JAN VLADISLAV • Souvislosti 4/2023


Michal Jareš / Jan Vladislav, stoletý


Michal Jareš

Jan Vladislav, stoletý

Jan Vladislav (15. 1. 1923 - 3. 3. 2009) patřil ke stálicím české literatury a kultury, a to aniž by jakkoli oslňoval svým egem. Byl v nejlepším slova smyslu jenom, nebo spíše hlavně organizátorem, iniciátorem, překladatelem - a zároveň tedy tím, bez koho by se poválečná literatura prostě neobešla, nebo by byla výrazně ochuzena. Vladislavova činnost beletristická, překladatelská, publicistická, pedagogická i editorská je skutečně neobyčejně rozsáhlá, ba sotva bychom u nás našli podobně zaujatého a aktivního literáta: člověka zajímajícího se o Shakespeara stejně jako o světové pohádky či renesanční malíře, anebo třeba o Baudelaira stejně jako o bratry Mrštíky či exil a samizdat. Snad jen Vladislavovi generační souputníci František Listopad a Ludvík Kundera by se šíří záběru mohli v některých momentech jeho píli a oddanosti kultuře vyrovnat. Obdivuhodný monument Vladislavova díla však stále čeká na své čtenáře a vykladače - ale předně na editory. Ano, ještě velmi dlouho bude co objevovat a zpracovávat!

V pozůstalosti Jana Vladislava totiž zůstává značné množství textů, které bude potřeba postupně zpracovávat a zpřístupnit. V poslední době si díky nakladatelství Torst začínáme dělat představu o celku jeho esejistiky (hutný soubor Eseje vyšel v roce 2018) i o jeho denících (Otevřený deník z let 1977-1981 vyšel v roce 2012). Ovšem jsou to stále jen špičky ledovců, nebo ještě lépe špičky ledovců Vladislavovy literární Arktidy. Vždyť třeba jen deníky pokračovaly od roku 1982 souvisle až do roku 2008; a i když se dochovaly v nejrůznějších fázích rozpracovanosti včetně doplňků, oprav a návrhů, mají hodnotu naprosto zásadní.

Mimořádné svědectví o Vladislavově životě přináší i obsáhlý konvolut osobní korespondence, která bezpochyby obohatí naše znalosti kulturních i politických dějin poválečného Československa. Podobně může budoucí badatel najít desítky a desítky esejů, povídek, básní, přednášek - a stále bude překvapován autorovou neutuchající erudicí a mnohde jasnozřivostí.

Jan Vladislav nikdy neměl své následovníky a žáky, jakkoli se prý dovedl bavit s každým. Intenzivně se zajímal o dění doma i ve světě a rovněž byl otevřený vůči novinkám všeho druhu. Jen připomeňme, že už na konci osmdesátých let ve svém francouzském exilu bystře vyměnil psací stroj za počítač anebo že na počátku nového století začal jako osmdesátiletý muž užívat e-mailovou poštu.

V přítomné sondě do pozůstalosti Jana Vladislava přinášíme ukázky prací pro Rádio Svobodná Evropa (v osmdesátých letech napsal pro české vysílání RFEna dvě stovky textů) a dále úryvky korespondence s Ivanem Divišem (jehož sté narozeniny si připomeneme v příštím roce).

Michal Jareš (1973), básník, literární historik a editor, pracuje v ÚČL AV. Je spoluautorem knih Svět rodokapsu (2003), Dějiny československého komiksu 20. století (2014), V panelech a bublinách (2015) a Dějiny české detektivky (2019) a týmových prací Česká literární nakladatelství 1949-1989 (2014) či Český literární samizdat 1949-1989 (2018) a loni vydal knihu Případ Clifton. Monografie jednoho sešitu.


>Na obsah
>Pošlete nám svůj komentář k tomuto článku
>Přímý odkaz na článek: http://www.souvislosti.cz/clanek.php?id=3111