Isl醡 / Sv靦y (Souvislosti 3𣮳8)


ODILO I. 奣AMPACH / MATKA ZEM, P亓TELSK VESM蚏 A NOV V蘇

Je notoricky zn醡o, 瀍 v tradi鑞 evropsk spiritualit panovala ned鵹靣a k takov齧 skute鑞ostem, jako je hmota, zem, proda, 瀒vot a t靗o. Tak nap. materie je pro scholastiky 鑙rou negativitou. A d韐y form, kter je sama o sob sp須e spiritu醠n韍o r醶u, hmotn v靋i v鵥ec existuj. Forma vyzvedne n靕terou z mo瀗ost skryt齝h ve hmot a uskute鑞 ji. D韐y form jsou v靋i poznateln smysly a zvl釟t rozumem. T靗o je n扈韒 a priori podez鴈l齧. U v Nov閙 z醟on m醡e na v齜靣 烅t podle t靗a nebo podle Ducha (仨m 8,9), nem醡e t靗u vyhovovat (13,14), nem醡e mu povolovat 鑙 prosazovat je (Gal 5,13), i kdy to n靕ter 鑕sk p鴈klady velmi zast韗aj. Na歵靤t to nen jedin, co tam k tomuto t閙atu najdeme. Liturgick texty n醡 vedle pzniv靔氻ch motiv dosv靌鑥j pokra鑥j韈 tradici podez韗醤 a odm韙醤. Liturgie hodin se na Boha obrac s pn韒: zchla 瀐ouc krve temn v韗, zti st醠 hmoty s duchem sv醨 (hymnus hodinky b靐em dne), a v na歟 v釟n, jejich vzn靦 t靗esn 炨dost nevnikne, 卆 nebou se cht龛em krev (hymnus rann韈h chval, 鷗er II. t齞ne 巃lt狲e) a podobn.

Je pon靕ud p鴈kvapuj韈, 瀍 tento typ duchovnosti se rozvinul pr醰 na p鵧 toho n醔o瀍nstv, podle n靔 v Kristu p鴈b齰 v歟chna plnost Bo瀞tv t靗esn (Kol 2,9), resp. Slovo se stalo t靗em a p鴈b齰alo mezi n醡i (Jan 1,14). 萫kali bychom obnoven d鵹靣y v t靗esnost, je-li proniknuta bo瀞tv韒. V k鴈s漚nstv jsou teoreticky v歟chna p鴌k醶醤 v齬azem l醩ky k Bohu a bli瀗韒 a jsou stejn v齴namn. P鴌tom ale nap. ot醶ka odpov靌nosti 鑜ov靕a za ostatn 瀒v tvory je snad nejm閚 propracovanou 栳st k鴈s漚nsk etiky. Ve zpov靌n, kazatelsk a u鑙telsk aktivit c韗kve se prakticky v歟 to桧 kolem 歟st閔o p鴌k醶醤, p鴌鑕m se 鑕tn齧 karatel鵰 mrav zd b齮 j醖rem provin靚 to, 瀍 鑜ov靕 opust duchovn v龤iny a v靚uje se n韟k 剒v眸ec頁 t靗esnosti. S t韒 tak souvis p鴈dstava, 瀍 man瀍lstv nen stav vhodn pro kn靭e, nebo p鴈dstava, 瀍 mlad kandid醫 鴈holn韍o stavu se m po kr醫k a nedostate鑞 pr鵳rav definitivn zci mimo jin budouc mo瀗osti man瀍lstv.

Nutno ci, 瀍 k鴈s漚nsk odvrat od prody kolem n醩 a prody v n醩 nen n醜odn. Vn靔氻 vlivy, nap. 鴈ck my歭en a zejm閚a platonismus, mohly tuto tendenci pouze pos韑it. V歟 to z鴈jm za桧n ji monoteistick齧 vztahem k prod. Lze ci, 瀍 n醔o瀍nstv vyzn醰aj韈 jedin閔o Boha svrchovan vyv龤en閔o nad tvorstvo odkouzlilo produ, kter se do t doby zd醠a b齮 pln boh, nebyla-li sama bo瀞k. Mohly k tomu b齮 dobr d鵹ody, ale nakonec vztah k prod degeneroval v p鴈dstavu, 瀍 v歟 kolem n醩 je n醡 vyd醤o do rukou. Dob鴈 jsme si zapamatovali Bo烅 pokyn, 瀍 m醡e podmanit zemi a panovat nad tvorstvem (Gen 1,28), a p鴈slechli, 瀍 o zahradu, do n頌 n醩 Hospodin B鵫 postavil, m醡e pe鑟vat (Gen 2, 15).

D鵶ledky chladn閔o, u瀒tkov閔o vztahu k prod nenechaly na sebe dlouho 鑕kat. Za praktick v齢ody plynouc z vyu烅v醤 prodn韈h l醫ek, proces a energi se platila a plat 桧m d醠 t韒 vy殮 cena a zd se, 瀍 neobnoviteln zdroje jsou nebo brzy budou vy鑕rp醤y a u ostatn韈h je naru歟na rovnov醜a prodn韈h proces. Bezohledn exploatace neohro瀠je jen r鵽n 瀒v bytosti a pozemskou produ jako celek, osudov r醤y za桧naj dopadat i na toho, komu m靗o ovl醖nut tvorstva prosp靦.

V jist閙 po鑤u jedinc se tv狲 v tv狲 pot頌韒 vznikaj韈韒 ze 歱atn閔o sou瀒t lid s jejich okol韒 probudila odpov靌nost. Ke slovu p鴌歭a ekologie. Dnes u si m醠okdo pamatuje, 瀍 to p鵹odn byl biologick obor. Dnes pod t韒to n醶vem rozum韒e v歟mo瀗 鷙ahy a aktivity v靚ovan 瀒votn韒u prost鴈d. Vedle striktn prodov靌n閔o pstupu se hl醩 se sv齧i psp靨ky cosi jako ekologicky orientovan filosofie, zvan n靕dy 別kosofie nebo 刪lubinn ekologie. Vyskytuje se i cosi jako ekologicky orientovan n醔o瀍nstv.

Domovem mnoha aktivit zam禅en齝h na zapomenutou a zneuct靚ou produ se stalo obdivovan a prokl韓an hnut Nov閔o v靕u. Nap鴈d je t鴈ba ujasnit, 瀍 nejde o organizaci se z醰aznou doktrinou. 仨ci, 瀍 New Age tvrd to 鑙 ono, znamen pouze, 瀍 tam n靔ak m韓靚 p鴈vl醖. Je tak t鞛k p鴈sn ur鑙t, co k hnut pat a co ne. Charakteristick pro celou jeho pestrou paletu je kritick zam禅en vi tradi鑞韒 pstup鵰. Racion醠n, ekonomick a technick pstup k prod zaji歵靚 separac Tv鵵ce od tvorstva a ducha od hmoty se zd醠 b齮 definitivn. Av歛k modern 鑜ov靕 m韓 a postmodern kulturn a duchovn s韑y m靚. Zd se, 瀍 pro n醦ravu pom靣 je pot鴈bn hlubok revize n醜led.

Sympatie k v齴namn齧 mimok鴈s漚nsk齧 n醔o瀍nsk齧 soustav醡 maj v z醦adn civilizaci za sebou ji nedlouh, ale bohat d靔iny. Teprve postmodern mentalita otev韗 dve鴈 dal氻m p鴈kvapiv齧 inspirac韒. Jej韒 nov齧 objevem jsou neliter醨n n醔o瀍nstv, zvan t闉 n醔o瀍nstv prodn韈h n醨od. V Severn Americe n靕te intelektu醠ov ocenili spiritualitu tamn韈h Indi醤 v souvislosti s vyvrcholen韒 boje o jejich plnou n醔o瀍nskou svobodu v polovin sedmdes醫齝h let. V齬azem z醞mu o st鴈doamerick Indi醤y (na pomez USA a Mexika) je proslaven cyklus des韙i spis Carlose Castanedy, jejich protagonistou je vedle autora indi醤sk 鑑rod靔, medicinman a u鑙tel duchovn韍o 瀒vota Don Juan. Z indi醤sk齝h praktik p鴈vzali n靕te psychoterapeuti pou烅v醤 psychotropn韈h l醫ek, nap. meskalinu. Domn韛aj se, 瀍 jejich vn韒醤 t韒 nen zkresleno, n齜r zbaveno omezen. Sv vize zem, rostlin, 瀒vo鑙ch, sv obm靚靚 vn韒醤 鑑su a prostoru popsali a jejich popisy jsou 歩roce p鴌j韒醤y. Pat k jak閙usi k醤onu hnut. V歟 prostoupen v氻m, v歟 napln靚 瀒votem a produchovn靗 popisuje Aldous Huxley v kultovn knize Ameriky pades醫齝h let nazvan Br醤y vn韒醤. Bohat氻m jazykem a se siln靔氻m meditativn韒 z醶em韒 popisuje transperson醠n zku歟nost Alan W. Watts ve sv閙 spisku Radostn kosmologie. V hnut New Age p鴌歟l ke slovu 歛manismus. S醡 v齬az 剼aman se kdysi ujal mezi p鵹odn韒i obyvateli Sibi鴈, ale dnes se ho u烅v pro ozna鑕n analogick soci醠n role, a se vyskytuje kdekoli. Na tomto z醟lad se dokonce utvo鴌l neo歛manismus 鑙 m靤tsk 歛manismus. Z醦adn 鑜ov靕 tak obr醫il z醞em na vlastn p鴈dk鴈s漚nsk duchovn ko鴈ny, nakolik jsou dostupn. Sp須e rekonstrukc ne obnovou jsou r鵽n pokusy praktikovat keltskou spiritualitu a snahy o瀒vit v organizovan a teoreticky podlo瀍n podob lidov 鑑rod靔nictv, kter snad bylo v na氻 栳sti sv靦a po stalet stopou p鴈dk鴈s漚nsk齝h tradic. Zejm閚a v anglosask齝h zem韈h je roz氻鴈no hnut Wicca.

O瀒ven kulty zam禅en na produ zd鵵az騯j spojen v歟ho 瀒v閔o do jedn s韙 vz醞emn z醰islosti, p鴌鑕m hranice mezi 瀒v齧 a ne瀒v齧 jsou nez鴈teln. 赾ta k 瀒votu m鶠e u stoupenc nov齝h duchovn韈h sm靣 m韙 podobu vegetari醤stv, ale p鴌pom韓 se i realisti鑤靔氻 pojet Indi醤, kte lovili pouze pro ob瀒vu a p鴈d lovem po炨dali pslu歯閔o ducha zv眸at o poskytnut 鷏ovku. Sbrat鴈n v歟ch obyvatel na氻 planety se v kruz韈h New Age oslavuje ob鴄dem. Proda je jedine鑞ou u鑙telkou moudrosti. Jej bedliv pozorov醤 nau桧 鑜ov靕a mnoh tak o n靘 sam閙.

Od po栳tku hr醠i v nov z醦adn spiritualit roli p鴈vzat fragmenty orient醠n韈h n醔o瀍nsk齝h a filosofick齝h 歬ol. Z kulturn tradice 桧nsk閔o p鵹odu si nejv靦氻 popularitu z韘kal taoismus. Jeho Bezejmenn je po栳tkem nebe a zem, plod, ale nevlastn. Je to Tao, kter je pr醶dn, ale ve sv閙 p鵶oben nevy鑕rpateln. Jemu je bl韟k voda, proto瀍 prosp韛 bezpo鑤u tvor, ale sama nez醦ol (Tao-te-漣ng). Taoistick duchovn 瀒vot nevyd靗uje 鑜ov靕a z kosmick齝h souvislost. Duch a proda, 鴈鑕no kategoriemi na歟ho my歭en, nejsou v n靘 protip髄y. Mluv韛 se dokonce o 桧nsk閙 kosmocentrismu v protikladu k evropsk閙u antropocentrismu.

Buddhova Dharma t閙禅 nevypad jako n醔o瀍nstv, zejm閚a kdy se posuzuje podle zb鞛n znalosti kanonick齝h text. D鵮ladn靔氻 znalost toto m韓靚 modifikuje. Pokud ji tedy budeme ochotni za n醔o瀍nstv pokl醖at, mus韒e konstatovat, 瀍 se na buddhismu snad nejv韈e ze v歟ch sm靣 projevila zm靚a n醔o瀍nsk閔o paradigmatu, k n頌 v r鵽n齝h 栳stech sv靦a do歭o v 鷇ajn axi醠n epo歟, tedy kolem 6. stolet p鴈d Kristem. Absolutno ustoupilo, stalo se nesamoz鴈jm齧, radik醠n neuchopiteln齧 a nezvl醖nuteln齧. Ve歬er pozornost se soust鴈dila na 鑜ov靕a. St鴈dem z醞mu je jeho 鷇靗. Buddha vlastn pojedn醰 o cest, na n頌 鑜ov靕 dosp靔e k dokonal閙u proz鴈n a osvobozen. P鴈sto, 瀍 jde o n醔o瀍nstv v tomto smyslu antropocentrick, nevyd靗uje 鑜ov靕a z celku jsoucna. 萳ov靕 je jednou z bytost uprost鴈d sv靦. Jako minim醠n z醩ada plat nen醩il vi c韙韈韒 bytostem. Nav韈 vi ka瀌 bytosti m medituj韈 v sob kultivovat souc韙靚 a laskav ptelstv. V mah醞醤 m ka瀌 bytost buddhovskou p鴌rozenost, je tedy potenci醠n韒 Buddhou. Kdy se buddhismus pokusil uplatnit tyto sv z醟ladn intuice v modern韈h souvislostech, stal se n醔o瀍nstv韒 anga瀘van齧 mimo jin ve prosp靋h nen醩iln p殍e o v歟chny tvory a t韒 i o 瀒votn prost鴈d. Tyto aspekty jsou v hnut韈h Nov閔o v靕u siln zastoupeny.

V hinduismu proda m鶠e b齮 naz韗醤a jako z醰oj zahaluj韈 Brahmovu tv狲. To v歛k je sp須e intelektu醠n spekulace upani氠d a v閐anty. V b鞛n n醔o瀍nsk praxi hraj pod v齴namnou roli r鵽n bo瀞tva t鴈ba opi桧 (Hanuman) nebo slon (Gan闅a). Kr醰a je pod ct靚ou mate鴖kou a tak trochu bo瀞kou bytost. Lze snad ci, 瀍 prodn fenom閚y jsou velkou teofani.

Nov z醦adn spiritualita se neobrac jen k prehistorick齧 歛mansk齧 ko鴈n鵰 a na V齝hod. P鴈dk鴈s漚nsk n醔o瀍nsk motivy v na氻 栳sti sv靦a nebyly nikdy zcela vytla鑕ny. Christianizace Evropy nebyla tak d鵮ladn, jak by se zd醠o. M-li rok 529 symbolizovat definitivn opu歵靚 antick duchovn tradice (uzav鴈n韒 platonsk akademie v Ath閚醕h), znamen renesance nov n醩tup p鴈dk鴈s漚nsk齝h a mimok鴈s漚nsk齝h sil. A zdaleka ne jen v 鑙st liter醨n韒 nebo v齮varn閙 smyslu. Tehdej氻 prodn filosofie a obnoven hermetismus, k nim se z醜y p鴌pojily takov discipliny jako astrologie, alchymie, magie a takzvan k鴈s漚nsk kabbala, jsou toho sv靌ectv韒. Tato 鷇ajn esotern tradice m sv mu鑕dn韐y a slav st醠e nov triumfy. Dnes tvo jej 歩r氻 z醶em pr醰 hnut New Age, i kdy je nutno ci, 瀍 intelektu醠n n醨o鑞 a subtiln hermetiky tento nov duchovn domov moc net鞖. Pli by si vid靦 v hnut Nov閔o v靕u naivn popularizaci n醨o鑞閔o z醦adn韍o esoterismu.

V nauk醕h, o nich je pr醰 鴈, se zd鵵az騯je duchovn dimenze prody. Lze to uk醶at na sou鑑sn alchymii. Ano, i dnes ho pece v alchymick齝h d韑n醕h v hlubok閙 soukrom badatel. Nicm閚 podle sou鑑sn齝h reprezentativn韈h p鴈dstavitel oboru, jak齧i jsou Fulcanelli a R. Alleau, nejde a nechce j韙 o naivn Goldmacherei. Alchymick laborato je z醨ove orato. Mluv se o spiritu醠n alchymii. Jde o to, 瀍 procesy, je prob韍aj v d韑n kr醠ovsk閔o um靚, jsou prom韙nut韒 meditativn cesty lidsk閔o ducha do materie. Ve歬er hmota je napln靚a duchovn韒 smyslem a m鶠e b齮 pomocnic duchovn transmutace. Vn靔氻 a vnit鴑 souvis a podporuje se.

Podobn astrologie, ji m醡e v t閠o souvislosti na mysli, nen ani zdaleka pou漮v齧 hv靭dopravectv韒. P鴈jme 鷖p靋h obchodn韐鵰 s pzniv齧 a nepzniv齧 vlivem hv靭d, pokud nechaj lidem trochu svobody a nezahlt je strachem z nezvratn閔o osudu. V humanistick a transperson醠n astrologii jde o n靋o podstatn靔氻ho. V齪o鑕t vlastn韍o horoskopu 鑙 刱osmogramu je okrajovou z醠e瀒tost a sv禅uje se po桧ta鑙. D鵯e瀒t je interpretace kruhov閔o symbolu rozlo瀍n vn靔氻ch a z醨ove vnit鴑韈h sil a tendenc. Odhaluje se mezi nimi korespondence podle star hermetick z醩ady jak naho鴈, tak dole. Hv靭dy i s韑y nitra jsou podle d醰n tradice tak v瀌y n靔ak alespo relativn bo瀞k. K鴈s漚nsky zam禅en astrologov to tlum tvrzen韒, 瀍 konstelace vyjad鴘j gramatiku Bo烅 v鵯e. Z hlediska na歩ch 鷙ah je d鵯e瀒t, 瀍 na歟 pozemsk m韘to uprost鴈d (subjektivn vid靚齝h) 鷗var nebesk b醤 nen zdaleka z醠e瀒tost geometrie a fyziky. Lze souhrnn ci, 瀍 Zem i vesm韗 maj svou duchovnost, pat n靔ak k na歟mu nitru. Je to n釟 sv靦.

P鴈vl醖aj韈 tendence z醦adn韍o esoterismu se sna烅 sv齧 zp鵶obem l殍it charakteristickou duchovn nemoc z醦adn韍o 鑜ov靕a, rozpad osobnosti na t靗o a du歩, chce odstranit neptelstv mezi hmotou a duchem, sna烅 se zcelovat produ a d靔iny, fakta a smysl. Cel novodob d靔iny t靋hto snah prov醶 sen o tajupln閙 bratrstvu k瀍 s r鶠. Vezmeme-li v釣n rosikruci醤sk manifesty ze za栳tku sedmn醕t閔o stolet, zjist韒e, 瀍 se v nich kr醠ovsk um靚 prezentuje jako souhra spiritu醠n discipliny, v靌y a um靚, nap. um靚 l殍ebn閔o. D靌ici tohoto ran閔o rosikruci醤stv se r醖i odvol醰aj na postavu, kter m tuto kombinaci dotvrdit, na Theofrasta Paracelsa von Hohenheim.

Ve stolet pod je歵 na歟m nav醶ala na esotern tradici antroposofie. Prodn sv靦 je v jej韒 imaginativn韒 pohledu bohat vrstevnat. Spolu s miner醠n 氻 tvo sv靦 鑜ov靕a 歟 瀒votn韈h sil a sv靦 astr醠n. Do toho v歟ho je vsazena duchovn bytost, lidsk j, kter se mnoha vt靗en韒i zdokonaluje a p鴌tom zduchov騯je schr醤y, v nich p鴈b齰, a k budouc spiritualizaci fyzick閔o t靗a 鑜ov靕a a cel閔o vesm韗u. 萳ov靕 je kosmos v mal閙 a zase naopak kosmogonick a evolu鑞 procesy v univerzu jsou vlastn zr醤韒 lidsk bytosti. V歟 je nav韈 proniknuto p鴈pestrou hierarchi nehmotn齝h bytost r鵽n 鷕ovn, kter spoluutv狲ej nejen bezprost鴈dn lidskou sf閞u, ale i to, co 鑜ov靕a obklopuje.

Hnut New Age se n靕dy interpretuje jako s頋. Na stejn 鷕ovni, bez hierarchick podzenosti a nadzenosti k n pat r鵽n centra. Nikoho obezn醡en閔o u dnes nep鴈kvap, 瀍 tam pat 鑑sopisy a kni瀗 edice, medita鑞 a terapeutick st鴈diska, galerie a v齭tavy, produkce meditativn, relaxa鑞, l殍iv a etnick hudby. Zde mus韒e dodat, 瀍 existuje i v靌a ve stylu New Age, 鴈kn靘e alternativn prodov靌a, a prosazuje nov v靌eck paradigma, syst閙ov, holistick a procesu醠n pohled na realitu, p鑞 (later醠n) my歭en, interdisciplin醨n a transdisciplin醨n oborov vazby. Do bl韟kosti hnut se 鴄d takzvan mysti鑤 fyzikov, nositel Nobelov齝h cen za fyziku ze 鑤y鴌c醫齝h a pades醫齝h let, kte vedle odborn齝h pojedn醤 psali filosofuj韈 texty. Do t闉e souvislosti se klade tzv. princetonsk neogn髗e. Za lodivody alternativn v靌y se pokl醖aj fyzik Fritjof Capra (v齴namn d韑o Tao fyziky) a biolog Rupert Sheldrake (zejm. teorie morfick齝h resonanc).

Obl韇en齧i konverza鑞韒i t閙aty, ale i cihli鑛ami nov閔o pohledu na 鑜ov靕a, zemi a vesm韗 jsou v齭ledky kvantov a relativistick fyziky, resp. n靕ter jejich interpretace. Za velmi uspokojuj韈 se pokl醖, 瀍 se definitivn skoncovalo s newtonovsk齧 paradigmatem. Objevuj a vykl醖aj se interakce mikro栳stic, p鴌 nich jako by mizela nebo vznikala hmota, ukazuje se, 瀍 tyto 栳stice se v瀌y nejev jako hmotn objekty ur鑙t齝h rozm靣, kter se pr醰 nach醶ej na ur鑙t閙 m韘t. Horliv se p鴌j韒 v齥lad, 瀍 栳stice n靔ak nese informaci o celku. Capra tlumo桧 teoretick fyzik醠n pozn醤 metaforami. Vesm韗 je pak tancem v眸iv齝h energi. Uprost鴈d chaosu matematika objevuje formotvorn procesy. Snad nebude trestuhodn齧 zjednodu歟n韒, kdy shrneme, 瀍 se st韗aj hranice mezi hmotou, energi a duchem.

Zem jako 瀒v bytost nem b齮 jen znovupro瀒t齧 d醰n齧 snem. James Lovelock podnikl pokus v靌ecky podept souhrn tvrzen, jemu se dostalo n醶vu hypot閦a Gaia. Uv醖 zejm閚a autoregula鑞 procesy v biosf轼e, ale i ve vodstvu a v ovzdu氻. I kdy nelze Zemi jako celku p鴌psat zn醡ou biologickou strukturu, jsou takov d靔e pokl醖醤y za pznak 瀒vota. Sheldrakeova teorie p鴌sp靋hala s n醰rhem, 瀍 by Zem podobn jako lid, 瀒vo鑙chov, rostliny a krystaly mohla m韙 vlastn morfogenetick pole. V tom by sice z鵶talo mnoho nedovysv靦len閔o, ale p鴈dstava, 瀍 Matka Zem je ov禅enou skute鑞ost, je l醟av.

Mate鴖k a pe鑥j韈 Zem by neposkytla bezpe鑞 鷗o鑙歵, kdyby se vzn釟ela v chladn閙, ciz韒 vesm韗u. Star spory o m韘to Zem ve slune鑞 soustav nejsou tak ban醠n, jak by se zd醠o. Nen to tak jen rozprava o tom, jak 鷖porn a elegantn vylo瀒t v齭ledky pozorov醤 a m禅en. Zem uprost鴈d je lidsk齧 obydl韒 a zn醶or騯je se t韒, 瀍 kv鵯i n醡 a pro n醩 bylo v歟chno stvo鴈no. U na sam閙 po栳tku B鵫 stvo鴌l nebe a zemi (Gen 1,1) a podle druh閔o vypr醰靚 o stvo鴈n v Bibli (Gen 2,4 a d.) dokonce v歟 za桧n 鑜ov靕em. V kabbale se v歟 tvo podle prvotn韍o 鑜ov靕a, Adama Kadmona. N靕te lid by v韙ali, kdyby my歭enky o vesm韗u ptelsky nalad靚閙 vi 鑜ov靕u nebyly 刾ouh齧 m齮em a byly odjinud potvrzeny. Takov vesm韗 pak byl obyvateln靔氻 i pro ty, kte nech醦ou Bibli jako doslovn popis. N靋o takov閔o nab韟 antropick princip v sou鑑sn fyzik醠n kosmologii. Jeho slab verze pouze k, 瀍 po栳te鑞 n醜odn 刵astaven頁 r鵽n齝h fyzik醠n韈h konstant vedlo ke vzniku slunc a planet a umo瀗ilo na planet醕h 瀒vot. Siln verze, alespo ve sv閙 popul醨n韒 v齥ladu, chce prodov靌eck齧i metodami prok醶at, 瀍 v歟 od za栳tku sm禅ovalo k Zemi a k lidstvu.

Vyn閟t soud o hodnot r鵽n齝h vybran齝h a seskupen齝h psychedelick齝h, transperson醠n韈h, orient醠n韈h, hermetick齝h a alternativn韈h obraz sv靦a je nesnadn. Je mo瀗o nam韙at, 瀍 jde o eklektick sm鞖ov醤 鑕hokoli s 桧mkoli, ale zd se, 瀍 to je programem postmodern kultury a duchovnosti. Vy桧tat hnut New Age, 瀍 nen dost rozumov, tak znamen potvrzovat, co ono samo o sob k. Tradi鑞 racionalitu toti pokl醖 za sv靣ac kazajku, z n頌 je t鴈ba se vymanit. Rozd韑 mezi starou zn醡ou iracionalitou a transracionalitou, o n頌 r醖a mluv tato hnut, z鴈jm nebude tak z醩adn. Dnes u nejsme tak opojeni v靌ou, 瀍 bychom pova瀘vali za mravn imperativ demaskovat a sm閟t protirozumov 鷗oky. Jsme trochu skromn靔氻. Klasick v靌 bychom pli, aby sm靗a kat to, o 鑕m je p鴈sv靌鑕na, 瀍 ov禅iteln zjistila nebo co ov禅en p鴈dkl醖. A pak m鶠eme uva瀘vat o jej韒 obohacen, dopln靚 a rozvinut. Je t鴈ba db醫 o to, aby alternativn v靌a nebyla alternativou v靌y. P鴌nejmen氻m maj r鵽n pohledy pr醰o na stejn m韘te鑛o na v齭lun na氻 pzn.

Doporu鑕n vn韒at okol celistv a procesu醠n ani v齴vy k hlubinn prom靚 vztahu k 瀒votn韒u prost鴈d bychom nem靗i p鴈slechnout. Na druh stran ale sotva budeme ochotni se vno鴌t do rytm prody a st醫 se jejich polov靌omou sou栳st. Nemus韒e se 瀒votn韈h d靔 歵韙it ani b醫, ale domn韛醡e se, 瀍 z ne瀒v i 瀒v prody p鴈ce jen vy鑞韛醡e a p鴈jeme si zachovat vi n svobodu. Na歟 suverenita n醡 nedovoluje uzurpovat bezohlednou moc nade v氻m a pr醰o vyu烅vat v歟ho pro uspokojen st醠e nov齝h pot鴈b. P殍e o du歩 by m靗a b齮 vyva瀘v醤a p殍 o produ. Na歩 partne鴌 v dialogu v n醩 probouzej starost o blaho zem a jej韈h obyvatel. M鶠eme jim za to b齮 vd扈ni, i kdy od nich nep鴈vezmeme v歟chno. Tuto starost ale u nem醡e jen kv鵯i sob, n齜r proto, 瀍 瀒vot v jak閗oli podob si zaslou烅 鷆tu.

Na obvin靚, 瀍 monoteistick n醔o瀍nstv Z醦adu p鴌sp靗a k odcizen mezi prodou a duchem, asi n靋o bude. K鴈s漚nsky zabarven supranaturalismus, dualismus a spiritualismus se z鴈jm na devastaci 瀒votn韍o prost鴈d podepsal stejn jako nek鴈s漚nsk pragmatismus, technokratismus a programov egoistick mor醠ka. Neznamen to, 瀍 k鴈s漚n mus kapitulovat. M鶠eme se pokusit vyhledat ve vlastn tradici podn靦y pro radik醠n revizi vid靚 tvorstva a postoj k n靘u. Pak se uk釣e, 瀍 m鶠eme uj韙 kus spole鑞 cesty i se spiritualitami postmodern 閞y. I kdy k nim budeme kriti鑤, nemus韒e se uzavt a opevnit. Alternativn nebo prost jen zapomenut k鴈s漚nsk motivy umo烌uj konstruktivn spolupracovat na obnov vztahu ke sv靦u se v歟mi, kte jasn vn韒aj kognit韛n, hodnotovou a faktickou krizi a hledaj v齝hodiska. Ran 鴈鑤 c韗kevn otcov, a z nich z鴈jm nejv韈e sv. 豦ho Nissk, zd靌ili 鴈ck smysl pro vesm韗 jako瀟o kosmos. Snad i pro n byl je歵 vesm韗 klenotem. I pozd靔氻m 鴈ck齧 a slovansk齧 hesychast鵰 se proda zd b齮 proniknuta bo瀞k齧i energiemi. 阼ast na pasch醠n韒 mysteriu se proda prosv靦luje a zu歭ech漸je. Tak v齝hodn duchovn um靚 ukazuje, 瀍 prodn skute鑞osti mohou op靦 b齮 obrazem Boha. Z prost鴈d z醦adn韍o k鴈s漚nstv se jako r醖ce ptelsk閔o vztahu k prod v瀌y uv醖 sv. Franti歟k s Assisi, kter vn韒al tvory jako bratry a sestry, d靦i t閔o nebesk閔o Otce. I kdy dnes u po zv釣en n醡itek a po diskus韈h nen n釟 obdiv k Pierru Teilhardovi de Chardin tak bezmezn, zd se b齮 鸀asn齧 u鑙telem vztahu k zemi, k 瀒votu, k t靗u a k ostatn韒 tvor鵰. Mluv dokonce o svat hmot. N靕dy se zd, 瀍 z鵶tal osam靗. Na n靋o z jeho my歭enek ale snad navazuje krea鑞 spiritualita, jej韒 otcem je americk katolick teolog Matthew Fox, p鵹odn dominik醤, kter musel sv鵭 d opustit. Duchovn cesta, j頌 jde on a jeho ptel, je p鴈dev氻m velk齧 p鴌tak醤韒 ke stvo鴈n a k 瀒votu. P鴌pom韓 se tam, co se i jinde k, ale m閚 skute鑞 pro烅v, 瀍 stvo鴈n je vz醕n dar a 瀍 tohoto daru je t鴈ba zajist 瀍 odpov靌n, ale tak radostn a vd扈n u烅vat. P鴌tom je t鴈ba 瀒vot ve v歟ch jeho f醶韈h a podob醕h chr醤it a pe鑟vat o n靔. V t閠o spiritualit se pro烅v solidarita v歟ho 瀒v閔o. Spiritualita stvo鴈n odm韙 kult utrpen, kter se za瀝al do k鴈s漚nstv, zejm閚a do novov靕閔o katolicismu. Utrpen samo o sob nem 炨dnou cenu. Cenu m eventu醠n l醩ka, kter k utrpen vedla, ale proti utrpen je t鴈ba bojovat. Tento z醦as o 瀒vot a proti v歟mu, co jej ohro瀠je, se t齥 v歟ch tvor.

Teolog a religionista ODILO IVAN 奣AMPACH, 鑜en dominik醤sk閔o du, se narodil roku 1946 v Praze. Na kn靭e vysv靋en tajn roku 1983, publikoval v samizdatov齝h 鑑sopisech a vyu鑟val teologii v podzemn韈h teologick齝h kurzech. Od ledna 1990 p鴈dn釟el na Katolick teologick fakult UK fundament醠n teologii, ale v 鑕rvnu 1996 byl jej韒 tehdej氻m veden韒 donucen odej韙. Dnes p鵶ob na Pedagogick a Filozofick fakult UK, Univerzit Palack閔o, na Institutu ekumenick齝h studi a Vy殮 soci醠n-pedagogick 歬ole JABOK v Praze. Je autorem 鴄dy odborn齝h publikac a u鑕bnic: nap. Mal p鴈hled n醔o瀍nstv (1992), 巌vot, Duch a v歟chno: Duchovn sm靣y nov閔o v靕u (1993), Sekty a nov n醔o瀍nsk hnut nad靔e a rizika (1994), N醩tin ekumenick teologie: Informace a 鷙ahy s ohledem na 鑕skou ekumenickou situaci (1995). Ve vydavatelstv Port醠 je k tisku p鴌pravena publikace N醔o瀍nstv v dialogu. V roce 1997 vy歭a kniha rozhovor Jiho Hanu歟 s O. I. 妕ampachem pod n醶vem Sn靚 v pln bd靗osti.

Domovsk str醤ka