LITERATURA • Souvislosti 1–2/2003


Patrik OUŘEDNÍK / LINGUA RESTITUTA


Za jménem Josefa Jungmanna vidíme zpravidla trochu sucharského, jakkoli pilného a záslužného buditele. Málo známý je však Jungmannův smysl pro humor a jeho erudované hrátky, jež během své práce na Slovníku česko-německém čas od času rozesílal svým přátelům. Budiž mu těmito několika kusými ukázkami vzdán uctivý hold.

* * *

abatyše, –e, f. – (žert.) vzdálená příbuzná vysokého věku, chyšná baba. Kéž by abatyše scípla, us.

hora, –y, f. – t. Homérova nora, neboť dle do­mnění Řeků Homér tam seděl a pekl berana (Iliad. XXXVIII, 5).

hroch, –u, m. – roh od hovězího skotu, staří Slované me­do­viny z něho pili.

hřímati – hříšně vnímati, mysliti, necudné myš­len­ky míti. Hřímal o nocích až do svitání, [Rvač.]

*jablko, –a, n. – jalové blýskání, blýskot bez hromotřesku (ex usu).

kat, *katan, –a, m. – zkr. us. catholicus, katolík, vyznavač té víry. Z katí žluč papeženců vyhlédla, [Chelč.] Cf. katovna, kdež se scházeli k proseb­nám; vulgo hospoda, šenk. V katovně meškali, ruce mnuli, v karban hráli, [Wern.]

klas, *klus, –u, m. – z lat. capillus: klas hlavy. Ozdoba klasův kštice. Klasy mi vzhůru stály, [Dal.] Rozchlupacené, kostrbaté, rozkudlané, roz­puš­těné, zma­tené, spletené klasy. Za klasy vzíti, popadnouti, tahati, šku­ba­ti, rváti, smýkati. Klasy sobě z hlavy trhati, t. lítost projevovati, us.

klást – mást, klamat někoho; svádět. Zdaž pak nekladli den po dni tvář na tvář? [Lom., kanc.]

kniha, –y, m. – kdo knihá, fňuká, zkraje štkaje; kuňha, fňukal, upla­ka­nec. Knihové a bázlivci, váš zhoubný osud zvítězil, [Bart.] Verb. knihati (*kní­hati): kuňhati se zmítáním pysků, poplakávati. Knihal, když dával, t. nerad dávaje, us.

konipas, –e, m. – kdo koně pase, pasák. (Cf. konec: honec koní.) Ko­ni­pasové, neviděli jste vy vraníka mezi lesy? [Čel., pís. sl.]

kopřiva, –y, f. – kopa křivá, t.j. o čtyřech tuctech na místo pěti. Ko­při­va vajec, nepoctivá, us. Spec. kopřiva grošů malých, 62 krejcarů.

křeček, –a, m. – novokřtěnec, nově pokřtěný. Aby bratři s křeč­ky drželi, [Kom.]

kulich, –u, m. – kdo kulí: mluvka, žvástal. Kulichu, ne­žvaň, nekaň, nemať, nepleskej, us. v Krkonoších. Verb. kulichati: žváti, daremné věci mluviti.

lotus, –usu, m. – lodní trus, lejno živočichů v moři žijících a přichytivší se k lodnímu kýlu. Hádati se o lotus, t. o ma­li­cher­nost, prov. Jest tu jeden lotus, [Ros.]

luna, –y, m. – luňák nadoblačný, pták dravý z pod­řadu sokolovitých, zvaný tak, že nad oblaky létá a za úplňku hvězdy zobá; jinak slove zloděj Kuřátek n. kuřecí zloděj, [AdV, sylva.] Suchý jako luna, prov. Kývati na lunu, [Lom.] Brejliti co luna, [Kom., praxis.]

medvěd, *nedvěd, –u, m. – kdo nic neví, nedouk, ne­věda, nevě­do­mec. Kteříž se nedvědy činíte, scire dissimulatis, [Reš.] Bručí ja­ko med­věd, huhňá nevěda, us. Jdi k medvědu, poraď si sám, us. Spec. vulgo med­­vě­dice: mlčící (nevědoucí) vědma, t. podvodná žena na jarmarcích bu­douc­nost věštící.

moře, –e, n. – mohutný řev, prařev. Moře vydávati. Mo­ře dobytků zajatých sme slyšeli. [Vrat.] Deviat. mořidlo, kdo řve, řváč.

panic, –čeho, n. – všenic, nicota nicot, logičná nemožnost všeho.

páteř, *páteřnatec, –e, m. – z lat. pater: otec, rodič. Páteř plodí, matka rodí, [Kom.] Páteř jablko hryže, prov. Jaký páteř, takový cín, žert. [AdV]. Po páteři se vrci, cf. popáteřiti neb potatiti se.

pero, –a, n. – t. Perunův rozmar, fig., vulgo.

puma, –y, f. – (z lat.) puklá mina, nedobrá, k ničemu se nehodící váha. Mina jejich, puma spíše, nedrží pětmecítma lotů, [AdV]. Býti jako puma, příliš píti, přebrati, nezvažovati, prov.

sopka, –y, f. – sopouch kabrnný vetknutý do dám. účesu. Fig. pohledná, ohledná žena vůbec. Mladá sopka, až se jemu dech utajil, [Koll.]

stezka, –y, f. – dešťový potok, stékající do údolí, bystřina. Stezkou prošla duše naše, torrentem pertransivit, bibl.

tlumok, –u, m. – stlumený mok, t. nedobré pivo n. opoj­n­ý ná­poj vůbec. K čertu s tím tlumokem. [Quid.]

utrpení, –í, n. – únik trpkosti při tlačení vína. Vinum ve džber­ci neb kádičce, aby utrpení došlo. [Kom., orbis sens.]

večer, –u, m. – velký křídlatý červ, létavý nepták. Roháči večerové jsou. [Kom.] Svist večera krajinou zněvší. [Žer.]

vlast, –i, f. – čím se maže, vlastí. A od toho dne zarození hnoje až do vysušení, hodně můž vlast pokládána býti. [Ras.] Vlast pro škrkavky, chrasty. Vlast k mazání. Spec. mastka na vlasy. Vlastí protřev bujnou kštici, k záselkám vyšel ku Přeštici. [Žer.]

zahradník, –a, m. – pův. loupežník, lapka číhající v křoví pod hra­dem; po­běh­lec, lotr, špatný člověk vůbec. V takovou vonuci a odránku ti zahradníci oděni, píti a žráti si žádají. [Pulk.]

Z korespondence Josefa Jungmanna Janu Kollárovi, Antonínu Markovi,
Jakubu Malému, Josefovi Šumavskému a Antonínu Jungmannovi vybral P. O.


>Na obsah
>Pošlete nám svůj komentář k tomuto článku