Luděk Lukuvka

Za Hanou Fouskovou (1947-2015)

V úterý 10. listopadu zemřela Hana Fousková. Malířka a básnířka, která zanechala výraznou stopu nejen v hornatém kraji pod Ještědem, ale její básnický hlas a malířské vidění dolehly daleko za horizont liberecké kotliny.

Sever jí byl osudem, narodila se ve Šluknově v roce 1947, vyrostla ve Světlé pod Ještědem a s krátkým intermezzem studia na textilní výtvarné škole v Brně a střední uměleckoprůmyslové škole v Praze prožila většinu života na obou stranách Ještědského hřbetu. Poslední léta života strávila v Liberci. V první polovině sedmdesátých let se ještě pohybovala v Praze v okruhu undergroundu a Křižovnické školy. Tehdy malovala a dokonce se zúčastnila jedné ilegální výstavy pořádané Věrou Jirousovou.

Bouřlivé pražské období záhy skončilo a Hana Fousková se ocitla v naprosté izolaci normalizačních let českého venkova na severu. Dobrovolná izolace byla do jisté míry dána její životní situací ztěžovanou nemocí a smrtí jednoho ze dvou dětí.

Malování bylo jejím způsobem, jak vyjádřit svět kolem sebe a v sobě. Autoportréty, figurální náměty, piety, ukřižování byly nejčastějšími náměty, které se objevovaly na jejích obrazech až do devadesátých let. Pro její malířskou tvorbu je typická paleta barev ostře vymezená syrovou barevnou expresí. Náměty se posléze rozšířily o krajiny a moře. Souběžně s malbou vznikaly i texty, zejména svébytná poezie. Období po roce 1989 přineslo do jejího života přece jen změny. Začala se více stýkat s lidmi, její dílo se pomalu dostávalo na světlo. V roce 1998 vyšla v Liberci sbírka básní Jizvy, která obsahovala i reprodukce jejích obrazů. Kniha pečlivě připravená editorem Jaromírem Typltem se poměrně brzy vyprodala a dnes je nedostupná. Ohlasy byly plné údivu a překvapení. Poté v roce 2003 následovala sbírka Troud (Host; nominace na cenu Magnesia Litera), v roce 2008 Psice (dybbuk).

K okopírovaným textům Hany Fouskové jsem se dostal někdy po roce 2000. Byl jsem zasažen jejich přímočarou silou, obrazností a neúhybným výrazem plným bolesti a horečných vizí. Opravdový hlas. Nic vydestilovaného, přešlechtěného. Verše v pomalém rytmu nokturna, přírodních ozvěn, poezie bezčasí, absolutně mimo jakýkoliv současný kontext, stejně jako její malba. Setkání s Hanou bylo pro mě osobně jako pozdní setkání s někým, koho jsem měl znát dříve. Alespoň tehdy jsem to tak vnímal. Její uzavřený svět byl vzácným úkazem života, který si vystačil sám a jehož živlem byly spodní proudy skryté v krajině kolem ní, ponorná řeka její rozviklané psýché neustále se prolínající s hvězdami, zemí a žárem obrazů dotírajících ze všech stran. Pes, jediný společník, byl jí oporou v té samotě.

Opatrně jsme navazovali jakýsi vztah. Nezapomenu na návštěvy u ní, ve Světlé, když vařila kafe v malé džezvě v neuvěřitelném pokoji plném starožitného a bazarového nábytku. Každý kus měl své místo a s drobnou Hanou na pohovce vše působilo vychýleně a magicky.

Výstava. Přepisování textů. Hádky. Ostříží, přecitlivělá Hanina opatrnost, moje únava, jakási zpozdilost na vše spojené s rozhoupaným a vymknutým životem, který mi byl tak povědomý a jemuž jsem se spíše už instinktivně vyhýbal. V její přítomnosti ve mně rezonovalo něco, co jsem kdysi musel násilně potlačit, vymezit se proti tomu. A tak i poslední rok jejího života byl příznačný nesouladem a pnutím ve všech směrech. Nebyl jsem samozřejmě sám, pro koho Hanina existence byla nárazem. Příznačné také je, že její smrt vynáší okamžitě na světlo ostře to, co člověk nebyl schopen za jejího života snést, unést, vyrovnat se s tím.

Její stopa je nezahladitelná a myslím, že časem bude působit očistnou silou veršů a drásavých barev obrazů. Nikdy mě nepřestane fascinovat prázdný prostor po někom, kdo už není. Zatím se mi stále tlačí do očí její drobná postava nepřehlédnutelně kráčící městem, se svou vnitřní explozivností, na kterou bych v nějakém předvěku vsadil, že to netečné město navždycky roztrhá.

Luděk Lukuvka (1975), kurátor liberecké Galerie U Rytíře. Úryvek z prózy Hany Fouskové Schizofrenička přinesly Souvislosti 3/2003 a sedm jejích básní z let 1999-2002 Souvislosti 1/2006.