Číslo 3-4/2018 vyšlo 28. března 2019


Esej o básni

Allen Ginsberg: Kvílení (úryvek) (přeložil Jan Zábrana)
Josef Rauvolf: Ginsbergovo Kvílení známé i neznámé

Kontext

Ivan Wernisch: Děkovná řeč při převzetí Ceny Franze Kafky za rok 2018
Patrik Ouředník: Zlé jest v karty hráti a trumfy neznati (Nad švejkovskými úvahami Aleše Knappa v Hostu)
Alena Dvořáková: Románová fikce jako historická lež? (Kalfařův Kosmonaut z Čech)
Stanislav Dvorský, Petr Král: Pražští „postsurrealisté“ a existencialismus
Alena Dvořáková: Malinko moci v bezmoci (Mlíkař Anny Burnsové)
Pavel Janáček: Román pod nadvládou písně
Aleš Roleček: Nebe nad Haarlemem (K obrazu Jacoba van Ruisdaela Pohled na Haarlem)

Rozhovor

„Kameny mají duši“ (S litografem a grafikem Vladimírem Suchánkem o nejstarší, masarykovské vzpomínce, skautování, Josefu Sudkovi, litografických bozích a Grafičance) (připravil Vít Pokorný)

Nova et vetera

Vladimír Mikeš: Vidím už život z druhé strany
Ivan Schneedorfer: Z nových básní
Pavel Novotný: Zápisky z garsonky
Martina Blažeková: Rez čte
Patrik Linhart: Hraniční světla
Blanka Kostřicová: Přetržený film, Čaj
„Náhoda je cigareta, která probouzí hlad“ (Z básní dadaistů) (přeložil Petr Král)
Rainer Maria Rilke: „Je až k nespatření cosi“ (přeložil Vít Pokorný)
Joseph von Eichendorff: „To zdálo se, že nebe v tichosti políbilo zem“ (přeložil Aleš Misař)

Bagately Jiřího Zizlera

O nových sbírkách Zdeňka Volfa, Víta Slívy, Adama Borziče, Knize týdne Jana Čepa a šílenství v divočině Aleše Palána

Maďaři o srpnu 68

Marta Pató: „Byl to jeden z největších obratů mého života“ (Editorial)
Csaba Gy. Kiss: Z maďarských ohlasů pražského jara (Maďarští spisovatelé o roce 68 v Československu) (přeložili Eszter Honti a Jiří Zeman)
József Utassy: Víry ubývá (přeložil Robert Svoboda)
Gáspar Nagy: Srpen. Ve stopách Ludvíka Jahna (Portrét mladého muže) (přeložil Jiří Novák)

Teologické črty Martina Pokorného

Chuť, řeč a dobro

Knižní pól

Václav Jamek: Pohled do nejstarší části vesmíru neboli První knížky
Anna Housková: „Vždycky se mi líbilo číst hezké knihy“
Jiří Pelán: Z pokladnice světové literatury

Glosy historické Martina Nodla (LXIX)

Macháčkův Husák vs. Fílův Kriegel, bourání gollovského mýtu a Jiný TGM Pavla Kosatíka

Typoglosy Jakuba Krče

Písmenka od A do Z (od alegorie po zatracení)

Pod čarou

Adéla Petruželková: „Býva sa tu dobre, ale žiť sa tu nedá“ (Andreje Bána Slon na Zemplíne)
Alžběta Stančáková: Ménage à trois (Chris Kraus I Love Dick)
Josef Rauvolf: Jak rozumíme beatnikům? (Antonína Zity How We Understand the Beats)
Adéla Petruželková: Odborníci a soudruzi (Lenky Krátké, Jany Wohlmuth Markupové a Miroslava Vaňka (K)lidová věda?)
Zdeněk A. Eminger: Kde se bere nábožensky motivované násilí (Jonathana Sackse Ne v Božím jménu)

Marginálie

S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

 Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 
Facebook
Twitter

Předplatné

Z čísla 4/2017

Děkovná řeč při převzetí Ceny Franze Kafky za rok 2017:

Margaret Atwoodová

Děkovná řeč při převzetí Ceny Franze Kafky

za rok 2017

Jsem hluboce poctěna, že mi byla udělena mezinárodní literární Cena Franze Kafky za tento rok.

Každý, kdo obdrží literární cenu (či cenu za jakékoliv umění), si je vědom toho, že ji získal jménem všech ostatních. Mezi ně patří všichni ti, kteří se oboru věnovali před ním, známí i bezejmenní; všichni ti, kdo učili své řemeslo své následovníky; ale zároveň i ti, kdo četli, naslouchali a ocenili. Vítěz ceny je pokaždé jen malinkou špičkou velkého ledovce, protože umění jakéhokoliv druhu se vždy odehrává v komunitě - komunitě tvůrců a komunitě příjemců, kteří se pak mohou stát tvůrci.

Tato cena je však pro mě osobně výjimečná, poněvadž jednou z mých prvních literárních lásek byl právě Franz Kafka. Samozřejmě ne on sám jako osoba - patřila jsem do generace, kterou učili literární dílo číst, jako by existovalo samo o sobě, někde v oblacích, odděleno od svého autora a dokonce i své doby a místa -, ale jeho dílo. Objevila jsem ho v knihkupectví někdy koncem padesátých let minulého století. Tehdy jsem studovala na univerzitě a už jsem psala a publikovala v těch několika málo časopisech, které v té době v Kanadě vycházely. Stál ve stejném regálu jako Beckett a Ionesco či Sartre, kteří byli tehdy mezi "uměleckými" studenty existencialisty v černých rolácích v módě. Ti by se dali na prstech počítat - Kanada tenkrát byla provinční stojatou vodou. Sama jsem si nemohla černý rolák dovolit, takže jsem se musela spokojit s tmavomodrým z druhé ruky. Byl vlněný a hrozně mě škrábal, ale člověk musí pro své umění trpět.

Kafka mě okamžitě oslovil - více než ostatní. Četla jsem ho vytrvale a stále znovu. Dokonce jsem o něm napsala docela hloupou esej - jednu z mých prvních samostatných prací literární kritiky. Pohyboval se někde mezi vědecko-fantastickou literaturou, kterou jsem hltala v pubertě, a pozdně viktoriánskou literaturou s hrůzostrašnými a záhadnými motivy, od které jsem se také nemohla odtrhnout. Doktor Jekyll se mění v pana Hyda, Drákula v upíra - což ještě není tak zlé -, ale Řehoř Samsa se promění v obří hmyz, pobíhá po stropě a nebudí hrůzu, nýbrž odpor. Je nepohodlný pro společnost, ne nestvůra. Co si z toho vzít roku 1959 v kanadském Torontu? Ať už to znamenalo cokoliv, zanechalo to ve mně nesmazatelný dojem. Když si teď Kafkovy povídky čtu znovu, pamatuji si každé slovo.

Stejně jako oblečení i spisovatelé procházejí módními cykly. Nejprve aktuální věci. Pak loňské novinky. Potom díla kuriózní; jakmile přijdou vnoučata, tak retrospektivní ohlédnutí; a na závěr, pokud má člověk štěstí, status klasika, který teď získal Kafka. Někteří spisovatelé - v jejichž zemích dochází k extrémním politickým změnám - však mohou procházet i dalšími fázemi. Čeká je vyhoštění nebo cenzura, pokud nezapadnou do obecně přijímané škatulky. Pokud pak dojde k náhlé změně režimu s ideologickými úpravami, následuje jejich vzkříšení z mrtvých a oslava, s možným přídavkem ikonizace. Tato další část cyklu není nic, po čem byste vy jako autor měli toužit. Můžete za to vy i všichni ostatní ve vaší zemi zaplatit příliš vysokou cenu.  celý článek