Filip Sklenář

Apokryfy

Svitek z Araratu

"Prokřehlými prsty píšu tuto zprávu. Všechna zvěř již zmrzla, synové dodýchali. Strašná chumelenice neustává již mnoho dní. Cítím, že ani já již dlouho naživu nevydržím. Posledními kapkami vína jsem se pokusil zachránit svou třetí manželku Hubšu, ale vše bylo marné. Všem je nám na této strašné hoře souzena smrt.

Když se první holubice nevrátila, všichni jsme se zaradovali.

A co teprve ve chvíli, kdy kýl mé lodi zadrhl o pevnou zem! Vzdali jsme Hospodinu chválu za to, že polevil ve svém hněvu, třebaže se nám poněkud hůře dýchalo a měli jsme promodralé rty. Když voda opadla, pochopil jsem proč. Kolem mé archy se tyčily horské štíty. Ani mořská voda, která po čtyřicet dní omývala skály, nedokázala rozpustit pevný příkrov ledu.

Nebylo však času na dlouhé přemýšlení, proč nás Hospodin vysadil na tomto nehostinném místě. Ihned jsme se hotovili k opuštění archy. Hadi byli však dočista ztuhlí, všechna drůbež se v řídkém vzduchu velehor okamžitě udusila. Sloni a skot neuvyklí tak drastickým podmínkám řvali bolestí a strachy. Během prvního dne jsme se pokoušeli alespoň lvy a další cenný dobytek přinutit k sestupu po ledové kře, vše však bylo marné.

Hned následujícího dne vypukla sněhová bouře s vichřicí. V prvních dnech jsme doufali, že brzy ustane. Pak jsme poznali, že takové počasí je pro tuto horu typickým. Nacházíme se zkrátka příliš blízko nebesům. Po týdnu pomřeli sloni a žirafy, aniž se jediné z těch hovad podařilo zachránit. Mí synové, kteří se vydali navzdory počasí hledat cestu dolů, se vrátili vyčerpaní a s těžkými omrzlinami, kterým během dalších dnů podlehli.

Když bouře trvala již dvanáct dní, zemřela má manželka Hubša a já jsem zůstal posledním živým tvorem na zemi. Jak předpokládám, Hospodinův hněv přežily jakési ryby. Snad alespoň tato mořská stvoření budou oživovat zemi. Pisátko již sotva udržím v prstech a cítím, jak na mne padá spánek. Teplo. Teplo! Po dlouhých dnech ve sněhu a mrazu se teplo rozlévá mými údy... "

Mojšeho funus

Tento projev přednesl ctihodný Mordechaj Šňupke na pohřbu slavného sionisty Moj... šeho. Třebaže se v prvních letech zřejmě tradoval ústním podáním, jednotnost jeho stylu i četné reálie svědčí o autenticitě díla. Abych se dostal k originálu uloženému v knihovně izraelského Knessetu, musel jsem několik týdnů předstírat obřízku, což bylo značně vyčerpávající.

"Ajvaj, ajvaj, ajvaj! Ajvaj, ajvaj, ajajaj! Ajajajaj, jajvaj ajvaj!

Jak už všichni věděj, a ti, co nevěděj, maj poslední příležitost se ujistit, umřeli nám Mojše, a je to velká ztráta... Co říkaj? Nemluvěj všichni naráz! Ale no tak. Já vim, že jsou mezi nima pořád některý, co si myslej, že byli Mojše vlastně trochu mešuge, jak furt slyšeli ty hlasy vod Hospodina, ale proč s nima teda šli? Šli s Mojšem, uvěřili jim, tak co teďka remcaj? Mojše je vyvedli z Egypta, dali jim svobodu... No dobře. Já vim, že některým z nich nic v Egyptě nechybělo, a když teďka viděj tu Zaslíbenou zemi za potokem, myslej si, že si moc nepolepšili, ale chtěli jít s Mojšem, doufali, že jdou na lepší, a nikdo jich nenutil... Tak co nadávaj Mojšemu? Sami byli mešuge, když s nim do tý pouště šli!

Já vim, nekřičej tolik! Já jsem mezi nima nejstarší, já si tu cestu pamatuju celou, na rozdíl vod nich. Navigátor, to oni Mojše nadvakrát nebyli, to je pravda. To já si pamatuju líp než voni, to jeho 'teďkom vpravo, už tam budem'. Trochu se cesta protáhla, pravda, párkrát jsme si zašli... Ale když mi tu, David, říkaj, že bysme to z Egypta sem bejvali ušli za týden, tak proč nenavigovali oni? No!

Zase se o nás Mojše uměli postarat... Komu čest, tomu čest. Mojše vždycky věděli první, že se blíží karavana a přiváží nám vod Hospodina potraviny a látky. To nemůžou popřít! Dobře, já vim, nemávaj mi těma rukama před vobličejem! Mně taky vždycky vrtalo hlavou, proč si Hospodin pokaždý přejou, aby ze všeho dostával nejlepší díl ausgerechnet Levi, a taky bych se na to Hospodina bejval zeptal, kdyby mi dali příležitost s nima mluvit. Ale se mnou Hospodin nemluvili. S nima taky ne. Vybrali si Mojšeho, ten se jim zalíbili.

A že se Mojše Hospodinovi líbili, to přece sami nejlíp věděj. Skrze Mojšeho nám přece Hospodin dali Zákon! No! Co jim zase nepasuje? Co se tolik čertěj? Lepší Zákon, horší, ale furt Zákon. Já přece vim, jak to bylo pod tím Sionem, když jsme tam na Mojšeho čekali tejden pod kopcem a oni přišli dolů s těma dvouma břidlicovejma destičkama a na nich to bylo vyškrábaný. Taky si pamatuju, jak se Jehuda - ten co studoval v Egyptě za písaře - ušklíbl a řekl, že to je od Mojšeho chucpe, že na jedinej egyptskej paragraf by potřeboval těch pitomejch destiček padesát.

A jak si potom ty destičky břidlicový od Mojšeho půjčil a zařval smíchy, že takhle se to,Hospodin' nemůže v hieroglyfech psát, páč by to lidi četli jako,soulož'. No, chudák Jehuda. Já přece vim, jak mu Mojše nejdřív omlátili ty destičky vo hlavu a pak je zlostí rozbili vo zem a s vytřeštěnejma očima zařvali, že je Hospodin volá zpátky na Sion, a když se potom Mojše po dalším tejdnu vrátili dolů, nesli nový destičky a na nich bylo vyškrábaný pinktlich to samý, co předtím, i s tou,souloží'. A že už nebyl naživu žádnej Jehuda, co by se Mojšemu posmíval, Mojše to přečet, ten Zákon vod Hospodina, a Židi začali remcat, takový moudro že by fakt bez Hospodina žádnej z nich nevymyslel.

Ale řeknou mi, co se jim nelíbí? No pověděj to vážně jako dospělí lidi! Maj přece svobodu, a tu jim dali Mojše. Maj klid vod Egypta. Nemusej chodit ani k zubaři, ani k felčarům. Nemusej platit daně a chodit do školy, aby se tam učili číst a psát modlitby k faraónovi, nemusej platit za to, že jim někdo nosí až k baráku pitnou vodu, nemusej se chodit mačkat na trh, kde si stejně většina z nich mohla koupit tak cibuli, a když se podívaj přes potok, tam jak z toho šedýho písku trčí ta skála a na ní roste kaktus, to je Zaslíbená země, a ta bude jejich. Naši zvědové zjistili, že je tam velký jezero. Voda z něho se sice nedá pít, ale zase tam můžou plavat a nikdy se neutopěj, páč je ta voda kouzelná. No viděj! A voni by pomlouvali Mojšeho, co je sem přived, ausgerechnet když maj funus."

1. list rybáře Jakuba

Jakub, syn Zebedeův, Janovi, synovi Zebedea, mír.

Předem mého dopisu bysem jse chtěl zeptat, jak se máš? Já se mám dobře a všichni sme tu v Jeruzalému celkem v pořádku. Je to tu všechno strašně velký a všude je moc lydí. Koupil jsem strýcovy ty udice, jak je chtěl. Prodavač na mně skoušel prodat mi nějaký šunt, myslel si, že když sme z venkova, tak nerozumíme udicám.

Ale o udicách já vim všecko. Pamatuješ, jak si chtěl si koupit tu špatnou udicu? Taky sem ti řek, aby si jsi to nekupoval, že to je šunt. Vůbec sou ti lidi tady takoví nafrnění. Pořád se mně ptajou, vodkáď sme, a vůbec. Dokonce našemu Učitelovy se taky tady smáli za ten jeho betlémský přízvuk, když je jako učil, a ptali se ho, jestli se nenarodil v chlívě, voni že mu tady v Jeruzalémě vůbec nerozuměj. Tak oni tady totiž mluvijou s každým, kdo se tady nenarodil.

A právě o tom sem ti chtěl napsat, totiž o našem Učitelovy, co se mu stalo, když sme jse šly projít spolu, teda já, Šimon a Jidáš, a ještě nějaký lydi, co se chtěly s Učitelem seznámit. Kolem tržnice tam stály holki - šak jsi asi domyslíš, jaký myslim, a právě tama procházel jakýsi ten bohatý farizeus, Šalamoun ménem. A jedna ta holka mu se začala jako nabýzet a on se strašně roštílil, jak se mu nabýzela, a začal ju proklínat a lidi se zbíhali, jak se tam hádali, a on po ní křičel, ale ona mu začala říkat cosi, že už jako nemože, protože je starý, a proto že ju jako nechce a nadává jí. A to do něho už vletěl úplně čert a začal na ňu řvat, že ju dá ukamenovat, smilnicu. (Vzpomněl sem jsi, jak to tata řval na ségru, pamatuješ eště, když jsi tehdy začala s tim Saulem od řezníků?)

A oni lidi fakt asi ze srandy brali, co kdo měl v ruce, ale nic se nedělo, ale Učitel jak to uviděl, šel mezi ně, a že je bude učit. A tak se tam mezi ty jeruzalémáky prodral a říká jim: "Nikdo není nevinné před naším Pánem. Kdo je mezi váma nevinné, ať první šlahne šutrem." A oni se všichni zase rozesmáli, jak mluví po betlémsku a řikali, že mu nerozuměj, ale jakási zelinářka mu rozuměla moc dobře a vyskočila z té svojí sedačky a začala řvat, že on jestli si jako myslí, že ju bude srovnávat s nějakou courou, tak to že se plete, a vysypala na našeho Učitele celý koš ředkviček. A pak už byla mela, žes to eště neviděl. Každý co měl, tim šlahnul po Učitelovy a nadávali mu zprostě, že je jakýsi buran, a ať se zebere, vodkáď jako přišel, tady že je v Jeruzalémě a nikdo není na něho zvědavej. Tak oni tu totiž mluvijou.

Naštěstí šla kolem hlídka Římanů a Římani našeho Učitela zachránili, protože by ho tam snad utloukli na smrť. Takovou nakládačku sme nedostali od té výtržnosti v tom chrámu, jak sem ti psal, že tam Učitel začal nadávat a všechny nás vyhodili strážníci.

Večer sme měli doma šťáru od Sanhedrinu. Strašně nám vyhrožovaly, že Učitela zabijou, a nás všechny taky, že se máme vrátit do té pr..., odkud sme jsem přilezly. Bylo to hrůza a Jidáš řikal, že má nějaký kontakty na Římany, ať nám dajou pokoj, a to trochu zabralo. Potom eště Jidáš řikal Učitelovi, jak že ty jeho kontakty bysme měli využít, že v nejhoršim případu, když nás jako ten Sanhedrin bude chtět úplně všecky zlikvidovat, že by mohl zařídit, aby nás všechny sebraly Římani, že Římani nás nemajou za co soudit a ve vězení mezi Římanama že budeme bezpečnější, než tady...

Ale Učitel jse strašně rozkřiknul, on že s okupantama nic nemá, a každý kdo by si chtěl s nima začínat, že jako zradil samotnýho Pána. Někdy myslim na to, jak sme lovily spolu riby. Bylo to pěkný. Myslim na Tebe moc, ať se ti dobře daří, bráško.

Poslední soud

Hospodin: Národy slyšte! Přikázal jsem svým andělům, aby shromáždili všechny živé lidské bytosti, vzkřísili mrtvé a přivedli je sem, aby všichni prostřednictvím posledního soudu poznali, že já jsem Bůh, Hospodin zástupů. Nebudu soudit lidstvo jako celek, budu posuzovat skutky každého člověka zvlášť, a to podle Mojžíšova zákona ve smyslu pozdějších apokalyptických novelizací a dalších právních předpisů. Tak se naplní litera Zákona a každý konečně pozná, že já jsem Spravedlivý. Zahajuji přelíčení.

Satan: Vaše Stálá Uraženosti, jménem svých mandantů vznáším námitku proti podjatosti soudu.

Hospodin: Cože?!

Satan: Není možné, aby soudcem byla domněle - což zdůrazňuji, neboť důkazní řízení dosud neproběhlo - poškozená strana, v tomto případě Vaše Všemocnost. Podle všech právních předpisů světa je Vaše Žárlivost podjatá a nemůže tedy předsedat přelíčení.

Hospodin: Námitka se zamítá, jsem nejspravedlivější bytost vesmíru a funkci soudce mám zaručenu vesmírnou ústavou. Zahajuji přelíčení!

Satan: Taková kumulace zákonodárné, exekutivní a soudní moci v jedněch rukou skutečně není zárukou příliš spravedlivého procesu, ale na diskuzi o ústavních principech zřejmě nebude - vzhledem k počtu obžalovaných - příliš mnoho prostoru.

Hospodin: Vyzývám pana obhájce, aby konečně umožnil přednesení obžaloby. Pane vesmírný zástupce...

Satan: Námitka, Vaše Ukřivděnosti.

Hospodin: Co se vám zase nelíbí?

Satan: Jménem svých mandantů označuji celý soud za diskriminační. Mí klienti mají nárok na spravedlivý proces v souladu se zákonnou normou.

Hospodin: Vždyť mi ho nedovolujete ani zahájit!

Satan: Vaše Věčnosti, podívejte se prosím do tváří mých mandantů. Jedná se o zcela jasnou rasovou diskriminaci. Ze všech lidských ras byla vybrána pouze jediná, aby jí - jak ráčíte kdesi sám psát - trnuly zuby za všechny. Zákon mluví jasně, že budou souzeni všichni lidé, tato nečetná skupinka druhu Homo sapiens sapiens však rozhodně neznamená celé lidstvo. Pokud Vaše Velikost nehodlá rušit svůj vlastní Zákon a dále uvádět v pochybnost již tak dosti otřesenou víru našich mandantů ve spravedlivý proces, měla by povolat všechny příslušníky lidského druhu, neandrtálce, sinantropy, lidi heidelberské i vzpřímené, javánský typus...

Hospodin: Zadržte, pane obhájce. Pitekantropy soud nepředvolá, protože pak bychom museli žalovat i šimpanze a gorily.

Satan: Musíme na tom trvat. Někteří mí mandanti z dob úsvitu stvoření jsou toho názoru, že se jejich životní styl, inteligence a způsob vyjadřování v ničem nelišil od současných goril a šimpanzů.

Hospodin: Předvolám pouze ty, kteří umí mluvit.

Satan: Nikdo z mých mandantů nikdy nevyslovil hlásku.

Hospodin: Předvolám pouze ty, kdo pracovali s ohněm.

Satan: Nikdo z nich nikdy ani neškrtl.

Hospodin: Já přece vím, co dělali.

Satan: Ale má k tomu Vaše Spravedlnost svědky? Vesmírnou ústavou jsme nuceni přistoupit na to, že soudu předsedá domněle - což zdůrazňuji - poškozená strana, ale nikde není psáno, že si může i sama svědčit! Mí mandanti jednomyslným mlčením popírají, že by kdy mluvili, nebo škrtali ohněm. Není, kdo by proti nim svědčil. Za těchto okolností žádám o zrušení celého procesu, protože není obžalovaných.

Hospodin: Svědčit budou andělé!

Satan: To je totéž. Každý přece ví, že andělé nepřetržitě myslí jen na to, jak by se Vaší Rafinovanosti zalíbili. Nezbývá mi, než jménem svých mandantů označit celý proces za zinscenovaný, soud za podjatý a svědecké výpovědi již předem prohlásit za účelové. Žádám o přeložení procesu k jinému soudu!

Hospodin: Soud nařizuje rozšíření obžaloby na všechny primáty a doplnění důkazních materiálů. Soud se odročuje.

(Později...)

Hospodin: Utište ty opice! Ticho! Ticho! Vyvětrejte tady konečně! Co to je? Pane obhájce, můžete mi vysvětlit tu strašnou hromadu lejster?

Satan: Většina obžalovaných - jak Vaše Všemohoucnost ví - zemřela za tak strašných okolností, že to zanechalo stopy na jejich psychice. Zde jsou řádná lékařská dobrozdání o jejich psychické nezpůsobilosti podstoupit namáhavou a vyčerpávající soudní proceduru.

Hospodin: A kolik je jich tedy celkem řádně omluveno?

Satan: 152 miliard není v dostatečně dobrém psychickém stavu, aby se zúčastnilo procesu. 369 miliard obžalovaných se řádně omluvilo z důvodu přetrvávajících zdravotních potíží způsobených vzkříšením, 478 miliard musí v tuto chvíli pečovat o některého osamoceného příbuzného, 94 miliard obžalovaných dodalo řádnou omluvenku s tím, že se účastní některého jiného procesu, neboť čas kvapí a vzkříšení žijí, a 54 miliard, jsou to samé ženy, právě kojí nově narozené děti... Ze všech obžalovaných - včetně obžalovaných z rasy Homo sapiens sapiens - je pak na základě znaleckých posudků plných devětadevadesát procent kvůli své negramotnosti a kulturnímu prostředí, v němž vyrůstali, nezpůsobilých k právním úkonům.

Hospodin: Způsobilý je každý. To nám pořád zůstává pro první přelíčení ještě osm set padesát tři miliard obžalovaných bez řádné omluvenky.

Satan: To je právě ta hromada dokumentů, které se vezou zprava. Všichni tito vzkříšení opět zemřeli stářím, než se proces mohl začít.

Hospodin: Dám je sem nahnat anděly, všechny! Nikdo na mne nebude zkoušet nějaké kličky... Soud se začne co nevidět!

Satan: Moment, Vaše Zuřivosti. Když ráčíte pohlédnout na levou stranu, uvidíte nekonečnou karavanu...

Hospodin: A co to je?

Satan: To jsou žaloby na Vaši Samolibost. Jsou jich biliony. Matky dětí zemřelých při hladomorech vás žalují pro neplacení výživného, spravedliví lidé, kteří na Vámi řízeném světě přišli o všechno, Vás žalují za porušování povinností při správě svěřeného majetku, zplynovaní Židé za zanedbání povinné péče, čtenáři Vámi napsané Bible za ohrožování mravní výchovy mládeže, to však není všechno!

Nebudu Vaši Ješitnost žalovat za žádný zločin spáchaný lidmi, za 130 000 Japonců zemřelých v Hirošimě a Nagasaki, za miliony mrtvých Vietnamců, to ne. Žaluji Vás ale pro vraždu prvního stupně v případě každého námořníka, který utonul při bouři, žaluji Vás za vraždy spáchané sopečnými výbuchy, suchem i ledem, žaluji Vás pro nepřetržitou genocidu lidstva morovými ranami, cholerou, tuberou, žloutenkou, malárií, neštovicemi a nespočtem parazitů...

Žaluji Vás jménem obětí zemětřesení, tajfunů, mořských vln vzedmutých dopady meteoritů, žaluji Vás za obzvláště ukrutné a rafinované týrání jménem každého mrzáčka, co se na Vámi řízeném světě narodil.

Ve tři sta padesáti miliardách žalob požaduji jménem svých klientů trest smrti.

Hospodin: Cože? Já jsem nejspravedlivější a nejlaskavější bytost Vesmíru, na mne nikdo žalovat nemůže...

Satan: Vaše Ješitnosti - tohle právě rozhodne soud.