Aleš Roleček

Haec est cymba qua tuti vehimur

(K jedné iluminaci v Hitdině kodexu)

Na rozbouřeném moři se zmítá loď. I když, ono to vlastně ani není moře a loď je spíše jenom malá loďka, ale to jsou pouze detaily a pro nás nepodstatné.

Tato ilustrace patří k evangelnímu příběhu, který nám téměř shodně vyprávějí Matouš, Marek i Lukáš.

Apoštolové s Ježíšem se plaví přes Galilejské jezero a Ježíš, snad znaven kázáním, usíná, a tak ani nezpozoruje, že se strhla bouře, loďka nabírá vodu a hrozí, že se každou chvíli potopí. Zoufalí a bezradní apoštolové budí Ježíše: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" Probuzený Ježíš pohrozí větru a poručí moři - "zmlkni, ztiš se" - a živly ho poslechnou a nastane veliké ticho. Vylekaným apoštolům ovšem ještě vyčte jejich strach a malou víru.

Motiv lodi známe z raně křesťanského umění daleko dříve než ukřižování. Bude trvat celá staletí, než se křesťané odhodlají zobrazit něco tak podivně pohoršujícího, jako je Kristova smrt na kříži. Loď je symbol daleko přijatelnější a srozumitelnější, od archy Noemovy přes loď s Jonášem k bárce Petrově. Ještě na samém počátku století čtrnáctého vytvoří Giotto mozaiku pro průčelí Svatopetrské baziliky, Navicellu, loďku církve plující mořem tohoto světa.

Náš obrázek je ovšem pouhou malou ilustrací z evangeliáře, který vznikl v době, kdy se lámala tisíciletí, pro abatyši Hitdu z kláštera v Meschede.

Kdo očekává od umění románského, nebo v případě tomto předrománského, strnulou statičnost, může být překvapen.

Nakloněná loď právě proráží zoomorfní přídí borduru a vyjíždí z formátu, který jí je určen stránkou. Plachta se trhá a za chvíli ji vichr urve docela a vyletí z knihy. Dračí tlama se zalyká ve vlnách a loďka se plní vodou. Je to kapsa, skořápka, možná i nějaké lůno a groteskní, nesmyslně umístěná vesla, spíše panožky nějakého podivného živočicha. Apoštolové vzhlížejí kamsi do oblak, ale jeden už třese ramenem Mistrovým, který ještě spí a ani nepozoruje, že si máčí šat.

Bohužel nevíme téměř nic o abatyši Hitdě. Jenom na jednom z listů tohoto evangeliáře, který nechala vytvořit, se také nechala zobrazit s drobnou poznámkou: poutnice Hitda. Můžeme se jen dohadovat, co tím bylo myšleno. Jistě, všichni jsme jenom poutníky na tomto světě a ubíráme se k věčnosti. To je jasné.

Představuji si, že snad i Hitda někam opravdu putovala. Do Svaté země nejspíš. Bouře na moři musel být zážitek, na který bude zbytek života v poklidném klášteře vzpomínat. A když si nechá vytvořit evangeliář, důrazně připomíná malíři: tu bouři mi udělej pořádně, raději ti to sama popíšu... A následuje dopis s dramatickým popisem bouře na základě zcela osobního prožitku. Asi to tak nebylo, ony i jiné ilustrace v této knize jsou mimořádně expresivní a dynamické.

Jistě nám ale chce tento obraz říci to, co titulní latinský citát: na této loďce se plavíme všichni!

Aleš Roleček (1958), bývalý antikvář, sanitář, dělník, zahradník, seminarista, jezuita, redaktor a galerista, nyní středoškolský učitel filozofie, latiny a dějin umění.