Martin Valášek

Experti na udavačství z Revolver Revue

(K insinuacím šéfredaktorky, redaktora a bývalého redaktora RR)

Když jsem se před třemi lety v Mladé frontě DNES (8. 1. 2005, příloha Kavárna) pozastavil krátkou poznámkou nad tím, že manželka Michaela Špirita, dlouholetého redaktora a kmenového autora (Kritické Přílohy) Revolver Revue, nebude asi tou nejvhodnější osobou, jež by měla hodnotit desetiletou cestu, kterou KP RR urazila, netušil jsem, na kolik kuřích ok šlápnu a jaká haló vyvolám. A už vůbec jsem nepředpokládal, že se po třech letech budu muset k celé záležitosti znovu vyjadřovat - nikoli proto, abych rozviřoval tu celkem nicotnou záležitost, ale proto, abych čelil osobním útokům a sprostým pomluvám, jichž se mi v průběhu oněch tří let od šéfredaktorky RR (T. Pokorné), redaktora (V. Karlíka) a bývalého redaktora, t. č. spolupracovníka (M. Špirita) dostalo.

Znovu tedy.

Na podzim roku 2004 ohlásila Kritická Příloha Revolver Revue, že její třicáté číslo bude zároveň číslem posledním. Lidové noviny při té příležitosti publikovaly 27. 11. 2004 rozhovor Daniely Iwashity s šéfredaktorkou KP RR Terezií Pokornou (Umění skončit a začít jinak) a kritické ohlédnutí redaktora LN Petra Zídka za třiceti čísly KP RR (Nekrolog za jednu kritickou přílohu).

Dne 31. 12. 2004 v příloze MF DNES Kavárna uveřejnila Lucie Bartoňová, manželka M. Špirita a autorka recenze otištěné v posledním, třicátém čísle KP RR (jehož obálka byla zalomena do textu v MFD), článek, v němž zhodnotila deset let práce KP RR a obranářsky se vymezila proti některým tvrzením Petra Zídka z Lidovek.

Na článek L. Bartoňové reagoval o týden později (8. 1. 2005) ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma, editor Kavárny Josef Chuchma a já. P. Nedoma se ohradil proti - jeho slovy - "zakyslé pomluvě", že zakázal prodej RR v Galerii Rudolfinum.

Můj krátký přípis zněl doslova a do písmene takto: "Je dobře, že minulá Kavárna přinesla text o poslední KP RR. Tento časopis si to zaslouží a je ho škoda. Sám sobě však kladu otázku, jestli je úplně v pořádku, že o posledním čísle KP RR píše jedna z jeho autorek a zároveň manželka jednoho z redaktorů - jakkoliv 'bývalého' - tohoto časopisu. Nevím, odkud k Vám text připutoval, ale myslel jsem, ze KP RR takovéto principy spíše potírá... Čtenářům MF DNES je to zřejmě jedno, ale napsat to někdo jiný, bylo by to lepší."

Následoval Chuchmův komentář: "Poznámka editora Kavárny. Lucie Bartoňová MF DNES nabídla polemiku s textem Petra Zídka o KP RR, publikovaným v Lidových novinách 27. 11. 2004. Namítl jsem, že by ji raději měla publikovat v LN, ale má-li zájem, může pro Kavárnu napsat článek hodnotící KP RR jako takovou. Nevěděl jsem, že je manželkou Michaela Špirita, jenž v KP RR po většinu její existence redakčně a autorsky působil, ani se mi nespojilo, že je to táž pisatelka, která v KP RR č. 30 recenzuje román Miloše Urbana Stín katedrály; na nic z toho mě Bartoňová během mailové korespondence neupozornila. Z její strany jde o jasný střet zájmů. Vědět výše zmíněné skutečnosti, text bych z principu nepublikoval. Ukazuje se, že je naivní myslet si a věřit, že když někdo jako KP RR na svých stránkách takovéhle politikaření vehementně kritizuje a čestnost přísně požaduje po druhých, že pak sám takovou nejapnou praxi neprovozuje."

A pak to začalo.

Další sobotu (15. 1. 2005) otiskla Kavárna rozsáhlý výron Terezie Pokorné ("Skandální odhalení"), v němž to schytal P. Nedoma, ale hlavně já. T. Pokorná použila výrazy jako "poslal udání", "kádrovácké hlášení", "slídí se po soukromí", "nepřípustné osobní útoky" apod., nějak tam připletla "práva a postavení žen", ale hlavně žádala argumenty, jež by směřovaly "k obsahu samotného textu, a nikoli k osobě jeho autorky". Evidentně při tom nepochopila, že v mém ani Chuchmově postoji nešlo o "obsah samotného textu", ale právě o "osobu jeho autorky".

S paní Pokornou jsme si po její reakci ještě vyměnili "přátelské" e-maily. Josef Chuchma reagoval poznámkou připojenou za jejím textem v Kavárně: "Dovětek editora Kavárny: Trvám na tom - a to jsem také Terezii Pokorné opakovaně říkal tento týden na schůzce, kterou si vyžádala - že když někdo píše do nějakého časopisu, neměl pak tento časopis recenzovat. Jde o jednoduchý, srozumitelný a důležitý princip: kritik by neměl vynášet soudy o tom, čeho je sám účastníkem - a když, měl by na svoji účast ve věci výslovně upozornit. Lucie Bartoňová toto ve svém textu o Kritické Příloze neučinila (viz Kavárna, 31. 12. 2004) - stejně jako na svoji účast neupozornila MF DNES při nabídce svého textu. Terezie Pokorná to jako střet zájmů a problém nevidí. Tím naše diskuse skončila a tím také končí tato výměna názorů na KP RR."

A tím také skončila celá tahle patálie - mohlo by se zdát. Leč, bohužel, neskončila. Revolver Revue, vždy nesmlouvavě kritická, ale ani trochu sebekritická, začala formovat své šiky.

M. Špirit v Revolver Revue 58 (březen 2005), v textu Střet zájmů, tvrdí, že jsem napsal "přičinlivé udání", že v případě článku L. Bartoňové "[n]ešlo o hodnotící recenzi, ale o stručný přehled vybraných událostí a strukturních a autorských proměn KP" a že "[z] jejího článku neměl nikdo žádnou výhodu a nikdo jím nemohl být a také nebyl poškozen [... ]". V závěru pak slibuje: "K věci se ještě vrátím."

Slib splnil. V knize svých sebraných kritických úvah, recenzí a glos nazvané Počátky potíží (2006) přetiskl článek Střet zájmů a v jejím doslovu tuto "věc" komentoval takto: "Redaktor kulturní přílohy nejčtenějšího deníku v té době nepohrdl mimoliterární informací od donašeče-šéfredaktora z revue 'pro literaturu (dříve křesťanství) a kulturu' a vyvinul snahu o skandalizaci Kritické Přílohy RR a jejích spolupracovníků (viz dále na s. 215- 216)."

Aby toho nebylo málo - v zatím posledním čísle Revolver Revue (69, listopad 2007) se ukázalo, že celá "věc" nedává spát ani redaktoru RR Viktoru Karlíkovi. Ve vzpomínkovém textu na Andreje Stankoviče si zvěčnělého kritika bere jako záminku k dalšímu výpadu: "Při vzpomínkách na něj si nemohu nevybavit situaci, kdy jsem si velmi přál, aby se někdo z autorů RR zastal svého časopisu. Věřím, že kdyby tehdy ještě žil, nepřihlížel by s mlčením ani hloupě agresivnímu textu historika Petra Zídka, který proto, aby měl o zaniklé Kritické Příloze co povědět, musel komolit fakta, ani zatím největšímu literárnímu vystoupení šéfredaktora 'křesťanské' revue Martina Valáška, jímž bylo udání rodinných vztahů autorky rekapitulačního článku o KP RR, publikované v MFDnes."

Takže co tu máme za tři roky: nařčení z udavačství, donašečství, kádrováctví, slídění po soukromí a k tomu mávání jakýmisi křesťanskými fanglemi (V. Karlík si zřejmě nevšiml, že "křesťanství" nemají Souvislosti v podtitulu již šest let).

Čím déle se v tom patláte, tím přiboudleji to zapáchá. T. Pokorná, M. Špirit a V. Karlík prostě ani na okamžik nepřipustí, že by mohli nemít pravdu. Neustoupí ani o píď. Jsou tak zásadoví! Tak charakterní! Tak nekompromisní!I po třech letech si myslím, že některé věci se prostě nedělají a že L. Bartoňová měla svůj postup vyhodnotit jinak (předpokládám, že M. Špirit rovněž nerecenzuje například edice, jež L. Bartoňová připravila, i když toho o nich nemálo ví a jistě by je dokázal skvěle zhodnotit).

Stejně jako by rodinní příslušníci neměli zastávat placená asistentská místa u poslanců a poslankyň (i když, optikou RR, to nikomu neškodí a pro poslance/poslankyně je to vlastně ta nejlepší možná služba!), stejně jako by si rodinní příslušníci neměli navzájem recenzovat knihy, překlady, filmy, divadelní hry atd., neměla ani L. Bartoňová před třemi lety v MF DNES hodnotit desetiletou éru časopisu, který byl od počátku spojen se jménem jejího manžela. Kolegové z Revolver Revue, copak to není jasné?!

Chápu, že šéfredaktorka RR, redaktor a t. č. spolupracovník chtějí celou "věc" nějak zamlžit, a tak ji halí do osobních nadávek a pomluv. Nechápu, že ucpávajíce si nosy, myslí si, že ten smrádek nikdo jiný neucítí. Dvojnásob nechápu, že se snížili k opakovanému a už poněkud únavnému nactiutrhání a ostouzení. Bylo-li míněno skutečně vážně, pak se lze z jejich strany nadát opravdu čehokoli.