Josef Kroutvor

Ve větrném kraji Kašpara z hor

Kraj Auvergne leží v samém středu Francie. Přesto se tato rozsáhlá vrchovina s bohatou minulostí, starými domy, vznešenými kostely a chátrajícími kostelíky proměnila v kraj spíše zapomenutý, ztichlý a odlehlý, řídce osídlený. Auvergne není turistickou oblastí jako Provence, Bretaň či Normandie, zůstala venkovem. Mezi literární Auvergne a Vysočinou přeskočila jiskra, vzniklo silné, magické pouto. Suzanne Renaudová, francouzská básnířka a žena Bohuslava Reynka, ráda předčítala synům Jiřímu a Danielovi z románu Henriho Pourrata Kašpar z hor. Pourrat byl rodák z Auvergne, autor oddaný svému kraji, sběratel příběhů, znalec venkovského života.

Suzanne si s Pourratem dopisovala, v Petrkově byl Pourrat tak trochu vzdáleným rodinným přítelem. Z Petrkova odešlo 46 dopisů a 33 jich přišlo z Pour...ratova Ambertu. Společný byl zájem o venkovanství, o zanikající způsob života, o typické venkovské vyprávění historek, o besedy, přástky, černé hodinky... Nepřekvapí, že se Jiří Reynek ještě po letech pustil do nového překladu Kašpara z hor. Jde vskutku o výjimečný překlad, jazykový skvost, zachycení mizejícího světa, uchování slovní zásoby. Pourrat líčí francouzský venkov před jeho modernizací, Jiří Reynek jako by popisoval venkov před jeho násilnou kolektivizací a zmarem.

Miloš Doležal, další autor z Vysočiny, se vypravil do Auvergne, aby na vlastní oči spatřil Pourratův kraj a potvrdil si duchovní spojení, hlubší pouto, legendu. Vysočina je naše Auvergne! jak rád připomínal Miloš, s Vysočinou bytostně spjatý. V Auvergne hledal a našel, nacházel to, co spojuje, fotografoval, zachycoval především tvář krajiny - cesty, stezky, úvozy, venkovská stavení, kostelíky. Co všechno nám sdělí dveře, kterými už nikdo neprochází, slepé okno v opuštěném domě či okenní rám zarostlý trním, kterým se prohání vítr. Prostý je i Kristus, panáček boží, stojící stále na rozcestí, vytesaný lidovým kameníkem. Rozkvět románského umění spadá v Auvergne do 11. a 12. století a natrvalo poznamenal charakter kraje. Vedle velkých církevních staveb existují v Auvergne i drobné památky lidové zbožnosti rozseté po krajině. A právě ty byly Miloši Doležalovi nejbližší, objevuje v nich kus domova, své Vysočiny. Svou návštěvu Auvergne v roce 2022 pojal básnicky, jak jinak. Z fotografických detailů skládá celkový obraz, nezajímá ho jen kamení, barevná krása lišejníků, ale i výraz lidské podoby zakletý do kamene. Kamenných hlav a hlaviček je v románském umění mnoho, vlastně ani nevíme, co přesně znamenaly. Víme jen, že vyjadřují to spontánní, lidské, co duchovnímu projevu často chybí. Vyjadřují údiv, úzkost, groteskní škleb, ale i humor i tajemství.

Josef Kroutvor (1942), historik umění, básník, kreslíř a esejista. Vystudoval filozofii, historii a dějiny umění na FF UK. V letech 1970-2003 pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze (nejprve jako odborný pracovník se zaměřením na dějiny plakátu, od roku 1993 jako vedoucí oddělení užité grafiky a fotografie). Žije v Praze a v jihočeském Kramolíně. Vydal řadu knih, mimojiné Pražský chodec (1985), Jiří Sopko (1990), Potíže s dějinami (1990), Egon Schiele (1991), Benátky (1992), Praha, město ostrých hran (1992), Fernety (1999) a naposledy Driftbook. Zápisky z let 1999-2024 (2024). Za knihu vzpomínek Poletování jednoho ptáčka (2019) obdržel Cenu Jaroslava Seiferta.