Michal Arnot

Třídní (od)boj

Počátkem letošního července nečekaně doporučila horní sněmovna českého parlamentu prezidentu republiky, aby vyznamenal členy odbojové skupiny bratří Mašínů. Několikeré projednávání v Senátu znovu rozproudilo diskusi o oprávněnosti mašínovské formy odboje, která se bohužel často zplošťuje na dvě krajní polohy - zda byli Mašíni a jejich přátelé hrdinové, či vrazi. V době zvýšeného zájmu o tuto kauzu vydalo v červnu nakladatelství Petrov knihu čechoamerického spisovatele Jana Nováka Zatím dobrý s podtitulem Mašínovi a největší příběh studené války.

K tématu vyšla řada publikací již dříve. Jako první se v roce 1990 objevila útlá knížka "agenta chodce" Oty Rambouska Jenom ne strach, napsaná na konci sedmdesátých let. O osm let později vydal Jan Němeček knihu Mašínové - zpráva o dvou generacích a v roce 2000 rozšířila řadu prací o Mašínech jejich sestra Zdena Mašínová knihou Čtyři české osudy - tragický úděl rodiny Mašínovy.

Kniha Jana Nováka se od předchozích neliší jen rozsahem (800 stran), ale především formou zpracování. Novák pojal příběh beletristicky. V rozhovoru pro internetový server ihned.cz říká: "Je to 'biografický mýtus'm se to pojmout jako 'vševědoucí vypravěč' postav, pokouším se psychologicky postihnout, co se děje v hlavách aktérů. To je samozřejmě dávno ztracené, to už zapomněli i Mašínové. Přitom se držím reálií. Kostra toho příběhu jsou fakta, ale to 'vžívání se'té kostře, dodávám já." S tématem se Novák seznámil v době, kdy psal životopis Miloše Formana. Proslulý režisér znal Mašíny z poděbradské školy: se Zbyňkěm Janatou, později popraveným členem odbojové skupiny, dokonce seděl v jedné lavici. Snad pod režisérovým vlivem zpracoval Novák látku nejprve jako filmový scénář (v minulosti byl scénáristou např. Formanova Valmonta), a dokonce jej ve druhé polovině devadesátých let prodal Barrandovu. Z finančních důvodů však nakonec z projektu sešlo.

Na knihu lze do určité míry pohlížet jako na průvodce po českých dějinách dvacátého století. Na pozadí osudů několika generací rodiny Mašínovy se odehrávají nejvýznamnější zlomy naší moderní historie. Všechny důležité události od první světové války, přes Mnichov, okupaci, osvobození, "Vítězný" únor, padesátá léta, normalizaci až po současnost se na osudech rodiny velmi dramaticky podepsaly. Stěžejní částí knihy je činnost bratří Mašínů po komunistickém převratu a následná anabáze jejich skupiny do Západního Berlína.

Podobně jako Rambousek začíná autor líčením životní cesty Josefa Mašína staršího. Sleduje jeho aktivity za první světové války, ale především pak v dobách okupace, kdy jako jeden ze "Tří králů" patřil k nejvýraznějším protinacistickým odbojářům a byl za svou činnost v roce 1942 popraven. Novák si uvědomuje, že odkaz, který zanechal Mašín svým synům, měl pro utváření jejich osobnosti zásadní význam, a tak jeho životu věnuje více než sto stran. Vliv otcova příkladu se projevil již za války: mladí Mašínové významně poškodili několik německých letadel na hlídaném nádraží v Poděbradech. Ke konci války doma ukrývali ruského zajatce, jemuž předtím pomohli uprchnout z transportu. Po válce prožívali krátké období klidu a štěstí. Ctiradovi bylo patnáct, Josefovi třináct let, oba byli dekorováni medailí za chrabrost, jejich otec byl všeobecně respektovaným válečným hrdinou. Chlapcům se logicky nabízela možnost kariéry v armádě. Tuto idylu a naděje do budoucna rázně ukončil rok 1948. Z otce se stal nepohodlný prozápadní odbojář, jeho památka byla pošpiněna. Perzekuci se nevyhnula ani rodina a mladí Mašínové se pomalu odhodlávali vystoupit proti režimu se zbraní v ruce. K jejich rozhodnutí přispíval i otcův moták, který byl po válce nalezen v pankrácké cele smrti. Josef Mašín v něm syny nabádal, aby v případě ohrožení svobody národa postupovali stejně odhodlaně jako on.

Brzy vznikla malá skupina podobně smýšlejících přátel a začala se připravovat na odboj. Nejprve bylo třeba získat zbraně a peníze. To se podařilo, ale během akcí zastřelili dva příslušníky SNB a pokladníka vezoucího podnikové mzdy. Mezitím si Ctirad Mašín odseděl řadu měsíců na Jáchymovsku, protože jej státní soud poslal na dva a půl roku do žaláře za pokus o přechod hranic. Po Gottwaldově smrti dostal amnestii a skupina se začala připravovat na odchod ze země. Po řadě sabotáží se objevily náznaky, že se smyčka kolem nich začíná stahovat. Přestože konspirace byla téměř dokonalá - o činnosti Mašínů nevěděla ani jejich matka či sestra -, členové skupiny se rozhodli načas uniknout za hranice a boj znovu zahájit až po vypuknutí války. Byli totiž přesvědčeni o brzkém vojenském střetu mezi Východem a Západem. Plánovaná několikadenní cesta do Západního Berlína se však po prozrazení změnila v téměř měsíční strastiplné putování s desítkami tisíc sovětských vojáků a německých policistů v zádech. Úspěšně završit cestu na západ se z pěti členů skupiny podařilo pouze třem.

Zatímco Ota Rambousek své vyprávění dovedl pouze do listopadu 1953, kdy se Mašíni s Milanem Paumerem dostali na americkou základnu v Berlíně, zabývá se Novák i jejich úspěchy a neúspěchy během pozdějšího života v Americe. Představy o americkém snu nejvíce naplnil Josef Mašín, který začal obchodovat s vojenským odpadem a se starými letadly. Jeho nejúspěšnější obchodní tah spočíval v nákupu více než padesáti zrezivělých letadel v Africe, které rok opravoval a pak prodal s mnohamilionovým ziskem do Indonésie a dalších zemí.

K nejotřesnějším pasážím knihy patří líčení pomsty komunistické moci na příbuzných a známých. Matka Mašínů zemřela ve vězení, její partner Zbyněk Roušar byl odsouzen na doživotí, strýc Borek Novák byl popraven, stejně jako dva členové skupiny, Václav Švéda a Zbyněk Janata, zadržení v NDR, většina Švédových příbuzných skončila na dlouhá léta ve vězení atd.

Román je přes svůj rozsah velmi čtivý. Napomáhá tomu i členění do krátkých, akčních kapitol. Hodnocení literárních kvalit díla však v debatě, kterou vyvolalo a ještě vyvolá, ustoupilo do pozadí. Na přebalu je uvedeno, že "Novák nepředkládá čtenáři interpretaci s mravním poučením [... ] a nechává události mluvit samy za sebe". Autor se jistě snažil, aby kniha působila vyváženě. Přesto je na mnoha místech patrné, že jeho sympatie jsou na straně Mašínů. U nejkontroverznějších akcí jejich odboje se však pokusil o různé úhly pohledu a jeho hodnocení nevyznívá jednostranně. I tak se dalo očekávat, že se Novákův výklad roz... poruplného "mýtu" setká s nesou... hlasem.

Jedním z kritiků Novákova pojetí je Petr Zídek, který svou recenzi v Lidových novinách (24. 7.) nazval Mašínové v černobílém zajetí. Podobně jako jiní recenzenti nezpochybňuje literární kvality zpracování - vyčítá však Novákovi, že "není nestranný". Tuto námitku lze přijmout, Zídek však nepokračuje v konstruktivní polemice - ukázku "nestrannosti" v jeho podání je možné za smysluplný příspěvek k diskusi o Mašínech považovat jen stěží. Podle jeho názoru můžeme mnohasetstránkovou knihu shrnout do několika vět o chlapcích, které "k odchodu [z Československa] vedla především snaha vyhnout se vojně". Je zvláštní, že když se takto "vyhnuli vojně", vstoupili všichni dobrovolně na několik let do special forces americké armády. Na jiném místě Zídek zdůrazňuje, že za část uloupených peněz, určených na odboj, koupil Václav Švéda manželskou postel. Nedodává však, že Švédovi přišli o celý statek, který museli v roce 1952 opustit, a spávali i s dětmi na podlaze v domku rodičů. Tím nemá být řečeno, že jejich sociální situace jakkoli legitimizovala provedenou loupež, staví však Švédovo jednání do jiného světla. V takto vypjatém případu je nestrannost náročná, ne-li nemožná. Neměli bychom si však vypomáhat polopravdami a zkratkami. Podle Zídka "podstatná otázka není, zda byli Mašínové hrdinové nebo vrazi, ale zda byl jejich odboj efektivní, zda jeho náklady byly vyváženy výnosy". Touto logikou bychom však mohli zpochybnit bezpočet odbojových snah nejenom ze třetího odboje, ale i z doby protektorátu. Mnoho skupin bylo rozkryto a zlikvidováno, aniž stačily svou činnost zahájit. Byl jejich pokus o odpor proti totalitní moci úplně zbytečný, i když jeho výsledky nebyly "vyváženy výnosy"?

Podstatná je spíše otázka, zda forma odboje, již Mašíni zvolili, byla v dané situaci přiměřená a legitimní a zda bylo nutné sahat až k fyzické likvidaci protivníků. Jako nejčastější námitka proti jejich akcím bývá uváděno, že v první polovině padesátých let byl z právního hlediska mír a že v jejich případě nelze vést paralelu s obdobím protektorátu, kdy se odboj rovněž uchyloval k násilným akcím, protože tehdy byla válka a za války platí jiná pravidla. Z knihy jasně vyplývá, že Mašíni vnímali celou věc jinak. De iure byl sice mír, ale de facto probíhala válka komunistického režimu proti značné části občanů. Tato válka byla navíc vyhlášená, noviny byly plné palcových titulků o "zostřování třídního boje proti třídnímu nepříteli". Milan Paumer, jediný z trojice, který se po roce 1989 vrátil do Čech, dodává: "Pořád psali o třídním boji, tak jsme si řekli, že ho teda budou mít."

Jan Novák, Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války. Brno, Petrov 2004.