Josef Hrdlička - Barbora Chybová

Editorial

Josef Lederer (27. 10. 1917 Praha - 10. 4. 1985 Delft, Nizozemsko), generační vrstevník Jiřího Ortena a Ivana Blatného, s nimiž se přátelil, zůstává dodnes spíše básníkem úzkého okruhu čtenářů. Jeho první básně vycházely již od roku 1931 ve Studentském časopise, od roku 1935 začal přispívat do časopisu Mladá kultura pod pseudonymem Jiří Klan, v letech 1938-39 patřil do úzkého kruhu bednářovské skupiny vydávající samizdatový sborník Noc, publikoval v Kritickém měsíčníku Václava Černého a v Jarním almanachu básnickém 1940. Jeho vrcholné dílo vzniklo v anglickém exilu, kam odešel v květnu 1939 a kde po válce zůstal natrvalo. Během války psal polemiky do Kulturníhoměsíčníku (1941-1943, red. P. Tigrid a W. Berger), s Karlem Brušákem spolupracoval na kulturní rubrice týdeníku Čechoslovák a na dvou číslech časopisu Obzor. Psal dramatické skeče pro krajanské divadelní večery, které režírovali a dramatizovali Ota Ornest a Josef Schwarz-Červinka. V roce 1948 poskytl v Londýně útočiště Ivanu Blatnému, jenž u něj bydlel až do své hospitalizace.

V Británii Lederer vystudoval anglickou literaturu na univerzitě ve Swansea, napsal a obhájil disertační práci o Johnu Donnovi (1951) a přednášel anglickou renesanční a barokní literaturu na londýnské Polytechnické univerzitě. Překládal z několika jazyků, zejména ale anglické básníky (Shakespeare, Donne), přispíval do exilových časopisů (po válce především do Svědectví) a spolupracoval s exilovým rozhlasem (BBC, RFE) jako autor kulturních a satirických rubrik. Během let tak vzniklo velké množství pořadů a seriálů, v nichž Josef Lederer představoval významné autory (Shakespeare, Goethe, Halas ad.) a pravidelně recenzoval kulturní provoz v Londýně a komentoval dění v Československu i ve světě. Zejména během poválečného exilu udržoval četné kontakty s dalšími exulanty, ale i přáteli a kolegy v Československu, o čemž svědčí dochovaná korespondence (mj. s Antonínem Brouskem, Jaroslavem Dreslerem, Ivanem Jelínkem, Jaroslavem Kořánem, Jiřím Kovtunem, Františkem Langerem, Otou Ornestem, Jiřím Ortenem, Josefem Schwarzem-Červinkou, Pavlem Tigridem, Bedřichem Utitzem, Janem Vladislavem, Hanou Žantovskou ad.).

Jádro Ledererova díla tvoří sbírka Sopka islandská a jiné verše (Kolín nad Rýnem, Index 1973, ed. A. Brousek) a nedokončené Elegie, knižně vydané posmrtně (Londýn, Rozmluvy 1986, ed. V. Svoboda). V Rozmluvách také vyšel soubor Básnické dílo (Londýn 1993, ed. V. Svoboda), který zahrnuje obě zmíněné knihy a část Ledererových básní vydaných časopisecky a v Jarním almanachu.

Ledererova písemná pozůstalost, kterou nám laskavě poskytla básníkova dcera, obsahuje celou řadu materiálů, z nichž většina nebyla vydána a které doplňují to, co o Ledererovi zatím víme. Pozůstalost je podkladem pro připravovaný rozsáhlý výbor z Ledererova díla, který by měl obsáhnout veškerou jeho vážnou poezii, ale průřezově představit Lederera také jako satirika, překladatele a literárního vědce. Pro přítomný blok vybíráme texty z větší části dosud nepublikované, jež ve zkratce představují různé stránky Ledererova pozoruhodného díla. Následuje vzpomínka básníkovy dcery Caroline Lederer a syna Johna, vzpomínky Ledererova blízkého přítele (a později editora) Vladimíra Svobody a úvahy několika čtenářů Ledererových básní.

Josef Hrdlička (1969) vyučuje komparatistiku na FF UK, loni vydal monografii Poezie v exilu (Karolinum 2020), v letošním roce vydává sbírku básní Předkové kostí (Opus 2021).

Barbora Chybová (1985), bohemistka, editorka a učitelka.