POD ČAROU • Souvislosti 2/2000


Časopis: Communio


CURRICULUM / Mezinárodní katolická revue Communio (česká edice), definující se jako „časopis theologického, filosofického a obecně kulturního zaměření“, vychází čtvrtletně od konce roku 1996 (nulté číslo). Za obsah zodpovídá Sdružení Communio sídlící na adrese pražských dominikánů, vydavatelem je soukromá společnost Triality manželů Rejlových (Ronov nad Doubravou). Předseda redakce František X. Halas, výkonný redaktor Richard Machan, další členové české redakce, kteří během uplynulých tří let v Communiu publikovali: Dominik Duka, zemřelý Vladimír Neuwirth, Vojtěch Novotný. Communio nelze koupit volně v knihkupectvích, zaveden abonentský přístup. Jedno číslo má rozsah přibližně 100 stran většího formátu (stránkování po ročnících) při ceně 65 Kč.

ZÁBĚR ČASOPISU / Communio zakládali před 30 lety německy a francouzsky píšící teologové (Balthasar, Lubac, Ratzinger), je to tudíž od počátků časopis naplněný převážně teologickými studiemi, eseji a meditacemi. Záměrem – a při těchto autorech-zakladatelích naprosto ne beznadějným – bylo v širokém evropském měřítku vést úrodnou teologickou diskusi. Rozvíjení zavazujícího dědictví II. vatikánského koncilu se objevuje jako jedno z klíčových témat starších i novějších příspěvků, které byly do českého Communia přeloženy. Vybírány jsou českou redakcí převážně příspěvky z francouzské (plus německé) jazykové oblasti, časopis však publikuje, i když zatím v malém měřítku, také původní domácí příspěvky. Teologické články a studie dobré či vynikající úrovně zde otiskli J. Hřebík, R. Machan, V. Novotný, C. V. Pospíšil, T. Špidlík, L. Tichý.

Jiná teologická periodika (Teologické texty, Teologický sborník) se zabývají častěji vnitřními diskusemi, jejichž mnohdy jediný námět je ekleziální, Texty spíše po praktické stránce, Sborník v souvislostech sociokulturních a politických. V Communiu nejsou ekleziální náměty jen tak odsunuty na okraj, ale čteme v něm hlavně studie z trinitologie, christologie, soteriologie. V psaní o církvi se zřetelně vede hranice mezi vírou v církev a polemikou o ni. Zpestřujícím doplněním teologických článků je domácí a hlavně francouzská esejistika historická a literární.

SOUSEDI / Stejně často vychází dominikánský časopis Salve (distribuce ze stejné adresy), víc se však zabývá dějinami teologie a vstupuje na právně--politologickou půdu (otázka lidských práv). Společný domácí autorský okruh sledujeme při Teologických textech a Teologickém sborníku. Stejného vydavatele, periodicitu, formát i rozsah má revue Distance (svým „tahem“ porovnatelná spíše s Kritickou Přílohou Revolver Revue). Pokud bychom ze zmíněných časopisů křesťanské orientace udělali „extrakt“ (součin jejich zaměření a akcentů), vyšel by nám po koncepční stránce hypotetický dědic římských Studií. Píšu o tom z pragmatických důvodů: myslím, že všechny tyto časopisy nemají dohromady přes 3000 odběratelů, což je všechny znevýhodňuje a přirozeně i marginalizuje.

OKO / Čtyři témata 3. ročníku Communia jsou: Láska (1), Tajemství Boha Otce (2), Vstoupil na nebesa a sedí po pravici Otce (3), Liturgie (4; na obálce se ale chybně opakuje název čísla 3). Číslo 1 navazuje na čísla minulých ročníků, která upřela analyzující i kontemplující pohled na dvě další božské (teologální) ctnosti, víru a naději. Číslo 3 pokračuje v řadě čísel zabývajících se jednotlivými články Vyznání víry. Číslo 2 vyšlo vstříc tématu, jímž se celá římská církev zaměstnávala v předjubilejním roce. Číslo 4 patří mezi překvapení, neboť původně byl anoncován další článek Kréda.

Kmenovými autory ročníku (zároveň nejpřekládanějšími vůbec) jsou Hans Urs von Balthasar, Jean Daniélou, Joseph Ratzinger. My se zabýváme hlavně českými autory. Teology zastupuje Richard Machan studií Bůh Otec jako Dárce (2, s. 196 až 215) a Vojtěch Novotný studií Nanebevstoupení (především) podle sv. Lukáše (3, s. 238–278). Oba nijak výrazně nepřekračují rámec určený biblickou teologií, u Novotného jsou pro filology zajímavé terminologické exkurzy.

Předseda redakce F. X. Halas je v časopise činný především jako překladatel, ale z jeho pera vyšly v Communiu v uplynulých letech i dvě historická zamyšlení, o sv. Janu Sarkandrovi a sv. Vojtěchovi. V první části eseje O nesnázích s adaptací na novou liturgii (4) přesně liší možnosti liturgické reformy a stinné stránky její realizace, v druhé připojuje hrst kritických poznámek k podobě soudobých kancionálů. Kdo zná Halase-esejistu, ví, že jeho texty jsou docela nezvykle komponovány. Kladem je absence samoúčelného ironizování, kterým někteří jiní šibalové nastavují řídkou kaši svého úsudku, záporem nepochybně sklon k opakování, v kterém se mimo jiné skrývá velký pedagogický cit, ale i velmi hořká – pro spravedlivě netrpělivého čtenáře! – zdlouhavost.

Odvrácenou tváří esejistiky Communia v roce 1999 je Vladimír Suchánek. V č. 1 uveřejnil opus Krása je Pravda Lásky s podtitulem Úvaha o estetických a spirituálních souvislostech uměleckého obrazu ve filmu. Naprostý antipod Halasův. Všudypřítomnou bojovnou, ale nerytířskou ironii mísí s rozčileným moralizováním (leitmotivem kýč, konzum, reklamy). Exkurzy uhnětené tak, že dáte do souvislosti s viděným filmem všecko možné – co vás napadlo, co máte excerpováno a vzdáleně s tím souvisí… Myšlenková a stylová nekázeň.

Ještě k předchozím ročníkům. Číslo 3/1998 přineslo úvahu Alberta Béguina Máme ještě křesťanskou literaturu? a rozloučení V. Novotného se zemřelým členem redakce V. Neuwirthem (jeho Apokalyptický deník byl doma vydán až v roce 1998). Novotný je také autorem tří „Etymologických poznámek: …“ na pomezí filologie a teologie (1, 2/1997; 2/1998).

OMEZENÍ / Omezení, s kterým české Communio vychází a bude vycházet ještě mnoho let, je vnější. Protože programově tiskne příspěvky z dogmatické teologie, bude to prozatím překladová revue. Obec erudovaných českých teologů teprve vzniká. Rozlišování teologické spekulace a křesťanské (nebo jen takto přibarvené) publicistiky hraje důležitou úlohu už dnes. První se snaží prohloubit víru, touží po silnějším porozumění víry. Druhá přináší pravdivé, většinou ověřitelné závěry a pročišťuje předpoklady toho, jak o víře přemýšlet. Žurnalisty zná víc lidí, ale pro vzdělavatelného křesťana by měl být přínosnější spíš teolog. Zná-li a podává-li látku jako dobrý učitel.

Pavel Mareš 


>Na obsah
>Pošlete nám svůj komentář k tomuto článku