Číslo 3/2017 vyšlo 14. listopadu 2017


Kontext

Patrik Ouředník: Antialkoran (Dvě ukázky z připravované knihy esejů)
Petr Hruška: Působení (a řádění) Ivana Wernische v Literárních novinách devadesátých let
Jakub Řehák: Diabolo aneb drolení uvnitř labyrintu
Alena Dvořáková: Novela, aneb Něco mezi jako literární hodnota
Stanislav Dvorský: Židovská jména – bájení a skutečnost (Několik upřesnění k prvnímu českému poválečnému samizdatu)
Oskar Helcel: VÚ 3255 (fotokontext)

Rozhovor

Svět se neomezuje pouze na Ukrajinu (Rozhovor s Jurijem Ščerbakem o polsko-ukrajinských kořenech, literárních předchůdcích, spisovatelské osamělosti a životu v zahraničí) (přeložila Rita Kindlerová)

Literatura

Michal Ajvaz: Auctor minor
Jean Follain: Básně (přeložil Petr Král)
Vít Slíva: Osmnáct, osm…
Jana Sovová: Básně a překlady
Ladislav Selepko: Zpěv
Kamil Bouška: Sentence
Ondřej Lipár: Nikdy nedorůst
Iva Jakimiv: Město z bílých písků
Dominika Dymińska: Danke (přeložila Natálie Paterová)
Ondřej Macl: Miluju svou babičku víc než mladé dívky

Téma | Hans Henny Jahnn

Radovan Charvát: Hans Henny Jahnn – Vášnivé zavržení konvenčnosti až k hranicím možného
Walter Muschg: Co mi vyprávěl Hans Henny Jahnn (přeložil Radovan Charvát)
Hans Henny Jahnn: Perrudja (přeložil Radovan Charvát)
Hans Mayer: Poslední setkání a Norský deník (přeložil Radovan Charvát)
Hans Henny Jahnn: Z Norského deníku 1915–1916 (přeložil Radovan Charvát)
Hans Henny Jahnn: Řeka bez břehů (Zápisy Gustava Aniase Horna po dovršení 49. roku života) (přeložil Radovan Charvát)
Hans Henny Jahnn: Noc z olova (přeložil Radovan Charvát)
Hans Henny Jahnn: Ztroskotání lodi a ještě něco víc (přeložil Radovan Charvát)
„Neslýchané“ (Spisovatel Clemens Meyer v týdeníku Zeit o Hans Henny Jahnnovi) (přeložil Radovan Charvát)

Blok | Čínské krásky

Zuzana Li: Píšící černovlásky a hranice tabu
Wej Wej: George s knihou (přeložila Zuzana Li)
Šeng Kche-i: Kde se nekouří z komínů (přeložila Zuzana Li)
Liang Chung: Obecná škola (přeložila Zuzana Li)
Liang Chung: Nad městysem Wu pluje zářící mrak (přeložila Zuzana Li)
Ťiang Fang-čou: Noční děsy čínských spisovatelů (přeložila Zuzana Li)

Pod čarou

Jonáš Hájek: „Nejsem výrobce soch“ (Básně a místa)
Josef Hrdlička: Veškerá poezie Zbyňka Havlíčka
Johana Heřmánková: Básně, prózy, dopisy (Jany Krejcarové-Černé Tohle je skutečnost)
Jonáš Hájek: Ad revidendum (Osamělí běžci)
Blanka Kostřicová: Konec, či začátek? (Ladislava Vrchovského Z podzemí ke slunci)
Martin Nodl: Glosy historické LXV (Silvestera Lavríka Nedeľné šachy s Tisom, Jamese Krapfla Revoluce s lidskou tváří)
Zdeněk A. Eminger: Na obojím záleží. Na životě i smrti (Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti)
Adéla Petruželková: Být dobrým učitelem… (Jitky Lorenzové Kontexty vzdělávání v postmoderní situaci)
Miloš Doležal: Poezja to nie sralnia (Dopis z Krakova)
Attila Pató: Dopis z Baru v Černé Hoře
Jakub Lev Houdek: Za Jiřím Kuběnou

Marginálie

Aktualizováno 5. 2. 2016.
S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

Redaktor: básník Petr Borkovec Šéfredaktor: bohemista Martin ValášekŠÉFREDAKTOR Martin Valášek  REDAKCE Petr Borkovec, Petr Šrámek  REDAKČNÍ RADA Martin Bedřich, Bohuslav Blažek, Alessandro Catalano, Václav Jamek, Jan Jandourek, Jakub Krč, Jan Linka, Štěpán Nosek, Petr Onufer, Jiří Pelán, Antonín Petruželka, Martin C. Putna, Přemysl Rut, Jan Spousta, Jiří Zajíc a další přátelé Internetová verze: Tomáš Honzák (redakční systém), Martin Valášek, Petr Šrámek (aktualizace)  SAZBA Lacerta  DISTRIBUCE Kosmas  Revue vychází od r. 1990, na internetu od r. 1997.  Souvislosti vycházejí s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Nadace Český literární fond, Open Society Fund a Jakuba Krče.  Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 

[CNW:Counter]
předplatné  informace o aktualizacích  obsahy ročníků 1990-2001  tiráž  historie revue 1990-1998  e-mail

Z čísla 3/2016

Litera za prózu 2016 (Anny Bolavé Do tmy, Pavla Bušty Sigmundovy můry, Daniely Hodrové Točité věty, Ivy Pekárkové Pečená zebra, Daniela Petra Straka na šibenici, Davida Zábranského Martin Juhás čili Československo):

Marta Ljubková

Litera za prózu 2016

Od vyhlášení letošních výsledků Magnesie Litery je skoro stejně daleko jako do vyhlášení výsledků ročníku příštího. Pamatujeme si ale vůbec ještě, kdo zvítězil a v jaké konkurenci? Kritizovat rozhodnutí poroty, a to snad jakékoli ceny, je činnost maximálně opojná - z jistého hlediska stejně opojná jako být v ní, probírat se několika desítkami titulů a podílet se na výběru. U Magnesie Litery méně příjemnou část práce porotců představuje výběr finalistů (v případě Litery za prózu jich je šest), zato shodnout se na vítězi už tak těžké nebývá. Mluvím o pocitech, které jsem prožila jako recenzentka i jako porotkyně: přešlapující kritikové a čtenáři se vrhají na finalisty, a zatímco je cupují na kusy, krev stříká z porotců. Vteřinu štěstí, kdy si pro ocenění jde skutečně skvělý autor nebo výjimečná autorka, moment radosti, že se o útlé novele dozvědí i ti, kteří by na ni nikdy nenarazili, a nakladatel že pak musí vydat dotisk, roztříští jeden jediný výrok neporotců: Proč proboha zrovna tenhle titul?!

V prozaické porotě Magnesie Litery jsem byla tři ročníky - vždycky vyhrál můj absolutní favorit, kniha, o níž jsem neměla nejmenší pochybnosti, dílo, které jsem pak s nejlepším vědomím doporučovala dál a sama radostně kupovala jako dárky při nejrůznějších příležitostech. Z té "bez-dvou-dvacítky" titulů bych pak dokázala označit možná pět dalších, o jejichž kvalitách nemám pochyb, a následoval by kompromisní zbytek. Potřeba označit každoročně šest výjimečných knih vede porotu k ústupkům, přetlačování, slabší povahy k traumatům, když je potřeba zodpovědět v televizním pořadu, proč byl nominován zrovna ten a ten titul... Nemluvě pak o zvláštním paradoxu hlavní ceny, která - tedy když zrovna připadne prozaikovi - bývá zřídkakdy udělena témuž dílu, který vybere porota. (Na jiném místě těchto Souvislostí píšu o ceně Objev roku - tyhle dvě kategorie rozhodované "napříč porotami" myslím vydávají také pozoruhodnou zprávu o tom, co a jak se čte.)

Vlastní zkušenost z rozhodování mě nevede k tomu, abych šetřila letošní porotu (jen ať si taky užijí své!), spíš mě motivuje k zamyšlení, jaké tituly mají šanci se dostat do oné cílové skupinky. A taky mě nevede k lacinému tvrzení, že podobná hodnocení budou vždycky relativní, nikdy absolutní, spíš mě nutí k tomu vyslovit nahlas, zda každý porotce těch šedesát přihlášených knih skutečně přečetl (konsenzus se pak, jednoduše řečeno, hledá snáz).  celý článek

Z čísla 3/2016

Bagately o Romanu Szpukovi, Patriku Linhartovi a Jaromíru Zelenkovi:

Jiří Zizler

Bagately o Romanu Szpukovi, Patriku Linhartovi a Jaromíru Zelenkovi

"Všechno končí, není už kam jít dál, a přece mi něco říká, abych zkusil ještě o kousek popojít. Jenže chybí touha, chybí očekávání, chybí i slova," (s. 144-145) bilancuje Roman Szpuk svou životní situaci na jednom místě knihy A zavaž si tkaničky (65. pole 2015). Vimperský básník (nar. 1960) v ní navazuje na soubor textů Kámen v botě - jsou to jakoby deníkové záznamy, tříšť každodenních prožitků, příhod a setkávání, výsledky pozorování. Szpuk už léta pracuje jako obsluha meteorologické stanice. Vůbec to pro něj nepředstavuje mechanickou robotu a pouhý zdroj obživy, ale tou bohulibou aktivitou žije a existuje s ní zcela v souladu. V přírodě se pohybuje každodenně jako účastník i svědek, malíř a fotograf, přesný a detailní pozorovatel; občas do ní i zasahuje, aby pomohl a zachránil. Jenže: "jsem tak blízko u nich, a přece jim zůstávám nekonečně cizí," (s. 211) říká na konto svého starostlivého přebývání v blízkosti čížků. Komunikace s přírodou se většinou jeví být pouze jednosměrnou, ona sama zůstává vzdáleným a neuchopitelným tajemstvím. Nevíme, co nám vyjevuje, ani odkud vychází to, co nás v ní tak hluboce oslovuje - je to jenom takzvaná "krása"?  celý článek