Martin C. Putna

"Téma prastaré, ale potřebné"

"Český mýtus", neboli (sebe)reflexe Čechů, českého národa a české státnosti, jak ji lze pozorovat na vývoji symbolů, hesel, identifikačních jmen a sakralizovaných míst. Téma prastaré, ale stále potřebné. V době tlachání jistých politiků o "národních zájmech", v době tlachání jiných politiků o "evropské identitě", přičemž ani jedno neznamená v ústech těchto politiků pranic...? V době, kdy se české vlastenectví probouzí leda při gladiátorských, ech pardon, hokejových zápasech...? Právě v této době. V tomto bloku Souvislostí chceme přispět k reflexi této reflexe jedním pokusem o přehled a analýzami, demýtizacemi nebo remýtizacemi některých českých mýtů.

Cílem studie Český mýtus, to jest: Kánon českých příběhů není žádná sofistikovaná meta-meta-analýza, nýbrž cosi tak velmi prostého jako přehled příběhů, patřících do onoho pomyslného "kánonu", jenž vytváří a udržuje českou kanonickou linii - u kterého kronikáře od Kosmy po Palackého a Jiráska se poprvé objevují a jak se u pozdějších kronikářů vyvíjejí, obohacují nebo zanikají.

Český mýtus se skládá z mýtů o jednotlivých místech české země. Studie Martina Bedřicha Mýtus Týnského chrámu sleduje proměny příběhů, které se v dějinách postupně kupí kolem jednoho takového mytizovaného místa a vytvářejí z něj tak "pars pro toto" celé české země, zmítané od staletí ideologickými spory.

Kapitola z francouzské disertační práce o jedné z kanonických postav českého mýtu, o svatém Prokopovi, pracuje jinou metodou: Pokouší se vyřešit starou záhadu Prokopova původu, a tudíž i původu sázavské staroslověnské liturgie. Autor práce Dominique Patier přichází s překvapivým nápadem, který jsme shrnuli do upraveného názvu ukázky: Přišel svatý Prokop z ruské kolonie u Cařihradu? Zařazením textu, obsahujícího tuto teorii, se za ni nechceme nijak vehementně stavět. Uvádíme ji jednak jako novou, v Čechách dosud nevyslovenou hypotézu; jednak proto, že znovu a jinak obrací pozornost ke zdánlivě tak dobře známému a ničím už nevzrušujícímu svatému Prokopovi - a jednak také trochu jako ukázku vědy, která se na cestě za historickým objasněním starých mýtů neváhá vrhat do vytváření příběhů, které by leckdo mohl nazvat zase "mýty"...

Jestliže francouzský slavista vsazuje klíčové motivy českých dějin do slovanských souvislostí - pak miniblok Clemens Brentano a Založení Prahy má připomenout zcela jinou kapitolu mytizace české země a novodobého zpřítomňování starých českých příběhů: německou romantiku. Z lásky německojazyčných literátů k Čechám vzniklo množství literatury. Brentanův epos o Libuši je z nich dílem nejpozoruhodnějším, i když současně nejproblematičtějším. Zpřítomňujeme si jej jednak drobnými studiemi o Brentanovi a jeho díle, jednak drobnými ukázkami z něj.

Vzápětí po německém mýtu o Čechách se objevil i mýtus židovský, to jest: příběh dodatečně propojující český a židovský dávnověk. Pro Souvislosti jsme přeložili příběh Jak Židé přišli do Čech ze sborníku Sippurim - ten příběh, který Jirásek vynechal.

Jedním z novodobých českých mýtů je bezpochyby mýtus o Masarykovi. Studie amerického historika Bruce Berglunda Demokratický Hrad jako posvátný prostor: Náboženství a ideály v obnově Pražského hradu rekonstruuje pozapomínané náboženské souvislosti Masarykova pojetí politiky i jejich odraz v Plečnikově budování Hradu. Na tomto jednom případě a jednom místě sleduje vznik a vývoj "mýtu Masaryk" - a také en passant poněkud demýtizuje.

Na závěr jsme zařadili text nejkontroverznější, úryvek Utajený nový národ (Mýtus o slovanské sounáležitosti) z knihy Český mýtus známého protektorátního kolaboranta Emanuela Vajtauera. Zařadili jsme jej jakožto ukázku "českého antimýtu" či "českého masochismu" - kterýžto ovšem na jiné způsoby pěstovali a pěstují i muži dobré pověsti, neboť k "českému mýtu" prostě patří. Někdy jako jeho korekce, někdy jako jeho stín.

Konečně, k bloku se volně váže i rozhovor s Václavem Havlem: s mužem, který se sám stal zaživa "českým mýtem" - a pro některé i antimýtem. Právě proto nás zajímalo, co si o českých mýtech všeho druhu myslí.