Bretaň: jakou budoucnost má tradice?

Kořeny bretonské kultury sahají do temného dávnověku. Jazyk, některé písně, zvyky nebo legendy jsou spjaty ještě s dobou stěhování národů a keltským kmenem Bri...tonů.

Jakou budoucnost ale mají starobylé bretonské tradice, zvláště v době sílící globalizace? Právě na tuto otázku se budeme snažit najít odpověď, přičemž se zaměříme na lidovou poezii, náboženské rituály, ústup bretonštiny, ale i novodobou obnovu kulturní identity nebo návrat k původním tancům.

Na pozadí literárních textů budeme sledovat společenské a kulturní proměny. Zatímco Fańch Al Lay odkazuje k Bretani koncem 18. století, Hervé Burel píše o době před rokem 1914 a Pierre-Jakez Hélias vzpomíná na dobu svého dětství po první světové válce, Xavier Grall, Jean Lambert-wild a Armand Robin se pokoušejí o novou interpretaci bretonského kulturního odkazu.

Pro českého čtenáře není bretonská literatura docela neznámá, tento výbor navazuje na dosavadní snahy o její uvedení do našeho prostředí. V posledních dvaceti letech vyšly v českém překladu Paměti bretonského venkovana od Jeana-Marie Déguigneta, výbory z díla bretonských prozaiků a folkloristů Anatola Le Braze a Françoise-Marie Luzela nebo antologie Potopené zrcadlo: legendy, pověsti a pověry z Bretaně. Bretonské literatuře bylo věnováno i několik tematických čísel literárních časopisů (Světová literatura 4/1985, Souvislosti 2/2006, Plav 1/2012); od nich se tento výbor odlišuje tím, že se soustředí především na projevy kultury lidové.

Na přípravě výboru se výrazně podíleli Nelly Blanchardová, Yann-Fańch Kemener a Mannaig Thomasová z Ústavu bretonských a keltských studií Západobretaňské univerzity v Brestu. Překlady i vlastní básnickou tvorbu Armanda Robina poskytl Jean Besdond, ředitel městské knihovny v Carhaix. Za veškerou pomoc bychom jim tímto chtěli vyjádřit srdečný dík.

Vít Pokorný