Jevgenij Charitonov

Jeden takový, druhý makový

Do autoopravny přišel zákazník, aby si nechal vyměnit pomačkanou zadní část svého auta. Silný mechanik na zkoušku roztočil kola, ta odhodila druhého, fyzicky slabého mechanika, který tam pracoval, ale ne tak, že by ho úplně porazila. Právě to silný potřeboval, aby celá práce byla jenom jeho. Zatímco silný opravoval, vytáhl nudící se zákazník z kapsy miniaturní automobil, začal jím v rukou otáčet, byl to dárek, snad pro jeho kluka. Zatímco se silný zabýval karoserií, slabý poprosil, jestli se může podívat, a na chvíli k hračce připevnil klenotnický motůrek o velikosti vši. Jenže potom se s ní už nedokázal rozloučit a rozhodl se, že před nimi jak se patří uteče. Měli tam vchod do podzemních chodeb, které sloužily jako protiletecký kryt, jako v nemocnici v ulici Karbyševa, a jedna ze slepých uliček nakonec hraničila se sklepem obytného domu, jehož zazobaný nájemník z prvního patra vykopal v kuchyni díru pro fotolaboratoř. Tou dobou se nájemník hřál v koupelně, přemýšlel, zda má zavolat mladíkovi, dlouhovlasému, známějšímu a mladšímu než Geňa Bortnikov, při jehož jméně se mnohým dívkám tajil dech. Na školních večírcích se hraje hra, kdo vyhraje, toho přede všemi políbí idol, kterého v mrazu přivezli taxíkem výhradně za tímto účelem. Bratrsky obejme a políbí toho, kdo si vytáhne šťastný fant, věnuje mu svůj nátělník, ale na to se člověk musí dobře učit ve všech čtvrtletích, na medaili. Nájemník vyšel z koupelny, aby mu zavolal, a slabý mechanik vešel přes fotolaboratoř do nájemníkova bytu a co nejrychleji a bezmyšlenkovitě se schoval do koupelny před silným mechanikem a zákazníkem, aby se po protileteckém krytu ohřál. Ti by ho dostali, ale přišla k němu služebná, aby mu vydrbala záda, nedošlo jí, že už to není majitel, silný mechanik se zákazníkem si pomysleli, že se spletli a sebrali v kuchyni majitele, který byl podobný slabému mechanikovi, zmlátili ho a odtáhli fotolaboratoří a protileteckým krytem. Slabý mechanik se usadil v bytě jako majitel. Tretku s přidělaným motůrkem dal služebné jako dárek pro jejího kluka. Služebná k majiteli docházela, měla povoleno jezdit domů majitelovým autem. Za volantem vytáhla z kabelky dárek pro kluka, aby se jím pokochala, druhá ruka jí sklouzla a opravdové auto narazilo a pomačkalo si karosérii. Teď i ona musela jet do autoopravny, kde pracoval silný mechanik, kterému však už pomáhal jiný fyzicky slabý mechanik, přitom to nebyl ani ten nájemník, kterého sebrali omylem, ale docela nový slabý mechanik. Zatímco silný opravoval její karosérii a čekající služebná si pohrávala s miniaturní hračkou, zrovna tak ji poprosil nový slabý mechanik, zda se na ni nemůže podívat, a v tu chvíli k ní přidělal dálkové ovládání. Ale služebná ho nenechala utéct, jako toho, který se stal majitelem bytu, zato ho co nejrychleji posadila do opraveného velkého auta a odvážela ho, aby se seznámil s majitelem, tedy s tím, jenž byl prvním slabým mechanikem; ale na to už se zapomnělo. Napili se spolu ve třech na seznámení a jedli lahůdky a opilá služebná se k tomuto novému slabému mechanikovi nechovala zrovna taktně, říkala mu do očí, co jí přišlo na jazyk, ale slabý mechanik si toho nevšímal, byl zvyklý takových věcí si nevšímat. Ale nenaučil se odpovídat důstojně, aniž by něco popletl, jako to umí jiní. Služebná a majitel na střídačku startovali autíčko, podle toho, komu přišlo pod ruku, až se jim vymklo zpod kontroly a na oplátku poranilo nejdříve majitele, opilá služebná se za to vrhla na slabého mechanika a autíčko ji zranilo tak, že je oba s majitelem odvezli do nemocnice. Do Karbyševa. Odteď tam jako majitel bytu zůstal tento nový slabosilný mechanik a převzal všechny zajímavé známosti a styky předešlého. Ještě v nedávné neznámosti hodně přemýšlel, měl k uzoufání rád onoho idola dívek a chlapců, jemuž šel z koupelny volat ještě ten nejpůvodnější majitel bytu, a už dávno se snažil dostat se k idolovi. Ještě v bývalé neznámosti si jednou za dva tři roky dovoloval poslat idolovi promyšlený dopis s nadějí na nadšení z krásy a odvahy. A jen co teď trošku rozkvetl, v bytě i se známostmi, začal k němu chodit mladík, co se naoko tvářil nevázaně, ale ve skutečnosti byl ubohý, příchylný, připravený bezmezně milovat člověka-majitele. Ale ten odedávna přemýšlel o idolovi. V nedávné neznámosti považoval každé výjimečné vydařené setkání s mladými lidmi za dar, a teď k němu, když chce i když nechce, mohl přijít tenhle dojemný, příchylný, naoko nevázaný mladík, hrůza pohledět, hubený zadek, slabé nohy se kymácejí v kalhotách, a mladík, který měl v hlavě idola, mu rád vyprávěl, jak s láskou přemýšlí o idolovi. Začal prosit příchylného mladíka, aby ho seznámil s idolem, když se přích. ml. tak rád chvástal tím, že pro něj nic není seznámit se a kohokoli zaujmout. Příchylný m. zpočátku jen sliboval, přesněji přezíravě se chvástal, že to pro něj nic není. Ale pak, kvůli nedostatečné pozornosti udělované jemu, ml. s id. v hlavě, přích. m. skutečně navázal známost s idolem. Ml. s i. v h. se začal p. m. ptát na podrobnosti o i. Přích. m. se zlobil, že m. s i. v h. zajímá jenom jako prostředník, který ho dostane k i. M. s i. v h. přemlouval přemlouval, aby ho vzal k i., ale p. m. nechtěl, přesněji nemohl. Sotva mohl navázat s i. natolik obyčejné přátelství, aby mohl kdykoli volat a přijít. Nakonec msivh vytáhl z pm na 09 tajný telefon i, rozhodl se zavolat sám. A najednou ho idol zdraví jako dobrého známého a dovoluje mu přijít. Mladík s idolem v hlavě se pro každý případ pojistil: nechal u sebe pod rohožkou klíč se vzkazem pro mladíka, ale ne pro ubohého příchylného, ale pro docela jiného, s nímž se nedávno seznámil v důstojné situaci a u něhož zatím nebylo jasné, jak se k němu chovat. A najednou mladík s idolem v hlavě jako ve vzácném snu sedí naproti idolovi v idolově bytě, pijí a zajídají, a když se idol odešel vyčůrat, ml. s ním v hlavě volá domů, aby řekl neurčitému mladíkovi, pokud přišel, aby počkal a neodcházel. Ml. s id. v hlavě nemohl doufat v neuvěřitelné - že u idola bude možné ještě posedět a dokonce, v co nebylo možné doufat, že bude možné vůbec neodcházet. Ale při takovém obratu není třeba telefonovat neurčitému ml. - ať tam v bytě sedí a čeká v nevědomí, je to dobré pro budoucnost: neurčitý mladík přijel, čeká, majitel není doma, a tak si bude ještě víc cenit šance setkat se s takovým nestálým majitelem. Nedosažitelné milujeme. Pokud se u idola nezdržím, přemýšlel ml. s idolem v hlavě v idolově bytě, samozřejmě že se nezdržím, jen tak je o tom třeba přemýšlet, protože pokud budu takhle přemýšlet, pevně počítat s tím, že se nezdržím, život to může udělat naopak, a když budu chytračit, myslet si, že se nezdržím schválně, aby to život zařídil naopak, život to uhodne a stejně mě přechytračí, provede to jak jsem si to myslel, protože v hloubi jsem si to takhle nemyslel. Já se tu tedy nezdržím. Už tak jsem dostal víc, než jsem čekal. Pobyl jsem tady a nedoufal jsem. Tedy v hloubi jsem doufal, takže jsem nedoufal, protože jsem věděl, že život to za to, že doufám v hloubi, zařídí tak, abych tady nebyl dlouho. Ale ten, miluje svou nepředvídatelnost, věděl, že nedoufám, protože doufám v hloubi a už vím, že zato to musí udělat naopak, tak to udělal naopak naopak. Byl jsem tady byl. A teď, když se vrátím domů, nebude třeba donekonečna přemílat v hlavě všechno, co bylo, situaci, slova, aniž bych nevěřil, že to bylo; doma mě čeká další novinka, neurčitý člověk a určitě i ještě něco jiného. A tam doma čeká vynikající neurčitost, žádná určitost, že nic nebude. A tady u idola možná bude ještě tak, že je lepší na to nemyslet, nebo to nebude. Mladík s idolem v hlavě volá neurčitému mladíkovi, aby mu řekl, aby na něj počkal, a skrz zvonění slyší z druhého konce slova lásky. Srdce mu zaplesalo. Zatím o tom mladíkovi přemýšlel jako o neurčitém, nemyslel na to, jak je sám. V tu chvíli se do pokoje vrátil idol a říká: to já jsem ti řekl slova lásky. Mladíkovi s idolem v hlavě se zatmělo v očích. To není pravda. Ale vidí, že právě tak to bylo: idol mluvil z vedlejšího pokoje z druhého telefonu. Proto byla jeho slova slyšet na pozadí zvonění. Zatímco tam doma prostě nikdo nezvedal telefon. To, v co nebylo možné doufat ani v hloubi ani nijak jinak. Sám idol. Život to nezařídil tak, jak nedoufal. Přítel přijel k příteli autem a ten vyvezl z garáže vlastní auto, aby tam přítel postavil své, a sám své vlastní vyvezl na noc ven. A tam, v bytě samotného mladíka s idolem v hlavě čekal a čekal neurčitý mladík, šel do koupelny, aby se ohřál a slyší telefon. Nahý vyběhl k telefonu. V tu chvíli se znovu zdola z fotolaboratoře vyhrabal slabosilný mechanik, už docela nový a za ním, jako tenkrát za tamtěmi silný mechanik se zákazníkem. Docela nový mechanik se jako ti předchozí vrhnul do koupelny, aby se schoval, ale služebná tu už nebyla, nikdo mu nepřišel poškrábat záda, nikdo se do toho nezamotal, silný mechanik se zákazníkem chytili toho, za kým se hnali, tedy tohoto mechanika. A neurčitý mladík se vrátil do koupelny, aniž by se dozvěděl, že v koupelně před chvilkou byl někdo jiný a jeho mohli chytit bez příčiny. Zvedl sluchátko v tu chvíli, když ho na druhém konci mladík s idolem v hlavě už zavěsil, když nikoli od něj uslyšel slova lásky. A tak se mladík s idolem v hlavě tam v idolově bytě dočkal oné chvíle. Idol jen tak hodil šťastný fant. Jenom tak vnímal, že je to tak, hra, jako když jdete na jahody a nikde nic a najednou je před vámi palouk a vy sbíráte, sbíráte a sbíráte, ale když zapomenete, že nic nebylo a budete si myslet, že tak jak to je, tak to má být, palouk z ničeho nic zmizí. Není třeba příliš zapáleně lovit a nechávat se strhnout, nebo se idol začne docela nudit. Neúprosná závislost, čím víc se snažíte, tím je o vás menší zájem. Jednomu se to, co se tu děje, zdá jako sen, pro druhého je to normální. A aby se nějak zabavil, musí si z toho dělat legraci, například vám přikazuje, abyste se svléknul, prohlíží si vás, říká ujde to, a nařizuje vám, abyste k němu vlezli do postele a sám naschvál volá známým dívkám, jako by chtěl jet za nimi. Pokud se budete na oplátku chovat drze a obléknete se nikoli z legrace, aby vás chtěl idol zdržet a nepustit, může se stát leccos, hra zajde příliš daleko a idol vás klidně pustí domů. Nakonec má samotný idol plné zuby toho, že chvíli hraje tak a pak zase jinak. Sám se svlékl a lehl si, mladík zhasl světlo nad postelí, aby na něm idol nenašel nedostatky. Idol ho sám objal a přitiskl k sobě. Mladík mu rozepnul košili, všechny knoflíky až dolů a idol si nechal pomoct rozepnout rukávy. Mladík se k němu přitiskl, co to jenom šlo, a hruď se mu zachvěla, idol řekl, že je nějaký nervózní, srdce ti tluče jako vrabec. Mladík mu sám stáhl bavlněné trenky a celého ho zlíbal, idol řekl, to stačí, spát spát spát a rukou ho od sebe odstrčil. A mladík tak dlouho idola nemožně miloval, že se mu před ním pták ani nepostavil - jako před holkou, a čím víc na to myslel, tím byl jeho zvadlejší. A všechno s idolem mohlo jít jako na drátkách a pěkně naostro, jako když si voják bere děvku, ačkoli ten se za světla chvástal přesně naopak, a naopak mladík by se měl chovat tak, jak se chtělo tamtomu.

Ráno se co nejrychleji oblékl, umyl, prohlédl si album s fotografiemi a přáními, šel do obchodu koupil idolovi mléko políbil ho a vypadl.

Z knihy Jevgenije Charitonova Pod domašnim arestom. Sobranije proizvedenij

(Moskva, Glagol 2005), přeložila Alena Machoninová.