Iva Mrázková

Dopisy Sidonie Nádherné nadlesnímu Jaroslavu Žákovi a jeho rodině

Baronka Sidonie Nádherná z Borutína (1885-1950) se dostala do povědomí kulturních kruhů střední Evropy hlavně díky svému přátelství s básníkem Rainerem Mariou Rilkem, novinářem a spisovatelem Karlem Krausem nebo malířem Maxem Švabinským. Kromě toho se znala a stýkala se širokým okruhem osobností veřejného a kulturního života své doby - vnučkou a dcerou prvního československého prezidenta Alicí a Annou Masarykovými, historiky umění profesorem Františkem Kovárnou a biskupem Antonínem Podlahou, lékařem a básníkem Vincencem Janem Matinou, s grafikem Viktorem Strettim, s diplomatem knížetem Maxem Lobkowiczem, baronem Janem Mladotou a jinými.

Po smrti Sidonie Nádherné v Anglii v emigraci v roce 1950 se dostaly k veřejnosti některé záznamy z jejího života. V Německu byly vydány dopisy Karla Krause jí adresované i její vzájemná korespondence s Rilkem. O Sidonii Nádherné a její době bylo sepsáno několik knih a nespočet novinářských článků. Také rozhlas a televize jí po roce 1989 věnovaly nemalou pozornost. Mnoho z těchto příspěvků však její osobnost zkreslovalo: byla múzou velkých umělců, ale zůstávala v jejich stínu.

Když vloni na podzim vyšla v češtině kniha Aleny Wagnerové Sidonie Nádherná a konec střední Evropy, oživil se zájem o osobnost této výjimečné ženy. Teprve Alena Wagnerová nechala Sidonii Nádhernou vystoupit také jako tvořivou bytost, jejíž identita není závislá jen na slavných mužích jejího života. Rozpoznala totiž hlavní umělecké dílo Sidoniina života, její nejdůležitější odkaz budoucím generacím: budování "bezúčelné" krásy Vrchotových Janovic, zejména zámeckého parku. To bylo součástí její osobitosti, jíž imponovala umělcům své doby.

Určité zkreslení portrétu Sidonie Nádherné bylo způsobeno také tím, že se po ní dochovalo jen relativně málo písemných dokumentů - stále chybí především soubor listů Karlu Krausovi. Z větších korespondencí jsou známy německy psané dopisy památkáři Václavu Wagnerovi ze čtyřicátých let anebo z téže doby dopisy americkému malíři Albertu Blochovi. Nyní se ze soukromých archivů vynořily další dopisy z konce jejího života - po listech adresovaných zahradníku Janu Mrázkovi (viz Souvislosti 4/2008) je to soubor 59 dopisů nadlesnímu Jaroslavu Žákovi a jeho rodině.

Protože jsem se - na rozdíl od svého bratra - nebyla schopna o náš majetek postarat, muselo po bratrově smrti dojít k určitým změnám. Vrchní dozor nad majetkovými záležitostmi získal ředitel V. Schneider z Roudnice, který okamžitě začal velmi ohleduplně organizovat všechny nezbytnosti; jeho svědomité vedení mi ulevuje v mých starostech, z nichž největší představuje placení dědických daní. Lesní hospodářství vede s pílí a horlivostí nově nastoupivší lesní Žák, jenž se oddaně věnuje všem zájmům domény.

Tyto věty zapsala Sidonie Nádherná v roce 1934 do Kroniky Vrchotových Janovic (pod tímto názvem rukopis vydal Friedrich Pfäfflin v roce 1998). Za nesoustavným výběrem událostí z janovických dějin a výčtem výdajů za vzácné rostliny v parku je v kronice patrný silný pocit odpovědnosti za osud tohoto místa. Janovický park jeho poslední soukromá majitelka chápala - jak píše také v jednom z následujících dopisů - jako "životní úlohu" svou i svého bratra Karla.

Dopisy nadlesnímu Jaroslavu Žákovi z let 1932 až 1948 vypovídají o tom, jak se zápas o zachování ducha Vrchotových Janovic stával pomalu zoufalým a beznadějným. Spadají do doby, kdy postupně odcházeli její nejbližší - bratr dvojče Karel, Karl Kraus, vychovatelka Mary Cooney - až nakonec zůstala Sidonie Nádherná v Janovicích sama. Zůstala sama také na celé hospodářství, na lesy, pole a rybníky náležející k jejím statkům. Ačkoli přiznávala, že nebyla schopna se o hospodářství postarat, z těchto dopisů je patrná snaha porozumět řádu svého majetku, snaha naučit se nové věci. I to lze - zejména pár let poté, co napsala Kroniku Vrchotových Janovic - chápat jako výraz odpovědné starosti o odkaz svých drahých.

Tato korespondence je tedy novým, dosud neznámým a velmi cenným dokumentem k poznání konce Sidoniina života. Lístky jsou psány česky (přestože v rodině Nádherných se hovořilo německy a irská chůva na děti mluvila anglicky), a stávají se tak příspěvkem i pro mnohokrát diskutovanou otázku národnostního cítění Sidonie Nádherné.

V této edici jsou dopisy uvedeny vzpomínkami Jaroslava Žáka mladšího, syna nadlesního Jaroslava Žáka. Většina z nich je nedatovaná, a protože se vesměs jedná o krátké technické vzkazy, nelze dataci ani přesněji určit. Jejich řazení v této edici je tedy jen pravděpodobné a rozhodně není neměnné.

Iva Mrázková (1985) postgraduálně studuje na FF UK v Praze, jejím hlavním badatelským zájmem je korespondence Jakuba Demla. Se Sidonií Nádhernou ji pojí místo narození, Vrchotovy Janovice