Číslo 2/2017 vyšlo 29. června 2017


Kontext

Justin Quinn: Jan Zábrana, Léto 1944 (Esej o básni) (přeložil Martin Pokorný)
Martin C. Putna: Underground jako duchovní postoj
Alena Dvořáková: Mrtvý kocour, živá voda, zakopaná fazole (Nad Tomem Sawyerem Marka Twaina)
Wang Siao-po: O jednom zarputilém praseti, které si šlo svou cestou (přeložila Zuzana Li)
Heinrich Böll: „Lʼart pour lʼart kašle“ (přeložila Nikola Mizerová)
Valentýna Janů: Expectations – reality gap (fotokontext)

Rozhovor

„Literatura je stále v pohybu“ (Rozhovor s Khalifou Tourém o klasicích africké literatury, frankofonní a anglofonní Africe, subsaharských jazycích a senegalské literatuře) (připravil Vojtěch Šarše)

Literatura

Z tvorby francouzských symbolistů (přeložil Petr Král)
Charles Simic: Proti všemu, co se na nás blíží (přeložila Yveta Shanfeldová)
Hans Thill: Tu válku jsem si vybral sám (přeložila Wanda Heinrichová)
Jacek Podsiadło: „Zbyteček slov si broukám pod vousy“ (přeložil Michael Alexa)
Elsa Aids: Jsem na místě, které musím opustit
Radka Rubilina: Putování pustinou
Hana Pololáníková: Prach věcí
Jana Šrámková: Při Martě
Lukáš Horák: Velryba
Mark Strand: Pomník (přeložil Pavel Bakič)
Pavel Bakič: „Toto otřesné je již skutkem“ (Ohlédnutí za Markem Strandem)

Téma | Négritude (a další klasikové moderní africké poezie)

Vojtěch Šarše: Editorial
Léon Gontran Damas: Oko za zub (přeložil Vojtěch Šarše)
Aimé Césaire: Některá má přísloví (přeložil Vojtěch Šarše)
Bernard B. Dadié: Vzhůru, Afriko! (přeložil Vít Pokorný)
Tchicaya U Tam’si: Moře odchází já přicházím (přeložil Petr Vurm)
Wole Soyinka: Jako západoafrická sépie (přeložil Jan Škrob)
Ben Okri: Hedvábí z odpadků (přeložil Jan Škrob)
Oswald Mbuyiseni Mtshali: Bílá košile, kravata a sako (přeložil Jan Škrob)

Blok | Ladislav Novák

Pavel Novotný: „Lezte dovnitř!“ (K fonické poezii Ladislava Nováka)
„Dýchejte zhluboka!“ (Rozhovor s Michalem Reslem o Ladislavu Novákovi připravil Pavel Novotný)
Ladislav Novák: „Stále stejná nesmyslná hra“ (z nepublikovaných básní)
Petr Kuběnský: Závratě, pocty, recepty (Životopisná črta Ladislava Nováka)

Pod čarou

Marta Ljubková: Kde žijí citliví lidé (Jáchyma Topola Citlivý člověk)
Jiří Zizler: Bagately – poetická hlídka, šaldovské výročí a malý vděčný nekrolog
Luděk Lukuvka: Když slova zní v rytmu kolejí (Pavla Novotného Tramvestie)
Luděk Lukuvka: Básně horečky a polospánku (Jakuba Řeháka Dny plné usínání
Martin Nodl: Glosy historické LXIV (Jiřího Fajta Dlouhý stín císaře Karla IV., Michala Přibáně Všechno je jenom dvakrát)
Michal Arnot: Znovu o Babicích (Michala Stehlíka Babické vraždy 1951)
Zdeněk A. Eminger: A všichni jsme cizinci na této zemi (Zygmunta Baumana Cizinci před branami)
Nicolas Idier: O té, která přitahovala látky vznětlivé: Na počest zesnulé Sylvie Gentilové (přeložil Denis Molčanov)
Mirko Kraetsch: Proslov k básníkům a překladatelům na Dnech české poezie v Berlíně
Petr Hruška: Dopis z Lipska

Marginálie

Aktualizováno 5. 2. 2016.
S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

Redaktor: básník Petr Borkovec Šéfredaktor: bohemista Martin ValášekŠÉFREDAKTOR Martin Valášek  REDAKCE Petr Borkovec, Petr Šrámek  REDAKČNÍ RADA Martin Bedřich, Bohuslav Blažek, Alessandro Catalano, Václav Jamek, Jan Jandourek, Jakub Krč, Jan Linka, Štěpán Nosek, Petr Onufer, Jiří Pelán, Antonín Petruželka, Martin C. Putna, Přemysl Rut, Jan Spousta, Jiří Zajíc a další přátelé Internetová verze: Tomáš Honzák (redakční systém), Martin Valášek, Petr Šrámek (aktualizace)  SAZBA Lacerta  DISTRIBUCE Kosmas  Revue vychází od r. 1990, na internetu od r. 1997.  Souvislosti vycházejí s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Nadace Český literární fond, Open Society Fund a Jakuba Krče.  Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 

[CNW:Counter]
předplatné  informace o aktualizacích  obsahy ročníků 1990-2001  tiráž  historie revue 1990-1998  e-mail

Z čísla 3/2016

Litera za prózu 2016 (Anny Bolavé Do tmy, Pavla Bušty Sigmundovy můry, Daniely Hodrové Točité věty, Ivy Pekárkové Pečená zebra, Daniela Petra Straka na šibenici, Davida Zábranského Martin Juhás čili Československo):

Marta Ljubková

Litera za prózu 2016

Od vyhlášení letošních výsledků Magnesie Litery je skoro stejně daleko jako do vyhlášení výsledků ročníku příštího. Pamatujeme si ale vůbec ještě, kdo zvítězil a v jaké konkurenci? Kritizovat rozhodnutí poroty, a to snad jakékoli ceny, je činnost maximálně opojná - z jistého hlediska stejně opojná jako být v ní, probírat se několika desítkami titulů a podílet se na výběru. U Magnesie Litery méně příjemnou část práce porotců představuje výběr finalistů (v případě Litery za prózu jich je šest), zato shodnout se na vítězi už tak těžké nebývá. Mluvím o pocitech, které jsem prožila jako recenzentka i jako porotkyně: přešlapující kritikové a čtenáři se vrhají na finalisty, a zatímco je cupují na kusy, krev stříká z porotců. Vteřinu štěstí, kdy si pro ocenění jde skutečně skvělý autor nebo výjimečná autorka, moment radosti, že se o útlé novele dozvědí i ti, kteří by na ni nikdy nenarazili, a nakladatel že pak musí vydat dotisk, roztříští jeden jediný výrok neporotců: Proč proboha zrovna tenhle titul?!

V prozaické porotě Magnesie Litery jsem byla tři ročníky - vždycky vyhrál můj absolutní favorit, kniha, o níž jsem neměla nejmenší pochybnosti, dílo, které jsem pak s nejlepším vědomím doporučovala dál a sama radostně kupovala jako dárky při nejrůznějších příležitostech. Z té "bez-dvou-dvacítky" titulů bych pak dokázala označit možná pět dalších, o jejichž kvalitách nemám pochyb, a následoval by kompromisní zbytek. Potřeba označit každoročně šest výjimečných knih vede porotu k ústupkům, přetlačování, slabší povahy k traumatům, když je potřeba zodpovědět v televizním pořadu, proč byl nominován zrovna ten a ten titul... Nemluvě pak o zvláštním paradoxu hlavní ceny, která - tedy když zrovna připadne prozaikovi - bývá zřídkakdy udělena témuž dílu, který vybere porota. (Na jiném místě těchto Souvislostí píšu o ceně Objev roku - tyhle dvě kategorie rozhodované "napříč porotami" myslím vydávají také pozoruhodnou zprávu o tom, co a jak se čte.)

Vlastní zkušenost z rozhodování mě nevede k tomu, abych šetřila letošní porotu (jen ať si taky užijí své!), spíš mě motivuje k zamyšlení, jaké tituly mají šanci se dostat do oné cílové skupinky. A taky mě nevede k lacinému tvrzení, že podobná hodnocení budou vždycky relativní, nikdy absolutní, spíš mě nutí k tomu vyslovit nahlas, zda každý porotce těch šedesát přihlášených knih skutečně přečetl (konsenzus se pak, jednoduše řečeno, hledá snáz).  celý článek

Z čísla 3/2016

Bagately o Romanu Szpukovi, Patriku Linhartovi a Jaromíru Zelenkovi:

Jiří Zizler

Bagately o Romanu Szpukovi, Patriku Linhartovi a Jaromíru Zelenkovi

"Všechno končí, není už kam jít dál, a přece mi něco říká, abych zkusil ještě o kousek popojít. Jenže chybí touha, chybí očekávání, chybí i slova," (s. 144-145) bilancuje Roman Szpuk svou životní situaci na jednom místě knihy A zavaž si tkaničky (65. pole 2015). Vimperský básník (nar. 1960) v ní navazuje na soubor textů Kámen v botě - jsou to jakoby deníkové záznamy, tříšť každodenních prožitků, příhod a setkávání, výsledky pozorování. Szpuk už léta pracuje jako obsluha meteorologické stanice. Vůbec to pro něj nepředstavuje mechanickou robotu a pouhý zdroj obživy, ale tou bohulibou aktivitou žije a existuje s ní zcela v souladu. V přírodě se pohybuje každodenně jako účastník i svědek, malíř a fotograf, přesný a detailní pozorovatel; občas do ní i zasahuje, aby pomohl a zachránil. Jenže: "jsem tak blízko u nich, a přece jim zůstávám nekonečně cizí," (s. 211) říká na konto svého starostlivého přebývání v blízkosti čížků. Komunikace s přírodou se většinou jeví být pouze jednosměrnou, ona sama zůstává vzdáleným a neuchopitelným tajemstvím. Nevíme, co nám vyjevuje, ani odkud vychází to, co nás v ní tak hluboce oslovuje - je to jenom takzvaná "krása"?  celý článek