Číslo 4/2022 vyšlo 31. prosince 2022


Esej o básni

Kito Lorenc: Písně ze Slepa
Lukáš Novosad: Popis jednoho pátrání

Kontext

Zuzana Říhová: K Eliotově Pusté zemi (v české meziválečné literatuře)
Alena Dvořáková: Hovězí si meleme sami (O jednom motivu v románech Kazua Ishigura a Osamu Dazaie)
Michal Rataj: Hudební skladatel jako zvukový architekt veřejného prostoru (Profesorská přednáška)
Aleš Roleček: Ve víru zvěstování (Zvěstování Guida da Siena)

Rozhovor

„Možná i maratonec“ (S Ťia Pching-wa o identitách, jazyku, cenzuře, vztahu k venkovu a dnešní Západní metropoli) (připravila Zuzana Li)

Nova et vetera

Pavel Novotný: Na patnáctým poledníku
Josef Hrdlička: O změnách situace
Helmuth Kajzar: Sebeobrana. Magický manifest (přeložil Lukáš Jiřička)
Lukáš Jiřička: Člověk-pohraničí (O tvorbě dramatika Helmuta Kajzara)
Johanna Kaplanová: Ztráta paměti je pouze dočasná
Hana Ulmanová: Vhled paradoxně sžíravý i soucitný (K životu a tvorbě Johanny Kaplanové)

Bagately Jiřího Zizlera

O denících a korespondenci Zbyňka Havlíčka, Rozhovorech Vladimíra Merty, Člověku jménem Rour Ondřeje Vaculíka, Hláskové instrumentaci v poezii Vladimíra Holana a uchvácení Buninem

Literatura srbské Lužice

Lukáš Novosad: Sláva beznaděje (Editorial)
Jurij Koch: Chlapče, zapomněl jsem ti něco říct (přeložil Milan Hrabal)
Benedikt Dyrlich: Józef (přeložil Kryštof Peršín)
Fryco Libo: Pohádka dávných časů (přeložil Radek Čermák)
Marja Krawcec: bylinky z hole (přeložil Radek Čermák)
Dorothea Šołćina: Modré kopretiny v ucháči (přeložil Milan Hrabal)
Timo Meškank: windisch hof oö (přeložil Radek Čermák)
Měrana Cušcyna: nit tvojí kůže (přeložila Alžběta Stančáková)
Milan Hrabal: Domluvená šifra

Okus Ondřeje Koupila 4: zima, příští

Okus Ondřeje Koupila 4: zima, příští

Josef Ludvík Fischer

Sylva Fischerová: O vyzařování a o tématu pro velkou epopej (Editorial)
„Aby mi to ještě nějaký čas alespoň tak myslilo, jak mi to myslí…“ (Anketní odpovědi J. L. Fischera)
Pavel Dostál: Fejeton za J. L. Fischera
Josef Zumr: S filozofem Josefem Ludvíkem Fischerem
Pavel Floss: Vzpomínky a meditace („Tak vy chcete vědět, co je to ona P. T. skutečnost?“)
Karel Floss: Postřehy k JLF (Úděl filozofa v magické Olomouci)
Milan Sobotka: Jakýsi nový Sókratés (Filozofický rozhovor před smrtí)
Sylva Fischerová: Ještě dnes vidím to ráno
Viola Fischerová: Otci
Jan Šulc: Poznámka k vydávání Výboru z díla Josefa Ludvíka Fischera
Josef Ludvík Fischer: Zrcadlo doby

Glosy historické Martina Nodla LXXXV

O knižních rozhovorech s historiky, Mikuláši Teichovi a jeho století a Pirjevcově Titovi

Pod čarou

Nikola Mizerová: Hledání vraha ve vlastní rodině (Maxima Billera Šest kufrů)
Jakub Hankiewicz: Existenciální bloudění (Krzysztofa Siwczyka Na protnutí artérií)
Blanka Kostřicová: Jedna skutečnost Karla Čapka (Karla Čapka Počtení i počteníčko)
Vratislav Färber: Retúr k Plameni (Plamen: edice současné zahraniční poezie)
Miroslav Olšovský: Literatura jako otázka. Nad Studiemi z komparatistiky a čínské literatury Oldřicha Krále
Zdeněk A. Eminger: O hodnotách, dobru a zlu (Michala Janaty Voda a diamanty)
Michal Arnot: (Ne)přepisování dějin (Přepište dějiny)
Rita Kindlerová: Dějiny Ukrajiny – stručná poznámka k jednomu „druhému vydání“ (Jana Rychlíka, Bohdana Zilynského, Paula R. Magocsiho Dějiny Ukrajiny)
Zdeněk A. Eminger: Živý svět Bible (Věry Tydlitátové Zvířata v Hebrejské bibli a židovské tradici)
Radek Lunga: Hrob Maxe Broda v Tel Avivu

Marginálie

S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

 Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 
Facebook
Twitter

Předplatné

Z čísla 4/2021

Četli snad všichni tu samou povídku? (Nad letošní Bookerovou cenou):

Alena Dvořáková

Četli snad všichni tu samou povídku?

(Nad letošní Booker Prize)

Jedním z finalistů letošního Bookera se stal prozaický debut Američanky Patricie Lockwoodové O tomhle nikdo nemluví (No One Is Talking About This, 2021), který parafrázuji v názvu: "Všichni četli tu samou povídku. Byla o textování, srdíčkách namísto očí, nechutných polibcích spojených s úděsnými strnišťaty, o pornu, které prostupuje tělem v matných chuchvalcích, o tom, jak společenská etiketa představuje svébytnou odnož lidského vnímání... ale i o tom, jací jsou muži sráči, samozřejmě!" Letošní bookerovské finále stihl podle mě zneklidňující paradox. Finalisté byli na první pohled patřičně rozmanití: vybraní autoři se liší věkem, "vypsaností", etnickým i zeměpisným původem, jejich díla zase zpracovanými náměty. (Méně už způsobem zpracování - tři čtyři ze šesti nominací lze žánrově považovat za variace na historický román psaný stylem, který jsme si zvykli označovat za realistický.)

A přesto ve mně při četbě převážil pocit, jako by si skoro všichni nominanti nejdřív přečetli tu samou povídku a podle ní se zařídili, každý po svém - "samozřejmě!" Jakou že povídku? Bohužel asi nejen tu, o níž se zmiňuje Lockwoodová - jací jsou muži (a lidé vůbec) sráči -, ale ještě i jinou, zhoubnější, o tom, jak napsat román, který má šanci vyhrát Bookera či jinou prestižní literární cenu. Jinými slovy, jak v literatuře zbytečně neriskovat. A protože skoro všichni vybraní autoři umí psát (stylově nejrozkolísanější je nepřekvapivě debutantská próza Lockwoodové), výsledkem je paradox: lidé jsou sráči, ale co román, který z jejich sráčství vychází, to povznášející skvost! Neboli krásně napsaný příběh s poučným koncem, který se však zcela či z větší části pohybuje na půdě již známého, předem (opatrně?) vytyčeného pole široce sdílených a schvalovaných literárních a společenských hodnot. Nalézáme se v terénu, kde nemůže dojít, pokud jde o zobrazovanou skutečnost či zamýšlený účinek díla, k žádnému nepříjemnému "přešlapu" či nedorozumění a vlastně ani pořádnému překvapení. Finalisty Bookera se letos staly namnoze propracované prózy, při jejichž četbě se snad čtenář může obdivovat umu, s jakým byly napsány, ale zároveň se nezřídka nudí či aspoň netrpělivě ošívá - protože je mu předem jasné, v jakém hodnotovém rozvrhu se pohybuje a na co tak může při četbě narazit -, pokud tedy rovnou nežasne nad povrchností předkládaných pravd i citovou mělkostí, ne-li dětinskostí efektů, jimiž se autoři snaží na čtenáře zapůsobit. Spravedlivě tato díla posoudit znamená být k nim hrubě nespravedlivý. Co si počít s krásně napsaným románem, který málokdy hluboce zarezonuje a z něhož se o sobě jen těžko dozvíte něco skutečně nového a otřesného, zvlášť to, co nechcete vědět?

Obecně nelze na tyto otázky odpovědět, podívejme se proto na jednotlivé finalisty zvlášť. Spolu s Lockwoodovou (nar. 1982) se ve finále Bookera ocitly romány The Promise (Slib) Jihoafričana Damona Galguta (nar. 1963), který už byl na Bookera nominován dvakrát předtím a napotřetí cenu zaslouženě vyhrál, A Passage North (Putování na sever) Srílančana Anuka Arudpragasama (nar. 1988), u nás známého díky vynikající novele Příběh krátkého manželství (Argo 2018, v překladu Hany Zahradníkové), dále román Bewilderment (doslova Zmatení, lépe však Ztráta smyslu) Američana Richarda Powerse (nar. 1957), kterého už také známe díky románům Overstory (Stromy znamenají svět v překladu Vladimíra Medka, Leda 2020) a Echo Maker (Stopy paměti v překladu Petry Diestlerové, Odeon 2008), a v konečném výběru se ocitla i díla dvou autorek u nás zatím zcela neznámých, The Fortune Men (Muži štěstěny) Britky somálského původu Nadify Mohamedové (nar. 1981) a Great Circle (Velký kruh) Američanky Maggie Shipsteadové (nar. 1983).  celý článek