BLOK | KAMIL FIALA • Souvislosti 4/2007
Vratislav Färber / Literární i hudební kritik, překladatel a odborný lékař…
Vratislav Färber
Literární i hudební kritik, překladatel a odborný lékař...
Kamil Fiala se narodil 31. července 1880 v Praze (Podskalí) v rodině Eduarda Fialy (1855- 1924), zahradního architekta a projektanta parků, znalce starožitností a numismatika (autora významných prací z oboru, např. České denáry, 1896), a Marie, rozené Peterkové (narozena 1858). Od roku 1890 navštěvoval reálné gymnázium v Žitné ulici (spolužáci mj. básník Zdeněk Tlamich, Otakar Theer) - jeho tehdejší rodící se (nejen) uměleckou orientaci přibližuje tradovaný výrok třídního profesora Z.: "Mám ve třídě dekadenta." Po maturitě (1899) Fiala zahájil studium medicíny (zde kolega dramatik Arnošt Dvořák), zřejmě do tohoto období Karel Sezima situuje svou vzpomínku na Fialu jako příležitostně básnícího "posměváčka a parodistu", jenž patrně "ze stesku [... ] prováděl nesmyslné experimenty s opiáty, drogami, vzpružujícími injekcemi". Roku 1906 Fiala promoval na doktora všeobecného lékařství a stal se pomocným lékařem a asistentem na oční klinice u docenta Jindřicha Chalupeckého. Již během studií (1901) byl odveden (jednoroční dobrovolník medik), postupně získával vojenské funkce: 1907 rezervista - štábní lékař, 1911 vrchní lékař domobrany - až do července 1914, kdy byl aktivován a povolán do války...
Patrně formativní životní zkušeností byla Fialova "cesta do Orientu", na kterou se ještě roku 1906 vydal s rakouskou paroplavební společností Lloyd a jako lodní lékař podnikl několik plaveb do Sýrie a Turecka. Podle pozdějšího svědectví uměleckého kritika Jindřicha Chalupeckého Fiala zažil dokonce ztroskotání lodi (Imperatrix) a tento mezní prožitek jej tehdy prý (spolu)přivedl k užívání omamných drog. V dopise z Terstu (1907) se Fiala Arnoštu Procházkovi svěřil: "Nešel jsem na výlet, šel jsem do exilu, chtěně, prostě prchal jsem před Čímsi, a neunikl, již vím, že ne... "Po návratu do Prahy se specializoval na nemoci kožní (a venerické) a působil na poliklinice u docenta Jaroslava Bukovského (součást lékařské fakulty), později si jako praktický a odborný lékař otevřel vlastní ordinaci v Praze 2 (Lazarská ulice). V té době již spolupracoval také s Moderní revui (1904 zde debutoval překladem prózy Alfreda Jarryho Messalina), navázal těsné přátelství s redaktorem Arnoštem Procházkou, s vydavatelkou Knih dobrých autorů Kamillou Neumannovou (vydala jeho překlady Remy de Gourmonta a Thomase de Quinceye), zajížděl do Německa a Francie, kde pro svoji sbírku nakupoval vzácná vydání dekadentní a symbolistní literatury, staré tisky a grafické listy (mj. Ch. Baudelaire, S. Mallarmé, Paracelsus, F. Rops, F. Goya ad.). Přátelil se též s umělecky založenými kolegy dermatovenerology, s překladatelem Oscara Wildea Antonínem Starým a s básníkem a prozaikem Antonínem Trýbem. Bibliofilské tíhnutí uplatnil rovněž ve spolupráci s vydavatelem Karlem Janským, jehož knižnici Hyperion s grafikem Vratislavem Hugo Brunnerem redigoval a vydal zde svůj překlad (Barbey ďAurevilly: Zapomenuté rytmy). O Fialově odborném růstu svědčily i jeho dermatologické články publikované v letech 1910- 11 v Časopise lékařů českých. Již v předválečné době zřejmě započal Fialův intimní vztah s lyrickou básnířkou a prozaičkou Růženou Jesenskou (Fialův život podala beletristickou formou ve svém románu Láska, 1930).
V červenci 1914 byl Fiala odveden a záhy se ocitl jako šéflékař (v hodnosti setníka) pěšího pluku č. 36 na ruské frontě. Onemocněl zde úplavicí a zánětem periferních nervů, což patrně uspíšilo jeho nervové zhroucení a vedlo k následnému pobytu v nemocnici. Ještě z válečného pole vypsal Procházkovi své pocity i touhu "být zavřen v nějakém sanatoriu nebo blázinci, kde bych žil jako věc a o nic se nestaral a všeho zapomněl". Po hospitalizaci Fiala dobrovolně v lednu 1915 nastoupil do služby dermatologického oddělení garnizonní nemocnice (č. 11) v Praze. Jako neschopný válečného nasazení (půl roku čerpal zdravotní dovolenou) byl určen pro týlové služby a stal se přednostou oddělení a zástupcem nemocničního velitele posádkové nemocnice v Terezíně (měl zde dokonce svůj hudební kvartet, ve kterém hrál na violoncello). Načas byl velitelem nemocnice pro rezervisty v Kolíně, od roku 1916 velitelem sekce pro nemoci kožní v rezervistické nemocnici v Pardubicích (jeho nadřízeným byl zde A. Trýb), kde vykonával i další administrativní funkce, poté byl jmenován odborným referentem pro choroby kožní a venerické při vojenském velitelství v Litoměřicích.
V červnu 1917 Fiala uzavřel v Pardubicích sňatek s ovdovělou Jiřinou Böhmovou (rozenou Nedomovou), majitelkou tiskárny Th. Böhm v Novém Městě nad Metují. Zde Fiala trávil půlroční zotavovací dovolenou (dokonce rybařil), s manželkou bydlel ve vile na pozemku tiskárny, časem si ve městě též otevřel soukromou ordinaci pro choroby kožní. Uvažoval rovněž o nakladatelském podnikání (tiskárna již dříve tiskla pro K. Neumannovou), proponoval opětovnou spolupráci s Karlem Janským. Již ve válečných letech se Fiala (častěji) pokoušel zahánět svoji sílící neurastenii (neuróza se u něj projevovala i v předválečném období) a naléhavost praktických životních problémů požíváním opiátů, zejména morfia. Tehdejší Procházkovy epistulární exhorty - zaklínající Fialovu vůli - jsou neutuchající snahou udržet přítele při pravidelnější duševní práci (zejména v příspěvcích pro Moderní revui), zvláště v obdobích krizí, kdy se Fiala stahoval do sebe (neodpovídal ani na dopisy nejbližších), podléhaje nejen "rozleptávajícímu ďáblu sebeanalýzy a skepse". Opakovaně Fiala uvažoval o léčbě v nějakém (zahraničním) sanatoriu, patrně zkoušel odvykat sám - se všemi bolestnými příznaky abstinenčního stresu. Možná Fialovo setrvání u morfia spoluzapříčinilo též konec jeho prvního manželství. Po rozvodu se na podzim 1924 uplatnil jako odborný lékař pro světloléčbu v Poděbradech.
Koncem roku 1925 se Fiala podruhé oženil - s vdovou po profesoru Chalupeckém (rozená Marie Zeidlerová; načas se tak stal otčímem Jindřicha Chalupeckého). Na jaře 1928 však - poněkud záhadně - přesídlil do Košic, kde působil jako smluvní lékař, přednosta oddělení divizní nemocnice 11 a provozoval rovněž soukromou ordinaci pro nemoci kožní, venerické a rentgen. V Košicích Kamil Fiala 23. listopadu 1930 - zapomenut - zemřel na pneumonii spojenou s celkovou ochablostí. Pohřben byl na Veřejném hřbitově, podle místního svědectví bylo však hrobové místo poměrně brzy prodáno... Košický dům, ve kterém Fiala bydlel (Szemereho ulice č. 8), byl zbourán - nyní zde stojí indiferentní architektura z šedesátých let 20. století. Fialova sbírka cenných knih a grafik byla příbuznými postupně rozprodávána, nakonec v Praze roku 1935 - pod cenou - v aukci u starožitníka Karla Chaury.
Jako tichá evokace (či výčitka) sem tam doznívaly hlasy nekrologistů, volající po posthumní edici sebraného Fialova kritického díla...
Vratislav Färber (1952) od r. 1996 odborný pracovník oddělení dějin české literatury a lexikografie ÚČL AV ČR (nyní oddělení dějin literatury). Zabývá se starší i soudobou českou lyrikou, též jako editor.
>Na obsah
>Pošlete nám svůj komentář k tomuto článku
>Přímý odkaz na článek: http://www.souvislosti.cz/clanek.php?id=675