Jan Linka

O bozích a ubohých

Byl jednou jeden asketa, který se tak rozdával lidem, až mu nezůstalo vůbec, ale vůbec nic. Když přišel před Boží soud, byl dotázán: "S čímpak přicházíš?" Hrdě odpověděl: "Vše jsem, Pane, rozdal potřebným." Pán odvětil: "S čím tedy přistupuješ před nás? My milujeme hříšníka. Přijď zase za pár set let."

A žil zase jeden Bůh a ten si rád hrál na schovávanou a na honěnou a nejraděj na slepou bábu. To se ale nelíbilo Adamovi a Evě, kteří s ním obývali kout jedné zahrady. Už dospívali a bavilo je poznávání jiných her, a tak Boha ze zahrady vyhnali. Později, když přišla dospělost, odešel Adam na ostrov Kanibo a Eva se odstěhovala na ostrov Matinino.

Byl jednou jeden hříšník. A byl to hrozný hříšník, protože věděl, že bude zatracen, a stejně si v hříchu liboval. Ba co víc, ani hříchů nelitoval. A nejhorší bylo, že se tajně lišácky odvažoval domněnky, že se nad ním Bůh slituje pro jeho velkou hříšnost. Jenže Bůh se opravdu slitoval.

Byli tři Bohové, vně a uvnitř, ale lidé jim nechtěli rozumět, potřebovali totiž jen dva: jedni toho vně, druzí toho uvnitř.

Byli tři svatí králové, Kašpar, Melichar a Baltazar. Ale protože lidé už nepotřebovali krále ani svaté, odešli výše jmenovaní do hospody, aby si ulehčili ve svém trpkém údělu. Nechali si před sebe jako ostatní postavit pivo, usrkli i zachutnalo jim. Když nad ránem vymotávali svá těla z dlaždic, každý z nich si připomněl, že nadešel čas putovat za hvězdou. Třpytilo se tam venku ještě pár posledních. Zkoušeli je zaměřit, každému se však třepetala před očima jiná. Od těch dob bloudí od hospody k hospodě a spasení se nekoná.

A byl zase jiný hříšník a ten si - jen si to představte - myslel, že porozuměl Bohu. Nazval ho Nepojmutelný, takovým pojmem ho chtěl svázat. A tak Pán na něho se... slal humor, až se nebesa a zem pod hříšníkovýma nohama otřásaly. Skončil dost otřesně.

A pak taky byl jeden Bůh a ten seslal na svůj hříšný lid, dobytek a pastviny potopu. Voda stoupala, nejprve to lechtalo, potom záblo, nakonec vše tlelo a nánosy bahna přikryly miliardy živočichů a rostlin. Vrstvy se vrstvily, kameněly, zdechliny uhelnatěly, kapalněly nebo plynovatěly. Až jednoho dne zase jeden Bůh věnoval zbylým lidem, které si uchoval pro svoji zábavu, svobodu. Jenže jeden z nich - toho pak za trest přikoval ke skále - ostatním přinesl oheň. Od té doby měl dělný ten lid ve zvyku spalovat své předky, aby se mohl rychleji přemisťovat za svými bohy.

Osmého dne pak Bůh stvořil Lunu. A když viděl, jak je krásná, daroval ji básníkům. I stal se večer a jitro, den osmý. A viděl Bůh, že to bylo dobré, a bylo to dobré.

Na ostrově Matinino žijí pouze ženy. Na ostrově Kanibo zase pouze muži. O jarním slunovratu připlouvají muži k ženám vzdáleným 12 leguí. Když ženy porodí chlapce, vyšlou ho na ostrov mužů, když dívku, ponechají si ji. Na Matininu se vypráví, že kdesi na půlnoční straně je země, kde žijí ženy s muži pohromadě. Na ostrově Kanibo pak kolují legendy o velkém ostrově na polednách, kde muž je hlavou ženy. Byly vyslány několikeré výpravy, ale ti, kteří se navrátili, tvrdili, že jak je tomu na Kanibu a Matininu, panuje podobný řád po všech jim známých ostrovech.

A byl jednou jeden Bůh. Vylezl na skálu a takto pravil ke Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi: "Jděte a kažte lidu: budiž řeč vaše ano, ano, ne, ne." Pohlédl Kašpar na Melichara, pošeptal Melichar cosi Baltazarovi. Odvážil se k Bohu Baltazar: "Pane, náš lid zmlkl v nulách a jedničkách."

Na ostrově Matinino věří, že středem všehomíra učiněna jest Země. Na ostrově Kanibo vypočítali, že veškerenstvo otáčí se kolem Slunce. A protože na obou ostrovech sestavují mapy pro navigaci po celém vesmíru podle své víry, nedovedou už jejich obyvatelé k sobě nalézt cestu.

Byltě pak jednou jeden člověk a ten stvořil Boha, krásného, k obrazu svému. Jenže, když ho stvořil, poznal náhle, že je ubohý hříšník. I Bůh poznal, že ten člověk je hříšný, i vyňal mu žebro a rozdělil hříšníka na Adama a Evu. I pravil k nim: "Budete jako Bohové."

Podle seriózních geologických výzkumů se od sebe ostrovy Matinino a Kanibo pomalu, leč nezadržitelně vzdalují rychlostí až 3

Žili byli Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar. Jednoho dne k nim Bohové pokynuli: "Plujte za hvězdou, na ostrově Matinino a na ostrově Kanibo mají se narodit Adam a Eva, naši prvorození. Přiveďte mi je, svažte a na skále Sinaj libým dýmem obětujte." Stalo se tak i zahalen jest Bůh v neproniknutelný oblak.

A byl zase jiný hříšník a ten se snažil být dokonalý a byl tak dokonalý, že v sobě už neměl ani kousek místa pro jiné lidi natož pro Boha, nebožák.

A byl opět jednou jeden Bůh a ten se rád halil do mraků. Ale lidé mu nedali pokoj a pořád se snažili za ním chodit a svěřovali se mu a škemrali a kňourali, a tak Bůh poodhalil kousek mračna. Strnuli na chvíli lidé, potom se pousmáli, nazvali Boha jménem, s úšklebkem odplivli si, pak se rozdělili a odpluli - ti na Kanibo, ony na Matinino.

Jan Linka (1970) postgraduálně studuje starší českou literaturu na FF UK v Praze.