Marta Ljubková

Kolportál české literatury

Na adrese www.czlit.cz najde uživatel internetu "vícejazyčný webový" Portál české literatury, určený "především k propagaci české literatury v zahraničí". Jeho cílem je, jak čteme v sekci O projektu, podávat informace "postupně", "v interaktivní formě" a "v účelově výběrové podobě". Chce totiž "přinášet informace o autorech mladší a nejmladší generace"(zároveň však "bude obsahovat informace o celkovém literárním životě v ČR") a měl by to být "centrální a moderní zdroj informací"(byť zároveň "nechce suplovat vyčerpávající akademické zdroje informací"). Kolem a kolem: uživatel má k dispozici ambiciózní záměr, avšak už v něm zdá se být zaděláno na docela výživný dort ŕ la pejsek a kočička. Takže jediná vážně míněná otázka zní, zda už někdo tento recept vyzkoušel - a ten zda fungoval.

Koho zajímá, nakolik portál plní svůj příslib zahraničním uživatelům, klikne si na anglickou a německou verzi - a předpokládá, že se před ním objeví stejná nabídka, jakou čte ve verzi české. Požadavek se hned ukáže jako naivní, realita je odlišná. Anglicky hovořící milovník české literatury si v sekci Czech literature přečte jazykovou mutaci přehledových textů o české beletrii, esejistice, dramatu a dětské literatuře (podsekce Contemporary Czech literature) či může vyhledávat to anebo to (podsekce Authors and Works). Namátkově jsem zkusila Petru Hůlovou - jako Profile of author slouží spisovatelčina fotka, v Examples se nachází úryvek z knihy Paměť mojí babičce v češtině (je tu i v němčině), Bibliography uvádí pouze Paměť mojí babičce a Přes matný sklo (s uvedením nakladatele, roku a jazyka vydání) a zřejmě pokud k tomu všemu čtenář něco má, může se svěřit rubrice Your remarks (avšak jde o poznámky adresované redakci portálu, jež jsou neveřejné, anebo nikdo nic nepoznamenává, neboť ani při jednom z náhodně zvolených vstupů jsem žádné fórum v žádné jazykové mutaci nikde na stránkách nenašla).

Samotná Petra Hůlová jistě není reprezentativní vzorek toho, jak portál propaguje v zahraničí autory mladší a nejmladší generace. Takže koho dál? Bezmyšlenkovitě jsem do vyhledavače zadala Vikiho Shocka - a byla mile překvapena. Rozsáhlý profil autora (včetně postelové fotografie), uvedený je i autorův email a dokonce odkaz na osobní webové stránky. Examples ze sbírky Dvakrát opakované ňadro v češtině, francouzštině a němčině. Zato dramatička Iva Peřinová asi nebude nejmladší, nebo nevím, co to způsobilo, ale nezasloužila si ani fotku (natož profil), může být vděčná za jeden example v češtině a trosky bibliografie. Poté jsem se vyděsila, že se snad portál rozhodl zatajit světu české dramatické autorky: Iva Volánková nemá ani profil, ani tvář, naštěstí aspoň ukázku v češtině a němčině a neúplnou bibliografii, Lenka Lagronová ani neexistuje. A drama mi zkrátka nedalo: Arnošt Goldflam sice podle portálu od roku 2003 nic nevydal, ale zato má alespoň profil, stejně jako třeba J. A. Pitínský. Pod jménem Topol se objevil Jáchym a Filip, otec Josef nikoli. A mimochodem, Jáchym nemá profil ani tvář, místo toho zde najdeme anglický rozhovor nad knihou Kloktat dehet (vzhledem k tomu, že není uvedeno čí a pro jaké médium, dovoluji si doplnit, že Radima Kopáče a pro Právo, 5. 10. 2005) a také, světe div se, exapmle z téže knihy. Toť vše. Jo a zřejmě nic nenapsal - bibliografie nula.

Absenci Josefa Topola čtu tak, že nepatří k nej/mladším autorům, kteří reprezentují "především literární současnost"a "ztělesňují živý literární proces", protože vydávají "knihy, o nichž se mluví", což může znamenat buď to, že "v posledních letech [...] nepublikují", nebo jsou "jejich novější díla vnímána jako marginální"(jak se píše o kritériích výběru v české verzi podsekce Autoři a díla). Další pokus jsem proto věnovala Arnoštu Lustigovi, který: není mladý ani mladší (snad mi autor odpustí) a jehož poslední publikační počiny bych si odvážila označit za méně povedené, zdráhajíc se použít slova marginální (tady není co odpouštět). Lustig pro portál existuje, ale jako kdyby neexistoval: je bez profilu, bez tváře, bez bibliografií a bez ukázek. K tomu se ani nedá napsat žádný remark...

Namátkové hledání dalších autorů ukázalo, že anglický uživatel je na tom mnohem lépe než německý. Zmiňovaný Jáchym Topol je v Autoren und Werke zcela bez profilu a bez bibliografie, a tedy ho představuje jen recenze románu Kloktat dehet (německý zájemce se snad neurazí, ne snad proto, že se opět jedná o jinde tištěnou věc - zde s přípisem, že jde o text Radima Kopáče převzatý z Práva 2. 11. 2005 -, ale proto, že není uvedena německy, nýbrž anglicky). Stejně nelítostně je nakládáno s českým autorem, jehož knihy se v zahraničních knihkupectvích a knihovnách vyskytují poměrně často a taky jsou žádány: Josefa Škvoreckého jsem zřejmě vyhledala jako příklad "staršího" autora, který "v posledních letech nepublikuje", o jehož dílech "se nemluví" nebo jsou "vnímána jako marginální". Takže jedna ukázka v češtině, toť vše. Německému uživateli snad spraví náladu vývozní artikl Miloš Urban: s fotografií, profilem, emailem, neúplnou bibliografií a jednou Textprobe z povídky (zde pro změnu v češtině). Své jinojazyčné brouzdání jsem po mnoha dalších hitech i netrefách uzavřela zjištěním, že autorem, kterého chce Portál české literatury skutečně (rozuměj komplexně, vyváženě a na všech frontách) ve světě propagovat, je Viki Shock - dostalo se mu analogické pozornosti, včetně přesvědčivého Profilu, i v němčině. Ale aby mi bylo dobře rozuměno, nezávidím Vikimu Shockovi - závidět by mu měli všichni čeští spisovatelé.

Značně nevyvážená, a tak naprosto nesmyslná funkce vyhledávání českých autorů (nemluvě o vyhledávání děl) naštěstí není jedinou službou portálu. Uživatelé tu najdou také odkazy na literární ceny a časopisy, literární agentury, instituce, festivaly: což je fajn i proto, že zahraniční zájemci při troše štěstí narazí v některých případech na několik dobře vypravených stránek, z nichž mnohé mají anglickou mutaci. Alespoň tuto minimální funkci že tedy portál odvádí - zájemce se požadovaných informací i přes tuto "bránu" ve šťastných případech nakonec dobere. Avšak zjištění, že by ne-českému uživateli měl portál posloužit především jako rozcestník, je přece jenom trochu málo na to, co si sám vytkl jako své poslání, a velmi málo na to, že jej "zajišťuje odbor umění a knihoven Ministerstva kultury"(viz O projektu). A protože nelze nepředpokládat, že by ho tudíž táž instituce nefinancovala, stojí za pozornost, co o české literatuře portál sděluje s takovými výkyvy a mezerami nejen světu, ale i místnímu daňovému poplatníkovi, na něhož je - prohlášení neprohlášení - zacílen především. Ostatně jiný smysl už by nedával.

V již zmiňované rubrice O projektu na sebe Portál české literatury prozrazuje, že "není oficiálním zdrojem informací o současné české literatuře". Nevím přesně, co by to mohlo a mělo znamenat, zřejmě ho uživatelé mají považovat za nějak neoficiální. Chtělo by se dodat "budiž", ale pořád mi není jasné, v jakých chvílích považovat zveřejněnou recenzi nebo třeba přetištěný rozhovor za "oficiální" a kdy je ještě/už "neoficiální". Jak praví další část věty, "názory zde uveřejněné nejsou stanoviskem zřizovatele portálu". To čtu tak, že napíše-li například Vladimír Novotný například v rubrice Mimochodem, že například anketa Lidových novin je divná, nemyslí si to Ministerstvo kultury ČR, ale pouze Vladimír Novotný či redakční rada v čele s Radimem Kopáčem a ministerstvo si meje ruce. A, čistě hypoteticky, kdyby někdo na portálu urazil práci ministra kultury, ministerstvo by se - tedy pokud by cudně nemlčelo - začalo soudit samo se sebou, a zřejmě by si to ještě zatajilo.

Psát recenzi ministerského neministerského portálu je v současné době věc zhola nemožná: není pořádně čeho se chytit, s čím polemizovat, za každým "proč?" už lze tušit redakční repliku nikoli "proto", nýbrž "ale": ale portál je ve stavu zrodu; ale je málo peněz; ale ale ale. Ale, dodávám já, má to zajímat i uživatele? Portál nefunguje jako celek, jako určité prostředí, ve smyslu kupříkladu časopisu nebo ediční řady, snad pouze jako svod jednotlivých textů, v mnoha případech už jinde otištěných, a nadto prokazatelně vyjadřujících názory skupiny lidí, kteří se nejdříve družili ve veřejném rozhlasovém prostředí a nyní už nějaký ten pátek tyjí z ministerských peněz.

Přece jen se však pokusme alespoň načrtnout obraz české literatury, který portál zprostředkovává. Reportážně se tedy vraťme na titulní stranu. Horní lišta nabízí rubriky Česká literatura, Aktuality, Literární odkazy, Kalendář, Česká literatura v zahraničí, Vyhledávání a O projektu. Titulní stránka také přináší rubriky, které je možno dále rozklikávat - "hlavní" upoutávku O čem se mluví v české literatuře, Aktuality, Nové knihy a menší rubriky Mimochodem, Literární výročí a Literární akce.

Rubrika O čem se mluví přináší delší recenze (v lednu například text Aleše Hamana o knize Milana Jankoviče Cesty za smyslem literárního díla), které se, jak jsem po delším hledání zjistila, posléze přesouvají do archivu Nových knih. Název rubriky O čem se mluví doufám nemá vycházet z opatrnické snahy redakce zahalit literární dění do všeobecně trpného "ono se". V lepším případě snad vyjadřuje "o čem se mluví u nás v redakci portálu". Ale že by se mělo jednat o témata, o nichž se mluví tak vůbec? Kde o nich kdo mluví a jak? Jsou předmětem širší diskuse či polemiky? Anebo snad, zcela přízemně nahlédnuto, o nich může redakce mluvit jako o tématech, o nichž "se mluví", protože o nich někdo někde něco napsal - a redakce text na webových stránkách přetiskne? Co na tom, že autory těchto textů jsou vesměs redaktoři či recenzenti s portálem spříznění... Ale já pro redakci - vedle Radima Kopáče do ní patří Jan Kerbr, Jan Nejedlý, Martin Reissner, Jan Suk, Jakub Šofar a Dora Viceníková - mám snad i pochopení: redakce by ráda oficiálně a reprezentativně propagovala českou literaturu v zahraničí, ale de facto je tak trochu v situaci neoficiální a nereprezentativní. Mezi těmito mlýnskými kameny je pak schovka za trpným rodem ještě tím nejpřijatelnějším řešením...

V rubrice Aktuality nalezne uživatel pozoruhodně pestrou směsici zpráv z literatury. V prosinci a lednu portál přinesl například rozhovor s básníkem Albertem Kaufmannem, zprávu o nominaci na Magnesii Literu 2005, informaci o ročence bohemistů v Petrohradě, zprávu o nově otevřené galerii Smečky, rozhovor s redaktorem portálu Jakubem Šofarem (s nímž kolegiálně rozmlouval a jeho debut před nepřátelsky naladěnými nechápavými kritiky obhajoval další redaktor Jan Nejedlý), nekrology za Jiřinou Haukovou a Jiřím Cieslarem a další texty. Jejich úroveň kolísá stejně jako příslušnost k žánru, a dokonce i dosah či spíše smysl. O čem se tedy mluví? Například 19. 12. 2005 píše pohoršeně Josef Rautenkranz o nakladatelství Repronis, které se snaží komerčně těžit z obskurního projektu vyprávění jakéhosi Ostravaka Ostravskiho: Rautenkranz jako obhájce "korektnosti" napíše glosu, jež bude aktuální stejně dlouho, jak její terč, možná však ještě méně.

Ostatně rychlé ostré glosy má portál v oblibě, někdy se vyskytují v Aktualitách, někdy v záhadné a obtížně dostupné rubrice Mimochodem. Ta na titulní straně vždy nabízí tři krátké zprávičky s možností rozkliknutí a odkazem na Archiv. Vstoupí-li uživatel do něj, jak jsem se o to 29. 1. tohoto roku pokoušela já, rozbalí se před ním stránka se třemi zmíněnými plus jednou další zprávou. Ty tři už jsem měla přečtené, čtvrtou jsem se snažila rozbalit příkazem "více". Marně. Systém mě vracel na Aktuality. Totéž se stalo po kliknutí na tentýž příkaz u prvních tří zpráv. Rubrika Mimochodem je tedy přístupná pouze z hlavní stránky, a tak až přes vyhledavač jsem se dobrala toho, co "se myslí" například o Karlíkově publikaci Ruce básníků (20. 12. 2005). Vůbec psaní Josefa Rautenkranze by se paradoxně mohlo stát právě tím, o "čem se mluví". (I když, upřímně řečeno, mohlo, ale nemuselo: chtěla jsem zde jednu z jeho myšlenkových obskurit přetisknout, ale redakce Souvislostí odmítla něčemu takovému dát prostor byť i jen pro studijní účely.)

Přehledová rubrika Nové knihy naštěstí přináší jenom to, co slibuje - redakce portálu je velmi pružná, a tak recenze utěšeně přibývají. V jejich záplavě si čtenář možná ani nevšimne faktu, že mnohé z nich (jakožto ovšem i jiné texty v dalších rubrikách) jsou převzaty z jiných periodik: Hospodářské noviny, Právo, Reflex, Mladá fronta Dnes ad. Z portálu se tak stává něco jako reader`s digest, pokud ne rovnou the best of a all stars české literární kritiky. Svým způsobem by to nemuselo být špatné řešení: hlavní redaktor by z českých médií vybíral to nejlepší z kritik, recenzí, rozhovorů a v případě nezájmu o nějaké oblasti by ve spolupráci s externími spolupracovníky doplňoval bílá místa. Vznikla by tak pro zahraničního zájemce soustředěná čítanka toho, čím tuzemský literární život skutečně žije a čím ne, co nechává tiše zmírat. Současný stav portálu spíše umožňuje propagovat a prosazovat vlastní aktivity redaktorů: na samostatnou glosu by vydala i jen evidence takřka systematického zájmu portálu o nakladatelství Concordia. Skutečnost, že ve druhé půli ledna byly na titulní stránce pod sebou uvedeny tři nové tituly tohoto nakladatelského domu, je jistě (škodolibá?) náhoda. Tedy alespoň uživatelé portálu měli příležitost ocenit šíři záběru a neuvěřitelnou ediční plodnost šéfredaktora portálu - a redaktora Concordie - Radima Kopáče.

Po zhruba desítce recenzí na hlavní straně čtenář možná zatouží po archivu těch předchozích. Vydá se na hlavní lištu, do rubriky Česká literatura, podsekce Nové knihy (archiv). Rozkliknutím se dostane k požadovanému - avšak ve formátu zcela nevídaném. Knižní novinky jsou zde řazeny abecedně podle křestního jména autora (sic!). Pokud ho neznáte, nastává hledání stylem "pokus omyl" - neexistuje tu totiž vyhledávací systém, musíte se orientovat podle stránek. (Kdybyste někdo hledali Miloše Urbana, je na straně 25.) Obecně to dá trochu práce, ale aspoň si prohlédnete obálky knih, o jejichž existenci jste neměli ani tušení, to není špatné. A kniha Aleny Müllerové Odporný svět, jejíž obálka se objeví při každém otevření rubriky na prvním místě, mě začíná vážně lákat.

Jelikož portál neplní svou základní funkci, a sice snadné zpětné dohledávání recenzních ohlasů, zkusila jsem alespoň hledání přes autory a díla. I zde mi vyhledavač našel dva Topoly. Profil Jáchyma Topola se prý připravuje, mohla jsem si přečíst ukázku z románu Kloktat dehet v angličtině, bibliografii mi nikdo nenabízel. Připravuje se i portál Petra Borkovce. Zato Iva Volánková profil už má, leč - jak praví strohá poznámka pod textem - "Medailon je aktuální k roku 2004". Rubriku nelze paušálně odsoudit, docela zdařilý a 1. 11. 2005 aktualizovaný profil má například Jan Balabán. A abych nezapomněla, ovšemže i zde dobře fungující je Viki Shock. Nechci končit banálním "u někoho to jde, u jiného ne", ale vzhledem k tomu, že tento portál je možná sice "neoficiální", ale přece jen službou MK ČR veřejnosti, očekávala bych jistou pružnost a korektnost. Takto se zdá, že redaktory mnohem spíš zajímají věci jaksi mimochodem a momentálně aktuální - než reálná zpráva o reálném stavu české literatury. Svůj pohled na literaturu jako celek ostatně vyjádřili v rubrice Česká literatura, v podsekci Současná česká literatura. Zde čtenář najde čtyři texty, evidentně "vlajkové lodi" redakce, v nichž jednotliví autoři shrnují dění v několika oblastech: Vladimír Novotný píše o beletrii (Nová česká literatura na přelomu tisíciletí: plejáda inspirativních jmen), "současnou českou esejistiku" zmapoval Jan Suk, "současnou českou dramatickou tvorbu" Jan Kerbr a "současnou českou literaturu pro děti a mládež" Martin Reissner. Jenže současnou: redakční přípisy upozorňují, že všechny texty jsou aktuální k roku 2004, což je poznámka vzhledem k domovskému médiu k smíchu i pláči.

I český uživatel se tedy na portál bude obracet spíše jako na zdroj dalších odkazů - též v české sekci najde cenné odkazy týkající se literárního provozu. Neměnné zůstávají rubriky Česká literatura v zahraničí, velmi neúplná je podsekce Bohemistika v zahraničí, ještě záhadnější je Bibliografie české literatury vydané v zahraničí. Ani nebudu obtěžovat tím, jaké české autory prokazatelně vydávané v zahraničí jsem tam nenašla. Oznámení, že "další rozšíření a doplnění se připravují", tu visí už několik měsíců a nezdá se, že bychom ho měli brát vážně. Zrovna tato služba by propagaci české literatury prospěla jistě mnohem víc než například odkaz na webové stránky vyvolených spisovatelů.

Portál české literatury snad v žádném ohledu nesplňuje, co si vytyčil a proč byl zřejmě i založen. Je pouze jedním z internetových "skupinových" časopisů, v němž dávají redaktoři najevo, jaká literatura se jim "líbí" a čemu dávají v českém kontextu přednost. To by bylo zcela v pořádku, kdyby jejich "služba" neměla být spíše veřejnoprávní, kdyby to byla jenom jejich ostuda. Zahraniční i český čtenář se o současné české literatuře dozví málo, a to ještě ve výběru, který odpovídá vkusu redakce, schované za "neoficiální" postoj pod hlavičkou "oficiální" a mocné instituce. Snad ani pouliční šíření literatury by nemohlo působit pokoutnějším dojmem.