Rita Kindlerová

Dějiny Ukrajiny - stručná poznámka k jednomu "druhému vydání"

Zájem o Ukrajinu a její dějiny a kulturu vyvstal na jistou dobu po roce 2014, a to jen proto, že části země napadlo a zabralo Rusko. V tehdejší vlně se konečně objevily Dějiny Ukrajiny (NLN, 2015), kniha, na niž jsme čekali s velkým zpožděním. Bohužel, svůj úkol splnila jen velmi omezeně. Jak si laskavý čtenář pamatuje nebo může přečíst v Souvislostech 3/2016, kniha v autorství Jana Rychlíka, Bohdana Zilynského a Paula R. Mago...csiho nedopadla nejlépe.

Další vlna zájmu o Ukrajinu se zvedla v březnu letošního roku, kdy se Rusko rozhodlo spolknout Ukrajinu už celou, ale nepočítalo s tím, že Ukrajinci si už dávno ruskou brutální "lásku" nejen nepřejí, ale zásadně ji odmítají. Rozpoutala se tedy největší válka v Evropě od konce 2. světové.

Naštěstí se tentokrát západní Evropa vskutku vylekala a postavila se plně na stranu Ukrajiny, stejně tak USA a Velká Británie. Neustále se opakující a Ruskem žhavené narativy o bratrech Rusech a Ukrajincích, kteří se prostě MUSÍ usmířit (vždyť jinak to ani není myslitelné!) se náhle ocitly ve vzduchoprázdnu. Uměle implementovaná a v mnoha ohledech naivní představa a často až tupá víra v to, že Ukrajina je vlastně tak trochu totéž co Rusko, se rozplynuly a Evropa včetně Česka se postupně učí nahlížet na ukrajinskou historii i současnost jinýma než ruskýma imperiálníma očima.

Hned na začátku této velké války (připomeňme, že válka začala už před osmi lety) se u nás rozprodaly zásoby knih týkajících se ukrajinské tematiky, a že jich bylo poskrovnu. Řada nakladatelství se rozhodla prostor na trhu zaplnit a už v létě se v knihkupectvích začaly objevovat tituly nové nebo v našem případě "druhé vydání". Proč v uvozovkách? O to právě jde. Nazvat dotisk knižního titulu dalším vydáním předpokládá, že se v textu něco změnilo, a ta změna by neměla být úplně minimální. Pokud jsem v roce 2016 psala, že jsem se při četbě knihy "především vztekala", tak tentokrát jsem se trochu hystericky smála. Druhé vydání Dějin Ukrajiny se totiž od toho prvního téměř neliší.

Na konci kapitoly 12 byla vynechána jedna věta, a místo posledních dvou odstavců, v nichž autoři konstatují, že Krym je pro Ukrajinu v podstatě ztracen a budoucnost "odštěpeneckých republik na východě" je nejistá, autoři dopsali přesně šest (sic!) stránek, v nichž zhuštěnou formou předkládají fakta z let 2015 až 2022. Zařadit většinu nově uvedených jmen do rejstříku se již neobtěžovali. Provedli tak např. u Volodymyra Zelenského, ale s chybami. V kapitole 13 se pak ještě nově objevila fotografie premiéra Fialy s prezidentem Zelenským ze společného setkání v Kyjevě 15. března 2022.

Ještě smutnější je srovnání Chronologického přehledu obou vydání. V tom novém bylo za informaci o komunálních volbách na okupovaných územích (říjen 2015) prostě jen připsáno, že 24. února 2022 došlo k otevřené agresi Ruska proti samostatné Ukrajině. Můžeme se ptát, co tedy byla anexe Krymu, ale to už je detail, neboť dle autorů se mezi říjnem 2015 a koncem února 2022 na Ukrajině nestalo nic natolik významného, aby to stálo za zmínku v chronologii moderních ukrajinských dějin...

Je mi osobně stydno, že to musím psát, ale tzv. druhé vydání knihy neopravilo jedinou chybu, které se v prvním vydání vyskytovaly, a bylo jich vskutku požehnaně (viz zmiňovaná recenze).

Do seznamu "použité literatury" přibyly nové tituly, které mezitím v češtině vyšly, ale týkají se pouze starších dějin.

Recenzi na první vydání Dějin Ukrajiny jsem poskytla jednomu z autorů, NLN bylo také informováno.

Nevím, co dodat. Snad jen si skrytě přát, aby náklad druhého vydání byl co nejnižší, takže by nakladatelství mohlo knihu řádně opravit aspoň před třetím vydáním či dotiskem.

Jan Rychlík, Bohdan Zilynskyj, Paul R. Magocsi, Dějiny Ukrajiny. Druhé vydání. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2022.