Ondřej Koupil

Moravsko-slezské monastikon

Po uvolnění poměrů před patnácti lety bylo možné obnovit veřejné psaní o životě klášterů. Ne že by se to za komunistů nedělo - vycházely studie o archivech "bývalých" klášterů (J. Svátek), vznikly monografie i rozsáhlá literatura o klášterních stavbách, kopali archeologové, vydávali slavisti a stranou nezůstávala ani diplomatika. Nejvíc se samozřejmě mlčelo o podstatě celé věci. Že kláštery podněcovaly stavební a jinou výtvarnou kulturu, že hospodařily a získávaly nebo ztrácely majetek, transferovaly západní (případně východní) vzdělanost a podobně, to je pravda a ví se o tom pořád víc; ale klášterní život jako spirituální aktivita a hlavně něco aktuálně existujícího a pojícího dnešek s počátky českých dějin, ten už ve středu zájmu nebyl, ani nemohl být, a obvykle ovšem chybělo i vysvětlení, proč a jak se z živých klášterů staly "bývalé". Co zůstalo a po převratu ožilo, byl kupodivu zájem veřejnosti o kláštery, nesený nejspíše primárně zájmem o jejich výtvarné projevy a zájmem o lokální pamětihodnosti a kolorit. Pokud vím, nebyl pak problém získat veřejnost pro nákup Encyklopedie českých klášterů (P. Vlček, P. Sommer, D. Foltýn), zvlášť v době rozkvětu žánru příruček a encyklopedií. M. M. Buben obrátil pozornost čtenářů k vnitřnímu životu klášterních komunit a postupně vydává svůj několikasvazkový přehled řádů, tradičně hierarchizovaný podle podtypů životních forem - a zase je provázen kupním zájmem čtenářů a čtenářek. Podobně byly české knihovny obohaceny o přehledy řeholnictví ve světě (H. Lawrence, K. S. Frank), množství katalogů, sborníků a specializovaných publikací.

Letos vyšlo dlouho očekávané pokračování první zmiňované publikace, sepsané kolektivem autorů a autorek pod vedením Dušana Foltýna. Nejde o extenzi staršího přístupu na další lokality na Moravě a v části Slezska, která je dnes součástí státu kmene Čechů. Encyklopedie česká se první větou předmluvy představovala jako dílo zaměřené na "vývoj řeholní architektury" s doplňky z jiných oblastí; její moravsko-slezská sestra se na tomtéž místě identifikuje jako "shrnutí historie všech významnějších komunit" s přihlédnutím ke stavbám. Tato změna důrazů se projevuje v celém zpracování nové encyklopedie; není tedy "druhým" dílem, jak snad naznačuje i odlišná grafická úprava (v obou případech P. Rajský).

Hesláři řádových domů je předeslána studie Kontinuita a proměna, souhrn dějin klášterů na sledovaném území od pádu avarské říše (796) dodneška. Následuje přehled typů sídel podle druhů klášterního života a slovník řádů a kongregací (tj. novějších, volněji organizovaných řeholních sdružení). Je možné, že byla nějaká forma mnišství přítomna už na Velké Moravě (snad na Sadské výšině, tam nad benzinovou pumpou a na dohled od letiště, odkud se blízké Chřiby při dobrém osvětlení jeví monumentální jako Triglav?) - ale dokladů není. Tato fáze moravských dějin však neměla přímou návaznost na další doby a také doložitelné klášterní moravské dějiny se vynořují až při expanzi českého státu a českých klášterů do sousední země, která se ve svých úvalech špatně brání. Osudy klášterů v obou zemích měly pak samozřejmě podobné osudy, s rozdíly za husitství. Typický středoevropský klášter, i ten moravský nebo slezský - přežil-li předchozí - je pak přestavěn v 18. století. Nová publikace nenechala stranou ani novější dobu a výběrově zachycuje také životní a stavební aktivity nových forem klášternictví v 19. století - nezapomeňme, že 19. století bylo na celém světě věkem velkého rozvoje a rozmanitosti řádů a kongregací, zvláště ženských. Zachyceny jsou také čerstvé novostavby klášterů (např. klarisek-kapucínek ve Šternberku).

Proti encyklopedii české je ta moravsko-slezská vybavena také typově jiným obrazovým doprovodem: kromě půdorysů a reprodukovaných starých rytin nutno ocenit zvláště nové pérovky starších i nových staveb (Eva Přibylová), které ukazují architektonickou ideu vlastně mnohem zřejměji než fotografie (a ani ty - dobové i zaznamenávající dnešní stav - tu nechybějí). Za těch pár let navíc pokročila kvalita tisku - v jemnosti reprodukce rytin je nová encyklopedie dokonalejší.

Příručky podobného typu jsou důležité už z toho důvodu, že další badatelé a milovníci předmětu nebudou moci takový souhrn obcházet a bude jim zprostředkovávat i přístup k speciálnější literatuře. Organizační a redakční stránku komplikované práce je proto nutno ocenit (drobnosti, kterých se nelze vyvarovat nikdy, lze opravit v dotiscích). Zhodnocení edičního činu není snadné, nemá-li být plytké. Připomeňme jen, že se tu jistým způsobem pokračuje ve snahách historiků 18. století o moravské monastikon (benediktin J. B. Pitr a jeho rukopisné zpracovávání materiálů k dějinám moravských klášterů). A ještě jeden aspekt věci by stál za zvýraznění: v Čechách a na Moravě (a vlastně i ve světě) novodobé kritické dějepisectví začalo zkoumáním klášterních listin; je snad dnes znova čas připomínat význam Bohu zasvěceného života pro české a moravské dějiny, ty světské (jsou-li nějaké takové) i ty duchovní.

Dušan Foltýn a kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha, Libri 2005.