Denis Molčanov

Hlavně nalézt hlas (Editorial)

Touha vědět, to je motor literatury.

James Salter

Předloni vydal Petr Onufer monografii Obtížná balanc, v níž zevrubně zkoumá vytváření kánonu anglofonní literatury v českém kulturním prostředí. Vedle autorů fikce, kteří se u nás zabydleli a získali statut tvůrce hodného pozornosti, však také existuje řada spisovatelů, již se z nějakého důvodu do tohoto kánonu nedostali, přestože patří ve své zemi (a jazykové oblasti) k uznávané špičce, někdy i k "monumentům", a jsou jako takoví překládáni do světových jazyků.

Tito v zahraničí úspěšní, cenami ověnčení autoři mívají také známé agenty (např. Wylie Agency), takže je pravděpodobné, že by na ně mezi českými vydavateli dosáhli jen ti nejmocnější. Tito, přijde-li na věc, na zkoušku vydají jeden titul, který však může být i posledním, pokud se finančně nevyplatí. Tak se stalo, že v Levných knihách skončil takový autor, jakým je Richard Ford, držitel Pulitzerovy ceny za druhý díl trilogie o Franku Bascombovi (The Sportswritter, 1986; Independence Day, 1995; The Lay of the Land, 2006), přesněji řečeno tak skončil český překlad jeho posledního velkého románu Kanada (2012, česky Paseka 2014, přel. Jiří Hrubý), mimochodem oceněného Prix Femina étranger. Dále zmíním pro mě zásadního autora, vlastně autorku Lauren Groffovou, jejíž román Fates and Furies (česky Osudy a běsy, Domino 2016, přel. Petra Babuláková-Jelínková) u nás potkal stejný osud.

Rozplést předivo náhod, proč k něčemu zdánlivě tak nelogickému dojde, je zhola nemožné, natolik složitá je přetahovaná mezi načasováním, naléhavostí textu, kvalitou překladu, vynaloženou reklamou, kritikou, očekáváním, kulturním povědomím, momentální poptávkou nebo náročností spotřebitelů. (Je zcela jasné, že zásadní roli u těchto stylisticky náročných, jazykově subtilních, detail promýšlejících autorů hraje kvalita překladu - kdo má ovšem prostor cizelovat do úmoru text, pokud si za takto strávený čas vydělá méně než skladník v Tescu?)

Zvláštní kategorií těchto nepostřehnutých literárních pokladů je pak dílo spisovatelů, kteří pro naši čtenářskou smůlu zemřeli dříve, než jsme si jich stačili všimnout a vydat je, třebaže byli literárně aktivní po dlouhá desetiletí. Devadesátá léta jsou dávno pryč a s nimi i potřeba splácet historické dluhy, látat díry po cenzorovi - nebožtík se podle všeho špatně propaguje, a tedy i prodává.

Donedávna byl členem tohoto "elitního klubu" například David Foster Wallace (1962-2008), než jeho Brief Interviews with Hideous Men vydalo nakladatelství Rubato (Krátké rozhovory s odpornými muži, přel. Martin Pokorný) - zde si dovolím upozornit na jeho poměrně zdařilé filmové ztvárnění v režijním debutu Johna Krasinského (2009).

Do klubu ovšem stále patří i Janet Frameová (1924-2004; viz Souvislosti 4/2012) nebo autor tohoto tematického bloku James Salter (1925-2005). Pro jeho představení si vypomůžeme dvěma na slovo vzatými mistry: Johnem Banvillem a jeho předmluvou k poslednímu souboru Salterových povídek, z níž se čtenář dozví i pár životopisných údajů o tomto pilotovi prvních amerických proudových stíhaček F-86 Sabre, který se v Koreji zúčastnil ostrých soubojů se sovětskými Migy-15 a až později se cele věnoval literatuře.

Banville, mimo jiné, připomíná Salterovu krátkou kariéru hollywoodského scenáristy. Zde bych chtěl podotknout, že se mu nakonec roku 1969 podařilo dostat svého oblíbence Roberta Redforda do filmu Downhill Racer (Gene Hackman mu překvapivě hraje trenéra), ke kterému psal scénář. Filmové ztvárnění, myslím, vykazuje Salterův literární rukopis (trhavý záběr scény, jistá stísněnost navozená úsečností jazyka a zároveň silný smyslný náboj), ale také lásku ke starému kontinentu, na kterém coby vojenský letec pár let pobýval (Německo, Francie).

Ve stejném roce Salter sám jeden film natočil, když na plátno přenesl povídku svého oblíbeného autora Irwina Shawa Then We Were Three. Do snímku Three (1969), odehrávajícího se v letním Toskánsku, obsadil mimo jiné mladičkou Charlotte Ramplingovou.

Po Banvillově úvodu a první povídce Am Strande von Tangier (in: Dusk and Other Stories, 1988, PEN/Faulkner Award 1989) následuje druhý mistrný příspěvek - předmluva Richarda Forda k zřejmě nejznámějšímu Salterovu románu Light Years (1975, zde převedeno pracovně jako Roky světla), v níž Ford nejen skládá hold obdivovanému spisovateli, ale především velmi přesně vystihuje, v čem spočívá jeho génius.

Na závěr představení autora, kterého - jak sám přiznal - odvedlo od stíhaček k psacímu stolu také to, že ve výloze knihkupectví zahlédl novinku svého bývalého spolužáka Jacka Kerouaca, přikládám první kapitolu Roků světla, dále první kapitolu románu A Sport and a Pastime (1967, zde přeloženo jako Pouze hra a kratochvíle) a rovněž začátek Salterovy zcela poslední, kritikou vyzdvihované románové prózy All That Is (2013, zde Všechno. Nic víc).

Čtenář se zajisté zeptá, proč vždy začátky knih? Na to nechť odpoví James Salter sám:

To úplně nejtěžší, říkal García Márquez, je vždycky první odstavec. Na prvním odstavci trávil prý měsíce, ale když ho zdolal, zbytek už byl hračka. Znal už styl, tón - jak ale začít, aby to zprostředkoval? První odstavec je ukázka toho, jaký bude zbytek knihy. [...]

Vždycky je příliš mnoho na výběr, anebo není nic, postup znemožněn. Na začátku můžete psát, kde chcete, ale musíte to dělat v reálném čase, psaní místo života. Musíte tomu dát opravdu hodně, aby se vám vrátilo aspoň něco. Bude toho málo, ale aspoň něco. Neexistují žádné předem dané hodnoty; dáváte mnoho za nic; děláte to téměř za nic, jako když se Justýna na začátku prodá za bavlněnou blůzku.

Je-li tomu ale tak, je-li to tak těžké a málokdo z toho něco získá, [...] kde se bere to nutkání? Proč někdo píše? V tom je podstata. Takže proč?

No, hlavně z potěšení, i když je patrné, že nebude velké. A pak, pro potěšení druhých...

     (Writing Novels, in: James Salter, The Art of Fiction, 2014)

Denis Molčanov (1973) je překladatel z čínštiny (mj. Gao Xingjian, Mo Yan, Li Er), francouzštiny (Albert Camus, Christian Bobin, Fernando Arrabal, Fernand Pouillon, Werner Lambersy) a angličtiny (Janet Frameová).