Martin C. Putna

Kauza Kundera (ne)ztracena aneb O jedné neuskutečněné konferenci

Na podzim 2008 vzbudila veliké furore české i světové veřejnosti "kauza Kundera". Časopis Respekt přinesl článek o tom, že světově proslulý spisovatel Milan Kundera v padesátých letech udal člověka a přivedl ho tím na mnoho let do vězení. Následovala vlna polemik: o osobnosti Milana Kundery; o zpochybnění Kunderova nároku tematizovat v díle morální otázky; o mentalitě padesátých let; o hodnověrnosti pramenů z komunistických archivů; o novinářské etice. Kulturní a publicistický svět se ostře rozdělil na dvě strany: Na jedné obhájci Kundery a obžalobci Respektu - na druhé obhájci Respektu a obžalobci Kunderových obhájců. Po několika týdnech se vlny utišily a "kauza Kundera" jako by skončila.

I jevilo se některým na jaře 2009, že právě toto utišení aktuálního zájmu znamená příležitost k hlubší reflexi: k reflexi toho, co "kauza Kundera" vypovídá o české společnosti a jejím vyrovnávání se s komunistickou minulostí; o veřejném vnímání vztahu autora, jeho morálního profilu a jeho uměleckého díla; o práci historiků a novinářů s prameny; o soudobém významu "starých" pojmů jako vina, trest, pokání, odpuštění či lež a pomluva. I začala se připravovat konference s názvem Kauza Kundera. I přihlásily se na konferenci dvě desítky akademiků z domova i ze světa - literárních historiků, politických historiků, mediálních teoretiků, literárních teoretiků, psychologů, etiků...

Ale aj, jevilo se zase některým jiným, že by se už nemělo mluvit o "kauze Kundera". Vždyť je to přece náš světově proslulý spisovatel... A aj, různé instituce si začaly plánovanou konferenci "kauza Kundera" přehazovat jako horký brambor. A aj, nakonec, když přece ochota některých zvítězila nad obavami jiných (těm některým dodatečně díky!) - už bylo příliš pozdě na to, aby konference vůbec mohla být fyzicky uspořádána. A aj, konalo se během roku 2009 několik jiných kunderovských konferencí a kolokvií. A aj, všechny se nesly v duchu, "vždyť je to přece náš světově proslulý spisovatel". A aj, ta jediná, která chtěla nikoliv jen volat "venite, adoremus", ale klást nepříjemné otázky - aniž by anticipovala odpovědi! - se nekonala. A aj, i tato prapodivná historie je sama jistým druhem odpovědi...

V této situaci se tedy ujaly "kauzy Kundera" Souvislosti. Rozpomínajíce se na své nejlepší tradice - dávat hlas osobám a tématům zapomínaným, umlčovaným, nepohodlným, nestředoproudým, nekonjunkturálním - poskytly prostor pro publikování textů, které měly na konferenci zaznít. Z autorů, přihlášených na konferenci, však jen někteří zaslali texty - a z těch se zase jen některé skutečně týkaly "kauzy Kundera". Paradoxně, nakonec o "kauze Kundera" diskutují tři "cizinci" - Francouzka Muriel Blaive, Ital Alessandro Catalano a Němka Ulrike Notarp. Souvislosti tedy publikují vlastně jen torzo torza.

I torzo torza je však lepší než mlčení - než umlčení.

Co je dnes torzem torza, může se zítra stát zárodkem nového celku.

"Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno." (Mt 10,26)