Číslo 2/2018 vyšlo 31. října 2018


Esej o básni

Walt Whitman: Pochodeň
Milan Děžinský: Pochodeň Walta Whitmana

Kontext

Jakub Řehák: Svědek Dne (O dvou básnických knihách Petra Krále)
Alena Dvořáková: O pních a laplích vědecko-fantasticky (Umina verze Emila Hakla, Bytost Václava Kahudy, Stručné dějiny Hnutí Petry Hůlové)
Zuzana Augustová: H. C. Artmann
Aleš Roleček: Nejlepší úděl (K obrazu Fra Angelica Zvěstování)

Rozhovor se Sylvou Fischerovou

Celej život píšu zádušní básně (O elementárních ctnostech, které nic nestojí) (připravili Jonáš Hájek a Magdaléna Křížová)

Nova et vetera

Miloš Doležal: Čechy krásné, Čechy mé
Jan Slovák: Světlo zanechal nedotčené
David Voda: Xenie
Jiří Macháček: Když náhle jsme ustali kvílet
Miloš Sládek, Anna Kopová: To krví mou pečetím aneb Koniášovo kázání na 21. neděli po Svatém Duchu
Antonín Koniáš: Neděle jedenmecítmá po Svatém Duchu

Bagately Jiřího Zizlera

O Cestách do utopie, Neučesaných vzpomínkách Vladimíra Bystrova, summě Mirka Kováříka, sbírkách Pavla Němce a Terezy Šustkové a fantaskní sýsovské vizi, jež se naplnila

Josef K. Šlejhar

„Nejdřív jako pieta, podruhé jako masomlejnek“ (Rozhovor Jaromíra Typlta s Lukášem Jiřičkou nejen o jeho rozhlasových kompozicích na motivy románů Josefa K. Šlejhara)
Mojmír Dostál: Rozvrat všech cizích krbů začíná u vlastního (Cvrček mého krbu Josefa K. Šlejhara)
Čtyři otázky pro Pavla Hájka, editora románu Cvrček mého krbu
Má setkání a setkávání s Josefem K. Šlejharem (Anketa) (Jan Ryant Dřízal, Jaromír Typlt, Petr Král, Vratislav Färber, Aleš Roleček, Jaromír Zemina)
Jaromír Typlt: Zasláno z Nové Paky (o veřejné stížnosti občanů Nové Paky na „také spisovatele“ Josefa K. Šlejhara)
Břetislav Jampílek: J. K. Šlejharovy názory (Přátelská vzpomínka)
Karel Sezima: O Josefu K. Šlejharovi
„Aspoň ta nejstrašnější tma mého života zašla a svítá“ (Dopis Josefa K. Šlejhara Josefu Svatopluku Macharovi)
Karel Otokar Svoboda: Mé styky se spisovatelem J. K. Šlejharem
Václav Kašpar: Šlejharova červená země
Ze vzpomínek na Josefa K. Šlejhara (Vojtěch Martínek, Karel Erban, Marta Součková, J. Patočka, Zdenka Hostinská, Antonín Ederer)
Josef Váchal: „Tak vypadá sláva básníkova“

Teologické črty Martina Pokorného

Božské v činnosti

Glosy historické Martina Nodla (LXVIII)

O Každodenním stalinismu, Žofii Bavorské a Volyni 1943

Za Oldřichem Králem

Vzpomínky a vyznání (Karel Šiktanc, Jiří Pelán, Miriam Löwensteinová, Zdeněk Sklenář, Jan Beran, Lucie Olivová, Jaromír Typlt, Zuzana Li, Michaela Pejčochová, Helena Honcoopová, Petr Hruška, Ivo Hucl, Vladimír Svatoň, Lubomír Ondračka, Lukáš Jiřička)

Typoglosy Jakuba Krče

Čtení není žádná věda

Pod čarou

Adéla Petruželková: Přátelství, které vítězně přežilo i spolupráci (Antonín Přidal a Jan Zábrana Když klec je pořád na spadnutí)
Blanka Kostřicová: Zbytečná dvojka (Anny Bolavé Ke dnu)
Adéla Petruželková: Houby, zuby, hřebíky (Güntera Grasse O konečnosti)
Magdalena Žáčková: Čtení z italských dantistů (Čtení o Dantovi Alighierim)
Martin Mutschler: Poetický svět Jaromíra Typlta
Zdeněk A. Eminger: Třikrát o ztraceném bohu, třikrát o ztraceném člověku (Kam se ztratil Bůh: Vácha, Satoria, Halík)
Michal Arnot: Krok za krokem Husákovým životem (Michala Macháčka Gustáv Husák)
Zdeněk A. Eminger: Tak trochu jiná kniha o Bohu (T. N. Wrighta Překvapivá naděje)

Marginálie

S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

 Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 
Facebook
Twitter

Předplatné

Z čísla 4/2017

Děkovná řeč při převzetí Ceny Franze Kafky za rok 2017:

Margaret Atwoodová

Děkovná řeč při převzetí Ceny Franze Kafky

za rok 2017

Jsem hluboce poctěna, že mi byla udělena mezinárodní literární Cena Franze Kafky za tento rok.

Každý, kdo obdrží literární cenu (či cenu za jakékoliv umění), si je vědom toho, že ji získal jménem všech ostatních. Mezi ně patří všichni ti, kteří se oboru věnovali před ním, známí i bezejmenní; všichni ti, kdo učili své řemeslo své následovníky; ale zároveň i ti, kdo četli, naslouchali a ocenili. Vítěz ceny je pokaždé jen malinkou špičkou velkého ledovce, protože umění jakéhokoliv druhu se vždy odehrává v komunitě - komunitě tvůrců a komunitě příjemců, kteří se pak mohou stát tvůrci.

Tato cena je však pro mě osobně výjimečná, poněvadž jednou z mých prvních literárních lásek byl právě Franz Kafka. Samozřejmě ne on sám jako osoba - patřila jsem do generace, kterou učili literární dílo číst, jako by existovalo samo o sobě, někde v oblacích, odděleno od svého autora a dokonce i své doby a místa -, ale jeho dílo. Objevila jsem ho v knihkupectví někdy koncem padesátých let minulého století. Tehdy jsem studovala na univerzitě a už jsem psala a publikovala v těch několika málo časopisech, které v té době v Kanadě vycházely. Stál ve stejném regálu jako Beckett a Ionesco či Sartre, kteří byli tehdy mezi "uměleckými" studenty existencialisty v černých rolácích v módě. Ti by se dali na prstech počítat - Kanada tenkrát byla provinční stojatou vodou. Sama jsem si nemohla černý rolák dovolit, takže jsem se musela spokojit s tmavomodrým z druhé ruky. Byl vlněný a hrozně mě škrábal, ale člověk musí pro své umění trpět.

Kafka mě okamžitě oslovil - více než ostatní. Četla jsem ho vytrvale a stále znovu. Dokonce jsem o něm napsala docela hloupou esej - jednu z mých prvních samostatných prací literární kritiky. Pohyboval se někde mezi vědecko-fantastickou literaturou, kterou jsem hltala v pubertě, a pozdně viktoriánskou literaturou s hrůzostrašnými a záhadnými motivy, od které jsem se také nemohla odtrhnout. Doktor Jekyll se mění v pana Hyda, Drákula v upíra - což ještě není tak zlé -, ale Řehoř Samsa se promění v obří hmyz, pobíhá po stropě a nebudí hrůzu, nýbrž odpor. Je nepohodlný pro společnost, ne nestvůra. Co si z toho vzít roku 1959 v kanadském Torontu? Ať už to znamenalo cokoliv, zanechalo to ve mně nesmazatelný dojem. Když si teď Kafkovy povídky čtu znovu, pamatuji si každé slovo.

Stejně jako oblečení i spisovatelé procházejí módními cykly. Nejprve aktuální věci. Pak loňské novinky. Potom díla kuriózní; jakmile přijdou vnoučata, tak retrospektivní ohlédnutí; a na závěr, pokud má člověk štěstí, status klasika, který teď získal Kafka. Někteří spisovatelé - v jejichž zemích dochází k extrémním politickým změnám - však mohou procházet i dalšími fázemi. Čeká je vyhoštění nebo cenzura, pokud nezapadnou do obecně přijímané škatulky. Pokud pak dojde k náhlé změně režimu s ideologickými úpravami, následuje jejich vzkříšení z mrtvých a oslava, s možným přídavkem ikonizace. Tato další část cyklu není nic, po čem byste vy jako autor měli toužit. Můžete za to vy i všichni ostatní ve vaší zemi zaplatit příliš vysokou cenu.  celý článek