Tomáš Míka

Namísto úvodu...

25. února 2009 uplynulo deset let od smrti Štěpána Zavřela, malíře a ilustrátora známého v mnoha zemích světa, nikoliv však v jeho české vlasti. Člověka, který "[... ] proměnil svůj život v umělecké dílo a z hledání krásy a sdílení své umělecké zkušenosti udělal své evangelium", jak říká ve vzpomínce na něj ilustrátor Giuliano Ferri.

Blok textů o něm, který zde čtenářům předkládáme, představuje pokus alespoň trochu napravit nedostatek informací o tomto umělci. Věříme, že se snad časem najdou možnosti, jak představit též jeho dílo, ať již formou vydání knih, které ilustroval, nebo formou výstavy.

Že by byl Štěpán Zavřel u nás zcela neznámý, není tak úplně pravda. V devadesátých letech bylo možné v knihkupectvích koupit dvě knihy, které ilustroval - Létající dědeček (zde byl i autorem textu) a Ukradený Ježíšek (autorem této knihy byl Vladimír Škutina). V roce 1993 také švýcarské nakladatelství Bohem Press, s kterým především spolupracoval, uspořádalo kolektivní výstavu v pražském Karolinu, kde byl Zavřel, coby klíčová umělecká osobnost tohoto nakladatelství, samozřejmě zastoupen.

Bohužel k vydání českých verzí desítek dalších Zavřelem ilustrovaných knih již nedošlo. A tak ho dnes v České republice znají jen někteří redaktoři nakladatelství vydávajících dětskou literaturu, kolegové ilustrátoři a jeho přátelé a známí ať již z doby před jeho emigrací anebo z doby po listopadu 1989, kdy Štěpán začal do České republiky znovu jezdit. (Případně ti, kdo si jeho klíčové ilustrátorské dílo, Bibli převyprávěnou Reginou Schindlerovou pod názvem S Bohem na ceste - Le Devleha po drom, v překladu do slovenštiny a romštiny, koupili na Slovensku, kde je v roce 2001 vydalo nakladatelství Tranoscius.)

Jakkoliv emigrace často lidi poznamenává a různým způsobem mění jejich vztah k vlasti, o Štěpánovi lze říci, že si zemi, v níž se narodil a do sedmadvaceti let žil, nosil v sobě celý život v dobrém i zlém. Nejenže se nikdy nevzdal československého občanství, ale opatroval dokonce starou roztřepanou československou občanku, kterou se po letech prokázal při své první cestě do Čech po listopadu 1989. V jeho domě, přímo proti hlavnímu vchodu, také vždy visela (a dodnes visí) zažloutlá fotografie zasněženého Karlova mostu, jako svého druhu vizuální občanský průkaz.

Kdo Štěpána znal osobně, věděl, že Itálie, v které se usadil, mu nesmírně svědčila, a člověka někdy až napadalo, že Štěpán je v některých ohledech "italštější než Ital". Přesto však, zadíváme-li se na mnohé jeho ilustrace a obrázky, najdeme v nich překvapivé množství nejrůznějších českých motivů. Jeho české kořeny byly zkrátka zapuštěny velice hluboko.

Znal jsem Štěpána z dosti sporadických setkání ať již v jeho domě v italském Rugolu nebo v Praze, nicméně i mě, tak jako mnohé další, setkání s ním poměrně silně zasáhlo. Jak říká malířka a ilustrátorka Vlasta Baránková: "[...] setkání s ním každého asi trochu popálilo. Nakonec v jeho přítomnosti nemohl nikdo zůstat úplně chladný." Dokládá to i velké množství vzpomínek, které se nám v krátké době sešly.

Nemám v úmyslu rozepisovat se o konkrétních historkách, které jsem se Štěpánem zažil. V části tohoto bloku, která sestává krom dalších textů také ze vzpomínek na něj, se jich vyskytuje dostatečné množství a jsou to vzpomínky lidí, kteří ho měli možnost poznat důkladněji než já. Patří mezi ně tak významné umělecké osobnosti, jako sochař Ivan Theimer, autor a ilustrátor Petr Sís, tvůrce animovaných filmů Emanuele Luzzati a další. Řadu jeho přátel a známých se nám v krátkém časovém období nepodařilo oslovit (mezi nimi například herce Pavla Landovského - uvádíme zde tedy alespoň jeden z řady jeho portrétů, které Štěpán vytvořil) a řada jich, například zpěvák Karel Kryl, zemřela ještě dříve než Štěpán.

Význam Štěpána Zavřela coby výtvarníka dokumentuje i skutečnost, že ještě jako mladík se v době před emigrací stačil podílet v barrandovské skupině Bratři v triku na legendárním animovaném filmu Stvoření světa (podle Jeana Effela) a dalších filmech a po emigraci pak spolupracoval s Emanuelem Luzzatim (podrobnosti ohledně působení Štěpána Zavřela na poli animovaného filmu lze nalézt v příspěvku Mariny Tonzig).

Na tomto místě bych ještě rád zmínil existenci výpravné a rozsáhlé publikace Il magico mondo di Stepan Zavrel (Kouzelný svět Štěpána Zavřela), kterou rok po Štěpánově smrti vydal úřad provincie Treviso ve spolupráci s úřadem regionu Veneto a Mezinárodní výstavou dětských ilustrací v Sŕrmede. Tuto knihu sestavili ze vzpomínek na Štěpána a z nejrůznější obrazové i fotografické dokumentace galerista a novinář Mario Vigiak a ředitel Mezinárodní výstavy dětských ilustrací v Sŕrmede Leo Pizzol. Bohužel nebylo z prostorových důvodů možné do našeho bloku texty z této publikace zařadit.

Štěpán Zavřel žil a je pochován v městečku Rugolo di Sŕrmede. V roce 2008 tu po něm pojmenovali náměstí. Není sice nikterak velké, ale přesto je to myslím výraz uznání a úcty, kterého se v cizině dostane málokterému Čechovi.

Na samotný závěr je dobré upozornit, že některé informace obsažené v níže uvedených textech si mohou protiřečit (není například jasné, kolika jazyky Štěpán vlastně hovořil, zda třemi, čtyřmi nebo deseti, jak také kdosi z oslovených uvádí). Rovněž některé z verzí Štěpánova útěku z Československa, které se ve vzpomínkové anketě nacházejí, jsou s velkou pravděpodobností plodem stejného Štěpánova pábitelství, s jakým smrtelně vážně lidem podsouval nejrůznější etymologie...

Tomáš Míka (1959) je překladatelem z angličtiny (Bunyan, Hogg, Beckett aj.).