Patrik Ouředník

Dějiny Francie

+ Naší drahé zesnulé

(Didaktický mikroromán o dvanácti kapitolách)

I

Porovnejme dobro, které nám přinášejí slova pana řídícího, s tím, co nám může přinést modlitba. Ano! Učitel je nám prospěšnější. Naučil nás číst a to je v životě k užitku. Naučil nás také počítat a to je ještě užitečnější. Můžeme ho požádat o radu ohledně hnojení nebo daní. Má ve své knihovně knihy o zemědělství, ale i jiné příručky. Rostliny, které se na poli zaorají, mohou sloužit jako hnojivo.

Objasňuje nám, jak moderní doba smýšlí o ženách. My pak můžeme tyto moderní myšlenky vyložit manželkám.

Přimět ženy k větší modernosti je nesnadná věc. Některé s učitelem nechtějí ani mluvit, jako by k nám nedospěl pokrok. A jiné raději kutí v kuchyni.

Pokrok je užitečný pro všechny, ale ženy mají sklon k modlitbám. Ach! Někdy ani objasnění nestačí.

Ale i mezi chlapy někteří "ohrnují nos". A přitom! Učitel by jim mohl vhodně poradit.

Většina chlapů od nás ale pochopila, že modlitba nás počítat nenaučí. Pochopili jsme, že si dopomůžeme k lepšímu životu, než měli naši otcové, protože za jejich časů na venkově učitelé nebyli. A modlitby zůstávají často nevyslyšené.

II

Pan řídící nám vysvětlil, jak vznikla Francie. Málokdo ví, jak k tomu došlo.

Římané přepadli Galy. Galové udatně vzdorovali, ale Římané, protože byli civilizovanější, zvítězili a podrobili si Galii.

Galové, Římané a Frankové byli přičinliví a bystrého ducha.

Později vynalezli Francouzi Dvornost a Revoluci. Chrabře se bili proti nepřátelům Národa, avšak vycházeli také vstříc tužbám žen.

Ženy ve velkých městech kdysi vyjadřovaly své tužby tak, že upustily kapesníček s vyšitým monogramem. Muž jej chvatně zdvihl, a než pláténko vrátil majitelce, vštípil si spěšně monogram do paměti. Některé ženy dnes namísto "hry s kapesníčkem" prý raději klopýtnou o obrubník a padnou muži svého srdce do náručí.

Odvaha a úslužnost jsou hlavními rysy Francouze, ať žije na venkově, v malém nebo velkém městě. Vždy připraven si to "vyříkat", a je-li nutno bránit se nepříteli, nejedná "v rukavičkách".

Burácení děl zvěstuje počátek bitvy. Francouz se přískoky blíží k nepříteli. Pobočníci přebíhají sem a tam. Boj zuří. "Chladnou krev a pevnou ruku!" volá setník. Osud kolísá mezi jednou a druhou stranou. Každý nyní bojuje "na vlastní pěst" a nikoho nešetří. Již se nestřílí z pušek; nepřítele je nutno probodnout bajonetem nebo jej umlčet ráznou ranou pažby do hlavy. Po Římanech tak do naší vlasti vpadli Němci, zavilí nepřátelé Republiky a Bratrství. Vyplenili spřátelené země, avšak tam, kde povstaly naše šiky, "se zlou se potázali".

Učitel o válce a míru říká: "Mír přináší bohatství, válka bídu. To ví přece každý." A říká: "Kéž by národy namísto řinčení zbraní hodlaly utkat se v souboji ducha a vydobýt si palmu vítězství ve střetu idejí. Z takového boje by Francie vždy vyšla vítězně, neboť v hlavách Francouzů víří touhy i myšlenky."

Francouzští mužové mají ráznou mysl, francouzské ženy ji mají spanilou. Tak je možné nalézti soulad v mysli národní.

III

Loňského roku se nás několik vypravilo do Paříže, hlavního města Francie. Pobyli jsme tam celé tři dny. V Paříži se nacházejí největší knihovny a nejkrásnější muzea na světě. Výtvarná díla jsou k vidění v galeriích. Někteří návštěvníci galerií však soudí, že vystavená díla již nesou stopy jistého úpadku v umění.

V Paříži jsou mnohé významné památky, ale i pohodlné, vzdušné, praktické stavby moderní. Káva a jiné nápoje se popíjejí v kavárnách, kde lidé čtou noviny, hrají biliár a hovoří o pokroku a moderní době. Snídá se, obědvá a večeří v restauracích. Světlé či tmavé pivo si lze vypít v pivnicích. Člověk zavolá: "Číšníku, jedno pivo!"

Lázeňská zařízení nabízejí teplou lázeň všem, vodní či parní.

Neznáte-li cestu, optáte se městského strážníka. Řeknete například: "S dovolením, pane strážníku, kde je prosím radnice?" Strážník odpoví: "Pořád rovně." Nebo: "První či druhou ulicí nalevo, napravo." Nebo: "Přejděte přes toto náměstí, přes tento most, a zeptejte se jiného strážníka." Slušnost velí poděkovat: "Děkuji, pane strážníku."

Paříž skýtá různé dopravní prostředky. V omnibusu lze vyjít nahoru na "imperiál" anebo zůstat "v přízemí". Ženy cestují na imperiálu. Proto tam bývá i více mužů.

V posledních letech se hlavního města zmocnila nová vášeň, jízda na bicyklu, což je stroj složený ze dvou kol, dvojice "pedálů", řídítek a řetězu umožňujícího plynulý pohyb. Jedná se prý o příjemný a současně i hygienický způsob trávení času. Existují také dámské bicykly.

Pařížanky jsou lehkomyslné, ale uhlazené a ušlechtilé rasy. Tak to stojí v knize, kterou si Marcel před naší cestou zakoupil od podomního prodavače. Jmenuje se Francouzské ženy: zvyky, odívání, účesy, domácí a zemědělské práce. Pařížankám je zasvěcena poslední kapitola. Jich oči se blýskají, tváře temně se rdí, rty se šelmovsky usmívají a nohy jsou přichystány k poskoku.

Já jsem od prodavače odkoupil tři romány: Proklatec, Mnich a Za temných nocí. Proklatec je o městském písaři, který nechtěl zmírat v prachu své kanceláře, a prchl do hor.

K tomu, aby se bicykl uvedl do chodu, stačí uvést pedály do otáčivého pohybu. Poté je nutno udržovat směr pomocí řídítek, které se stáčejí na tu stranu, k níž se stroj naklání, a tak se docílí rovnováhy.

Čistotu v ulicích zajišťuje pravidelné zametání: během dne je vykonávají metaři a metařky, v noci mechanické metací stroje. Dělníci jsou v Paříži méně četní než v jiných velkých městech, v Lyonu, Limoges nebo Clermont-Ferrandu. Mnohdy se obluzeni alkoholem toulají bezcílně po ulicích nebo doma tlučou manželky.

[...]

Celý text v tištěném čísle Souvislostí.

Přeloženo z francouzského originálu Histoire de France 

+ Ŕ notre chčre disparue, nakl. Allia, Paříž 2014.

Patrik Ouředník (1957), spisovatel a překladatel. Souvislosti publikovaly řadu jeho studií, esejů a próz; tematický blok věnovaný zahraniční recepci jeho díla i rozhovor s ním přinesly v čísle 1/2012.