obsadili lidé velmi mladí. Díky internetu mezi sebou živě komunikují, a to nejen doma, ale po celém světě. Webové stránky umožňují nepřeberné množství experimentů s písmem, barvou, ale i animací či zvukem.

(Pro úplnost: ještě existuje velmi početná skupina amatérských grafiků-kutilů, na vývoj českého designu však nemají přímý vliv.)

2. Nefunkční nástroje. Výrobci operačního systému mají de facto monopol pro svou platformu (PC – Windows, Apple – Mac OS), takže je nic nenutí usilovat o kva-litu. Grafici pak místo soustředění na práci neustále řeší nedostatky softwaru a v poslední době stále častěji i hardwaru.

3. Já myslím, že technologie prvních let nového tisíciletí se od současné nebude příliš lišit. Zásadní změna srovnatelná s vynálezem knihtisku totiž již proběhla – všeobecná digitalizace. Přestože se objevují grafické styly počítačem ovlivněné nebo dokonce bez počítače neuskutečnitelné, některé základní kameny typografie se nemění. Věřím, že pro dobrého grafika zůstane počítač jen o něco chytřejším nástrojem než obyčejná tužka.

4. Jak jsem již uvedl, očekávám rozvoj virtuální typografie. Tištěná grafika asi dlouho zůstane základem pro tvorbu elektronických publikací (internet knihu zatím nemůže zcela nahradit), ale nové nápady ve světě internetové typografie jistě zpětně ovlivní i typografii klasickou. Internet navíc usnadňuje jak komunikaci grafika s klientem, tak výměnu zkušeností mezi typografy samotnými.

František Štorm

1. Nejvýraznější tendence ve všech oborech je blbost. Chceš-li to někam dotáhnout, začni úplným zblbnutím. Hodně to odnesla architektura, ta se těžko bourá, typografie se aspoň dá hodit do kamen. Na této tendenci je nové to, že se její příznaky objevují i u jinak docela rozumných lidí, od kterých bych to nečekal – i oni potřebují na chleba. Pozoruji, že z poměrně konservativních, uznávaných veličin v oboru typografickém se stávají ztřeštění infantilové, zaujatí každých čtrnáct dní novou módou. Dodávám, že prosazování nových tendencí ve tvorbě písma je roubování 500 let starého dubu. Každá snaha je předem směšná.

Typografie bez typografů – tak bych nazval stav nastupující generace v branži. Ono to může být dobře i špatně. Jsou tu vystudovaní designéři, kteří se omylem považují za výtvarníky, a vedle toho amatéři s počítačem, takoví ti absolventi elektrofakult, co se dali na DTP, taxikáři, co si našetřili na osvitku a scanner. Ti první jsou suverénní a hotoví, míří vysoko, ti druzí, neposkvrnění odborným vzděláním, někdy mají i upřímnou snahu něco se dovědět o řemesle, a tak to má být.

2. Přehnanou publicitu typografů a blábolení teoretiků. Chybí skromnost a úcta k textu. Na prvním místě musí stát vždycky spisovatel, autor textu, jemu typografie umožňuje knihu prodat a nám pomáhá číst. Dřív bylo zvykem, že nakladatel dal rukopis rovnou do tiskárny a odtamtud si pak odnesl normálně upravenou a solidně vytištěnou a svázanou knihu. Dnes to musí jít přes designera, a ten chce být originální. Autoři knižních obálek jako by se domluvili, že nás oslní svou moderností. Jen se zahleďte do knihkupeckých výloh…

3. To je podobná úvaha, jako že fotografie nahradí malířství. Lidé se potřebují na něco upnout, věnovat se jakékoli krásně znějící pokrokové myšlence, třebaže to většinou v historii vedlo do propasti. Dnes je to technologie, zítra třeba nekromancie, to máte jedno. Přelom tisíciletí je číslo v jednom z různých kalendářů, které vyšlo náhodou kulatě a nemá nic společného s přírodou. Rok 2000 je bezobsažný reklamní slogan. Ale báječně se mi dnes líbí pojem umělá inteligence, kyberprostor a virtuální realita, jako kdyby nestačila ta naše obyčejná. Blbost musí vyhřezávat až za hranice našich představ, a tudíž na internet. O tom se Orwelovi ani nesnilo: absolutní svoboda, ano, ale v rámci cizích, předem připravených informací. Samostatně nic nového nevymýšlet, vždyť tu máme elektronický ráj – a v něm je přece všechno.

Hmatatelně se nové technologie projevují na vzhledu knih: čím rychleji stoupá výkonnost technologie, tím hlouběji se propadá kultura tištěného slova. Technokrati jsou přestárlé děti, rozdíl je jen v ceně hraček. Mimochodem, naše autíčka byla ze solidního kovu, z Anglie, a chvíli vydržela, hračky našich dětí sice lépe blikají a pískají, ale hned se rozbijou, protože jsou z čínské umělé hmoty. O „převratných“ technologiích platí nemlich to samé. Jak se objeví nějaký nový program, vidím, že oproti starší verzi chybí pár rozumných funkcí, zato má dvacet nových funkcí zbytečných. Navíc potřebuji k jeho spuštění rychlejší stroj a tudíž musím živit ty oduševnělé gentlemany, co sem ty stroje a ty programy dovážejí, a tak pořád dokola. Tuhle hru hrajeme dobrovolně, a v mém okolí přibývá těch, kteří v určité chvíli odmítnou další partii. Proto předpovídám zpomalení pokroku.

4. Ne.

Robert V. Novák

1. Užitá grafická tvorba byla u nás vždy na průměrně dobré úrovni a je tomu tak i dnes. Ale co je dobré, může být ještě lepší. Dá se říci, že se konečně začalo dít něco víc. Od kavárenských oborových diskusí (které stále pokračují) se nyní přešlo k činnostem více veřejným. Vznikl časopis s radikálním názvem Deleatur (s podtitulem Časopis pro pěknou úpravu), který jako platformu dobrého grafického vkusu obsahově vytváří několik podobně naladěných nadšenců. Stále častěji jsou k vidění výstavy grafického designu. Od roku 1996 funguje mezigenerační sdružení grafiků TypoDesignClub, které vydává obsáhlou ročenku členských prací a vystupuje při různých příležitostech také výstavně. Tradiční akce jako je Bienále grafiky Brno (v roce 2000 již 19. ročník!) nebo Nejkrásnější české knihy roku (od roku 1965) získávají stále větší pozornost. Myslím si, že s typografií u nás je to na dobré cestě.

S tendencí nebo módou 90. let se to má tak: v době, kdy informace létají světem sem tam velkou rychlostí, se také rychleji stírá národní charakter designu. Myslím si že to je jedině dobře (alespoň naší zaprděnosti to prospívá). To výrazné bylo a bude samozřejmě vždy dílem osobností. Módu pak určují právě tyto osobnosti, což je přirozené. Dnes je doba, která přeje vedle sebe různým kvalitním grafickým projevům (ne vždy bezbolestně), je zde opravdu dostatek místa pro každý slušný názor v grafickém designu.

2. Samozřejmě největší katastrofou v oboru užité grafiky je stále ještě proporcionálně obrovské množství diletantů, což je dnes způsobeno snadnou dostupností technologie. Dobrý grafik samozřejmě není každý, kdo si sedne k počítači a naučí se ovládat ty tři programy, které jsou k tomu zapotřebí.

Dalším velkým problémem je u nás obecně zdegenerovaný vkus a neexistence širšího povědomí o tom, jak dobrý grafický design vypadá. V absurdní návaznosti na tento stav si ale skoro každý osobuje nárok nějak se ke grafickému designu vyjadřovat a hodnotit ho. Navzdory takovému tlaku se musíme hodně snažit, aby si další generace při pohledu na to, co jsme vytvořili, neťukaly na čelo.

3. Technologie přelomu tisíciletí žádnou podstatnou proměnu nepřinesou, protože žádné skutečně převratné na obzoru zatím nejsou. To nejdůležitější v technologii oboru se událo více než před desetiletím. Byl to nástup digitálních technologií jak v tvorbě písma a sazbě, tak v grafickém designu samotném. Hlubší propojení s takzvanou předtiskovou přípravou spojilo nebo úplně vymazalo některé obory dříve lemující cestu od grafického návrhu k tisku. Razantní vstup počítačů s programy pro typografii a zpracování obrazu do práce tvůrců písma, sazečů a grafiků byl skutečně srovnatelný s Gutenbergovým vynálezem stavebnicově sestavovatelných liter (tzv. knihtisku) z 15. století. Technika může v dohledné době přinést zatím „jen“ další určitá zjednodušení a zkvalitnění práce grafika právě v technologickém slova smyslu. Před počítačem ale zatím stále sedí člověk!

4. Internet je svébytný prostor, který nemá s knižní úpravou zhola nic společného. Snad jen to, že používá písmen a obrázků k vyjadřování a k přenosu informací, ale to bychom se mohli ptát, jak ovlivní „staleté zásady“ knižní úpravy například telefonní seznam.

Ostatně „staleté zásady“ knižní úpravy jsou mýtus. Pěkně upravená kniha není na ničem podobném vůbec závislá. Grafická podoba knihy může být třeba jedním velkým kopancem do takovýchto „staletých zásad“ a zároveň může být geniálně upravenou krásnou knihou. Samozřejmě jsou určitá pravidla, ale to jsou pouze praktické pomůcky, které mají na grafickou podobu knihy jen částečný vliv (například v těchto končinách je zvykem číst zleva doprava a shora dolů, ale nikde není psáno, že to tak zůstane navždy). Grafická podoba knihy zůstává grafickou podobou a subjektivně může být ovlivněna čímkoli, třeba dobrou nebo špatnou náladou grafika, nejvíce však jeho schopností či neschopností.

Otázka by měla znít jinak – zanikne po nástupu internetu kniha? Existuje samozřejmě extrémní názor, že elektronická média zničí knihu a vytlačí tištěný text vůbec. Myslím si ale, že se již dostatečně ukázalo, že to není pravda. Internet, CD ROM, DVD nebo jiná, dnes ještě nevynalezená média pouze převezmou část úkolů, které až doposud nesl tištěný text, ať už v podobě knihy, časopisu, novin atd., tak, jak již přebrala část těchto potřeb v minulosti fotografie, film, rozhlas nebo televize. Dál se pouze více diferencuje výběr „nosiče“ myšlenek nebo informací, a to v závislosti na praktickém používání. Ale to není žádný převrat.

Luboš Drtina

Když počátkem 90. let konečně povolilo embargo Západu a k nám se dostaly ve větší míře počítače schopné vyrobit podklady pro tisk časopisu či knihy doslova na stole, přineslo to ve výsledku kromě ohromné pružnosti a relativní dostupnosti také záplavu šmejdu a hlavně – zmatení pojmů. Dnes se zdá, že situace se oproti rokům 1990 až 1991 zlepšila, ale je to jen zdání. Díky konkurenčním tlakům cizích firem, které u nás působí, se obor přece jenom kultivuje; nicméně to matoucí zůstává. Hlavní rozpory a neutěšenost stavu se dají zástupně ilustrovat na používání termínů grafik a grafika.

Celá 80. léta je bylo možno chápat takto: grafik je ten, který produkuje grafické listy, případně užitou grafiku (grafický design); grafika je buď produktem jeho činnosti, nebo oborem, ve kterém se – ať už jako školený odborník, nebo zdatný talent bez školení – tvůrčím způsobem pohybuje.

V devadesátých letech je grafikem každý majitel příslušného programového vybavení a grafikou rozumíme každou práci v grafickém editoru. Dokoupí-li se ještě osvitová jednotka a případně skener, vznikne grafické studio.

Slaboproudé inženýry a nesmělé absolventy různých elektrooborů z počátku 90. let vystřídali ke konci desetiletí grafici získávající ostruhy na letních výpomocných brigádách a při četbě magazínů o počítačových hrách. Výsledky oboru jsou jakoby profesionálnější, ale zároveň odvozené a nepůvodní. Odborný fundament zaměstnanců studií (grafiků) pluje na pohyblivém písku softwarových efektů a jepičích klišé. Chybí originalita, pocit lidského dotyku. Laxnost a prefabrikace výsledků je vodou na mlýn těm zákazníkům, kteří mnohdy víc než co jiného chtějí jenom prodat hybrid úspěšného výrobku s co nejnižšími náklady. To, co skutečně chátrá, je tedy podoba domácích produktů. Odbornému školství, hlavně střednímu, ujel po změně režimu na pět až šest let vlak. Profesní výsledky špiček oboru nejsou v denním životě veřejnosti na očích natolik, aby jejich práce mohla mít vážnější dopad.

Obecně vzato je to odraz stavu společnosti a zřejmě jde o věc pozvolného vývoje.

Na internet se zřejmě budou vztahovat všechny nešvary shora uvedené. Ve své vizuální podobě bude nějaký čas kulhat, potom bude eklekticky dohánět svět, dokud tvůrci stránek nepřijdou na to, že výhoda rychlosti tohoto média není v rychlosti napodobení estetiky vzorů dříve, než to udělá druhý.

Nemyslím si, že by při všech svých výhodách mohl internet zásadně změnit vývoj ostatních tiskových médií. Některá to může ohrozit, třeba některé bezkrevné deníky; výhodnější možná bude pracovat na internetu s lexikony a slovníky, s odbornou literaturou. Rozhodně se však budou dál číst knihy, ale i Květy a Vlasty. Pokud však internet nebude opravdu cenově dostupný, jsou veškeré úvahy o jeho vlivu čistě akademické.

Na obsah