Jonáš Hájek

Editorial

Mimořádnou inspirativnost Hölderlinova díla jsme se rozhodli zpřítomnit českému čtenáři formou časopiseckého bloku. Tato ctižádost se naplňuje několik měsíců poté, co vyšly knižně Brouskovy překlady Hölderlina. I když jejich hodnotu považuji za spornou, jedná se přece o pozoruhodný dokument, jehož vydání je nepochybně dobrou zprávou a významným podnětem.

Skrytou polemikou s dosavadními překlady je v druhém plánu překlad několika známých Hölderlinových básní od Ivana Chvatíka. Tento formálně neobyčejně precizní překlad je konzervativní i tím, že vychází ze starého vydání Norberta von Hellingratha, které je dávno zastíněno hned dvěma kritickými edicemi, stuttgartskou a frankfurtskou. Brouskovy i Mikešovy překlady se opírají o tzv. stuttgartské vydání Friedricha Beißnera. Dodejme na tomto místě, že s Hellingrathovým zněním textů, mnohdy velmi odlišným od dnešního standardu, pracoval Martin Heidegger, neexistencí novějších edic jsou ovlivněny rovněž některé české překlady jako např. Zahradníčkův nebo překlad Empedoklovy smrti od Jiřího Hájka. Leč i nás unáší "brunátný proud" a podrobnějšímu filologickému rozboru se bohužel nemůžeme věnovat.

Spojení Heideggerova a Hölderlinova jména je myslím dostatečně zažité, přinášíme tudíž dva úryvky z Adornovy stati Parataxis, která je mimo jiné ostrou kritikou Heideggerovy interpretace. Adornova přednáška z roku 1963 ukazuje, jak dalece se liší Hölderlin, miláček 20. století, v jeho první a druhé polovině. S odstupem a trochu schůdněji pak vysvětluje Hölderlinovo niterné sepětí s poválečnou avantgardou Pavel Novotný.

Nejradostnější jsou ovšem vyznání veršem a prózou: básně-holdy, k nimž se volně víže příspěvek Mikešův a Putnův. Vznikala izolovaně, vždy v individuálním okouzlení hölderlinovskou záhadou. Chceme je na tomto místě představit jako souvislou stopu, byť jaksi uměle a ex post; nemůžeme-li hovořit o žádné "škole", spokojíme se s konstatováním, že Hölderlin přitahuje básníky vskutku rozmanité. Citelně postrádám ženský element: skutečně kromě Mariny Cvětajevy, která si motto jedné ze svých poem vzala z Hyperiona, neexistuje žádná hölderlinovská básnířka?

Při práci na tomto bloku jsem myslel na básníka Jaromíra Zelenku. Nehodí-li se snad, abych mu celý blok dedikoval, posílám mu touto cestou alespoň srdečný pozdrav.