Radka Bzonková

Biblio-nonstop nad Bodamským jezerem

(Univerzitní knihovna v Kostnici)

Víčka těžknou, hlava neodvratně padá a je čím dál tím těžší ubránit se úlevnému spočinutí na složených rukou a rozložené knížce před sebou... Znáte to? Je to jako infekce, pronikající do hlavy každého, kdo studijně či pracovně tráví v knihovně dlouhé hodiny a dny. V kostnické knihovně (www.ub.uni-konstanz.de ) vás v těchto případech nechají klidně spát, protože v ní není zaveden dozor a nevržou zde židle věčných důchodkyň-vychovatelek. I tak ale univerzitní knihovna v Kostnici nabízí několik možností, jak se ubránit mučivé únavě nad otevřenou knížkou. Knihovna je totiž tichým, ale zároveň zajímavým a živým místem.

V první hale, hned za vstupními dveřmi, se nachází poměrně proslavená Bodensee-Sammlung - sbírka knih o regionu Bodamského jezera, jeho německé, rakouské i švýcarské straně. Tato sbírka každého doslova vybízí, aby se rychle otočil a vyběhl či vyjel na kole ven. Jízdní kolo je totiž nejoblíbenější kostnický dopravní prostředek: většina studentů bydlí poblíž malého středověkého centra města, jeho hospod a kaváren, kdežto univerzita stojí o kus dál na kopečku. Do knihovny se tak všichni musejí prošlapat cyklostezkami kolem Rýna, přes parky či les. Většina spáčů se na kole za ranního slunce probere, a snad právě proto jsou cyklistické cesty na "Uni" tak frekventované.

Zmiňovaná Bodensee-Sammlung je obsáhlou sbírkou, která seznamuje čtenáře s uměním regionu, s jeho význačnými představiteli a s charakteristickými místy kolem jezera. Nechybí ani turistické a cyklistické mapy a popisy měst. Tato sbírka pak volně přechází do kolekce knižních průvodců a map celého světa. Můžete si z nich okopírovat všechny čtyři horolezecké cesty na nejbližší alpský štít Säntis, stejně tak jako trasy po Etiopii, Kambodži nebo Argentině. Výběr už závisí na vás.

Druhou nejrušnější cyklostezkou je v souvislosti s knihovnou cesta na pláž. U Bodamského jezera totiž v létě panuje přímořské počasí a univerzita se spontánně proměňuje v plážové středisko. Semestr končí až posledním týdnem v červenci, dva měsíce tak musí studenti i vyučující válčit s vedrem. A daří se jim - vždyť "Uni" stojí nedaleko jezera. Studenti sjíždějí v obědové pauze na kole na (dobrovolně) nudistickou univerzitní pláž. Vesele pak dovádějí ve vodě naproti známému ostrovu Mainau. Ten tvoří jen botanické zahrady a skleníky, a především Schmetterlingshaus - skleník, ve kterém poletuje několik stovek motýlů všech barev a velikostí.

Když si studenti a studentky zaplavou, vracejí se zchlazení, s ještě mokrými vlasy, do učeben a knihovny. Letní knihovna je vůbec pohled pro silné mužské povahy a odvážné dívky. Mládež odhaluje všechny možné i nemožné části těla, zpod triček koukají tkaničky od plavek, sukně se zkracují do minima. Chodbami knihovny se v horku rozléhá především mlaskot žabek - nejoblíbenější varianty letní obuvi.

Vchodová hala knihovny je velmi frekventovaným místem. Kromě dychtivců, listujících v průvodcích a vybírajících si dovolenou, poposedávají ve vedlejším rohu čtenáři denního tisku. Knihovna odebírá noviny asi v desíti jazycích, a tak pokud hledáte v Kostnici své krajany, není nad to se zastavit cestou na počítač u kožených sedaček a podívat se, kdo že to zrovna čte Lidovky. Naproti čtenářskému koutku jsou informace. Knihovnu tvoří několik budov, jež jsou spojené průchody, vyznat se v ní je ale dost těžké. To patří k celouniverzitní hře "Najdi si". Univerzitu tvoří pět až sedm poschodí, stejně jako knihovnu. Přízemí však není přízemím, nýbrž čtvrtým patrem. Takže vejdete-li, můžete se propadnout buď tři patra pod zem (některá z nich jsou ještě dělená na A a B), či se vznést přibližně o tři patra pod střechu. Průchody mezi jednotlivými budovami knihovny nejsou všude, kde by je člověk čekal a - pozor - nespojují stejná patra. Specialitou univerzitní architektury je různorodá úroveň pater, jejich nečekaný tvar a propady, stále se měnící tvar oken, výklenků a chodeb. Mezi patry v rámci jedné budovy se pohybujete po kovových schodištích, která také nejsou všude, takže kolikrát volíte cestu ústupu podél stěny, dokud nenarazíte na místo, kudy by se dalo přejít někam jinam. Každý z mých známých alespoň jednou v životě v knihovně zabloudil. Na druhou stranu skýtá tento labyrint i příjemnou možnost: ve všech výklencích a prohlubních jsou okna a pod nimi stolečky, židle a počítače. V knihovně je tolik krásných a roztodivných zákoutí, že si jistě každý najde "to své": ve filozofii můžete pozorovat univerzitní nádvoří, od právníků je skvělý výhled do lesa, ze slavistiky se naskýtá ojedinělý pohled na spáče v boxech, u psychologů jsou skupinové buňky pro ty, kteří se učí po dvou či po třech. U zastrčených stolků mezi regály pak sedí ti, kteří se při učení nejraději koukají do zdi.

Studiu na různých místech a v nejrůznější denní či noční čas napomáhá i otevírací doba knihovny. Během semestru je od pondělí do pátku otevřená dvacet čtyři hodin denně, o víkendu se končí v jedenáct večer. Jestli každý v knihovně aspoň jednou zabloudil, tak každý druhý se už nechal v noci v knihovně zamknout. Většinou se zabral do práce, v nerušenosti sobotní klidné a tiché knihovny ustrnul do pozdní hodiny noční a pak záhadným způsobem ignoroval tři výzvy k opuštění knihovny. Probral se teprve tehdy, když začaly pomalu zhasínat zářivky nad hlavou. V takových chvílích se doporučuje okamžitý úprk k východu. Máte na něj pět minut, jinak zůstanete v naprosté tmě. Na každém patře je však telefon s číslem hlídače, který si už zvykl půlhodinu po zavírací době osvobozovat studenty z nočního sevření knihovny a pouštět je s veselými poznámkami domů. Pro noční studijní typy je dvacet čtyři hodin otevřená knihovna skutečnou lahůdkou, ale maximálně využívaná je ve zkouškovém období, kdy v ní skupinky studentů tráví většinou celou noc.

Kostnická knihovna je svobodná nejen svým prostorem a otevírací dobou, ale i svým vnitřním fungováním. To totiž závisí na samostatnosti čtenářů. Vyhledávání knih je v rukou návštěvníků, od prvního okamžiku hledání v katalogu až po nacházení knih v regálech knihovny. Kostnický katalog je volně přístupný na internetu a nese název "Koala" (w4.ub.uni-konstanz.de/libero/WebOpac.cls ). Celoročně se pořádají v knihovně kurzy pro ty, kdo si s ním nevědí rady. Kromě něj se můžete naučit hledat i v jiných databázích, ke kterým knihovna umožňuje přístup.

Knihu si musí každý čtenář najít sám podle signatury - systém fyzického, prostorového vyhledávání vám vysvětlí v Informacích, v knihovním kurzu nebo na velkých nástěnných tabulích u vchodu. Proplétat se mezi budovami, přebíhat z budovy "S" (sociologie, psychologie) do budovy "J" (politika, právo), propadat se do "Géčka" (literární věda, literatury jednotlivých národů, filozofie, historie) a přebíhat přes nádvoří do budovy "N" (přírodní vědy) - to patří k dennodennímu tréninku kostnických studentů. Pak je třeba prokličkovat mezi regály, dokud nenarazíte na tu knížku, která vám v katalogu padla do oka. Můžete s ní pracovat dle libosti, jak dlouho se vám zlíbí, ale pokud si ji nepůjčíte domů, je vaší povinností ji postavit na své místo. A na tom vlastně stojí celý systém kostnické knihovny: nebudeš-li vracet knihy na místo, vznikne ve více než dvoumilionové knihovní sbírce během týdne chaos, a nikdo nic nenajde. Na druhou stranu toto pravidlo osvobozuje jak knihovníky, kteří nemusejí běhat pro každou knížku do vzdálených úložných prostor, tak i studenty, kteří skoro pokaždé, když se dopátrají své knížky, prožívají malý zázrak. Knihy jsou totiž řazeny nikoliv abecedně, ale podle, řekněme, významové souvislosti. Když, například, vyhledáte v katalogu texty o literatuře holocaustu, objeví se, dejme tomu, šest titulů. Když pak ale přijdete do "Gé-dvojky" (budova G, druhé patro), v blízkosti těchto šesti titulů stojí dalších patnáct. Ty třeba neměly v názvu přímo slovo, podle něhož jste v katalogu hledali, ale věnují se stejné problematice. Nejedna studentská duše zaplesá nad takovým bohatstvím a často skládá poklonu místním knihovníkům, kteří musejí mít minimálně potuchu o knížce, jež jim prošla rukama. Vždyť ji zařazují do významového kontextu, a nikoliv mechanicky podle roku vydání či jména autora.

Knihovna je většinu dne naplněna pobíháním, posouváním židlí a vrzáním víček od termosek, ale existuje v ní jedno oddělení, v němž vládne skutečně "Silentium" - jak stojí i na tabulce nade dveřmi. Nazývá se "Semestrapparat" a v něm se skutečně nemluví. Pokud někdo poruší těžké všudypřítomné ticho, setká se s vyčítavým pohledem okolo sedících studentů. V této příruční knihovně jsou knihy seřazeny podle jmen vyučujících profesorů a názvů seminářů či přednášek. Každý vyučující rozdá na začátku semestru povinnou (doporučenou) literaturu, kterou pak najdete pod jeho jménem v regálu. Závisí na vyučujícím, zda knížku plně zablokuje, či ji umožní půjčovat si domů na jeden až tři dny. V "Semestrapparatu" má každý student jistotu, že knížky, které musí během semestru přečíst, budou stát na svém místě, nikam se na měsíc nepropadnou, nebude muset zoufale běhat po univerzitě a hledat, u koho kniha mohla skončit, a podobně. V tomto oddělení se "bifluje", sedí nad povinnou literaturou, učí se nazpaměť, plní se úlohy, připravují referáty, hledá se základ pro klauzurní práce. Ve vzduchu je cítit napětí, a nepomáhá ani výhled do zeleně parku.

Příruční knihovnou je také oddělení "Lehrbuchsammlung", tedy sbírka učebnic a základní, přehledové literatury pro každý obor. Nejedná se tu jen o slovníky a encyklopedie, ale i o spoustu primárních textů, kvůli nimž nemusíte běhat z budovy do budovy, ale projdete jen o dva regály dál. Toto oddělení souvisí se zaměřením kostnické univerzity, v níž se klade důraz na interdisciplinaritu. Řád kostnické univerzity neumožňuje studovat jen jeden obor, minimum jsou dva, většina studentů je ale zapsána do tří (jeden obor jako hlavní, dva jako vedlejší). Knihy z "Lehrbuchsammlung" se nepůjčují domů, ale atmosféra je zde úplně jiná než v "Semmestrapparatu". Kolem regálů je pořád rušno, neustále kolem nich víří čtenáři - inu, nacházíte se ve vchodové hale a tady to patří k řádu věci.

K neodmyslitelnému knihovnímu vybavení patří kopírky. Nejvíc jich stojí u východu ze "Semestrapparatu", a je tam vždycky plno - studenti si kopírují povinné texty. Kopírky ale stojí i na každém patře knihovny i univerzity a podle rozhodnutí akademického senátu z minulého roku je v nich pouze ekologický, recyklovaný papír. Jeho kvalita je trošku horší než u neekologické běloby listu, taky víc unavuje při četbě oči. Nicméně při objemu kopírovaných stran v knihovně se jedná o nutné opatření a většina univerzitního osazenstva ho podporuje. V Kostnici se kopíruje všechno a všude, pracovníci univerzity (tedy i doktorandi) užívají těchto služeb zdarma. Ještě by bylo namístě doplnit, proč v souvislosti s knihovnou mluvím hlavně o studentech, a ne o vyučujících. Profesoři a profesorky jsou v knihovně k vidění jen zřídka. Každý z nich má totiž jednoho až dva pomvědy a ti jim zajišťují jak katalogové vyhledávání literatury, tak její vypůjčení v knihovně, o kopírování nemluvě. Profesorstvo má takto víc času na zpracovávání informací a psaní knížek, pomvědi si tím vydělávají přibližně takovou částku, která jim, spolu se studentskými příspěvky, stačí na obživu. Nevíte-li si občas v knihovně rady s katalogem, promítačkou, powerpointem či stříháním filmu v mediatéce, není nic lepšího než se obrátit na nějakého "ostříleného" pomvěda.

Elektronický svět kostnické knihovny je neméně dobrodružný než pobíhání po spletitých průchodech jednotlivých budov. Katalog kostnické knihovny "Koala" je obsáhlý, ale pokud v něm nenajdete, co hledáte, je možné knihu objednat v systému "Fernleihe" (dálková výpůjčka) či "Submito" (dálkové půjčování knih, popř. kopírování a zasílání článků). Všichni spolupracovníci univerzity, tzn. všichni vyučující (včetně doktorandů), mají tyto služby zadarmo. Obyčejné čtenáře přijde objednávka jedné knihy z německých knihoven na 50 až 150 českých korun. Pracovníkům univerzity se vystavuje speciální průkazka, na jejíž číslo mohou objednat bezplatně snad neomezené množství knih. Podobně je tomu i s vypůjčováním v kostnické knihovně - oficiálně prý existuje horní hranice třiceti (někdo říká čtyřiceti) knih, ale v praxi ji nikdo neuplatňuje. Můžete si vypůjčit tolik knih, kolik právě potřebujete. Nevrátíte-li je ale včas, pak se můžete těšit na pořádné pokuty. První týden po termínu vám přijde oznámení mailem, druhý týden už za každou knihu nabíhá pokuta kolem 50 korun, třetí týden se jedná již o 200 korun a tak dále. Většina lidí si termín uhlídá, především díky upozornění emailem. Chronické neplatiče knihovna vyřazuje z databáze čtenářů. Tato opatření musejí být přísná, protože čtenářem se může stát každý, kdo má trvalé či přechodné bydliště v Německu, a tak je knihovna v podstatě volně přístupná komukoliv. Nezřídka o víkendu přicházejí středoškoláci a žáci základních škol. Ti tráví hodiny u internetových stránek, které si doma nesmějí prohlížet. Ke knihovně také neodmyslitelně patří pan bezdomovec sbírající prázdné láhve: na univerzitě samozřejmě stojí automat na vracení lahví, ale mnoho studentů je nechává stát na viditelném místě v knihovně a kolem ní a sponzorují tak bývalého profesora biologie, dnes, bohužel, muže bez střechy nad hlavou.

Kostnická knihovna je rozlehlá a rozrůstá se i ve virtuálním prostoru. Kromě výborného vyhledávače "Elektra", který je schopen najít knížku ve všech německých, rakouských a švýcarských knihovnách, "JSTORu" a databázi "BR" (recenze), můžete zkusit ještě "Worldcat", který vás provede po databázích amerických a anglických knihoven. Skvělou databází je vyhledávač článků, napojený na všechny evropské a americké knihovny. Objednávají se pak buď mikrofilmy, nebo kopie článků. Částí digitální knihovny je ještě kostnický on-line publikační systém, tzv. KOPS. V něm se publikují články, disertace a knihy kostnických autorů a vědců s nimi spolupracujících. Najdete v něm všechny sborníky z konferencí, získáte přehled o tematickém zaměření kostnické univerzity a narazíte v něm na mnoho užitečných a skvělých textů.

Kromě obecných vyhledávačů má každý obor své speciální databáze. Na stránkách věnovaných určitému oboru jsou nejprve informace o tom, kde a co najdete v knihovně, a o různých událostech, které s tímto oborem nějak souvisejí - výstavy, diskuse, kurzy vyhledávání informací, databází apod. Pak následují databanky užitečné pro ten který obor: encyklopedie a slovníky, přístupné online, vědecká střediska, specializované knihovny po celém světě atd. Nechybí ani elektronické obchody s knihami a elektronická forma "Semestrapparatu". Na rozdíl od fyzického prostoru knihovny se v tomto virtuálním neztratíte. Stránky jsou přehledné, jasné, a nevíte-li si rady, máte k dispozici milé zaměstnance na informacích.

Ale dost o knížkách. Podstatnou součástí kostnické knihovny je mediatéka. Kromě obrovské kolekce filmů ukrývá materiály k výuce cizích jazyků - kazety k učebnicím, filmy v originálech, výuková CD apod. Mediatéka je stejně jako vchodová hala frekventovaným prostorem, protože v ní stojí osm televizorů s videem a DVD přehrávačem, a tak se mohou studenti (a často už zmiňovaní středoškoláci) pohodlně uvelebit do křesla a pustit si film, na který si nestihli zajít do kina. Práce s médii ale není jen vysedávání u televize. Mediatéka je kuriózní sbírkou přístrojů a zařízení. Najdete zde různé typy magnetofonů - od starých, kotoučových, přes kazetové až po digitální. U vchodu na vás číhají zajímavé stroje, přes jejichž čočky se prohlížejí mikrofilmy a kolem stěn jsou rozestavěny gramofony. Ve vstupní hale mediatéky se pak nachází zástup počítačů, určených ke stříhání filmů, k jejich přehrávání, zde se tvoří titulky, nahrává hudba, zvuk atd. Ke všem programům si můžete u služby vyzvednout manuály, popřípadě se zeptat, jak se co dělá. Při prezentaci nebo referátu je mediální doprovod mluveného slova velmi oblíbenou záležitostí a studenti i vyučující se snaží zapojovat co nejvíc mediálních prostředků do výuky i přednášení textu. Z používaných přístrojů však - bez ohledu na počítačovou revoluci - vede meotar, ten fantastický stroj z doby dávno minulé, který zrcadlově odráží fólii s textem či plánkem. Každá kopírka na univerzitě je taky schopná kopírovat nejen na papír, ale i na fólii. Pokud někdo k demonstraci svého vědeckého problému potřebuje zvuk či film, pak volí powerpoint či prostě promítačku napojenou na notebook. Zvukový a obrazový doprovod referátů je v Kostnici podporován a vítán - pravděpodobně v tom všichni spatřují další prostředek proti všeobecné únavě a usínání na konferencích a v hodinách...

Prostor kostnické knihovny je skutečně rozmanitý, za pozornost ještě určitě stojí oddělení vzácných exponátů, tzv. "Rara". V katalogu tyto knihy a objekty najdete pod signaturou "R" a je pro ně vybudována speciální místnost s konstantní teplotou a vlhkostí. Jedná se většinou o středověké originály knih, o kroniky, cestopisy, mapy a traktáty, ale také třeba Diderotovu Encyklopedii aj. Exponáty si čtenáři mohou prohlédnout na vyžádání ve studovně, u obzvlášť cenných knih jen ve speciálních skleněných krabicích. Knížky mají občas zcela neobvyklý tvar, jako například sbírka básní Andrease Weigoniho Fajnová poezie - drsný umění, kterou tvoří plechovka naditá kulatými papírky s poezií. Knihovna věnuje na restauraci těchto jedinečných kousků knižního umění několik desítek tisíc eur a tato snaha se vrací - kostnická knihovna už je ve světě vnímána nejen jako jedinečný zdroj informací, ale i jako zajímavé muzeum, které nabízí kvalitní služby, obrovský objem informací a často nečekané objevy a překvapení.

Radka Bzonková (1977) vystudovala rusistiku na FF UK v Praze a postgraduálně slavistiku na univerzitě v Kostnici. Nyní pracuje jako vedoucí východoevropských projektů ve společnosti Člověk v tísni.