Jaroslav Vlček

Vy jste sůl země

Svého druhu ojedinělým (a jedinečným) nakladatelským počinem je Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů brněnského historika a publicisty Jiřího Hanuše, který na jaře letošního roku vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury.

Jiří Hanuš se tématem české katolické církve obírá systematicky - jen v CDK je dosud jako (spolu)autor či (ko)editor podepsán pod 22 tituly (mimo jiné Koinótés, Skrytá církev, Stát a církev v roce 1950, Mezi tradicí a reformou, Katolická církev a totalismus v českých zemích aj.). Hanuš ve své zatím poslední práci, Tradice českého katolicismu ve 20. století, podává stejně jako v předchozích knihách události v širokém kontextu - v jeho interpretaci tak není český katolicismus pouze jevem ryze náboženským, církevním, ale také kulturním, politickým a sociálním. Malý slovník osobností je - řečeno s autorem - doplňkem jmenované monografie.

Kritériem pro zařazení do slovníku byla v první řadě příslušnost ke katolické církvi, ve druhé pak "tvůrčí činnost". Kromě biskupů, kněží, řeholníků a laických aktivistů, "kteří určitým způsobem sloužili (a slouží) církvi", věnuje autor pozornost také těm, kdo "se sice z těch či oněch důvodů zdráhali k církvi přihlásit, český katolicismus je ale bez jejich vlivu stěží představitelný". Výběr hesel je tedy v obecném slova smyslu katolický, tj. (vše)obecný a velkorysý. Na jedné stránce se tak potkávají Andrej Hlinka s biskupem Josefem Hlouchem, Karel Kryl s Františkem Křelinou, Jakub Deml s Felixem Maria Davídkem či Otokar Březina s Pavlem Bratinkou.

Na pět set portrétů představuje základní biografická data, stručný života běh a výběrovou primární i sekundární bibliografii. Čtení je to naveskrz smutné; stovky zmařených osudů, obětí budování světlých zítřků. Suché a věcné svědectví o destrukci a zmaru i neobyčejné statečnosti, ba heroismu mnohých v letech 1939- 1989. Stovka z nich pak začíná psát i kapitoly z dějin českého katolicismu 21. století.

Další, chtělo by se říct vertikální rozměr, dodává slovníku chytře sestavená a vpravdě užitečná antologie textů a citátů obsahově navazujících na základní heslář. Je jim společná určitá "zaťatost", s níž se na své čtenáře obrací. Všem leží na srdci církev, která má být více než kdy jindy právě v těžkých dobách solí země a světlem světa. Úvodní studie Karla Dostála-Lutinova z Nového života (1903) vysvětluje a hájí snahy Katolické Moderny: "Katolická Moderna může býti udupána, ale její ideje musí zvítězit! To jest násobilka dějin." Ve svém Třetím vydavatelském traktátě píše téhož roku Josef Florian: "Svět se proměnil v obrovské mrchoviště, třeba odděliti a shromážditi ze živočichů s nesmrtelnou duší, co ještě na hromady lidských mrch nepadlo. Proto hlavně pracujeme." Následují jedovatá polemika Jaroslava Durycha, vzpomínky prvorepublikového senátora a ministra Mořice Hrubana, kněze a poslance Jana Šrámka, pekařovská studie Rudolfa Holinky, ironická historiografická stať Karla Schwarzenberga z časopisu Řád (1939): "Jestlipak už někdo zkusil postavit mariánský sloup na pozemku Husovy fakulty?" Jaroslav Kouřil vzpomíná na poslední dny spisovatele Alfreda Fuchse, umučeného v koncentračním táboře Dachau.

Úryvek ze Zahradníčkova Svatého Václava (1946) jako by předjímal to, co mělo zanedlouho přijít: "[... ] a my nad stránkou nepopsanou / zítřků a pozítřků stojíme němí."

Z textů zahrnujících období mezi lety 1948- 1989 je velmi cenný list českých a moravských biskupů z června 1949, který jasně (a nadlouho naposled) varuje před komunistickou ideologií a vybízí věřící k odvaze a věrnosti. Teolog Oto Mádr píše dva roky nato z azylu pražského kláštera sester boromejek: "Tato doba není pro křesťany zvlášť příjemná, ale pro křesťany správného formátu je to velký a nádherný čas. [... ] Komunismus si umínil vnutit světu Marxovo evangelium. Tedy boj." Dva dopisy profesorky Růženy Vackové z kriminálu (za "špionáž ve prospěch Vatikánu a USA" si odseděla celkem 19 let) domů, obhajoba svobody svědomí kardinála Berana při čtvrtém zasedání II. vatikánského koncilu (1965), vysvětlení Josefa Zvěřiny, proč se - ač kněz - rozhodl podepsat Chartu 77, teilhardovská stať vloni zesnulého teologa a velkého kulturního mecenáše Karla Vrány, Boušeho liturgická Epilegomena či polistopadový text Tomáše Halíka naznačující možné nesnáze, které mohou českou církev potkat v nově se formující společnosti.

Ani další texty nejsou jistě čtením na dobrou noc po způsobu tradičních kalendářů. Hanušova kniha je plná otázek, před kterými se těžko utíká...

"Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena. Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích." (Mt 5,13- 14)

Jiří Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno, CDK 2005.