Editorial

Tematický blok věnovaný Karlu Peckovi (6. prosince 1928 - 13. března 1997) nemá ambice zbavit autora Motáků nezvěstnému a Malostranských humoresek puncu outsiderství. Naopak. Soustředěný pohled na Peckovu poezii v první řadě potvrzuje, jak esteticky limitující - zvláště pro začínajícího autora - může být potřeba artikulovat zkušenost oběti totalitního režimu a mravní poselství z ní vyplývající. A zároveň se jejím prostřednictvím dostáváme na úplný začátek Peckova psaní. Studie Vladěny Ptáčkové a Barbory Čihákové jsou zprávy o aktuálním stavu průzkumu Peckovy básnické pozůstalosti a první pokusy o soustavnější analýzu jeho poetiky. Sestřih vzpomínkových rozhovorů slouží jako kulisa Peckova lidského a uměleckého zápasu o vlastní umělecký výraz, který začal už v prvních básních psaných v táboře Nikolaj na Jáchymovsku a skončil až smrtí.

Všechny texty jsou součástí peckovského projektu, který se rozjel za vydatné podpory nakladatelství Atlantis (ostatně všechno to začala Jana Uhdeová) v roce 2013 na Literární akademii a teď úspěšně pokračuje jako jedna z aktivit Spolku Dobrá čeština a Katedry literární tvorby Vysoké školy kreativní komunikace. Studenti, absolventi a učitelé tvůrčího psaní už společně připravili dvě tematické výstavy, zúčastnili se s peckovskými příspěvky mezinárodní konference v Jáchymově, připravili a inscenovali dvě autorská pásma, letos by měla být dokončena kniha rozhovorů s pamětníky a pokračuje práce na souboru Peckovy publicistiky. Těžko si představit pro začínající české literáty lepší téma a vzor, než je outsider Pecka.

Markéta Kořená