Alena Dvořáková

Americká prozaička, esejistka a novinářka

Joy Williamsová

Americká prozaička, esejistka a novinářka Joy Williamsová (1944) se narodila v Massachussetts ve Spojených státech, delší dobu však žila také v Iowě, Texasu, Arizoně, na Floridě a ve Wisconsinu. Je autorkou pěti románů a několika povídkových sbírek (souborně jako The Visiting Privilege, 2015 - což by asi bylo nejlépe přeložit jako Návštěvy a navštívení) a také řady provokativních časopiseckých esejů, jejichž knižní výbor vyšel jako Ill Nature: Rants and Reflections on Humanity and Other Animals (Nepřirozenost: tirády a meditace nad lidstvem a jinými zvířaty, 2001). Z esejů si získaly největší ohlas texty pojednávající o lovu a zabíjení zvířat (The Killing Game; Audubon), o lidském plození (The Case Against Babies), o "Unabomberovi" Tedu Kaczynském (Cabin Cabin) a o Floridě, kde autorka nějakou dobu žila (vedle řady článků o floridské přírodě napsala i knižního průvodce po soustroví Florida Keys). Williamsové románový debut The State of Grace (Stav milosti, 1973) byl nominován na americkou Národní knižní cenu. Bezmála kultovní status si v průběhu let získala její osobitá próza na pomezí novely a románu The Changeling (Vyměněné dítě, 1978, 2018), která původně u kritiky pohořela. Asi nejznámější a nejoceňovanější román The Quick and the Dead (Živí a mrtví, 2000) vynesl autorce nominaci na Pulitzerovu cenu. Williamsová je členkou Americké akademie umění a věd a vedle řady jiných ocenění obdržela v roce 2021 Cenu za americkou literaturu udílenou Kongresovou knihovnou.

Ať už se jedná o fikci, nebo o literaturu faktu, Williamsová píše nezaměnitelně průzračným, úsporným stylem plným nečekaných postřehů a myšlenkových paradoxů. V jejích povídkách i románech se vycizelované básnické obrazy střídají s nezřídka absurdními dialogy a obojí je zpravidla zarámováno vyprávěním plným ironie, sarkasmu a černého humoru. Z tematického hlediska patří k význačným rysům díla Williamsové - vedle záhadnosti bytostných přerodů a proměn - pozornost, jakou věnuje přírodě a zvířatům v nejrůznějších interakcích s lidmi, a dále způsob, jakým se zaměřuje na postavy, které se jen obtížně přizpůsobují společenským konvencím, byť se o to nezřídka upřímně snaží. Bývají to lidé tak či onak zasažení smrtí (ať už proto, že umírají, anebo proto, že jim někdo zemřel), matky zápolící s mateřstvím, ale také děti a hlavně teenageři, kteří si konvence ještě nestačili osvojit, anebo toho nejsou schopni. V posledním případě se jedná o ty, pro něž je přerod - probíhající proměna v dospělého - čímsi zásadním a nevyhnutelným: "Jenže děti odrůstají, jak říkáš. Mění se. Ta metamorfóza nastane, aniž by to kdo čekal. A oni vymění vědoucnost dítěte za společenské konvence dospělých, a při tom přerodu o všechno přijdou. O všechno. O život sám." (Vyměněné dítě, s. 264) K nejpůsobivějším postavám v díle Williamsové patří tři adolescentní hrdinky Živých a mrtvých, kamarádky Alice, Annabel a Corvus, stejně jako řada podobných dívčích postav na prahu ženskosti v povídkách Train (Vlak), Winter Chemistry (Zimní chemie), The Skater (Bruslení), Health (Zdraví). Jejich protipólem jsou postavy matek na opačném konci životní dráhy, hlavně alkoholička Pearl z Vyměněného dítěte stejně jako další chybující, ale nevzdávající se matky z povídek The Mother Cell (Mateřská buňka), Dangerous (V nebezpečí), Cats and Dogs (Kočky a psi), Shorelines (Pobřeží), Hammer (Kladivo) a dalších. V povídce The Excursion (Výlet) autorka toto zrcadlení dítěte v dospělém a dospělého v dítěti vepsala do jediného souvislého (a psychologicky překvapivě hrůzostrašného) vyprávění, jehož hrdinka Jenny plynule alternuje mezi "nevinným" děvčátkem a dospělou ženou.

O románovém díle Williamsové není snadné psát, protože její romány nemívají příběh v silném slova smyslu, a tím pádem ani žádný děj, který by se dal snadno převyprávět. Hrdinkou Vyměněného dítěte je nezvedená mladá matka jménem Pearl, která se s malým synkem pokusí utéct od manžela a jeho rodiny. Manžel ji na útěku dostihne, jenže vzápětí zahyne při havárii letadla. Pearl skončí se synem (kterého podezírá, že byl při zmatcích po havárii vyměněn za cizí dítě) na rodinném ostrově, kterému vládne její švagr a kde se to hemží divokými, předčasně vyzrálými dětmi ostatních manželových sourozenců. Po zbytek románu (až do překvapivého, ale nepřekvapivě brutálního vyvrcholení) se v díle nic neděje. Plně zabezpečená, a přesto bezprizorná Pearl se pohybuje po rodinném ostrově jako ve snách - teoreticky se sice stará o tlupu dětí, fakticky ale jenom pije, posedává u bazénu, mátožně bloumá po ostrově, pozoruje dění kolem sebe a hlavou se jí honí znepokojivé myšlenky. Nezvyklá působivost prózy plyne z Pearlina letně zpomaleného, lehce podnapilého, bezmála halucinatorního vnímání skutečnosti. Pearlinýma očima jsme nuceni vnímat všechno pozorně, pomalu a jako pod lupou, až do posledního zneklidňujícího detailu. Tudíž nám neuniká podivnost všeho hemžení kolem, lidského i přírodního, a zejména zvláštnost podivuhodných proměn, jimž život neustále podléhá. Vyměněné dítě ze všeho nejvíc naznačuje, že kdybychom sobě i okolnímu světu dokázali věnovat opravdu nerušenou pozornost, neustále bychom trnuli úžasem i hrůzou. A možná že ze všeho nejhrůznější by nám připadala evoluční proměna zvířete v člověka, kterou román "kompenzuje" řadou proměn člověka ve zvíře. Za všechny citujme asi tu nejnevinnější:

Ze stuhy snášejícího se šedivého deště zahlédla Pearl vyběhnout jakousi bytost, koně dusajícího po pláži. Nebo to spíš jako kůň vypadalo, i když věděla, že je to Joe, v plápolajících bílých kalhotách, s vlajícími bílými vlasy, podvojné stvoření z koně a jezdce.

Jen si představ, jak si na něj vyskočíš, pomyslela si Pearl, a už si to představovala, a trochu se za to zastyděla. Jenže totéž by vám potvrdila každá žena. Že na takovém rajtování něco je. Že na osedlaném muži je něco, co v ženě vzbudí pocit, že se už s ničím jiným nespokojí.

(Vyměněné dítě, s. 197)

V Živých a mrtvých, epizodickém románu, který opět nemá žádný jednotný děj, sledujeme hlavně eskapády tří zhruba šestnáctiletých dívek, které se skamarádí v nejmenovaném americkém městě na okraji pouště, snad někde v Arizoně, Texasu či Novém Mexiku. Všechny tři jsou sirotky či polosirotky: rodiče tajemné Corvus tragicky zahynuli při autonehodě, intelektuálka a ekoteroristka Alice žije s prarodiči, rozmazlená barbína Annabel zase jen s ovdovělým, nepozorným otcem (kterého v dlouhých dialozích pronásleduje velmi zábavně duch jeho zemřelé ženy, Annabeliny matky). Síla románu, když pomineme vyhlášený říz a hloubku "williamsovských vět", je právě v tom, že úplně obyčejné dění nahlížíme čerstvýma očima vykolejených, ale velice bystrých, všímavých a pochybovačných teenagerů, kteří si ještě nezvykli na děsivou úchylnost "normálního" světa dospělých. Ještě nenabyli jistoty, že lidé jsou důležitější než všechno ostatní živé kolem, a o svých znepokojivých zážitcích s dospělými vedou absurdně laděné rozmluvy, které jsou nejen vtipné, ale i myšlenkově pronikavé.

"Proč je to taková nuda, číst si o ekologii?" ptá se jedna postava v DeLillově románu Great Jones Street (1972). "Ze stejnýho důvodu, z jakýho je destrukce ohromná zábava." (s. 68) Číst si Williamsovou je ohromná zábava, protože její fiktivní "ekologie" představují hlavně pronikavá zkoumání lidské záliby v destrukci.

Alena Dvořáková (1973), anglistka, literární kritička a překladatelka (Cormac McCarthy, Will Self, John McGahern, Kevin Barry, Kazuo Ishiguro, Don DeLillo). - V minulém čísle Souvislostí zrecenzovala Williamsové román Plužní brány (2/2022); dvě povídky už předtím přeložil a do tematických bloků "Short fiction" zařadil Martin Pokorný (Malá zima, 3/2015; Bílá, 1/2019).