Číslo 1/2018 vyšlo 21. května 2018


Esej o básni

Paul Muldoon: Plán B (přeložil Martin Světlík)
Martin Světlík: Číst Muldoona

Kontext

Alena Dvořáková: Neútěšná hudba slov Kazua Ishigura
Kamil Činátl: Jak číst v obecném zájmu?
Lukáš Jiřička: Nepodrobené studio (Hörspiel v experimentálním studiu Polského rádia)
Aleš Roleček: Romantikův výstup na horu Karmel (K obrazu Caspara Davida Friedricha Poutník nad mořem mlh)

Rozhovor

„Žádné téma není dost velké“ (S Renátou Fučíkovou o radosti z vyprávění, Historii Evropy, největších dramaticích, škrábané kresbě a didaktické ilustraci)

Nova et vetera

Patrik Ouředník: Konec světa se prý nekonal (úvodní kapitoly z nového románu) (přeložila Olga Špilarová)
Jean Montenot: Ouředníkova paradoxní dystopie: osvobozující raut nekorektnosti (přeložila Olga Špilarová)
Fragmenty z jiné Evropy (Rozhovor Giorgia Vasty s Patrikem Ouředníkem pro literární přílohu deníku Repubblica u příležitosti čtvrtého italského vydání European)
Petr Fabian: Máš jí napsat dopis
Alžběta Luňáčková: Jak daleko si budu
Rafael Alberti: Námořník na souši (přeložil Vít Pokorný)
Jacques Goorma: Z básní a poct (přeložil Petr Král)
Viktor Špaček: Zásuvka

Bagately Jiřího Zizlera

O Valéryho Sešitech, Černých rybách okolností, Nejlepších českých básních 2017, Začátku eposu Michala Jareše, Ano Ne Josefa Hrubého, prózách Kamily Míkové a Dagmar Urbánkové, Morituri Jaroslava Formánka, Šaldových Kritických projevech 14 a odkazu Jaroslav

Heinrich Böll

Pavel Novotný: „Chci být sajrajt!“ (K problematice špíny a čistoty v díle Heinricha Bölla)
Heinrich Böll: Dopis mladému nekatolíkovi (přeložila Nikola Mizerová)
Heinrich Böll: Nové problémy paní Saubermannové (přeložili Nikola Mizerová a Pavel Novotný)
„Všechno, co přichází z druhé nebo třetí ruky, je mi podezřelé“ (Rozhovor Heinze Ludwiga Arnolda s Heinrichem Böllem o církvi, politice, morálce a umění)

Teologické črty Martina Pokorného

Božské a tvář světa

Italská renesanční poezie

Jiří Pelán: K italské renesanční poezii 15. a 16. století
„Touha je šíp a vítr“ (Giovanni Pontano, Michele Marullo, Lorenzo de’ Medici, Angelo Poliziano, Giovanni Della Casa, Giovanni Guidiccioni, Galeazzo di Tarsia, Veronica Gambara, Vittoria Colonna, Gaspara Stampa, Michelangelo Buonarroti ad

Glosy historické Martina Nodla (LXVII)

O únoru 1948 a ztrátě historické paměti, Courtrai 11. července 1302 a Pozemských mocnostech

Typoglosy Jakuba Krče

Od Gutenberga ke Gutenbergům

Pod čarou

Marta Ljubková: Šest próz hledá Litera
Martin Bedřich: K odchodu Jaroslava Meda
Adéla Petruželková: Kde Chaim Cigan je v druhé půli se svou tetralogií (Chaima Cigana Kde lišky dávají dobrou noc III, IV)
Aneta Hauznerová: Vlídné promluvy o mrazivém a důležitém (Milana Děžinského Obcházení ostrova)
Zdeněk A. Eminger: Nač básníci v nuzný ten čas? (Martina Heideggera Nač básníci?)
Adéla Petruželková: Nesetkání s Brouskem (Lucie Antošíkové monografie Básník a kritik Antonín Brousek)
Zdeněk A. Eminger: „Stojí tady a nemůže jinak“ (Tomáše Petráčka Západ a jeho víra – 9,5 teze k dopadům Lutherovy reformace)
Aleš Roleček: K Babičce Boženy Němcové
Co právě překládají (Zuzana Li, Tomáš Dimter, Šárka Grauová, Radovan Charvát)

Marginálie

S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

 Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 
Facebook
Twitter

Předplatné

Z čísla 4/2017

Děkovná řeč při převzetí Ceny Franze Kafky za rok 2017:

Margaret Atwoodová

Děkovná řeč při převzetí Ceny Franze Kafky

za rok 2017

Jsem hluboce poctěna, že mi byla udělena mezinárodní literární Cena Franze Kafky za tento rok.

Každý, kdo obdrží literární cenu (či cenu za jakékoliv umění), si je vědom toho, že ji získal jménem všech ostatních. Mezi ně patří všichni ti, kteří se oboru věnovali před ním, známí i bezejmenní; všichni ti, kdo učili své řemeslo své následovníky; ale zároveň i ti, kdo četli, naslouchali a ocenili. Vítěz ceny je pokaždé jen malinkou špičkou velkého ledovce, protože umění jakéhokoliv druhu se vždy odehrává v komunitě - komunitě tvůrců a komunitě příjemců, kteří se pak mohou stát tvůrci.

Tato cena je však pro mě osobně výjimečná, poněvadž jednou z mých prvních literárních lásek byl právě Franz Kafka. Samozřejmě ne on sám jako osoba - patřila jsem do generace, kterou učili literární dílo číst, jako by existovalo samo o sobě, někde v oblacích, odděleno od svého autora a dokonce i své doby a místa -, ale jeho dílo. Objevila jsem ho v knihkupectví někdy koncem padesátých let minulého století. Tehdy jsem studovala na univerzitě a už jsem psala a publikovala v těch několika málo časopisech, které v té době v Kanadě vycházely. Stál ve stejném regálu jako Beckett a Ionesco či Sartre, kteří byli tehdy mezi "uměleckými" studenty existencialisty v černých rolácích v módě. Ti by se dali na prstech počítat - Kanada tenkrát byla provinční stojatou vodou. Sama jsem si nemohla černý rolák dovolit, takže jsem se musela spokojit s tmavomodrým z druhé ruky. Byl vlněný a hrozně mě škrábal, ale člověk musí pro své umění trpět.

Kafka mě okamžitě oslovil - více než ostatní. Četla jsem ho vytrvale a stále znovu. Dokonce jsem o něm napsala docela hloupou esej - jednu z mých prvních samostatných prací literární kritiky. Pohyboval se někde mezi vědecko-fantastickou literaturou, kterou jsem hltala v pubertě, a pozdně viktoriánskou literaturou s hrůzostrašnými a záhadnými motivy, od které jsem se také nemohla odtrhnout. Doktor Jekyll se mění v pana Hyda, Drákula v upíra - což ještě není tak zlé -, ale Řehoř Samsa se promění v obří hmyz, pobíhá po stropě a nebudí hrůzu, nýbrž odpor. Je nepohodlný pro společnost, ne nestvůra. Co si z toho vzít roku 1959 v kanadském Torontu? Ať už to znamenalo cokoliv, zanechalo to ve mně nesmazatelný dojem. Když si teď Kafkovy povídky čtu znovu, pamatuji si každé slovo.

Stejně jako oblečení i spisovatelé procházejí módními cykly. Nejprve aktuální věci. Pak loňské novinky. Potom díla kuriózní; jakmile přijdou vnoučata, tak retrospektivní ohlédnutí; a na závěr, pokud má člověk štěstí, status klasika, který teď získal Kafka. Někteří spisovatelé - v jejichž zemích dochází k extrémním politickým změnám - však mohou procházet i dalšími fázemi. Čeká je vyhoštění nebo cenzura, pokud nezapadnou do obecně přijímané škatulky. Pokud pak dojde k náhlé změně režimu s ideologickými úpravami, následuje jejich vzkříšení z mrtvých a oslava, s možným přídavkem ikonizace. Tato další část cyklu není nic, po čem byste vy jako autor měli toužit. Můžete za to vy i všichni ostatní ve vaší zemi zaplatit příliš vysokou cenu.  celý článek