Jan Šulc

Setkání s Mojmírem Otrubou

Mojmíra Otrubu jsem poprvé uviděl ve druhé polovině 80. let při jedné z přednášek v Kruhu přátel českého jazyka v přízemní rohové učebně v budově pražské filozofické fakulty na tehdejším náměstí Krasnoarmějců. Přednášky Kruhu se tam péčí Závodního klubu Melantrich konaly téměř každou středu a patřily k tomu nejlepšímu, co bylo tehdy v budově filozofické fakulty možno vyslechnout. Přednášejícími byli mezi jinými i literární vědci, kteří v té době nesměli v Čechách publikovat ani řádku, například Miroslav Červenka. Nevzpomínám si dnes již, zda ve zmíněném případě šlo o přednášku Stichovu či Červenkovu, živě si však vybavuji vášeň a nasazení, s nimiž se diskutovalo o literárněvědných otázkách. Něco podobného jsem po roce 1989 již nezažil. Mojmír Otruba byl diskutér zanícený, vážný, sršatý - a pro mne jako studenta strhující. Neznal jsem tehdy ještě jeho odborné práce, setkání mne však hned přimělo k přečtení jeho monografií Boženy Němcové a Josefa Kajetána Tyla. Nestudoval jsem na fakultě bohemistiku, práce Stichovy, Jaroslavy Janáčkové i zmíněné Otrubovy mne však již tehdy přitahovaly stále více. Mojmír Otruba byl pro mne od té doby velkou literárněvědnou autoritou.

Když jsme na počátku 90. let začali s Viktorem Stoilovem utvářet ediční program nakladatelství Torst, jedním z hlavních úkolů pro nás bylo vydání spisů Richarda Weinera, které edičně připravila Zina Trochová. Weinerovy spisy měly původně vyjít v Odeonu, do Torstu jsme je převedli ve chvíli, kdy je Odeon již vydat nemohl. Tehdy začala velmi intenzivní a dlouhodobá spolupráce Torstu se Zinou Trochovou, která dalece přerostla čtyři svazky Weinerova díla. S touto spoluprací byly spojeny i mé časté návštěvy v bytě Ziny Trochové a jejího manžela Mojmíra Otruby ve Zborovské ulici v Praze na Smíchově. Před Mojmírem Otrubou jsem měl ostych, vnímal jsem ho předtím jako člověka přísného a břitkého, k mému překvapení mne však ve svém bytě vítal stále vřeleji, s radostí a vlídně. Hovořili jsme spolu mnohokrát, o nejrůznějších tématech. Když jednou mluvil o rukopisných variantách Weinerových básní, změnil se náš hovor v jeho strhující přednášku o českém literárním kubismu, kterou, žel, nebylo v tu chvíli možno nijak zachytit. Čím blíže jsem Mojmíra Otrubu poznával, tím více jsem obdivoval jeho zaujetí pro českou literaturu 19. století a vášeň, s níž k ní přistupoval. Ke svému oboru cítil skutečnou lásku, šlo o osudové pouto. Asi rok před jeho smrtí jsem po souhlasu Ziny Trochové Mojmíru Otrubovi navrhl, zda by nechtěl do torstovské Malé řady kritického myšlení uspořádat výbor ze svých prací. K našemu překvapení souhlasil, podotkl však, že bude muset být při výběru studií velmi přísný a že mu příprava svazku zabere delší čas. Nakonec s ní, bohužel, již ze zdravotních důvodů nemohl ani začít. Zemřel 8. června 2003.

Bibliografii Mojmíra Otruby přinesl ve dvou částech časopis Česká literatura. Každý si tak může udělat představu o neobyčejném rozsahu, ale i soustředěnosti a zacílenosti Otrubova díla. Přesto si troufám tvrdit, že teprve obsáhlý výbor s názvem Hledání národa, který jsme se Zinou Trochovou připravili k vydání v nakladatelství Academia a který obsáhne všechny stěžejní Otrubovy práce s výjimkou jeho knih, ukáže, kým Mojmír Otruba skutečně byl nejen české literární vědě, ale - nebojím se to v tomto případě říci poněkud pateticky - nám všem. Jeho studie, články, medailony, kritiky a polemiky věnované české literatuře 19. století (a několika málo osobnostem české literatury století následujícího) tvoří vzácný, soudržný a neobyčejně celistvý myšlenkový poklad, z něhož budeme moci čerpat po celá desetiletí. Kniha vedle statí již tištěných přinese i několik rukopisných textů z pozůstalosti. Tři z nich otiskujeme v přítomném čísle Souvislostí. První přináší rozvahu o možnostech a limitech edice Slunovrat, stylizovanou jako dopis adresovaný zřejmě Bohumilu Svozilovi, druhý, pocházející ze samého sklonku šedesátých let, je sémantickou analýzou dialogu v dramatech Josefa Topola, třetím je Otrubův vlastní životopis.

Jan Šulc (1965) nakladatelský redaktor a editor.