IVAN BLATNÝ • Souvislosti 2/2002


THE POLICE WILL TAKE ME BACK TO MY JOB (Básně Josefa Kainara, Vítězslava Nezvala a Ivana Blatného)


Josef Kainar

TÝDENNÍ ROZHLÁSEK

Jeť mladý genij objekt městské pýchy,

jeť jaksi její sochou za živa,

v té póze, kdy se jástvím zachvívá,

a o meruňce píše smělé akrostichy.

Kýchne-li genij, město řve: Ká propast!

Zakoktá-li se: slyšte proroka!

A padne-li mu paní do oka,

tři životopisci se mají na čem popást.

Pak mladý genij sbalí do kufrátek

cukroví, voňavky, své krémy pro ruce,

a sbohem ČSR, ty stará onuce,

chci mříže s erbovím, ne poesii vrátek.

Na státní subvenci jde genij do Anglie,

tam nabídne své služby Bí Bí Sí,

a zhurta pronese, co všechno myslí si,

jak on, co on, že on, a na co všechno plije.

Město to poslouchá, a město se jen diví.

Nu, jak on říkával, též řekněme si: Merde!

Měli jsme genia, a genia vzal čert.

Co však nám zůstalo, jsou jablka a slívy.

Ký osud genia. Propad se v úředníka.

Teď bude přinucen, Ivánek, za libru,

psát, říkat zprávičky všech různých kalibrů,

a říkat pěkně to, oč shora se mu říká.

Teď bude p ř i n u c e n přednášet o s v o b o d ě,

aby mu Bí Bí Sí nešláplo na paty.

Než náš lev, britský lev má delší pařáty.

Pustí-li Ivánka, pustí ho navždy k vodě.

Svobodné noviny 3. 4. 1948, s. 4

 

Vítězslav Nezval

ACH ŠKODA

Ach škoda, škoda, věčná škoda,

odrodivší se básníku!

Odpadnout srdcem od národa,

odciziti se jazyku,

nad kterým měl jsi držet stráž

a v němž je tolik krásy skryto.

Řekni mi, řekni, jak se máš.

Je mi tě přese všecko líto.

Jak jsi se moh´ dát zlákat Temží,

ženou a ještě bůhví čím!

Co se teď ve tvé hlavě hemží!

Jakým jsi pokryt jehličím!

Zlé svědomí je strašný červ.

Splatíš mu bezohledné mýto!

Nelze je zavřít do konserv.

Je mi tě přes to všechno líto.

Co chtěl jsi mít? Co? Slávu? Klid,

zatím co my se lopotíme?

Jak málo měl jsi rád náš lid!

Ty zradils jej, my nezradíme!

I na nejmenší dědince

budem s ním letos sklízet žito,

zatím co ty v zdech blázince…

Je mi tě přese všecko líto.

Vítězslav Nezval: Křídla, básně z let 1949–1952, Československý spisovatel, Praha 1952, s. 25–26

IVAN BLATNÝ

Modlitba

Yesterday seemed to be sidereal

bringing a very bad fate to me

But nothing happened

God was awake

I am now with Him, only without women

and that´s very sad

Dali by mi komunisté nějakou milenku?

v Sovětském svazu má být lepší distribuce

I should buy one in an auction

I should buy one from an auctioner

Dřevěné kladívko ji přiklepne někomu jinému

někomu mladšímu a šťastnějšímu

Dejvická závora se zavřela za Kolemjdoucím

kde má svou ulici městský rada Bráf

Aleno Bernášková půjdem´ spolu

do červené síně Komzomolu

Kolem jsou žíly, tepny, kolem krev,

budeme mít skoro na rakev

Abychom uviděli světlo země

cestu si zdola vzhůru vykoušeme

Ministerstvo informací bude pořádat banket na naši počest…

[…]

JCD 102–103

 

* * *

[…]

Ale třetí Světová válka nebude

i když se dopisy do Československa posílají přes Paříž

i když Jiří Kolář se považuje za podezřelého

on, jenž by gestapákovi ruku nepodal

míně tím Jiřího Taufra po komunistickém puči

jak mě to tehdy potěšilo

políbil jsem Kamila Bednáře a spěchal do Anglie

[…]

JCD 173

 

The Wafers

Přesto Trubeckoj by to studoval

a Mukařovský mě pozve na večeři do rue Canuet

stárnoucí Mukařovský s arteriosklerózou

Na jeho nočním stolku ležela moje knížka

jeho závory se zavřely za Kolemjdoucím

a z výhybkářovy budky zazněl smích.

JCD 286

 

1948

V Lighthorne

broskve si odložily plyšové pláště

s velikou touhou odložit si něco víc

odložiti si všecko až po jádro

Nu což

zmizí v nalíčených ústech dam na výletě do farmářovy čajovny

farmáře Václavíka

u něhož jsem jednou celý měsíc pracoval.

JCD 349

 

Levá úchylka

Titul minulé básně je o rok pozdější než Kainarův

teprve teď se lidé začínají bát

1948 vše bylo ztraceno

Beneš umíral Stalin žil

Beneš umíral Stalin Jules

jako v Druhé citové výchově

jako v druhé Citové výchově

L´éducation sentimentale.

JCD 349

* * *

Matějka mi řekl, že Holan je surrealismus

a stěhování Holan

Ale sovětští básníci píší teď jak chtějí

tak jak to je

Budem´ se objímat a líbat s Breznevem jak na Vzkříšení

Christos voskrěs.

JCD 434

 

Jak si pomáhám z deprese

Byl jsem už v Anglii, v Anglii matce ale

bál jsem se ještě moc, bál jsem se brány Calais

The predatory animals were after me

and the Home Office permitted me to stay only „until further notice“

Tak si vzpomínám na strach, který jsem už ztratil

abych si uvědomil, že jsem na tom lépe

Zítra bude zase šťastný den

jak Proustův s Albertinou v rue Hamelin

JCD 555

 

Ruin

I am an alien

that means that I can be deported to Czechoslovakia any day

I have problems

whether to admit Pit Strong

whether to take more papers

how to arrange an explosive morning.

JCD 566

 

I am an animal

The unimpeachable behaviour of the british police

lead me once to a fair trial

My fair lady of Soho will call me back

I was acquited I sing

The song of the water-line

the Darwin song of my species.

JCD 658

 

Class Society

Jiří Kolář was a carpenter

like Christ's foster father in Nazareth

in Gallilee

whereas Betlehem was in Judea

He was a poet-worker like Jan Noha and Vladimír Thiele

Hoch v modrém

I also used to wear overalls.

JCD 704

 

Blitz

Teď jsem šlechtic von Srnka

procházím se zámeckou oborou

okusuji hlavičky trav

spojen i s netopýry v rotundě

v dřevěné rotundě

Se všemi zvířaty

protože vesmír je jen jeden

With Jan Noha we left the communist party at the same time KSČ

dejte mi kupu Mezinárodní korespondence.

JCD 704

 

The good old days

Byl jsem překvapen že ho tak zrehabilitovali

vystoupil kdysi ze strany jako já

napsal mi o tom korespondenční lístek

bylo to jako polibek antikomunismu

Bylo to jako Kamil Bednář a přátelé

nahý člověk

nahý člověk kráčí po ulici a je chycen

do spleti vodovodů a měrnic.

JCD 773

 

Naopak

Stalin studoval pravoslavnou teologii

my měšťáčtí kosmopolité jej nenávidíme

chceme, aby svět splynul

jsme kosmopolité jako Vrchlický

pojmenovaný tak podle říčky Vrchlice

plné stříbrných mincí z Vlašského dvora.

JCD 895

 

Hodiny bijí v prázdném pokoji

Když na seanci medium

recituje můj slavný Dům

Já nejsem mrtev, nejsem duch,

jsem v emigraci dobrodruh

Nezanechal jsem černé vdovy,

nechodí plakat na hřbitovy.

JCD 910

 

* * *

[…]

Chtěl bych být sledován americkými detektivy

one of whom there is Venus the chocolate one

but I have no money for chocolate

I have no money for pursuit of happinesse

I like this phrase of the american constitution

and to tell the truth

I´ll be happy enough here under king Charles

because I´ll live to see him on the throne

his crown is the equivalent of America

enthusiasme a bit sostenuto

as the day progresses

[…]

JCD 1007

 

Básně z pozůstalosti Ivana Blatného jsou zde publikovány poprvé. Rukopisy jsou uloženy v LA PNP (viz V. Färber, Z. Hejda, A. Petruželka: Básnická pozůstalost Ivana Blatného, in: Revolver Revue, č. 47, září 2001, s. 275–278). Označujeme je zkratkou JCD (Job Costing Details) a číslem listu. Verš „The Police will take me back to my Job“ pochází z textů na JCD 1030.


>Na obsah
>Pošlete nám svůj komentář k tomuto článku