Ja by som rád, keby sme zajtra rekonštruovali váš životopis, pokial sa pamätáte.

Jo.

A zadruhé jestli máte nějaké materiály, fotografie z Československa alebo z mládí. Kde by sa to dalo zohnať, to neviete?

To nevím.

V Československu vám vyšly dvě knihy, že, nebo jedna?

Sedm knížek.

Fakticky?

A osm, Starý bydliště. Vydal jsem osm knížek.

Pamätáte sa dobre na... dozadu, ako ste prišiel prvýkrát do Anglie?

První překvapení bylo, že tady rostou rododendrony, což je subtropická rostlina. Ale teď je mi zima, že bych...

Ideme naspäť?

Jo vy to máte puštěný, ne?

To sa nebude k ničomu používať. Kvôli tomu, aby som nemusel robiť poznámky.

Jo jo.

- - -

Váš domov bol zrejme bohatý na intelektuálne zážitky?

Jo, velká otcova knihovna.

Otec bol dôležitý básnik, expresionista. Napísal aj divadelné hry.

Jeho první hra se jmenovala Kokoko-dák.

Máte nejaký vzťah k profesoru Černýmu?

Jo, mám velkej. Viděl mne jako devítiletého chlapce, potom jsem s ním chodil do brněnskejch kaváren, když dojížděl přednášet na univerzitě v Brně. A věnoval jsem mu poslední báseň ve Starejch bydlištích.

Ja som celú knižku neprečítal, viete... akorát to jedno miesto som našiel. Máte vzpomínky na detstvo jako na šťastné?

Jo, šťastný. Jenom někdy dítě... mám to v jedné básni, že dětství není nejšťastnější doba života, protože dítě se někdy nudí a neví, co má dělat. I remember for instance when I... sometimes was playing, having toys and so on, and suddenly I felt that I can`t enjoy it. I`d try to postpone going to grandmother and telling her in the kitchen: Babičko, já se nudím, mám dlouhou chvíli.

Vaši rodičia zomreli brzo, nie?

Jo. Otci bylo šestatřicet let, to bylo asi v roce devatenáct set třicet. A matka potom v roce třiatřicet, taky šestatřicetiletá. Byla o tři roky mladší než otec, jak to má správně být, žena trochu mladší.

Vám bylo asi deväť rokov, keď otec zomrel, že?

Deset.

Zomrel na súchotiny v sanatoriu na Slovensku.

Na souchotiny. Vzal bych si teď, když budeme chodit... mám to rád, ale je mně zima. Podívám se, jestli mám... ztratil jsem jumper.

- - -

Tady by to začalo, asi takhle vysoko... abych měl všecky ty knihy, o kterých sním, ale většinou si to skutečně nepřeju. If it was... the first book would be Qu`est-ce que le surréalisme by André Breton in the Czech translation. Though no one translated it. It would be perhaps Qu`est-ce que le surréalisme. I wrote to Paris now... to Petr Král with a hope that he could find Breton - if he still lives - and show it to him. Battistini, neo-surrealist, Yves Battistini. I have called one poem in Czech Přihláška do... teď to musím říct anglicky, Applying for Membership of the Neo-surrealist Group. Neo that`s like neo-impressionist, so I then came only in the free movement of souls, Apollinaire and so on... I came over to speaking about neo-impressionism, Seurat and Signac.

[...] Here I sleep. I`ll just show you, how beautifully it is made. The bed is made by a patient whose name I don`t know. [...]

A jumper... shall I take a brown one? I`ll take a brown sweater, but it`s got no buttons.

- - -

Spomínate si na tú dobu, ako ste stratil matku a otca? Bolo to tvrdé?

Jo, to si vzpomínám jasně. Stál jsem v předsíni, když mně matka řekla, že umřel. Nemohla začít, řekl jsem to sám. Pochopil jsem, že umřel, plakal jsem. Na matčině pohřbu jsem napřed neplakal, pak jsem se rozhodl, že budu plakat.

Na čo zomrela?

Zánět žlučníku a žlučové kameny.

Potom ste vyrástal u...

U dědečka a babičky. Dědeček zemřel, tak jsem s babičkou zůstal sám. Zemřela, když už jsem byl dospělej.

Bol to tvrdý prechod, stratiť rodičov a žiť s babičkou?

Na to se hned zapomene. Když mně řekli, že otec zemřel, poslali mě hrát si v parku na Obilním trhu a hned jsem si hrál s dětma. Mám to trochu v Melancholickejch procházkách, zeď mrtvých na Ústředním hřbitově a buš do ní zoufale a hledej odpověď. To se mi teď nelíbí. Smrt není tak zlá, aby se muselo zoufale bušit, když nám někdo umře. To je slabý místo v Melancholickejch procházkách.

Bolo to bohaté prostredie, u rodičov?

Jo. Často měli hosty, pozvali hosty a tančili. Nemohl jsem se toho účastnit. Vzpomínám si, jak jsem jednou mohl počkat dýl než svůj obvyklej čas jít do postele... a držel jsem činel. Měli malej orchestřík, otec hrál na cello, matka na piano a učitel a básník Dalibor Chalupa na housle.

Naväzoval ste potom na tradíciu otca v svojich bás...

Ne. Když jsem začal odbírat Studentský časopis, začal jsem chápat, co jsme nazývali poetismem. Před surrealismem byly takový školy, který nebyly ještě surrealistický, podobný trochu. U nás se to jmenovalo poetismus, v Jugoslávii zenitismus and so on.

Po gymnáziu ste študoval niečo?

Jeden rok na univerzitě.

Aký obor?

Češtinu, němčinu.

A potom ste prestal študovať?

Hitler zavřel univerzity. Po válce jsem se už [na univerzitu] nevrátil. Měl jsem obchod a uvědomil jsem si, že je daleko lepší mít obchod než študovat na profesora, kterej má malej plat. A obchod přece vynáší hodně. Měl jsem dost peněz.

Po kom ten obchod bol?

Po dědečkovi a po matce. Půl matka a půl dědeček, v mejch rukách se to zase scelilo.

Aký obchod to bol?

Optický.

Takže vy ste viedol optický obchod a súčasne ste písal básne?

Jo.

A mal ste kontakt s intelektuálnymi kruhmi v Brne?

V Brně... nevím, co se tam teď děje.

A vtedy, v tej dobe?

V té době jsem měl přátele. První byl František Povolný, fotograf. Literární přátelé ve věku čtrnácti let. Potom Mirko Bárta, básník, později pracoval u filmu. To byla první skupinka. Potom přišel Kamil Bednář, dojížděl někdy do Brna. Jiří Orten, Zdeněk Urbánek, Bohuslav Březovský.

Bola to skupina? Bol ste ako básnik členom nejakej skupiny lebo programu?

Bednářovci byli skupina, Bednář jako hlava. Jejich program byl nahý člověk... co je podstatné v člověku bez jakýchkoli třídních a jiných determinací. Chtěli vyjádřit jenom to, co je na dně člověka. Mně se to moc nelíbilo, měl jsem ještě rád ten poetismus.

To všetko bolo pred poslednou vojnou? Před válkou?

Před poslední válkou, vojnou, jo.

Jak vás zastihla válka?

Seděl jsem v kuchyni a rádio vysílalo zprávy, že Hitler napadl Polsko. Prvního září devatenáct set devětatřicet.

A po obsadení Nemcami ste zostal v Brne?

To bylo ještě před válkou, patnáctýho března devatenáct set devětatřicet. Zůstal jsem v Brně.

A vy ste mal ten obchod vtedy...

Prodával jsem v obchodě, tak jsem nebyl totálně nasazenej.

[... ]

Celý rozhovor s Ivanem Blatným najdete v revue Souvislosti 2/2013