Snad každé pokolení zažívá dramatické změny, které charakterizují jeho historickou dobu. Podíváme-li se zpět na posledních 400 let, asi nenajdeme období průměrné délky života, ve kterém by nebyly války, či tvrdá ruka mocenské nadvlády nezužovala období relativního klidu a stability a nekalila perspektivy. Naši prarodiče vzpomínali na krásnou dobu rozvoje koncem minulého století. Tehdy vskutku byly časy dlouhodoběji ustálené. Nebo to bylo tím, že tam jen promítali ráj vlastního, předválečného mládí?

Je skutečně výsadou naší generace, že neměla poklidu? Ať tak, či onak: vzývajíc a vyznávajíc mír srdcem a (hlavně) slovy, prošla nejstrašnější válkou všech dob a mír prožila pod totalitou, neustálou hrozbou atomové války, aby se octla uprostřed ekologické katastrofy. Není to tak trochu moc na jednu generaci?

Možná, že takový čas patří do konce tisíciletí. Možná, že jde dokonce o zvláštní apokalyptickou dobu, v níž se naplňuje radikální proměna člověka.

K tomu, abychom to mohli posoudit, schází nám lidem možnost časového nadhledu. Nevidíme do budoucnosti. Asi je to naše ochrana. Vyskytují se však jevy, které přicházejí z druhé strany – z oblasti Trůnů, Panstev, Sily a Mocností, sil duchovního světa, o němž mnoho nevíme. Prosvítají skrze zjevená písma, duchovní soustavy minulosti – od zcela mystických po zcela racionální. Protože nezapadají do našeho obrazu světa, vymykají se světu pouhých jevů, proto musí z něho vystupovat, zázračné vyvstávat – tak, jak se na Mocnosti opravdu sluší. Existují opravdu síly z druhé strany, které nemůžeme zahlédnout – či toliko někteří?

Zaměříme-li pozornost na tyto dimenze, můžeme zjistit, že se zřejmě projevují v každé době. Lidé se ve svém obyčejném životě setkávají s těmito projevy možná více a častěji, než si myslíme. Jsou to projevy života, o nichž se v dějepise příliš nehovoří. Snad jen tehdy, jestliže překročí snesitelnou míru. Pak se jim společnost brání a historii zbude vzpomínka na kamenování proroků či upalování čarodějnic. Jak kdy.

I k naší době náležejí zvláštní projevy duchovního světa, o nichž se veřejnost mnoho nedozvídá, neboť je nemá kam zařadit. A přesto žije kolem nás množství lidí – více, než bychom tušili –, které tyto jevy naplňují, utvářejí, dávají jejich životu smysl a hodnotu. Jsou to zjevení – poselství nejvyšších mocností duchovního světa. Dochází k nim v dnešní době častěji? Nebo k nim dochází stejně často jako dříve – na místech posvátných, či tam, kde žijí lidé ještě vnímaví pro jemný „hlas přírody“, neboť lidé o nich nyní ochotněji podávají svědectví, a tak se lépe šíří zájmem a vnímavostí duší. Přestože nezapadají do obrazu světa, vypadají dnes pravděpodobněji, neboť ten starý obraz se rozpadá?

Zvláštní postavení zde mají zjevení mariánská. Maria nebyla, přísně vzato, božskou, „duchovní mocností“, ale mocností pozemskou, tělesnou, lidskou. Stala se matkou vtěleného Boha, Božím příbytkem, byla naplněna milostí. Je mocností pokory, poslušnosti, přijetí a uchování. Právě proto však byla nad všechny mocnosti povznesena – stala se „královnou andělů“, správkyní všech milostí a darů.

Je vskutku s podivem, že se deset let před začátkem války v bývalé Jugoslávii začala P.Maria zjevovat v Medžugorje u Mostaru – v samém středu ohniska současné války-, kde včas varovala. Po celou dobu vyzývala lidi k míru – k míru mezi národy, mezi lidmi navzájem, v nitru každého z nás. Ústy svých zřeců mnohokrát, do omrzení – jak činí starostlivé matky – opakovala, co máme dělat, abychom se zachránili, uchránili se následků zla, které jsme způsobili, i války. Mnoha lidem se taková sdělení a napomenutí jevila jako nesmysl. Samo zjevení jim bylo klamem. Není možno si na ně sáhnout, vyfotografovat šije, objektivizovat, vysvětlit. Jenomže to není jev mezi jevy – k vysvětlení, nýbrž zjevení – varovné znamení: varující a napomínající. A rovněž jejich obsah jsme vnímali jako obecné, abstraktní výzvy –jak už je známe, když státnicí vydají prohlášení či autorita přednese projev. Jenže ona varování jsou konkrétní- příliš specifická v pozemském zde. Je rozdíl mezi projevem a zjevením. Leč vzpomíná na ně dnes takto někdo? Uvědomujeme si, že se naplnila – či jak se dnes říká: „verifikovala“?

Co je to za hlas, který se ozývá ze světa nám neuchopitelného? Hlas „svědomí“? Toho, co provází naše vědomí, jakkoliv se toto domnívá, zeje samo – o sobě, v sobě a pro sebe? Staří byli moudřejší – pravdivější a poctivější ke své zkušenosti.

Nemusíme chodit „daleko“ – až do Jugoslávie. Měli jsme to doma – dnes pak několik mil za humny: v Beskydech na Turzovce. I tam se Panna Maria zjevovala a zjevuje – od roku 1958. Upozornila – už tehdy!, téměř před půl stoletím!, vizemi zvětšujících se žlutých ploch Země na úkor zeleně! – na ekologické ohrožení planety, o němž ještě nebylo vidu a slechu v našem – pouhém lidském – vědomí. Nyní – od r.1990 –se zjevuje opět, poblíž: v Litmanové na Oravě. Vyzývá, „aby se lidé modlili, činili pokání a měli čistou duši“. Zvláště o Slovensku řekla ústy svých prostřednic – dvanácti- až třináctiletých děvčat:

„Moje děti už mají tolik hmotného bohatství, že by se navzájem vybily, aby měly více hmoty. Nectí už ani mne, ani mého Syna. A můj syn učil, aby se lidé měli rádi.“

Opět i zde Panna Maria varuje, upozorňujíc naléhavě na to, že i Slovensko je plné hříchů, že i tuto zemi čeká katastrofa, nebudou-li jeho obyvatelé činit pokání. Jen tak lze pohromu odvrátit.

A lidé, mnozí obyčejní lidé, tak vskutku činí. Podle sdělení místního faráře, tyto nejnovější projevy mariánského kultu přinášejí obci Litmanová polepšení. Ovlivňují celé východní Slovensko, kde tento kult má výrazný duchovní dopad.

Možná nás napadne: když na „druhé straně“ tak dobře vědí, co bude, proč to jasně nesdělí? Proč Panna Maria neřekne: „modlete se a postěte se, jinak začne tehdy a tam válka“? Tato její sdělení však nemají být hrozbou. Jsou připomenutím člověku, který má svobodnou vůli, aby si uvědomil, že svět a člověk sám se dostal do akutního nebezpečí sebezničení proto, že opustil úctu k Bohu, člověku, přírodě?

Taková sdělení předává Panna Maria už 160 let. Nejprve ve francouzské oblasti –1830 v Paříži, 1846 v La Salettě, kde mimo jiné předpověděla 1. světovou válku, a v dalších místech. V r. 1917 v portugalské Fatimě ústy negramotného děvčátka upozornila na hrůzy, jakými byla 2. světová válka, a mnohé další, které se bohužel dodnes naplňují. Varování fatimského sdělení však už prý bylo použito pozitivně v době karibské krize, kdy s některými jeho obsahy byli seznámeni nejvýznamnější státníci, aktéři této krize. A jak víme, krize byla zažehnána.

Celé poselství však zveřejněno nebylo. Je uzavřeno ve Vatikáne, přestože si Panna Maria přála, aby v r. 1960 bylo zveřejněno. Jeho zveřejnění se odkládá, aby lidstvo a církev nebyly příliš otřeseny tím, co mají, resp. mohou mít před sebou.

Tato doba je možná opravdu dobou apokalyptickou. Je tak nahuštěna celosvětovými proměnami, které vytvářejí chaos, v němž se morální úpadek projevuje ještě výrazněji. A také Panna Maria se zjevuje častěji, nyní už na více než 500 místech téměř celého světa (také v Americe, Austrálii, Africe, na Ukrajině). A stále naléhavěji žádá, abychom svými modlitbami, půstem, obětí a morální proměnou pomohli odvrátit to, před čím varuje.

Dříve svá sdělení předávala nevzdělaným dětem nebo prostým lidem, z nichž někteří neuměli ani psát. A přesto formulovali jasná, logicky sestavená sdělení, naplněná obsahem, kterému někdy ani nemohli rozumět. Fatimská pasačka např. jednoduše, ale přesně popsala podstatu a účinky vodíkové pumy, která nás měla v 60. letech ohrožovat.

Nyní už jsou vizionáři i muži (Turzovka, Austrálie), jedním z nich je kněz. Italský kněz don Gobbi dostal nejprve r. 1972 od Panny Marie vnitřní popud, aby začal organizovat Mariánské kněžské hnutí, v němž jsa nyní desetitisíce knězi, včetně biskupů, a několik milionů laiků z celého světa. Od r. 1988 promlouvá k tomuto knězi Panna Maria vnitřním hlasem. Sdělila mu mimo jiné: „Sestupuji z nebes, abych vám odhalila poslední tajemství, a tak vás mohla připravit na to, co budete muset nyní podstoupit pro očistu země. (…) Chci vás tak připravit na to, jak byste měli žít události, které jsou nyní už těsně před uskutečněním, a vést vás za ruku, abyste byli schopni projít prostorem nejtěžších a nejbolestnějších časů“. (F. Press: Maria… Mariánská zjevení a poselství lidem 20. století. Brno 1991). Tedy pouze nevaruje, ale pomáhá a bude pomáhat těm, kteří její pomoc přijmou –obrátí se k ní. A také vysvětluje, co vlastně je míněno Apokalypsou. 6. května 1989 donu Gobbimu:

„(…) uctíváte-li mne, (…) mohu využívat velké moci (…), abych zneškodňovala útoky, které můj nepřítel, rudý Drak, proti mně rozpoutal (…) Ohromným rudým Drakem (Zj 12,3) je ateistický komunismus, který všude rozšířil bludy popírání a zarputilého odmítání Boha. (…) V těchto letech se podařilo ohromnému (ohromné –je dáno velikostí rozlohy zemí držených pod jeho nadvládou) rudému Draku dobýt lidstvo bludem teoretického i praktického ateismu, který nyní svedl všechny národy země. Takto se mu podařilo vystavět novou civilizaci bez Boha, materialistickou, sobeckou, poživačnou, neplodnou, nesoucí v sobě zárodky zkázy a smrti.“ (ibid.)

Vysvětluje i své poslání: „Pán mne oděl svým světlem a svatý Duch svou božskou mocí. Takto se zjevuji jako velké znamení na obloze, jako Paní oděná sluncem (Zj 12,1), protože jsem pověřena, abych lidstvo vymanila z nadvlády ohromného rudého Draka a celé je dovedla k dokonalému oslavování Nejsvětější Trojice“. (F. Press: Maria… Dodatek 1. Brno 1992)

Tak je možno pokračovat a poukazovat na další a další sdělení, např. na traktát sepsaný sv. Ludvíkem Maria Grignionem v 17. století, kde jsou obdobná proroctví i poslání Svaté Panny, skrze niž byla spása světa počata a skrze niž bude i dovršena.

Podobná sdělení jsou obsažena v proroctvích astrologů, kteří se u nás vyrojili jak houby po dešti, a řada z nich svými sděleními příliš nepřispívá k serióznímu pohledu na toto umění. Přesto upozorňují na důležitý fakt, k němuž astronomové neposkytují žádné vysvětlení. A to jsou souvislosti mezi situacemi v naší sluneční soustavě a děním na zemi. Astrologové předpověděli, že setkání Saturna, Urana a Neptuna ve znamení Kozoroha přinese radikální změny ve světě. (Uran symbolizuje revoluční proměny systémů, tedy i zemětřesení; Neptun symbolizuje ideologii, víru, náboženství, dalo by se říct hodnotový systém či světonázor; Saturn symbolizuje tvrdou ruku řádu, která vede k poznání, k proměně zráním.) Tyto aspekty vrcholí od podzimu 1989 a přetrvávají dodnes. Nemohu si pomoci, ale ono se to opravdu děje.

Co je to tedy za čas, který žijeme? Jsme unášeni tržní ekonomikou, zločinnost narostla, hodnota mezilidských vztahů klesá k nule. Nedochází opravdu k radikální proměně světa? Neříkáme si o to, aby se příroda prostě vzbouřila a řekla: „Dost! Byla to chybná cesta vývoje člověka. Smeteme to a začneme znovu, jinak?“ právě tak, jak to dělává člověk, když se mu něco nepodaří.

Aby se svět nezničil, nezbývá, než aby se morálně změnil. Snad to ještě stihne, bu-de-li každý sám v sobě naslouchat svému svědomí.

Nevěříte-li varováním ze zásvětí, řeči hvězd nebo zdravému lidskému rozumu, poslechněte proroka-myslitele ze zámoří (v Ameriku asi všichni věříme – až přespříliš), který nezvěstuje vnuknutí, nýbrž zahajuje přednášky, jež právě v těchto dnech vyšly, přednášky představující

„cosi jako pokus o kulturní sebenazření v zrcadle dějin v údobí radikálního zpochybnění našich samozřejmostí. (…) Věřili jsme zhruba v to, že lidské štěstí nekonečné stoupá úměrně se vzestupem hmotného uspokojení. (…) Toto je nové na novověku: představa, že štěstí je dosažitelné na tomto světě a že cesta k němu vede přes úsilí o zvyšování hmotné spotřeby. (…) Avšak spokojenost se stoupajícím příjmem nestoupá; v celých dějinách lidstva děti bohatých a mocných nebývaly šťastné, ani spokojené. (…) Navíc: novověkou sociální strategii nelze zobecnit: (…) kdyby zítra začali všichni obyvatelé zeměkoule konzumovat na 'evropské' úrovni, stala by se země ne-obyvatelnou za několik hodin.“ (E. Kohák: Člověk, dobro a zlo. Ježek, Praha 1993)

Je to možná řečeno učeněji, o to snad pro nás přesvědčivěji, než co je nám zvěstováno „z úst dětí a nemluvňat“. Je však zvláštní, nakolik jsou si obé podoby svědomí –podobné!

PS. Autorka čerpala z podkladů, převážně samizdatových, které nasbírala pro sestavení knížky o Turzovce. Jejich prameny můžete najít v knížkách vydávaných Františkem Pressem o mariánských zjeveních (vydává Mariánské nakladatelství Brno), ze kterých také vycházela v tomto článku.

PhDr. MARIE SVOBODOVÁ, nar. 1938, vystudovala Filosofickou fakultu UK v Praze, obor sociologie a výchova a vzdělávání dospělých. Později odešla z výzkumu, aby se věnovala práci s lidmi. Je cvičitelkou jógy, vystudovala ještě rehabilitaci a pracovala se zdravotně postiženými ve Svazu invalidů. Nyní vyučuje v soukromé Škole životního stylu, pomáhá lidem v krizi v RIAPSu a působí v nakladatelství Gemma89. (Protože redakce má ráda souvislosti: Marie Svobodová je manželkou Zdeňka Neubauera.)