Čím je knihovna pro architekta přitažlivé téma?

Čím by dnes knihovna měla být a čím ne?

(Anketa)

Petr Benedikt

[Moravská zemská knihovna v Brně; realizace 2001, spolu s Tomášem Adámkem]

Knihovna je to místo, kam přijdu hledat, co nemohu nalézt doma.

Nepůjdu jenom pro knihu, v současnosti je zájem o informace obecně a více než kdy jindy bude hodnotou přehled v záplavě informací. Tento přístup k návštěvníkům je, předpokládám, spíše vize budoucnosti, neboť vyžaduje nadmíru orientovaného knihovníka, je však z mého pohledu jedinou správnou cestou, která umožní knihovně jako instituci přežít.

To, co musí knihovna nabídnout, je systematický souhrn vědění jak v obecné, tak speciální úrovni. Zároveň s obsahem sdělení, tedy tou informací, je vhodné formálně vybavit moment předávání adekvátní atmosférou. A právě zde ke slovu přichází architektura. Téma knihovny je obecně velmi zajímavé, neboť nabízí širokou škálu řešení v rozmanitém spektru typů knihoven, z nichž každá žádá individuální přístup. Balancování na hraně mezi přísností instituce a podbízivostí zábavní estrády, která láká i jinak zatvrzelé odpůrce, je jednou z milých úloh řešení knihovny obecně. Na druhou stranu univerzitní knihovna již stojí na piedestalu vysokého školství a unese abstraktnější řešení se střídmější kompozicí. Vše musí být podloženo samozřejmým splněním stavebně technických parametrů především z pohledu kvality vnitřního prostředí, neboť mentální účinek nemá být rušen zbytečnými vibracemi z libovolné části fyzikálního spektra vlnových délek všeobjímajícího záření. Touto úvahou se však návrh knihovny příliš neliší od řešení libovolné delikátnější architektonické úlohy.

Věřím, že investice do vzdělání v libovolné podobě jsou správnou setbou, jejíž sklizeň nám pomůže v komplikovanější sestavě morálních hodnot, které svobodná společnost více než jakákoliv jiná vyžaduje od každého z nás.

Ladislav Kuba

[Knihovna FF Masarykovy univerzity v Brně; realizace 2001, Kuba & Pilař architekti.

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě; projekt 2004]

Stavba knihovny je vždy kulturní počin, významná společenská a kulturní událost - obdobně jako například stavba divadla nebo koncertní síně. Od těchto typů budov se všeobecně očekává, že by měly již samotným umístěním ve struktuře města a důrazem kladeným na architekturu reflektovat svůj společenský význam. Tím je dána atraktivita tématu pro architekta.

Otázka, zda je dnes knihovna tím, čím byla dříve, nebo zda je již něčím jiným, je poměrně častá - to zřejmě souvisí se změnou techniky uchování a přenosu informací, s vývojem internetu a podobně. Samozřejmě že technika se mění, a to má a bude i do budoucna mít dopad na typologii knihoven - možná se v budoucnu zmenší sklady knih, přibudou prostory pro servery, studovny knihoven budou vybaveny méně regály s knihami a více počítači s internetem a tomu se přizpůsobí jejich rozměry a vybavení. Možná v budoucnu nebudou v knihovnách studovny vůbec a veškeré informace budou distribuovány na dálku po internetu. V tomto smyslu nelze předvídat další vývoj, a proto dnes vždy zadání pro stavbu knihovny obsahuje požadavek na flexibilitu vnitřního uspořádání. Nicméně se domnívám, že to základní, co charakterizuje budovu knihovny, zůstává stále stejné - centrum vzdělanosti, centrum informací, společenské a kulturní centrum, prostor pro získávání informací.

Robert Seidl

[Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě; projekt 2006, hts architekti]

Otázka po výjimečnosti knihovny z pohledu architektury začíná u veřejného prostoru sídla a jeho struktury. Tento prostor, po kterém se pohybují obyvatelé-občané, je definován ulicemi, náměstími, parky atd. Je to oblast, která je "negativním" obrazem soukromých, tj. každému ne přístupných částí města stejně, jako jsou černé plochy na filmu, na fotografii bílé a naopak.

Veřejný prostor je definován mnoha body, z nichž některé jsou důležitější, pevnější, jako klouby lidského těla. To jsou veřejné budovy, náměstí, parky (a podobné), okolo kterých se otáčí flexibilnější "svalovina" města (soukromé bydlení, obchody objevující se a mizející v závislosti na ekonomické situaci apod.).

Tyto "klouby" mohou být mnoha druhů: vedení a výkonná moc (radnice, soud, policie), dopravní (nádraží, zastávky), zdraví (nemocnice) a v neposlední řadě vzdělávání - školky, školy všech stupňů, vědecké ústavy a knihovny.

Důležitost těchto bodů se projevuje i při běžné orientaci: "Za knihovnou doprava" je určitě běžnější než "Za Novákovými doprava".

Ve spektru vzdělávacích institucí jsou knihovny instituce otevřené, ve kterých se neuplatňuje segregace návštěvníků, na rozdíl např. od nižších škol - segregace věkem, vyšších škol a vědeckých ústavů - segregace vzděláním a tak dále.

Z výše uvedeného vyplývá, čím by knihovna měla být: pevným bodem v prostoru sídla, místem setkávání, institucí. A to institucí otevřenou, přátelskou, nesegregační a časově stálou. Stálost je podstatnou kategorií pro tvorbu genia loci, ducha místa. V místě stálé změny duch místa nevznikne.

Kromě toho, že je ve své funkci knihovna místem setkávání, a to jak lidí navzájem, tak samozřejmě primárně setkávání lidí s obsahem knih, tak je i určitým "trezorem" vědění, informací. Taková schránka uchovává informace i v době úpadku společnosti. Zejména v dnešní, informační době je patrné, že kultura začíná uchováváním informací a jejich katalogizací - a že společnost si jejich ztrátu nemůže dovolit.

Proto by dle nás neměla knihovna být pouze virtuální, byť se v poslední době podobné úvahy objevují. Knihy v sobě zároveň mají více kvalit, než poskytuje skenovaný text (haptickou kvalitu papíru, zrakovou kvalitu tisku a podobně), tyto kvality usnadňují výběr knihy a tím informace v ní obsažené, a nelze je nahradit.

Člověk se orientuje v rozmanitém prostředí lépe než v uniformním. Tak jako uvnitř knihovny dochází ke třídění informací obsažených ve svazcích knih, dochází k tomuto třídění i vně, ve fyzickém prostoru sídla.

Jan Třeštík

[Univerzitní knihovna Pardubice; realizace 1995, s Janou Řehořovou]

Knihovna jako téma pro architekta:

- příležitost pro návrh kvalitní architektury významné veřejné kulturně-společenské budovy

- výzva hledat nová překvapivá řešení a přinášet nové myšlenky (dispozice, konstrukce, architektura, interiér i mobiliář)

- tvorba prostorů (podstata architektury) - prostorů vnějších i vnitřních, jejích ohraničování, oddělování či propojování

- téma knihovna, i obdobná témata další, vyžaduje komplexně zpracovaný architektonický návrh, respektující obecně platné principy architektonické tvorby a řešení specifických provozně-prostorových požadavků daného typu budov

Knihovna dnes:

- vyhledávaná atraktivní prostředí, uspokojující základní funkci zařízení - studium literárních a odborných textů, periodik i denního tisku

- provozně-prostorové řešení má umožnit studium individuální (halové prostory s volně přístupnými fondy i malé uzamykatelné studovny) a studium skupinové v malých posluchárnách (semináře, přednášky, infocentra skoly)

- multifunkční kulturně-společenské centrum s doplňujícími zařízeními (přednáškové sály, kavárna, výstavní sály, galerie, koncerty atp.)

- technické zařízení budovy i provozní vybavení knihovny na nejvyšší soudobé úrovni

- variabilita provozně-prostorové kompozice s možností následných úprav - výhledové změny i vývojové trendy zařízení

Prioritou knihovny, i ve výhledu, zůstane shromažďování literárních děl, jejich katalogizace a umístění v depozitářích. Řešení prostorů pro veřejnost v éře digitalizace a internetu zůstává otevřené - problémy budování národních knihoven.

Aleš Papp

[Zlatý Beránek - Krajská knihovna v Pardubicích, rekonstrukce a dostavba;

realizace 2005, Cuboid architekti]

Téma knihovny pro nás bylo zajímavé z několika důvodů. Jednak jde o práci, jejímž cílem je vznik veřejného prostoru nekomerčního charakteru, takže primárním hlediskem posuzování návrhu nejsou pronajímatelné metry užitné plochy. Každá knihovna je navíc vždy velmi individuální, takže nabízí architektovi velkou míru svobody.

Dále nás bavilo téma knížek, které máme rádi. V této souvislosti nás ale překvapil poměr mezi prostory, které jsou určeny pro knihy a prostory pro časopisy, internet a další související provozy. Knih bylo méně, než jsme čekali.

Na vaši druhou otázku je těžké odpovědět, a myslím, že ani není určena primárně architektům. Knihovny se musí přizpůsobit době, kdy téměř vše lze nalézt na internetu, a současně musí zůstat institucemi, které pečují i o tradiční tištěnou formu informace a zábavy. Podle našich zkušeností se s tím víceméně úspěšně snaží vyrovnat.

Projektil architekti

[Státní vědecká knihovna v Hradci Králové; projekt 2004. Národní technická

knihovna Praha; projekt 2000, ještě jako AK architekti, s Václavem Králíčkem]

Přístup společnosti, a tedy i architektů, k budovám knihoven se časem vyvíjel. V současné době probíhá ve světě boom výstavby knihoven a mediaték. V České republice se k němu se zpožděním přidáváme. Proč je taková poptávka společnosti po knihovnách? Snad je tomu tak proto, že jako veřejné budovy-instituce jsou pravými kolektivními symboly společností; je jedno, zda to jsou společnosti demokratické v západním slova smyslu, neboť boom se týká i zemí, jako je Čína či Bělorusko. Důvod, proč se staví právě knihovny a ne též jiné veřejné budovy, se pak zdá poměrně triviální: většina ostatních veřejných budov-symbolů je již postavena (parlamenty, divadla a muzea) a díky naší novodobé lásce k památkám pečlivě udržována a restaurována, a tak není potřeba stavět nové.

Případ České republiky je v tomto ohledu specifický: je škoda, že nová česká demokracie nedokázala svou silou přetavit silnou budovu Federálního shromáždění ve svůj symbol (jak snadno se to podařilo komunistům s Vítkovem!) a namísto toho se zabydlela v tajuplných a křivolakých labyrintech malostranských paláců. Promarněnou šancí se pak jeví i nová budova ombudsmana v Brně - dokázal si její podobu některý návštěvník zapamatovat? - a nové krajské úřady.

Zvláštními symbolickými budovami se pak jeví stavby duchovní: proč se obecně, třeba též v nových vilových čtvrtích, nestaví nové kostely, je ale zřejmé.

Zdá se tedy, že knihovny jsou jediné budovy, které v současné době mohou být skutečně fungujícími institucemi-symboly současné společnosti. Jsou to zřejmě poslední místa, kde se může neformálně potkat kdokoliv s kýmkoliv. Fóra společnosti. Neboť sportovní stadiony i kostely vesměs zejí prázdnotou. Knihovny jsou vnímány kladně a kultivovaně, a tak se očekává, že překonají konfesní, sociální i rasové rozdíly. Čtenáři jako obyvatelé Utopie.

Zajímavé je, jak přitom obecně panuje nejistota nad tím, čím knihovny v budoucnu budou a zda vůbec budou. Touha mít je tak pramení snad z pocitu magické síly informací soustředěných v jednom místě, která je i v době internetu zatím silná, a z velkých očekávání spojených s jejich současnou - a vytouženou budoucí - obecně sociální funkcí.

Z toho vyplývá odpověď na předložené otázky. Architekti navrhují knihovny, protože je společnost potřebuje a protože to je ušlechtilé a tvůrčí téma. Instituce mají být významné, protože reprezentují a symbolizují. Úkolem architekta pak je vymyslet, jakým způsobem se má společenská vize zhmotnit, zda prvoplánově, nebo sofistikovaně - a v jakém poměru. Neexistují jednoduché recepty pro jednotlivé typy budov, knihovnu nevyjímaje.

Miroslav Míka

[Krajská knihovna v Karlových Varech; realizace 2005, Markant]

1. Knihovna jako téma není častým zadáním, a proto je pokaždé výzvou k zachycení současného kulturního stavu společnosti.

2. Knihovna by měla být zastávkou v každodenním pracovním ruchu. Měla by kromě informací poskytovat místo k setkávání, odpočinku, relaxaci.

Využití nejnovějších médií pro získávání informací by mělo být samozřejmostí, ale hlavní důraz by měl být kladen na tradiční formy knižní kultury, tak aby se nezapomínalo na kvalitní typografii, ilustrace a celkové kouzlo knihy.

Pavel Jiroudek

[Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem; realizace Regionprojekt

(dopracování projektu z konce 80. let Krajského projektového ústavu)]

Knihovnu chápu jako stánek kultury, umění, důstojnosti a vzdělání. Již z toho vyplývá, že knihovna by měla poskytovat především příjemné a klidné prostředí bez zbytečných rušivých vlivů a činností jako například restaurace, internetová kavárna a jiné rušné shromažďovací a komunikační prostory - korza, vyhlídkové terasy, nákupní pasáže a podobně.

Knihovnu považuji jednoznačně za monofunkční objekt. Knihovnictví obecně by nemělo být pojímáno čistě komerčně, protože základním posláním je vzdělávání a osvěta.

Prostory knihovny musí poskytovat klid k soustředěné práci nebo studiu, proto upřednostňuji systém členěného vnitřního prostoru, který vyvolává pocit soukromí. Velké halové prostory mohou být vnímány jako neosobní prostředí, které obsahuje množství rušivých vjemů.

Knihovny vždy byly a měly by zůstat významnými městskými budovami a jejich navrhování by se mělo stát pro architekta prestižní záležitostí. Architektonické řešení musí být atraktivní a nadčasové nikoliv však módní a vůbec ne agresivní. V žádném případě by architektura neměla potlačovat základní funkci a poslání knihovny.

HŠH architekti

[3. místo: Národní technická knihovna v Praze, Národní knihovna v Praze (nerealizováno)]

1. Témata jako galerie, divadlo, škola, knihovna jsou pro nás přitažlivá pro svou povahu vzdělávacích a kulturních institucí. Vedle duchovních staveb jsou tyto instituce základními kameny, ze kterých je definováno město. Pro architekta je takový úkol výzvou.

2. Předně je potřeba říci, že neexistuje univerzální recept, jak má současná knihovna vypadat, nebo jak má přesně fungovat. Vždy bude záležet na konkrétním zadání a architektonické odpovědi.

V dnešní době se knihovny více než kdy jindy specializují. Vedle sebe existují knihovny univerzitní, státní, městské, národní, parlamentní, dětské a další. Často v sobě integrují i další kulturní funkce. Najdete v nich výstavní a hudební sály, kina, kavárny, knihkupectví. Velký vliv má i ukládání a uchovávání informací. Nejde již pouze o tištěné knihy, ale o hudební nahrávky, filmy, digitální data. Dnes jsou knihovny spíše mediatékami než pouze studovnami a půjčovnami knih.

Z jejich programu přímo vyplývá, čím mají být a čím už ne. Existují však provozní charakteristiky, které je nutné respektovat. Například národní knihovna je institucí na uchovávání a spravování veškerého národního fondu historického i novodobého. V tom tkví i její silný symbolický význam. Je tedy spíše pokladnicí nebo archivem založeným na uzavřeném depozitáři. Na obrácené straně stojí univerzitní knihovna, která je naopak jakýmsi otevřeným fondem, otevřeným depozitářem. Čtenář se pohybuje mezi knihami, které jsou ve volném výběru. Takto bychom mohli pokračovat a hodnotit jednotlivé typy knihoven.