Číslo 2/2023 vyšlo 26. června 2023


Esej o básni

Arthur Rimbaud: Dětství IV (Iluminace)
Benoit Meunier: Závratná propast prostoru a času (přeložil Jiří Pelán)

Kontext

Alena Dvořáková: Ježíš jako plavec (Nad Evangeliem nového světa Maryse Condéové)
Jana Kitzlerová: Vladimir Vladimirovič Majakovskij ve třech kapitolách
Przemysław Dakowicz: „Hlasy“ Jana Polkowského – nové vtělení polského romantismu (Listy vytržené ze zápisníku) (přeložila Lucie Szymanowská)
Anna Housková: „Závratný rozměr kultury“ (Za Josefem Forbelským)
Aleš Roleček: Bůh ze Sinaje

Rozhovor

„Už vím, že svět nezměním“ (S Jurijem Kochem o užitečnosti lužické srbštiny, psaní deníku z odbagrované vsi, práci pro okupační rozhlas Vltava, vymírání jazyků a předávání mateřštiny dětem) (připravil Lukáš Novosad)

Nova et vetera

Vladimír Mikeš: Prach hvězd snáší se na mne
Ivan Palacký: Nehet
Przemysław Dakowicz: Svět se zahaloval (přeložil Jaroslav Šubrt)
Miloš Doležal: V krátké ulici na malém městě (Po stopách židovské komunity v polském městě Lubliniec)
Dario Džamonja: „Pokud se ti ozvou, že jsem padl…“ (přeložil Jakub Novosad)
Jakub Novosad: Sarajevské homeopatikum (Nad povídkami Daria Džamonji)
Johannes van der Sluis: Dopis mé matce (přeložili Silvie Malinovská a Wim Barends)
Allegra Goodmanová: Retrospektiva (přeložila Hana Ulmanová)
Hana Ulmanová: Židovská Jane Austenová

Bagately Jiřího Zizlera

O králi českého braku Václavu Jelínkovi, hříšné exotice Archibalda Václava Nováka a korespondencích Ivana Diviše s Rio Preisnerem a Petrem Králem

Jurij Koch

Lukáš Novosad: Případ Hana
Jurij Koch: Židovka Hana (přeložil Radek Čermák)
Jurij Koch: Hana (přeložila Tereza Hromádková)
Jurij Koch: A zeptal se, zda bych s ním nechtěl do Čech (přeložil Kryštof Peršín)

Dramaturgický nářek Marty Ljubkové

Nad tématem

William S. Heckscher

Martin Bedřich: William S. Heckscher
„Historie se neřídí selským rozumem“ (Výběr z životopisného rozhovoru Richarda Candida Smithe s Williamem S. Heckscherem) (přeložil Martin Bedřich)
William S. Heckscher: Afrodita jako jeptiška (přeložil Martin Bedřich)
Pobavené jiskření v očích (Rozhovor o Williamu S. Heckscherovi s Lubomírem Konečným) (připravil Martin Bedřich)

Glosy historické Martina Nodla LXXXVII

O Příbězích dávného času Petra Charváta a Magnetické hoře Stephena Kotkina

Pod čarou

Alena Dvořáková: Les bez kořenů (Eleanory Cattonové Birnamský les)
Alena Dvořáková: O historické nutnosti porážek a vítězství (Salmana Rushdieho Victory City)
Luděk Lukuvka: Stezka není stezkou (Poznámky na okraj Snyderových Collected Poems)
Vratislav Färber: Retúr k Šulcovi a Renčovi
Blanka Kostřicová: Běsi pováleční (Miloše Doležala 1945: Léto běsů)
Zdeněk A. Eminger: Deníky čtyř let (Jana Patočky Filosofické deníky)
Jaromír Zemina: Vzpomínka na Jiřího Šetlíka (2. 4. 1929 – 28. 1. 2023)

Marginálie

S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

 Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 
Facebook
Twitter

Předplatné

Z čísla 4/2022

K Eliotově Pusté zemi (v české meziválečné literatuře):

Zuzana Říhová

K Eliotově Pusté zemi (v české meziválečné literatuře)

U příležitosti stého výročí vydání Eliotovy Pusté země připravil Petr Onufer pro nakladatelství Argo nový překlad. Jedná se již o čtvrté kompletní převedení této básně do češtiny. Poprvé byla Pustá země vydána v překladu Jiřiny Haukové a Jindřicha Chalupeckého (Bedřich Stýblo 1947), o dvacet let později ve výboru Jiřího Valji Pustina a jiné básně (Odeon 1967) a nakonec pod titulem Zpustlá země od Zdeňka Hrona (BB/art 2002) - tyto tři překlady jsou dnes prakticky nedostupné. Čtyři zpěvy Pusté země vyšly v češtině poprvé již v raných třicátých letech, tedy v době, kdy vrcholí krize identity meziválečné avantgardy. Elegantněji než stále dokola opakovaná tzv. generační diskuze ji postihuje báseň Josefa Hory s příznačným názvem 1930. V uměleckém rozloučení se s postuláty avantgardy Hora píše: "Nejveselejší se nakazili smrtí / chmurnou mdlobu cítíš z veršů vát. / Ne, co oživuje, ne, co drtí / Ne, co chce na barikádě stát [...]. Redakce časopisu Plán, jehož byl Hora šéfredaktorem, navrhuje ve svém editorialu jako řešení avantgardní krize nový moderní řád: "Nechceme tlumočit úzké -ismy, ani vyrábět titěrné škatulky, ale zřít moderní dění a zachycovat ho v jeho plnosti. Nad ruinami starých společenských a uměleckých forem roste stavba nového řádu." Zhruba od roku 1930 sledujeme snahy o novou modernost, která by šla ruku v ruce s aktivním budováním alternativní avantgardy, jež by nevycházela z poetismu. Eliotova Pustá země, emblematické dílo angloamerického modernismu, hrála, přesněji mohla hrát, v tomto kontextu významnou roli.  celý článek

Z čísla 3/2022

„Svět je dobrá báseň“ (S Petrem Františkem Burdou o práci v domově důchodců, devadesátých letech, Jaroslavu Eriku Fričovi, Ars poetice, tajemných synchronicitách a transkulturalitě) (připravil Miloš Zapletal):

"Svět je dobrá báseň"

(S Petrem Františkem Burdou o práci v domově důchodců, devadesátých letech, Jaroslavu Eriku Fričovi, Ars poetice, tajemných synchronicitách a transkulturalitě)

Tvá cesta k akademickému působení nebyla přímočará, neodpovídala dnes obvyklému schématu: univerzitní studium - doktorát - odborný asistent. Naopak jsi předtím řádně přičichl k praxi, a to značně různorodé.

Pravda je, že se jako akademik příliš necítím. Po revoluci jsem studoval na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, ale těsně před státnicemi jsem byl vyloučen. Na pracáku jsem si pak rukou zakryl oči, roztočil se a zabodl prst do seznamu s nabídkami práce. Díky tomu jsem se "náhodou" stal součástí patrně prvního pokusu o hospicový přístup ke klientům v rámci České republiky. Božena Zimová, ředitelka domova důchodců v opuštěném torzu vesnice Malá Čermná, kam jsem nastoupil, měla neuvěřitelnou odvahu. Po našem prvním rozhovoru pochopila, že kamkoliv těžko zapadnu. Dala mi tři měsíce absolutní volnosti, a po uplynutí té lhůty jsem jí měl předložit projekt, co a jak chci s těmi starými lidmi dělat. Zažil jsem tam těžko uvěřitelný příběh o proměně standardního ústavu s pověstí domu, kam se chodí umírat, v dům naděje, který inspiroval ostatní zařízení podobného typu. Osobně jsem byl u mnoha klientů ve chvíli jejich odchodu ze světa. To mě hodně formovalo.  celý článek