Jan Šulc

O Ivanu Schneedorferovi

Se jménem Ivana Schneedorfera jsem se setkal poprvé na samém začátku devadesátých let. V Praze i v jiných českých a moravských městech se tehdy začaly prodávat zásoby knih našich exilových nakladatelů. V některých knihkupectvích se daly exilové svazky kupovat ještě po několika letech - vzpomínám si například na pražské knihkupectví pana Primuse ve Vězeňské ulici na Starém Městě či na malé knihkupectví v Josefově Dole v Jizerských horách, v němž jsem ještě v roce 1994 mohl listovat pěkným dvousvazkovým vydáním Eisnerovy knihy Chrám i tvrz z curyšského nakladatelství Konfrontace.

Mezi exilovými knihami jsem narazil na útlou tmavozelenou knihu Ivana Schnee...dorfera Básně z poloostrova, již ve svém nakladatelství Poezie mimo domov v Mnichově vydal roku 1987 Daniel Strož. Setkání se Schneedorferovou poe...zií pro mne byl velký zážitek. To nebyl jeden z mnoha neznámých, zapadlých "menších básníků", to byl autor prvořadého významu.

Tento můj dojem mi v průběhu let potvrdili čeští básníci, jejichž názoru si vážím - Emil Juliš, Vladimír Nárožník, Petr Král, Jan Štolba, Wanda Heinrichová, Ivan Wernisch. Ti všichni poznali, kým Ivan Schneedorfer v české poezii je.

Brzy jsem pojal úmysl Ivana Schneedorfera oslovit a pokusit se vydat v Praze větší soubor jeho poezie. Viktor Stoilov souhlasil, a tak jsem od někoho v redakci Literárních novin získal Schneedorferovu kanadskou adresu a napsal jsem mu. Ivan Schneedorfer rychle odpověděl a vzápětí mi poštou poslal jak pařížská vydání svých sbírek Verše léta a zimy (1989), Minipříběhy (1990), Pozůstalá vzducholoď (1991) a Návrat (1991), která jsem neznal, tak autorské rozmnoženiny sbírek Crater Revisited (1992), Zelená lhostejnost (1992), Sursum globus (1993) a Mollové klíče (1994). Později poslal ještě rozmnoženiny sbírek Severozápadní sova (1997), Liduprázdné moře (1998), Mistři letních nocí (1999) a Tlumené výkřiky (2000). Všechny zaslané sbírky, jakož i již zmíněné Básně z poloostrova, se roku 2002 podařilo vydat souborně ve svazku Básně v nakladatelství Torst v mimořádně pěkné grafické úpravě a s obálkou Vladimíra Nárožníka.

Vladimír Nárožník měl Schneedorferovu poezii opravdu velmi rád, a nejinak tomu bylo i u již zmíněných Emila Juliše a Petra Krále. Ti oba si s Ivanem Schneedorferem dopisovali a o své korespondenci s ním mi vyprávěli. Emil Juliš mi říkal, že na sklonku života pro něj bylo dopisování s Ivanem Schneedorferem jednou z nejdůležitějších věcí. Psali si hodně o hudbě, která pro Emila Juliše tehdy tolik znamenala. V Julišově rozsáhlé korespondenci, již připravuje k vydání nakladatelství Torst, patří dopisová výměna s Ivanem Schneedorferem k nejpodstatnějším - vedle podobně rozsáhlých souborů korespondence s Jiřím Kolářem, Ludvíkem Kunderou, Zdeňkem Barborkou, Karlem Milotou, Danielou Hodrovou (ta bude vydána samostatně) a Václavem Vokolkem. Dopisy se dochovaly v Julišově pozůstalosti v Lounech, k přípravě vydání mi je předala paní Vilemína Julišová.

Po souborném vydání Básní v roce 2002 vydal Ivan Schneedorfer v Čechách ještě sbírky Horizont je daleko (2009) a Elegie (2012). Poslal mi poštou též tři své sbírky napsané anglicky - The Silence after Music (2001), The Horizon Is Far Away (2005) a Homeresque (2008). Lze předpokládat, že v jeho pozůstalosti se dochovalo množství dosud nepublikovaných básní. Svědčí o tom i čtyři soubory, z nichž přinesly Souvislosti ukázky - Kniha úplňků, Soliloquy, Solitude a Pacifické listy (Chrlení slov).

S Ivanem Schneedorferem jsem se - na rozdíl třeba od Emila Juliše a Ivana Wernische - nikdy osobně nesetkal. Přesto jsem ho z jeho dopisů a zásilek básnických textů vnímal zcela konkrétně, skoro až hmatatelně: jeho autorské rozmnoženiny vlastních básní vyzařovaly řád, jas, rukodělnou zaujatost, pevnost a jistotu. To nebylo nic zvichřeného, rozcitlivělého či bohémsky rozevlátého. S podobným osobnostním založením jsem se mezi českými básníky setkal snad jedině u Jiřího Koláře. Hovořím ovšem jen o dojmu z rukopisů a básnických strojopisů, mluvit s Ivanem Schneedorferem a vnímat ho zblízka jsem nemohl.

S Ivanem Schneedorferem odešel velký český básník druhé poloviny 20. století. Z těch, kdo si to uvědomují, snad ani nikdo nečekal, že by o tom mohl najít zmínku v současném českém denním tisku. Z hlediska národní kultury je to tragické. Vzdálený horizont Schneedorferova básnického díla tuto lokální tragičnost naštěstí dalece přesahuje.

Jan Šulc (1965), nakladatelský redaktor a editor; spoluutváří profil nakladatelství Torst, ale spolupracuje i s mnohými dalšími nakladateli. K vydání připravil díla V. Havla, P. Šruta, J. Topola, J. Zábrany, I. Diviše, E. Juliše, J. Vladislava, K. Kryla, K. Miloty ad.