Číslo 4/2016 vyšlo 31. prosince 2016


Kontext

Pavel Novotný: Artmannova explozivní báseň (Esej o básni)
Martin Pokorný: Nad Původem německé truchlohry
Walter Benjamin: Původ německé truchlohry (přeložil Martin Pokorný)
Alena Dvořáková: Jiná pravda o psaní
Hans Magnus Enzensberger: O neřešitelných problémech (přeložila Nikola Mizerová)
Alena Macurová, Jaroslava Janáčková: Havlíčkova prohraná láska v Jahodově románu (Korespondence Karla Havlíčka a Fany Weidenhoffrové jako prototext?)
Lucia Sceranková: Fotografie (fotokontext)

Rozhovor

Trvanlivé knihy o proměnlivém světě (Rozhovor se Salmanem Rushdiem o novém románu, džinech a New Yorku) (přeložil Denis Molčanov)

Literatura

Daniela Vodáčková: Obraz barbíny své doby
Jan Spěváček: Disticha
Ivana Uhlířová: Volksstück
Radka Denemarková: Hodiny z olova
Martin Poch: Báseň v próze
Martin Poch: Benzina
Roman Szpuk: Černý puntík
Dagmar Plamperová: Pobřeží osamělých
Lukáš Vítek: Generace mamánků

Téma | Ingeborg Bachmannová

Michaela Jacobsenová: Úvodem
Christine Koschelová: Umírání Ingeborg Bachmannové (Deníkové záznamy, září–říjen 1973) (přeložila Michaela Jacobsenová)
„Věřím tomu, co píše“ (Rozhovor s Christine Koschelovou o přátelství s Ingeborg Bachmannovou, poválečném lesku Říma a tangu s Günterem Grassem) (přeložila Michaela Jacobsenová)
Ingeborg Bachmannová: Mé básně se mi poztrácely

Blok | Finští Švédové

Jan Dlask: Debata Tikkanen–Kihlman: jedna z největších literárních polemik finských Švédů
Henrik Tikkanen: Brändövägen 8 Brändö. Tel 35 (přeložil Jan Dlask)
Christer Kihlman: Modrá matka (přeložil Jan Dlask)

Pod čarou

Alena Dvořáková: Pod natrženou plachtou literárního nebe
Jiří Zizler: Bagately o nových knihách Aloyse Skoumala, Rio Preisnera, Michala Přibáně a nobelistovi Dylanovi
Adéla Petruželková: Možná verze toho, co jsme žili (Aleny Zemančíkové Příběh v řeči nepřímé)
Petr Borkovec: Delší haiku (k románu Ondřeje Štindla K hranici)
Alena Dvořáková: Kouzlo nemožností, aneb Ježíš ve zlatých baletních piškotech (J. M. Coetzeeho The Childhood of Jesus a The Schooldays of Jesus)
Tomáš Gabriel: Slyšíš, to se zbláznil les (Jitky N. Srbové Les)
Jonáš Hájek: Váhy a míry (Miloslava Kabeláče Symfonie Komplet)
Martin Nodl: Glosy historické LXII (Jak se píšou dějiny, Petra Roubala Československé spartakiády)
Michal Arnot: Cesta k poválečné východní Evropě (Anne Applebaumové Železná opona)
Zdeněk A. Eminger: K Heideggerovu Původu uměleckého díla
Petr Borkovec: Dopis z Kremže

Marginálie

Aktualizováno 5. 2. 2016.
S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi.

Tiráž

Redaktor: básník Petr Borkovec Šéfredaktor: bohemista Martin ValášekŠÉFREDAKTOR Martin Valášek  REDAKCE Petr Borkovec, Petr Šrámek  REDAKČNÍ RADA Martin Bedřich, Bohuslav Blažek, Alessandro Catalano, Václav Jamek, Jan Jandourek, Jakub Krč, Jan Linka, Štěpán Nosek, Petr Onufer, Jiří Pelán, Antonín Petruželka, Martin C. Putna, Přemysl Rut, Jan Spousta, Jiří Zajíc a další přátelé Internetová verze: Tomáš Honzák (redakční systém), Martin Valášek, Petr Šrámek (aktualizace)  SAZBA Lacerta  DISTRIBUCE Kosmas  Revue vychází od r. 1990, na internetu od r. 1997.  Souvislosti vycházejí s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Nadace Český literární fond, Open Society Fund a Jakuba Krče.  Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

 

[CNW:Counter]
předplatné  informace o aktualizacích  obsahy ročníků 1990-2001  tiráž  historie revue 1990-1998  e-mail

Z čísla 1/2015

Bagately o Kameníkově mystice, romanopiscově literatuře a barvoslepém soudci:

Jiří Zizler

Teprve celek vydává svědectví o díle. O málokom to platí tak jako o Janu Kameníkovi. Za života vydal s obtížemi pouze pět knih (Okna s anděly, 1944, Neviditelný let, 1947, Pubertální Henoch, 1969, Učitelka hudby, 1970, Malá suita pro flétnu, 1971), jejichž ohlas vyšuměl na okraji zájmu a autor byl dlouho znám jen zasvěceným - věnoval se mu Bedřich Fučík, zmiňuje se o něm Ivan Diviš, vzniklo několik recenzí.

Teprve po Listopadu se zásluhou nakladatelství Triáda a Torst před námi otevře úhrn autorovy tvorby. Po prózách, překladech a prvním svazku deníků se k nám nyní dostává komplet Kameníkovy poezie. Kromě čtyř sbírek, jež vyšly za autorova života, přináší i nepublikované soubory z počátků literární dráhy (Zrcadla a Dveře s pečetí), které se plně vyrovnají autorovu debutu, politicky laděné Zápisky v noci a oddíl Paralipomena. Edici doprovází rozsáhlý esej Jiřího Opelíka Tajná existence, vlastně Kameníkova malá monografie, a dokonale zpracované poznámky (zde objevíme trochu zapadlé pozoruhodné básníkovy autokomentáře a přípisy "duchovnímu synovi" Marcelu Kabátovi).

 celý článek

Z čísla 1/2015

Šedá zóna katolické literatury a Vladimír Justl:

Martin C. Putna

Termín "šedá zóna" prorazila socioložka Jiřina Šiklová, sama příslušnice jádra českého disentu.1 Označuje tu část společnosti a kultury, která stojí "mezi" disentem a normalizační mocí. Odtud metafora "šedé". Šedá zóna formálně přistupuje na pravidla a konvence dané režimem, avšak uvnitř nich se snaží vybojovat co nejvíce prostoru pro společenské a tvůrčí aktivity, které jsou duchem nezávislé na režimní ideologii. Ba, šedá zóna často různými způsoby skrytě napomáhá disentu a udržuje jeho spojení s celkem společnosti. Jakožto metafora je pojem "šedá zóna" samozřejmě velmi volný, je spíše obrazem než definicí. Proto pod ním bývá někdy rozuměna spíše aktivní "šedá masa", která pasivně a jen s mlčenlivými sympatiemi přihlíží zápasu opozice s režimem. Odtud i rozličné hodnocení a vnímání tohoto pojmu. Může být chápán téměř jako urážka - i téměř jako pocta.

V kontextu katolické literatury je pojem "šedá zóna" používán ve smyslu zcela neutrálním: Jako stručné a srozumitelné označení pro tu část katolického kulturního milieu, která nebyla po pádu nadějí roku 1968 zcela vytlačena z veřejné kultury, nýbrž ponechána na jejím okraji a v různých "šedých" meziprostorech, kde pak působila až do roku 1989. V týchž meziprostorech se pak během sedmdesátých a osmdesátých let objevovali i noví autoři, soukromě se hlásící ke křesťanství a promítající své přesvědčení různými nepřímými způsoby do literární tvorby.

 celý článek

Z čísla 2/2014

Petra Hůlová hledá téma (Petry Hůlové Macocha):

Marta Ljubková

Knihy Petry Hůlové se vyznačují svébytným, sebevědomým jazykem, téma však jako by autorka víceméně považovala za druhotnou záležitost. Její první prózy střídaly "cestovní" motivy (Paměť mojí babičce, Cirkus Les Mémoires) s rodinnou tematikou (Přes matný sklo). Po stylistickém experimentu (Umělohmotný třípokoj) se Hůlová vrátila zpět k putování (Stanice Tajga), v posledních dvou knihách už však spíš bylo lze vyčíst rozpaky, proč a o čem psát. Strážci občanského dobraČechy země zaslíbená měly silný společensky angažovaný podtext, vysmívajíce se - zjednodušeně řečeno - pokryteckému kapitalismu u nás a dnes. V obou případech však autorka zůstala jaksi na očekávatelném povrchu a ani suverénní práce s češtinou na působivost díla nestačila. Při čtení každé další její knihy mám tendenci přehlédnout a znovu vzít v úvahu ty předcházející: tvorba Petry Hůlové je v něčem paradoxně rozbíhavá, přitom ale jako by se neustále pohybovala v soustředných kruzích, byť čtenářům komplikuje cestu k jejich sledování.

Novela Macocha je další z próz zasazených do pražského prostředí a do současnosti, a v mnohém se blíží předcházejícím dvěma knihám, tentokrát se ale autorka realistickému chápání světa kolem sebe zpěčuje snad nejvíc, a to implicitně i explicitně.  celý článek

Z čísla 2/2014

Anatomie jedné post-totalitní diktatury (přeložil Bohuslav Smil):

(Liu Xiaoboovy eseje o současné Číně)

Současný ekonomický rozmach Číny tvoří jistě jedno z hlavních témat v oblasti mezinárodních vztahů. Podle expertů a politologů se tato země stane v roce 2019 "první světovou ekonomickou mocností". Znalci z jisté nadnárodní finanční instituce předpokládají, že to bude ještě dříve, snad během roku 2016. Tato velmi rychlá proměna, jejíž nejrůznější aspekty již nějakou dobu pozorujeme, byla nepochybně právem označena za "čínský zázrak". Veřejné mínění, čínské i zahraniční, se povětšinou shoduje na tom, že "21. století bude stoletím Číny". Pekingem se táhne nekonečné procesí zahraničních státníků, zatímco kapitáni průmyslu z nejvyspělejších zemí podnikají útoky na Šanghaj a další vnitrozemská velkoměsta s vidinou kolosálních obchodních kontraktů, Evropa už dokonce prosí Čínu, aby jí pomohla ozdravit její churavějící měnu. Na světě se ovšem najdou i lidé, ti přemýšliví, kteří touží přijít věcem na kloub. Co je základním hybatelem této zázračné metamorfózy? Do jaké míry je stabilní, hodná důvěry? Kam míří? K ukojení zvědavosti je určena literární produkce nejrůznějšího druhu - analýzy, paměti, svědectví, průvodci, životopisy, průřezy historií, dokumenty, pokusy o interpretaci, diagnózy a prognostiky - Čína je nahlížena ze všech úhlů, avšak je zřejmě jen málo osob na Zemi, pár akademiků, profesionálních pozorovatelů, kteří si těmito haldami tištěného papíru dokážou razit smysluplnou cestu. Z oné záplavy ovšem trčí jedna kniha,1 jež by se měla stát, hic et nunc, povinnou četbou nejen pro specializované badatele, ale i pro každého "muže cti" toužícího po autentickém pochopení dané problematiky. Touto knihou je soubor esejů čínského myslitele jménem Liu Xiaobo [česká transkripce Liou Siao-po, pozn. překl.], soubor uvedený a přeložený sinology s dlouholetou "čínskou zkušeností" a důvěrnou znalostí autora.

 celý článek