Radek Lunga

Hrob Maxe Broda

v Tel Avivu

Každý zná Maxe Broda (1884-1968), jen málokdo od něj něco četl a nikdo neví, kde leží jeho hrob. Tak to s ním dnes je. Byl úředníkem, spisovatelem, básníkem, publicistou, hudebníkem, skladatelem, editorem, kritikem. A kým ještě? Především, a to na prvním místě, to byl pražský rodák a židovský uprchlík, kterému se podařilo v noci z 14. na 15. března 1939 odjet vlakem z Prahy a později se dostat do Palestiny, a zachránit si tak život. Představa, že v kufru, který s sebou na útěku táhl, neměl k životu potřebné věci, ale rukopisy Kafkových knih, je znepokojivá. Usadil se v Tel Avivu, tam i našel zaměstnání v divadle Habima ("Pódium"; později se stalo izraelským státním divadlem) jako dramaturg. Bydlel v centru města, v Jordánské ulici (HaYarden Street), a do práce to neměl daleko. Patnáct minut svižným tempem. Jeho čtyřpodlažní dům číslo 16 se hledá dobře. Na pravé straně domu nad přízemním oknem je pamětní mramorová tabulka s krátkým memoriálním nápisem (též v angličtině: THE AUTHOR, POET, MUSICIAN AND PLAYWRIGHT MAX BROD LIVED & WORKED IN THIS HOUSE) a s telavivským městským znakem. Neměl to daleko ani k moři, na krásnou městskou pláž. Když vyšel z domu a dal se ulicí doleva, byl tam za tři minuty. Do Prahy se vrátil jen jednou, nějakou dobu tam pobyl, poskytl několik rozhovorů a 23. 6. 1964 zahájil krátkým projevem výstavu Franz Kafka - život a dílo, připravenou na Strahově v Památníku národního písemnictví. Max Brod zemřel 20. 12. 1968 v Tel Avivu. O tom, kde přesně je jeho hrob, se však nikde nedočteme. Orientační informaci poskytuje Biografický slovník Historického ústavu AV ČR ("byl pohřben na starém hřbitově v Tel Avivu") a trochu ji rozšiřuje Jürgen Serke (v knize Böhmische Dörfer - Putování opuštěnou literární krajinou, s. 416): "K poslednímu odpočinku byl uložen na telavivském Starém hřbitově v Trumpeldor Street, poblíž židovského básníka Bialika." Víc nic.

Pro toho, kdo se ocitne v Tel Avivu a chce si ušetřit dobrodružné hledání (na rozdíl od pamětní desky na domě je na Brodově náhrobku nápis jen hebrejský a hrob není nijak označen), podávám bližší vodítko: Trumpeldorův hřbitov je starý tel...avivský hřbitov, městský slavín s pěti tisíci hroby, na ploše něco přes čtyři hektary, ukrytý dnes mezi bloky domů v ulicích Ctitelů Sionu (Hovevei Tsiyon Street), Pinskerově (Pinsker Street) a Trumpeldorově (Trumpeldor Street), v blízkosti rušné Bograshovovy třídy (Bograshov Street). Je otevřen denně od půl sedmé do pěti nebo sedmi hodin, v pátek se zavírá kvůli šabatu už ve dvě a v sobotu je uzavřen. Brodův hrob se nalézá v západní části hřbitova (na rozdíl od zbytku areálu tam roste několik stromů). Nejlepší je vstoupit z jihu, z Trumpeldorovy ulice (č. 19), projít hlavním vchodem, dát se první uličkou doleva, a dojít až k západnímu vedlejšímu vchodu s mříží. U něj udělat čelem vzad a vrátit se dvacet metrů nazpět - tam je rozcestí, s odbočkou doleva (u země je tabulka s označením parcely - 6. oddělení, 1. řada). A v uličce, do níž jsme zabočili, je to čtvrtý hrob zprava. Za ním je nízká kamenná zídka. Prostý hrob je v úrovni země, bez vztyčeného kamene nebo stély, hladká, světlá náhrobní deska je položena na nízkém soklu z hruběji opracovaného kamene. Nahoře je jméno Brod Max, v dolní části pak ve dvou řádcích léta jeho života: výše 644 sivan 3 a níže 729 kislev 29 (pětitisícový řád v rocích je dle úzu vynechán), což v našem občanském, gregoriánském kalendáři odpovídá 27. květnu 1884 a 20. prosinci 1968.

Drobné, mizející černé skvrny na pravé části náhrobku upomínají na rok 2016, kdy Eva Hoffeová, dcera dlouholeté Brodovy sekretářky, prohrála soudní spor se státem Izrael a spisovatelova pozůstalost (včetně rukopisného slovníčku k procvičování hebrejštiny, kreseb, dopisů a jiných písemností Franze Kafky) definitivně připadla Izraelské národní knihovně. Dvaaosmdesátiletá paní Hoffeová se tehdy na protest dala ostříhat úplně nakrátko a obě strany hrobu polepila černou stuhou. Diskuse a spory o Brodovu pozůstalost, které začaly už roku 1988 v souvislosti s dražbou rukopisu Kafkova Procesu u Sothebyho za dobré dva miliony dolarů, zde ale nechci připomínat.

Co naopak za připomenutí stojí, je, že v roce 1969, rok po Brodově smrti, vyšel v Tel Avivu německý pamětní sborník, původně zamýšlený k pětaosmdesátinám, s příspěvky přátel a spolupracovníků. Je v něm i vzpomínka vídeňské rodačky a známé izraelské novinářky a publicistky Alice Schwarzové-Gardosové (1916-2007). Ta pěkně vystihla atmosféru spisovatelova pohřbu pod zamračeným nebem, s chvilkou slunce a mírným deštíkem. Telavivský starý hřbitov dokonce přirovnává k pražskému Starému židovskému hřbitovu a zas tak úplně nepřehání. Pražský hřbitov totiž znala - z nelehké a ponuré doby. V Praze v roce 1938 pobývala, a když se jí konečně podařilo své rodiče, kteří žili v Bratislavě, přesvědčit k vystěhování do Palestiny, cesty ven rychle ubývaly a pražská židovská obec nakonec dávala možnost zapsat se do tzv. ilegálního transportu už jen "starým sionistům". K nim ale asimilovaná židovská rodina Schwarzových nepatřila. Alice Schwarzová si vzpomněla na Maxe Broda, jemuž kdysi, někdy před Mnichovem, zasílala k posouzení své juvenilní literární pokusy. Navštívila ho proto, ještě před okupací, v redakci deníku Prager Tagblatt. Max Brod se na ni rozpomenul - a z celé její rodiny několika řádky udělal sionisty. Papír od židovské obce dostali. Po okupaci bylo všechno jinak, v září pak začala válka, ale přesto se rodině podařilo z tzv. protektorátu uprchnout a po čtyřech měsících dorazit do Palestiny. Jako německy mluvící přistěhovalí Židé (zvaní Jekkes) to tam v následujících letech, stejně jako Max Brod, neměli lehké. Toto, nikoli ojedinělé, svědectví o Brodově dobrosrdečnosti a nezištné pomoci dává jasnou odpověď na otázku, kým byl - a kým může být i pro nás.