Martin C. Putna

Žena-oheň

Nebudu pět chvály o Miluši, protože v pár odstavcích řekl bych pár fragmentů, a ona by si zasloužila román. Nebudu ani hledat jednu vševýstižnou metaforu, neboť když řeknu ONA BYLA ŽENA-OHEŇ, bude to pravda, ale kdo jí porozumí? Tak řeknu jen o svém špatném svědomí. Kolem Miluše a dalších tvořila se v devadesátých letech na pražské filozofické fakultě rusistika, která stála jednoznačně na straně (ruských) umělců a (ruských) lidí proti (ruskému) obludnému režimu a proti (ruské) nacionální nabubřelosti. Já ale musel odejít  - přestože to byl úkol plný smyslu a přestože to byl jeden z lidsky nejkrásnějších týmů, jaké jsem kdy zažil - protože mě to hnalo tematicky jinam. Miluši to mrzelo. Kvůli ní mě to mrzí dodnes. A i kvůli té rusistice, protože později se tam dělo, inu, co se tam dělo, báťuškové jsou zpátky v Praze, jak by nebyli zpátky na Náměstí Krasnoarmejců. Od Miluše však jdou linie ducha dále, skrze ty, kdo na její cestě vytrvali. Jsou poněkud disidentské, jak jinak. Linie od Miluše jdoucí ani jiné být nemohou.

Martin C. Putna (1968), komparatista.