Čínské bistro Zuzany Li

O Poslu z Dálného východu, slavné disputaci, tajných strategiích a hlemýždím tempu

Venku se ochladilo, v čínském bistru však máme stále teplo. Vysoce hořlavých a výhřevných témat je v českém mediálním prostoru v souvislosti s Čínou tuto zimu dost na to, aby jejichžárrozpálil i na dálku. Přelom roku vyzývá k ohlížení se za tím uplynulým a nám se v bistru sešla výživná krmě i jedna skutečná lahůdka.Servírovat dnes budemeochutnávky podél časové osy.Hned na začátek nás nečeká drobný předkrm, nýbrž kalorická bomba, od níž se po prvním soustu nechce zvedat od stolu.Ostatně ani celébistro by nestačilo k tomu, abychom ji tu naporcovaly celou.

Nádherná a objemnápublikace Posel z Dálného východu je už svou vazbou výjimečná. Decentně barevnáplátna s motivy pivoněk a fénixů imitují brokát se vzory používanými původně na bordury tradičních čínských malířských svitků.Zaujme na první pohled, překvapovat však nepřestane až do poslední stránky. Michaela Pejčochová, snad nejvýraznější osobnostmladé české sinologie, léta pátrala poživotním příběhujistého Vojtěcha Chytila, jehož sbírka dnes tvoří značnou část unikátního souborumoderní čínské tušové malby pražské Národní galerie.Jejípráce ji dováděla k novým a novým převratným zjištěním, která s námi v knize sdílí.Rozhodne-li se čtenář začít pravou částí knihy, pustí se po stopáchspolečenského outsidera oplývajícíhopouze svým šarmem a talentem, který sedostal z chudé moravské chalupy během první světové války přes Sibiř až na Dálný východ, kde se na jaře roku 1918 vydal ze Šanghaje proti proudu Dlouhé řeky do tehdy velmi prosperující metropole Chan-kchou (dnes součástí města Wu-chanu).Zde již od poloviny 19. století fungovaly rozsáhlé zahraniční koncese bohatnoucí na zahraničním obchodu. Chytil se zde ocitl uprostřed přepychu a blahobytu elitních rezidencí evropského stylu postavených na území anglické, francouzské, japonské a v jeho případě především ruské koncese.Hodoval u vybraných tabulí, portrétoval dámy, soukromě vyučoval západní malbu a jezdil s nově získanými přáteli na pikniky a cesty na venkov, při nichž sbíral náměty ke svým akvarelům, které prodával a vystavoval. Vyprávění nás dále vede do Pekingu, kde se Chytil setkal s moderními čínskými umělci a zapojil se do životamístní umělecké komunity. Autorkou pečlivě zdokumentovaný příběhdobrodruha, malíře, sběratele a jeho sbírky opatřený obohacujícím poznámkovým aparátem osvěží o to víc, že nepotřebujedodatečné fabulace, aby byl napínavější než leckterý román. Barvitě a výstižně přibližuje reálie tehdejšího života Evropanů v Číně, tamní umělecké scény a výukyzápadní malby na pekingské akademii výtvarných umění, kde byl Chytil mezi lety 1923-1927zaměstnán na Katedře západní malby.Zachycuje podobu čínské moderny aosudzmíněné sbírky obrazů, o moderní čínské tušové malběu nás a v Evropě pojednává na úrovni nejlepších teoretických studií. Vzácný příspěvek k poznávání Číny počátku 20. století, našich kontaktů s touto zemí i reakce na ni především ale nejen v oblasti výtvarného umění je ojedinělým knižním výstupem mnohaletého badatelského úsilí korunovaného autorčinou schopností shromáždit ado hloubkyzpracovat obrovské množství informací z nejrůznějších zdrojů s erudicí, nadhledem, citem i jistou dávkou humoru. Dřívější výstupy Oldřicha Krále autorka doplnila o další důležité postřehy a souvislosti a uvedla na pravou míru pár rozšířených omylů. Než se začtete, odlepte si z úvodní strany pravé části knihy netradiční záložku -dobový Chytilův portrét, bude se hodit, tohle rozhodně nezhltnete najednou. Levou část knihy pak tvoří miniaturní soukromá galerie, v níž si čtenář může listovat reprodukcemi obrazů Chytilovy sbírky nebo se začíst do dokumentů a starých dopisů, kdykoli jej k tomu pravá část knihy inspiruje nebo prostě jen dostane chuť odskočit si z vyprávění.

Se jménem Jaroslava Průška se setkáme na stránkách Posla z Dálného východuv souvislosti s fotografií z roku 1953, kdy byl Průšek jmenován ředitelem Orientálního ústavu AV ČR. Na fotografiije kromě pracovníků ústavu zachycena také plastika dost možná (podle Pejčochové) zakoupená od Vojtěcha Chytila, kterou roku 1975 dostala od Akademie věd do majetku Národní galerie a "dodnes představuje jednu z nejpůsobivějších ukázek sino-tibetského buddhistického sochařství v její sbírce".Se jménem Jaroslava Průška se setkali takéti, kteří přišli na konci listopadu do útulné a také pěkně vyhřáté Božské lahvice na literární večer ke knize Bláznův deník (česky Verzone). Tato sbírka textů otce moderní čínské literatury Lu Sünaje pojmenovaná podle autorovy historicky první moderní povídky v čínském jazyce otištěné na jaře 1918 v časopise Nové mládí. Do českého jazyka jena počátku padesátých let převedli Jaroslav Průšek a Berta Krebsová a jejich překlady k novému vydání letos revidoval Martin Bedřich. Zatímco Krebsová je známá především jako překladatelka, Průšek se do dějin zapsal nejen jako zakladatel české sinologie, ale také jako jeden z prvních evropských sinologů, který se soustavně věnoval studiu moderní čínské literatury a který položil základy tohoto oboru v celosvětovém kontextu. Mimo sinologické kruhy se však málo ví, že Průšek byl aktérem jedné z největších disputací v dějinách oboru, kterou bychom s jistou nadsázkou mohli nazvat disputací "o smysl dějin" moderní čínské literatury, o níž se dodnes stále učína amerických i čínských univerzitách. Proběhla v roce 1963 mezi Průškem a profesorem C. T. Hsia, autorem prvních západních Dějin moderní čínské literatury (Yale UP, 1961). Průškovu obšírnou a jednoznačně odsuzující kritiku otiskl nejstarší mezinárodní sinologický časopis T`oung Pao, založený v roce 1890 v Leidenu, a pro mladého amerického přistěhovalce, jehož kariéra literárního vědce se právě začala slibně rozvíjet, musela představovat značnou ránu. Text pod názvem Zásadní problémy Dějin moderní čínské literatury totiž nepolemizuje s monografií v některých aspektech, ale zcela v duchu názvu od základu strhává celou konstrukci a vyčítá autorovi "nevědeckost" a "demagogickou nesnášenlivost". Hsia se podle Průška míjí s dobou v ideologicky předpojatém přístupu k nedávné minulosti i ve výběru buržoazních autorů a odmítá vidět, že lidová Čína a její literatura se vyvíjejí zcela jiným směrem.C. T. Hsia, o patnáct let mladší akademik původem ze Šanghaje, který odešel do USA v roce 1947, napsal Průškovi stejně obsáhlou odpověď, v níž o poznání jemnějším tónem obhajuje svá východiska, metodu a závěry. Celá tato slavná přestřelka mezi dvěma veličinami oboru zastávajícími protichůdné názory na čínský moderní kánon získává ve světle nedávno publikovanýchosobních dopisů bratrů Hsia poněkud lidštější nádech.Průšek se totiž s oběma bratry setkal na svém přednáškovém turné po amerických univerzitách na jaře roku 1963. Z korespondence vyplývá, žesetkání probíhala v kolegiálně přátelském duchu, a Průšek sám přiznal, že kdyby byl býval bratry poznal před sepsáním své kritiky, velmi pravděpodobně by užil mnohem mírnější slova. Oba bratři se zase shodli, že Průšek "to nemá za železnou oponou lehké" a že odpověď je sice nutnonapsat, na druhou stranu je však stejně tak potřeba respektovat staršího kolegu a jeho životní a pracovní podmínky v zemi socialistického tábora, není tudíž potřeba se vyhraňovat příliš. Na závěr této osobní drobnůstky zbývá už jen dodat, že dnešní podoba čínského moderního kánonu dává svým způsobemza pravdu oběma, C. T. Hsia však navždy zůstane autorem prvních dodnes autoritativních dějin, v nichž pro celý svět kanonizoval Eileen Chang a Šen Cchung-wena. Taktéž není na škodu připomenout, že Průškův přínos oboru knižně zpracoval ne český nebo evropský, ale další americký akademik čínského původu Leo Ou-fan Lee v knize Jaroslav PrůšekThe Lyrical and the Epic: Studies of Modern Chinese Literature (Indiana UP, 1980),do které jako přílohu zařadil i výše zmíněnou polemickou výměnu.

V USA a u silných slov ještě chvíli zůstanemev knize experta na Čínu a bezpečnostního analytika Michaela Pillsburyho Stoletý maraton (česky Rybka) s podtitulem Tajná čínská strategie, jak vystřídat Ameriku v roli globální supervelmoci a nastolit čínský světový řád, přičemž o nastolení čínského světového řádu mimochodem není na americké obálce ani vidu, ani slechu. Autor, který většinu života pracoval jako poradce americké vlády,v ní naléhavě argumentuje, že naše porozumění Číně je naivní, povrchní a v mnohém liché, a varuje, že pokud nezačneme brát Čínu vážně, všechny nás nakonec převeze a bude vládnout světu. Čteme v ní pozoruhodnou výpověď člověka, který se ke konci vlastní kariéryděsí, že se možná ve svém celoživotním úsilí spletl. Kromě bubnování na poplach obsahujevelmi zajímavéjazykové a kulturní vhledy, se kterými se jinde často nesetkáváme. Milovníky taoismu možná překvapí, že o krédu wu-wej mluví autor opakovaně jako o geniální válečné strategii. Čtenáři Jen Lien-kcheova Rozpukova poznají možná v obávaných konzervativních jestřábech předobraz jednoho z Kchungovic bratrů - generála Kchung Minga-jaa, který se ke konci románu vydává v duchu Pillsburyho předpovědi pokořit se svou armádou svět. Jak to bývá, kniha prozrazujepřinejmenším stejně mnoho o autorovi jako o předmětu jeho zájmu, a tak před očima čtenáře postupně vyvstává obraz výrazného posunu oficiálního pohledu našeho transatlantického spojence na Čínu a napoví také něco o pozadí formování veřejného diskurzu "o Číně" i u nás. Kniha má potenciál překvapit v několika ohledech, včetně role Číny při pádu Východního bloku, popisu toho, jak se z ideologických nepřátel mohou stát spolupracující a ze spolupracujících zase rivalové, záleží na okolnostech, optice, výkladu a rétorice. Udivující zůstává snad jen zarputilost autora, s níž trvá na užívání slova "tajný" v souvislosti s plány a strategiemi, které čínská vláda sleduje a užívá, když sám na mnoha místech přiznává, že primární cíl vybudovat ze své země znovu silnou a sebevědomou civilizaci je všeobecně známý od samého počátku a nikdo se s ním nikdy netajil, naopak na něm stojí legitimita "těch nahoře".

Nakladatelství Host vydalo po sci-fi trilogii Vzpomínka na Zemi další český překlad Liou Cch'-sinova románu. VKulovém blesku však pozemšťané nebojují svorně za záchranu planety, naopak v něm lidově osvobozenecká armáda podporuje fyzikální výzkum kulového blesku s vidinou uplatnění vědeckých poznatků k vývoji alternativních zbraní. Román nechaliv Hostu tentokrát přeložit přímo z čínštiny. Nelehkého úkolu se ujala Hana Do, autorka překladu Šesti historií venkovského života, která tak měla možnost vyzkoušet si na vlastní kůži rozdíl mezi překládáním útlého textu precizní a jemné Jang Ťiang aobjemného románu populární žánrové literatury. Přestože se dikce i tempo vyprávění, práce se jmény postav a poznámkami pod čaroua další podstatné detaily poměrně výrazně liší odLiou Cch'-sinova autorského hlasu určeného primárně pro americký trh v podání popularizátora čínské sci-fi Kena Liu, který je sám poměrně úspěšným autorem sci-fi a fantasy, soudě podle prvních reakcí českých čtenářů na internetu, nikdo si žádných rozdílů nevšiml. K vyznání "kniha se mi líbila" a "čte se dobře" zatím ještě nepřibylo ani obligátní "občas se budete ztrácet v čínských jménech, ale časem si zvyknete". Zdá se, že čínské sci-fi válí anuance překladu nejsou rozhodujícím faktorem úspěšného přijetí díla, jakkoli si to překladatelé ješitně myslí.A když už jsme u sci-fi, desáté číslo letošního ročníku časopisu Plav, nazvané Snění v rudém prachu a věnované mladé čínské povídce- povídkám vydaných v posledních letech autorů mladší generace současných třicátníků a čtyřicátníků-,obsahuje mimo jiné také několik povídek tohoto žánru a rozhovor Kena Liu s mladičkou spisovatelkou Tchang Fej.Sci-fi se stalo snad prvním úspěšným vývozním artiklem čínské literatury, kterému Západ přišel na chuť a ochotně mu otevírá dveře, tak se alespoň jeví situace při pohledu na seznamy vydaných děl přeložených z čínštiny do různých jazyků v roce 2019.

Čínská sci-fi možná dobývá svět rychlostí kulového blesku, současná čínsky psanákrásná literatura si to stále šine hlemýždím tempem. Podobnou rychlostí doputovala po letech do českého překladu stejnojmenná kreslená kniha o pomalém hlemýždi z dílny svérázných nankingských tvůrců, grafika a výtvarníka Ču Jing-čchuna a civilním povoláním socioložky a psycholožky Čou Cung-wej. Autoři byli v září hosty pražského festivalu ilustrace LUSTR, kde měli malí i velcí diváci příležitost zakusit si pod Čuovým vedením "kouzlo tušové malby". Cestu autorského páru do Prahy i české vydáníknihy, o níž se anotace na webu festivalu vyjadřuje jako o "filozoficky laděném příběhu nejen pro dětské čtenáře, který svou povahou připomíná putování Malého prince", podpořila společnost Home Credit. Jak ale víme nejen z knihy, každého na cestě čeká spousta nástrah a nebezpečenství. Pro hlemýždě, který přišel na to, že skutečnou tíhou není ulita na zádech, kterou zdědil po předcích a musí ji vláčet životem, že lehkost a bezstarostnost musí mít každý v srdci, bude snad taková věc jako mediální skandál sponzora bouří ve sklenici vody. Přestože má v noze více než osm tisíc kilometrů, v Praze udělal dojem stejně jako Praha na něj a i v dalších městech české a moravské země se mu prý dostalo přátelského přijetí. Podle posledních zpráv by za ním příští rok mohli dorazit mravenci, i když ani takto malým tvorům to nepůjde jako po másle, průjezdnostmezi Prahou a Pekingem se přes všechny technologické vymoženostivýraznězhoršuje a ani dlouhodobá předpověď do budoucna nevypadá optimisticky.Politici a média rádi chodí zkratkami anejrychlejší a nejoblíbenější zkratky jsou jak známo ty, u kterých lze předstírat, že člověk dorazil do cíle, přestože se ztrácív nepřehledném lese. Zato poutníci na cestách necestáchpo všemožných lesích, luzích a hájích, i těch čajovníkových, seod dobrodružných výprav jistě odradit nenechají a některé snad nohy zase někdy zanesou do čínského bistra.

Zuzana Li (1975) překládá současnou čínskou literaturu (např. Ning Kchen, Jen Lien-kche, Liou Čen-jün, Su Tchung, Liao I-wu, Eileen Chang ad.). Řadu z nich vydala v edici Xin, kterou založila v nakladatelství Verzone.