Jakub Řehák

Komentář k básním, prózám a esejům

Stanislava Dvorského

Původní dílo Stanislava Dvorského (14. července 1940 - 21. února 2020) v tomto čísle Souvislostí tvoří básně, prozaické texty a eseje z pozůstalosti, které až na výjimky dosud nebyly otištěny. Básně i eseje z autorova počítače mi laskavě poskytli básníkova žena Naďa Dvorská a básníkův syn Šimon Dvorský. Oběma patří můj velký dík. Prozaické texty pocházejí ze strojopisného archivu Petra Krále a eseje z připravované knihy Mezi spodními proudy.

Básně

Jedná se o dosud nepublikované básně z roku 1959, které patří do rané fáze Dvorského tvorby. Zatímco v posledních letech jsme měli možnost číst především ukázky ze syntetizující básnické skladby Někde někdy něco, přítomné básně Stanislava Dvorského oproti ní představují spíše ostré záblesky, iluminace, které však nepostrádají kompoziční prvek a záměr.

Básně Svět v severském podnebí, Mámení světel, Noc a periferie, Mollový nápěv, Chůze mlhou, Hádání z lógru v kavárně Mocca, Schoulená do klubka to jsi ty, Slovutná zelenina, Jed, Poslední takty nějakého boogie jsou z rukopisné sbírky Konstelace slov, která byla spolu s textem Z tezí o hermetické poezii - zamýšleným jako předmluva -, nalezena v autorově počítačovém archivu. Pouze několik básní z Konstelací vyšlo v knižním výboru Zborcené plochy, a v časopiseckém průřezu Dvorského básnickou tvorbou Texty 1958-1975, která je k dispozici jako příloha časopisu Tvar 13/2001.

V Konstelacích slov Dvorský představil básnickou metodu, která - zjednodušeně řečeno - spočívala v zájmu o specifické postavení slova na stránce a o tvorbu básnického obrazu, vytvářeného kladením slov vedle sebe. Báseň Dvě lodi odplouvající každá jiným směrem pochází ze souboru Neobyvatelná poschodí, vznikajícím paralelně s Konstelacemi. Do bloku v Souvislostech ji zařazuji pro zvláštní naléhavost, projevující se "zaostřováním" básně na hmotné fenomény: "dvě ruce naplněné střepinami měla ta zhnisaná vlákna na prsech konečný oblouk severu před sebou" a pro její "mořskou imaginaci". Jako by zde svět ze "severského podnebí" první básně našeho souboru nalezl ozvěnu ve vizi "nepoškozené mapy Evropy" z této poslední básně. Ví se, že pro Stanislava Dvorského i pro Petra Krále měla podstatný, až magický význam báseň Jiřího Voskovce - Vzpomínka na Evropu. Je možné, že Voskovcova báseň nalezla u mladého Dvorského svůj subtilní ohlas. Připomeňme si alespoň několik veršů: "Klečíc pod oknem / právě na písčině / plela čaj / vyprahlých plantáží / v dešti květů / Vodíkového pobřeží".

Prózy

Obě prózy - básnický manifest Menší říjnová revoluce a delirantní text Strašidla vody - mi předal Petr Král s poukazem na jejich významnost v rámci Dvorského díla. Ani jedna z nich dosud nebyla otištěna a sám Stanislav Dvorský měl k oběma textům zřejmě ambivalentní vztah a součástí svého díla je neučinil.

Próza Menší říjnová revoluce patří k legendárnímu textu, o kterém se ve spřízněných kruzích vědělo i hovořilo, ale mimo okruh nejbližších Dvorského přátel jej mohl číst málokdo. Je zjevné, že Stanislav Dvorský s publikací tohoto textu nespěchal, a možná s ní ani do budoucna nepočítal. Snad pro jeho mladickou zuřivost i rozevlátost, s níž už se v pozdějších letech nemohl ztotožnit. Podtitul "manifest" nezvolil autor, ale doplnil jsem jej po delší úvaze, abych zdůraznil jeho specifickou náladu i gesto. Nebyla to zcela svévolná volba, ale inspirovala mne k ní pasáž z doslovu Petra Krále k už zmíněnému výboru Zborcené plochy, ve kterém Menší říjnovou revoluci charakterizuje takto: "Ještě před vojnou mu dokonce vyústí do jakéhosi manifestu, [...], který pak těm nejbližším rozešle co příkré veto obecné zblbělosti a banalitě [...]." A vskutku. Jedná se o nadnesené provolání a manifest, vyjádření generačního pocitu, ovšem velmi básnickým a inspirovaným jazykem. V některých pasážích se Menší říjnová revoluce může číst bezmála jako ironický pastiš Ginsbergova Kvílení. Že se mohl Dvorský s ukázkami z této básnické skladby seznámit například ve Světové literatuře, je přinejmenším možné. Pro současného čtenáře je myslím zajímavé zjištění, že tato poloha, k níž se už nikdy po tom Dvorský nevrátil, dává "effenbergerovskému postsurrealismu" nový, bohatší odstín. Ale i "beatnictví" tohoto textu je kontaminováno značným odstupem a nadsázkou. Jako by se ke ginsbergovské inspiraci přidružila ještě jedna dávnější vrstva: Osvobozené divadlo a Král Ubu Alfréda Jarryho. Strojopis prózy Menší říjnová revoluce je psán na čtyřech listech sepnutých sešívačkou.

Druhá z otištěných próz Strašidla vody je bezesporu textem významným a především přelomovým. Nalezneme v něm echo autobiografické prózy Ruleta, která byla napsána v roce 1959, včetně Dvorského pseudonymu Daniel. Strašidla vody jsou ovšem oproti městské Ruletě zasazeny do zlověstně podmáčené, zárodečné venkovské krajiny, byť se v jedné z "kapitol" ještě ozve velkoměstská scenerie baru. Dvorský text psal podobně jako Menší říjnovou revoluci během let základní vojenské služby. Ve výboru z korespondence Petra Krále a Stanislava Dvorského, otištěném v časopise Iniciály (35/1993), můžeme číst zmínky o motivech, patřících zřejmě k soukromé mytologii, které nakonec do prózy "Strašidel" prosáknou: "[...] každou noc, když se dostanu do svého 'akvária', změní se empírová kasárna v Klatovech ve starý ruský klášter, kde mohu vzpomínat na své dvě malé ruské přítelkyně Táňu a Soňu, na moskevskou vodku s ledem, kterou jsem pil celý říjen na Táninu počest [...]. Napadl sníh. Půlnoc na kasárenském dvoře, i s měsícem v úplňku a s řídkými mraky, ženoucími se přes tento měsíc nezvyklou rychlostí. [...] Vzpomněl jsem si v tu chvíli na Prahu a jemně se zachvěl. Přátelé spí, Táňa a Soňa spí, a já přísluším k pravoslavné církvi. Této noci se Táňa i Soňa změnily v akvarijní rybičky. Je to pochopitelné. Ryba člověku nejlíp uniká. Máchal jsem se v teplé zelené vodě a ony proplouvaly. Rozhodl jsem se skoncovat s podivínstvím. Ráno jsem si koupil krabičku olejovek, dvě snědl a ostatní vyhodil na sníh."

Ve Strašidlech vody přechází Stanislav Dvorský od mladistvého "vyprávění" své první prózy k mnohem "atektoničtějšímu", ale básnickému ohledávání a dobývání magického prostoru, do jehož zákoutí a podmáčených, shnilých i zteřelých míst se musí neustále vracet. Toto pojetí prostoru a jeho téměř taktilní ohledávání prostřednictvím smyslů pak Dvorský rozvine v próze Hra na ohradu. Není náhoda, že v závěrečných pasážích Strašidel se ohrada skutečně objeví. Text Strašidel vody je psán na třinácti volných strojopisných listech. Jednotlivým "kapitolám" je v originálním strojopise vyhrazena samostatná strana. Pro otištění zde jsem zvolil možnost oddělit každou kapitolu grafickým znaménkem* * *, aby text nezabíral příliš mnoho místa. V obou textech ponechávám dobový a autorský jazykový úzus, včetně některých stylistických neobratností. Opravil jsem pouze několik zjevných překlepů.

Eseje

Esejistické texty se nacházejí v připravované knize esejů Stanislava Dvorského Mezi spodními proudy, jež byla rovněž nalezena v autorově počítačové pozůstalosti. Dvorský knihu esejů dovedl do fáze vytvoření struktury a obsahu knihy, a kompletaci většího množství textů. Knihu zamýšlí vydat nakladatelství Torst. Všechny zde přítomné eseje jsem vybral se zřetelem na pestrost a zároveň věrnost jistým základním osám Dvorského myšlenkového světa. Čtenář tedy může číst texty věnované vlastní poetice, určité revizi odkazu André Bretona, vzpomínku na Toyen, jednu z osobností pro Dvorského klíčových, a konečně zamyšlení o vztahu díla Věry Linhartové a českého postsurrealismu, autorky, jejíž tvorba byla pro Dvorského generaci zásadní. Dvorského esejistické myšlení inklinuje k dialektickému přístupu, díky němuž často dokáže v jednotlivých textech sklenout oblouk, v němž překvapivě nazře své téma z mnoha různých stran a úhlů.

Úvodní text Z tezí o hermetické poezii byl určen jako předmluva k připravované sbírce Konstelace slov a nebyl dosud tištěn. Esej Konec zázračna: Breton a dnešek byl ve zkrácené verzi otištěn v třináctém čísle Jarmarku umění, bulletinu Společnosti Karla Teiga; pro jeho znovuotištění jsem se rozhodl z důvodu zpřístupnění širší literární veřejnosti. Vzpomínková črta o Toyen Lavička v ateliéru dosud pravděpodobně tištěna nebyla. Esej Věra Linhartová a okruh UDS byl Stanislavem Dvorským přednesen 8. dubna 2008 v Ústavu pro českou literaturu na kolokviu "Kulatý stůl nad dílem Věry Linhartové k 70. výročí narození autorky (próza, poezie, drama, esejistika, kunsthistorie)".

Jakub Řehák (1978), básník a esejista. Vydal básnické knihy Světla mezi prkny (2008), Past na Brigitu (2012), Dny plné usínání (2016) a letos sbírku Obyvatelé (2020; všechny v nakladatelství Fra).

Výběr z korespondence Stanislava Dvorského a Petra Krále vyšel v minulém čísle Souvislostí (3/2020).