Vít Pokorný

Editorial

Okcitánské ani bretonské písemnictví není toliko věcí historickou. Zatímco v minulém ročníku Souvislostí (2/2013) jsme se zaměřili na proměny bretonských tradic, tentokrát se soustředíme na téma příbuzné: budeme zkoumat současnou literaturu těchto dvou menšinových kultur Francie.

Navzdory všemu se regionálním jazykům a literaturám podařilo přežít, dnes jim dokonce svítá nová naděje; více se dočtete v rozhovoru s Jeanem-Markem Courbetem. Okcitánští a bretonští autoři jsou navíc z pochopitelných důvodů na jistá témata citlivější než zástupci kultury většinové - ať již se jedná o sepětí s přírodou či třeba o útlak ze strany silnějšího.

Zvláštní pozornost věnujeme poezii Armanda Robina, básníka inspirovaného bretonskou kulturou i surrealismem, polyglota a anarchisty, a také básním Pierra-Jakeze Héliase; samostatný oddíl jsme vyhradili bretonským a okcitánským básnířkám (Anjela Duvalová, Marcela Delpastrová, Louisa Paulinová). Pomyslný předěl v našem bloku pak tvoří esej Nelly Blanchardové a Mannaig Thomasové, jež vysvětluje kulturní situaci francouzských regionů v sedmdesátých letech minulého století a zasazuje do kontextu dílo bretonského beatnika Xaviera Gralla i dalších autorů, které uvádíme v druhé části naší antologie. V těsné návaznosti na esej jsme zařadili texty pojednávající o problematických vztazích mezi Paříží a regiony. Přehled uzavírají současní okcitánští básníci, z nichž největší prostor dostal Max Rouquette.

Na přípravě bretonsko-okcitánského výboru se podíleli Jean-Claude Dugros, Jean-Marc Courbet a Bernard Lesfargues, významní představitelé hnutí Felibrige, jakož i Nelly Blanchardová a Mannaig Thomasová ze Západobretaňské univerzity v Brestu. Françoise Grallová, Jean-Guilhem Rouquette a Jean Bescond poskytli část podkladů a doprovodných materiálů. Za veškerou pomoc jim vzdáváme srdečný dík.